Th3T3mpt3r

* 1. série - líbila se mi, celkem se drží předlohy, i když už zde je patrný důraz na Yennefer (která je v podstatě hlavní postavou seriálu, který se jmenuje ZAKLÍNAČ!). ** 2. série - shitshow begins... "Tvůrci" se vzdalují od předlohy a stává se z toho naprostá ohavnost. Seriál by se měl přejmenovat na "Yennefer a Ciri, feat. the Witcher". *** 3. série - má být "založená více na knihách". A realita? "Založený více na knihách" v podstatě znamená náhodné narážky na věci z knih, které jsou tak vytrženy z kontextu či významově pozměněny, že to celé vůbec nedává žádný smysl. Děj a charaktery postav jsou tak brutálně jiné než v knihách, že nemůžu jinak, než tuhle "věc" nazvat špatnou fanfikcí.

Jeden z nejlepších západních animáků poslední dekády. Kocourův charakterový vývoj je naprosto brilantní, hlavní "záporák" (já osobně jej za záporáka nepovažuji) je naprosto výborně udělaný a animace je vskutku nádherná. Hlavní myšlenka filmu je, vezmeme-li v potaz, že hlavní cílovou skupinou jsou děti, velmi inspirující - člověk by měl být pokorný, vážit si svého života, nebýt zahleděný jen sám do sebe, ale nechat si v něm místo i pro ostatní, kteří si to zaslouží, nechat si od těchto lidí pomoct v časech nouze atd. Zní to možná jako celkem základní myšlenka, ale dovolte mi se zeptat: Kolik západních animáků v posledních letech představilo takovouto inspirativní myšlenku svému obecenstvu v posledních cca deseti letech? A z opačné strany: Kolik západních animáků či hraných adaptací animáků z posledních deseti let naopak obsahovalo poměrně hodně špatné "rady" do života, pochopitelně prezentované jako vrchol morálky? Např. hraný remake Mulan, kde se v podstatě říká, že člověk nemusí o nic usilovat a v ničem se zlepšovat, neboť je super takový, jaký je. Nebo Strange World, v němž se dozvídáme, že 1) něčí barva kůže, typ nádobíčka mezi nohama a sexuální život, je důležitější než skutečný lidský charakter, a 2) že starší nemají vůbec nic, co by mohli naučit mladé. Myslím, že odpověď na výše zmíněné otázky nemusím vypisovat...

Tak tohle se hodně nepovedlo. Do kina jsem nešel s bůh ví jakým očekáváním (předpokládal jsem takový ten průměr, který neuvede člověka v extázi, ale ani ho neurazí), ale tohle jsem tedy opravdu nečekal... Uvedení do tohoto rodinného dramatu s občasnými hororovými gagy vypadalo poměrně slibně (opět ne zcela bombasticky, ale potenciál tam byl). Poté ale vše upadlo v bahno nudy, ohraných klišé, elementárních nelogičností a obligátního podbízení se současnému establishmentu. Nejvíc mě ale zasáhlo prokreslení postav, respektive absence tohoto prokreslení. Žádná z postav (obzvláště těch mladých) člověku nepřirostla k srdci, žádná nepůsobila nějak zajímavě, a tak lze nakonec postavy tohoto snímku rozdělit do dvou skupin: ty nudné a ty otravné a iritující jen svou přítomností na plátně. Jediná postava, která se tomuto schématu částečně vyhýbá, je Josh, jehož charakterový vývoj je však zcela stejný jako v Insidious I a II, takže... proč vlastně tento film vzniknul? Za celý film se povedly tak cca 2 lekačky a sem tam se celkem vydařilo i chvilkové vykreslení atmosféry, ale to je asi tak vše, co tento film může nabídnout.   *Fakt, že takhle špatný indie film je v kinech navštěvovanějším než Dyznyjův flopbuster o něčem svědčí...