Th3T3mpt3r

* 1. série - líbila se mi, celkem se drží předlohy, i když už zde je patrný důraz na Yennefer (která je v podstatě hlavní postavou seriálu, který se jmenuje ZAKLÍNAČ!). ** 2. série - shitshow begins... "Tvůrci" se vzdalují od předlohy a stává se z toho naprostá ohavnost. Seriál by se měl přejmenovat na "Yennefer a Ciri, feat. the Witcher". *** 3. série - má být "založená více na knihách". A realita? "Založený více na knihách" v podstatě znamená náhodné narážky na věci z knih, které jsou tak vytrženy z kontextu či významově pozměněny, že to celé vůbec nedává žádný smysl. Děj a charaktery postav jsou tak brutálně jiné než v knihách, že nemůžu jinak, než tuhle "věc" nazvat špatnou fanfikcí.

Jeden z nejlepších západních animáků poslední dekády. Kocourův charakterový vývoj je naprosto brilantní, hlavní "záporák" (já osobně jej za záporáka nepovažuji) je naprosto výborně udělaný a animace je vskutku nádherná. Hlavní myšlenka filmu je, vezmeme-li v potaz, že hlavní cílovou skupinou jsou děti, velmi inspirující - člověk by měl být pokorný, vážit si svého života, nebýt zahleděný jen sám do sebe, ale nechat si v něm místo i pro ostatní, kteří si to zaslouží, nechat si od těchto lidí pomoct v časech nouze atd. Zní to možná jako celkem základní myšlenka, ale dovolte mi se zeptat: Kolik západních animáků v posledních letech představilo takovouto inspirativní myšlenku svému obecenstvu v posledních cca deseti letech? A z opačné strany: Kolik západních animáků či hraných adaptací animáků z posledních deseti let naopak obsahovalo poměrně hodně špatné "rady" do života, pochopitelně prezentované jako vrchol morálky? Např. hraný remake Mulan, kde se v podstatě říká, že člověk nemusí o nic usilovat a v ničem se zlepšovat, neboť je super takový, jaký je. Nebo Strange World, v němž se dozvídáme, že 1) něčí barva kůže, typ nádobíčka mezi nohama a sexuální život, je důležitější než skutečný lidský charakter, a 2) že starší nemají vůbec nic, co by mohli naučit mladé. Myslím, že odpověď na výše zmíněné otázky nemusím vypisovat...

Tak tohle se hodně nepovedlo. Do kina jsem nešel s bůh ví jakým očekáváním (předpokládal jsem takový ten průměr, který neuvede člověka v extázi, ale ani ho neurazí), ale tohle jsem tedy opravdu nečekal... Uvedení do tohoto rodinného dramatu s občasnými hororovými gagy vypadalo poměrně slibně (opět ne zcela bombasticky, ale potenciál tam byl). Poté ale vše upadlo v bahno nudy, ohraných klišé, elementárních nelogičností a obligátního podbízení se současnému establishmentu. Nejvíc mě ale zasáhlo prokreslení postav, respektive absence tohoto prokreslení. Žádná z postav (obzvláště těch mladých) člověku nepřirostla k srdci, žádná nepůsobila nějak zajímavě, a tak lze nakonec postavy tohoto snímku rozdělit do dvou skupin: ty nudné a ty otravné a iritující jen svou přítomností na plátně. Jediná postava, která se tomuto schématu částečně vyhýbá, je Josh, jehož charakterový vývoj je však zcela stejný jako v Insidious I a II, takže... proč vlastně tento film vzniknul? Za celý film se povedly tak cca 2 lekačky a sem tam se celkem vydařilo i chvilkové vykreslení atmosféry, ale to je asi tak vše, co tento film může nabídnout.   *Fakt, že takhle špatný indie film je v kinech navštěvovanějším než Dyznyjův flopbuster o něčem svědčí...

* Jediné, co lze na tomto snímku ocenit, je cca prvních 20 minut, které do značné míry působí jako starý dobrý Indy, ač je v dané scéně naprosto nadužíváno CGI (v původní trilogii najdeme velké množství praktických efektů). Bylo to těchto 20 minut, kdy jsem si řekl, že by to nemuselo být špatné. Ach, jak naivní jsi byl, mé bývalé já.                 ** Teď je třeba kousnout do toho shnilého jablka, kterým je zbytek filmu. V duchu Dyzny LucasFilmu je hlavní postava opět dekonstruována ad absurdum – z Indyho je starý cynický a nihilistický páprda, který v ničem neuspěl a nic neumí. Kvůli jedné události se z něj stal špatný otec, ještě horší manžel (který se rozvádí), emocionálně nevyrovnaný jedinec a někdo, kdo nemá vůbec pro co žít a chce chcípnout jako nějaký prašivý čokl. Jojo, to je ten Indy, kterého chtějí všichni vidět. Naložilo se s ním v podstatě stejně jako s Lukem Skywalkerem v The Last Jedi (doufám, že to za tu destrukci Star Wars stálo, Riane).                 *** Teď však slyším otázku: Proč je Indy takto dekonstruován, když je to v naprostém logickém rozporu jak s jeho osobností z původní trilogie, tak i s tím, co drtivá většina diváků chce (good luck s tím, aby tenhle film vydělal tolik, aby se jenom pokryly náklady na natáčení a propagaci)? No přece proto, aby generální tajemnice ÚV LucasFilm mohla provést další self-insert (doufám, že to za Rey Palpatine a destrukci Star Wars stálo, Kaťjuško). Představuji vám všem Helenu Shaw – britskou brunetu, která nemá žádnou osobnost, žádné charakterové vady a ve všem je lepší než Indy. Je to skoro, jako kdyby „tvůrci“ nevěděli, co s ní udělat, ale byli svázáni normativním požadavkem, že hlavní ženská postava nesmí mít žádné charakterové vady, a tak se rozhodli ji měnit osobnost tak, jak si to zrovna děj vyžaduje – jednou je to sociopatická bitch, pak je to empatická charitativní matka Tereza, pak je to zase ledovec bez emocí…                 **** Vyvrcholení filmu – Indy si uvědomuje svoji existenciální ubohost a chce v historii chcípnout v zapomnění. Helena ho nenechá, omráčí ho a násilně ho vrátí zpět do jeho přítomnosti, v které tolik trpí. Vtipné je, jak se to „tvůrci“ snaží podat, že Helena tímto aktem ukázala Indymu, jak znovu žít a radovat se (základní logiku a uvěřitelné motivace postav zde nehledejte).                 ***** Je to špatné, je to špatné… Dyzny LucasFilm v průběhu deseti let zvládl zdekonstruovat, znásilnit a zničit všechny své značky – první byly Star Wars, druhou Willow a teď i Indy. Vzhledem k naprosté kreativní impotenci Dyzny LucasFilmu se nabízí otázka: Co teď, když už nemají značky, s nimiž si „mohou užít“? A v těsném závěsu přichází další otázka: Co teď, když je evidentní, že s tržbami nových filmů je to velmi špatné a dostáváme se tedy do situace, kterou lze z dlouhodobé perspektivy označit za ekonomickou sebevraždu? Ale co jiného by měl člověk čekat, když se zkombinuje dogmatická ideologie, egoistické lidi u moci, z nichž přímo prýští arogance, a kreativní krach společnosti, za jejíž současný stav by se její zakladatel musel propadnout hanbou.

Na Malé mořské víle se dá skvěle demonstrovat marketingová strategie mainstreamových filmových a seriálových společností (Disney, Netflix, Warner Brothers ad.) posledních cca 7 let (od Ghost Busters z roku 2016) - tzv. fan-baiting. Ten spočívá v následujícím: 1) obsadit do role bílé postavy osobu jiné barvy pleti (v jiných případech nahradit původně mužskou postavu ženou); 2) čekat, až se objeví těch 5% lidí, které by šlo označit za rasisty (definice rasismu: nenávist k určité skupině lidí jen na základě jejich barvy pleti); 3) odsoudit veškerou relevantní kritiku (tj. těch zbylých 95% sledujících) nálepkou "rasista", a tím pádem si znepřátelit své vlastní obecenstvo; 4) vložit do původně nadčasového a inspirativního příběhu woke ideologii, což ve svém důsledku vede k porušení nadčasovosti i inspirativnosti; 5) divit se, že se divákům tato "přetvořenina" nelíbí; 6) opět vinit z bodu 5 "rasistické" diváky; 7) návrat k bodu 3. ------------ Před 10 lety jsem rozhodně neočekával, že filmová a seriálová studia budou ze své vlastní tvůrčí impotence, ze znásilňování děl daleko talentovanějších lidí a z neschopnosti přijmout konstruktivní kritiku vinit diváky, tj. platící zákazníky. Ono se pak není čemu divit, že se zásoby peněz těchto studií povážlivě ztenčují. Na konec bych snad jen poznamenal, že slovo "rasismus" již nějaký ten pátek zpět ztratilo svůj původní význam (viz výše bod 2). Dneska se tento termín používá jak na běžícím páse - něco jako když jeden člověk nazve druhého blbcem či idiotem. Zároveň si však nálepka "rasismus" naneštěstí ponechává své silné stigmatizující a cenzorní účinky - když někdo nazve někoho blbcem, zpravidla nejde o nic závažného, ale když někdo nazve někoho jiného "rasistou", to je najednou pohoršené haló (především pak krajních levičáků a jimi kontrolovanými médii), jehož cílem je nezřídka snaha zničit jinému člověku kariéru a stigmatizovat jeho i všechny jeho známé. Nemusím připomínat, že jde o vysoce škodlivou záležitost, neboť tím pak nejvíce trpí právě ty případy, v nichž se jedná o skutečný rasismus (a ne ten spekulativní bullshit současných levičáků, který nemá nic společného s realitou).

No není to krásné, když tvůrci respektují předchozí film a charaktery postav z něj? Je to dnes bohužel nedostatkové zboží. Praktické efekty spolu se CGI vypadají nádherně. Je to řemeslně skvěle vyvedený filmový počin, leč takových je v dnešní mainstreamové produkci bohužel jak šafránu.

O tom, proč dávám takové hodnocení, jaké dávám, se není třeba dlouze rozepisovat – opovrhování zdrojovým materiálem a jeho autorem, utkvělá představa „tvůrců“ a kol. o vlastní výjimečnosti ve snaze „vylepšit“ Tolkienovo opus magnum, démonizování dlouholetých fanoušků Tolkienova díla či Jacksonovy trilogie, a v neposlední řadě zoufalý nedostatek byť i jediné špetky sebereflexe. Pěkně to tu shrnul například Psychor, takže se můžete kouknout na jeho komentář. Já bych se chtěl pozastavit nad několika jinými věcmi, jež upoutaly mou pozornost.    --- 1 ---              Jedním z takových zajímavých faktů je, že když jsem si narychlo proletěl pozitivní i negativní komentáře, nemohl jsem si nepovšimnout určitého schématu. Zatímco negativně laděné komentáře zpravidla neobsahují žádné invektivy (výjimky se samozřejmě vždycky najdou) a více či méně poskytují konstruktivně kritické poznámky, nemalé množství těch pozitivních začíná osobními útoky ála ad hominem. Zkrátka a dobře, lidé, kterým se Prsteny moci nelíbí, jsou v některých tzv. pozitivních komentářích popsaní zhruba následovně – „ban zasluhující“, „databázi poškozující“ „sebestředné mrdky“, „sociopati“ a „militantní xenofobní čuráci“, kteří by si měli „vysrat oči z prdele“ (všechny nadávky citované od autorů různých komentářů k první epizodě). Já jsem asi zvláštní člověk, ale když chci s někým nesouhlasit, tak to vyjádřím slušně a argumentační silou. Veřejné urážky a cenzura nikdy k ničemu dobrému nepřispěly. Je proto pozoruhodné, když se titíž lidé, kterým komentář Psychora způsobil amok, povyšují na jakýsi morální piedestal, čímž sami sebe odhalují z jednoho podstatného neduhu – pokrytectví.    --- 2 ---              Další zajímavou (leč předvídatelnou) věcí je, jak se veškerá kritika tohoto seriálu šmahem shazuje ze stolu nálepkami jako „rasista“, „sexista“, „misogynista“, „xenofob“ ad. Rád bych tady za většinu lidí, které znám, těmto lidem řekl, že tyto nálepky bohužel neodpovídají v drtivé většině případů skutečnosti. Mně a spoustě lidí v mém okolí nevadí, když bude hlavní postava ženská (sakra, vždyť tři z mých velmi oblíbených filmů mají hlavní hrdinku – Ellen Ripleyová z Vetřelce, Sarah Connorová z Terminátora a Rita Vrataski z Na hraně zítřka). Jsou k tomu velmi jednoduché důvody: - A) Je totiž úplně jedno, jakého pohlaví je hlavní postava (pokud to tedy neprotiřečí zdrojovému materiálu či elementární logice), stačí, když je DOBŘE NAPSANÁ a hlavně UVĚŘITELNÁ. Kdyby byl Darth Vader v původní SW trilogii napsaný jako ustrašený klaun bez bojových schopností a jakékoli autority, těžko by si získal srdce tolika fanoušků. Podobně je tomu s Hanem Solem.  - B) Je totiž úplně jedno, jaké barvy kůže je hlavní postava (opět pokud to není v rozporu s předlohou či elementární logikou). Mohl bych opět jmenovat mé oblíbené „nebílé“ hlavní postavy filmů – William Sommerset ze Sedm, Django z Nespoutaného Djanga, Ken Carter z Coache Cartera, Kjodžó Niide z Rudovouse či Kambej Šimada ze Sedmi samurajů ad. Možná to všechny strašlivě překvapí, ale Samuel L. Jackson coby Nick Fury v Avengerech (v komiksech je Nick Fury běloch) mi vůbec nevadil. Stejně tak mi třeba nevadí Steve Toussaint coby Corlys Velaryon z Rodu draka (dle předlohy je běloch). Proč? Protože jsou to plnohodnotné postavy hrané výbornými herci, jejichž charaktery nejsou určovány barvou jejich kůže. Je mimochodem zajímavé, že kritika Prstenů moci je označená za „rasistickou“, „toxickou“ a „misogynní“, zatímco u jiného seriálu, v němž jsou také „nebílé“ postavy, tj. Rodu Draka, k tomu nedochází. Hmmm, čímpak to asi bude. Že by lidem bylo fuk, jakého pohlaví a barvy kůže je postava, když je film/seriál dobrý?    --- 3 ---              Nakonec bych se rád zastavil u jedné celkem banální záležitosti. „Tvůrci“ tohoto seriálu si vytyčily jako metu „adaptaci“ (z čehož se však postupem času stala „inspirace“) Tolkienových spisů. Vím, že Amazon má práva na LOTRa s dodatky a Hobita, leč nemá práva na Silmarillion. To znamená, že nemůžou použít to, co je v Silmarillionu. Potom je však zarážející, proč se vlastně pouštějí do adaptace něčeho, k čemu nemají dostatek materiálů. Nenapadá mě jiný důvod než že „tvůrci“ chtěli na značku „Pána prstenů“ nalákat co nejvíce fanoušků, zatímco si však vytvořili vlastní příběh, o němž zcela sebejistě vyhlásili, že je to „příběh, který Tolkien nikdy nenapsal“ (ano, nenapsal ho z dobrých důvodů) a který „vylepšuje“ Tolkienův svět. Mám totiž podezření, že kdyby Amazon přišel s vlastním originálním příběhem, nikoho by to nezajímalo. Jen tak na závěr – představte si, že napíšete knihu, vložíte do ní svou duši a své myšlenky a tato kniha se stane milovanou záležitostí lidí po celém světě. Pak přijde společnost XY, převezme si jenom jména z vašeho příběhu, zvysoka se vykálí na vás i vámi vytvořený svět a k tomu všemu začne do světa vyhlašovat, že váš příběh „vylepšila“. Následně tato firma osočí všechny dlouholeté fanoušky ze všech možných –ismů a –fobů, protože se jim nelíbí, jak ona firma znásilnila zdrojový materiál. Mě by to teda dost naštvalo, to vám povím. BTW, i kdyby Prsteny moci neměly ve jméně Tolkiena a Pána prstenů, tak by to byl špatný seriál – je to nuda, hlavní postava (ne-Galadriel) je nesympatická ála kříženec mezi Karen a Mary Sue, kostýmy vypadají až směšně, hudba působí poněkud nepatřičně (není vůbec špatná, ale atmosfericky nesedí), hobiti jsou otřesní. Jediná pozitiva nacházím v tom, že trpaslíci a jejich podzemní říše vypadá fakt dobře. Mě na tom mrzí, že ten seriál mohl být dobrý a Amazon to takhle zmrvil. Tak snad se jednou blýskne na lepší časy...  --- P.S.: Chce-li někdo „argumentovat“ tím, ať si to zkusím natočit sám, jinak nic nevím, tak mu můžu s klidem říci, že takový argument má velkou díru – možnost mluvit o něčem by musela být plně podmíněna vlastní identickou zkušeností, což by, dovedeno do důsledků, implikovalo, že v podstatě nikdo nemůže mluvit o ničem. --- P.S. č. 2: Opravdu nepomohou floskule v duchu, že kdo tomu dá odpad, je "naprostý ubožák". To totiž není nic jiného než argumentační faul ne nepodobný frázi "s Tondou se nebav, je to nácek", když jediné, čím se Tonda "provinil", je že si dovolil mít na něco jiný názor. Zkrátka a dobře se nejedná o argument.

--- Úvod ---  Po katastrofě jménem Disney Star Wars, která pro mnoho dlouholetých fanoušků nadobro pohřbila značku Star Wars, zbývaly z původního Lucasova fiktivního světa ještě dvě postavy, které se vyhly očím woke ideologů... ehm... tedy chtěl jsem říci vizionářských režisérů a scénáristů. Metodický a chladnokrevný Darth Vader a také Obi-Wan Kenobi, statečný, moudrý a mocný jediský mistr a mentor Anakina a Luka Skywalkera. Tento seriál jde zcela proti kánonu a klasickou revizionistickou optikou se nám snaží říct, že věci vlastně nejsou tak, jak byly vykreslené v dřívějších Star Wars filmech.  --- 1) Postava Obi-Wana Kenobiho a síla ---  První věc, která každého po zhlédnutí původní a prequelové trilogie napadne, je ta, že Obi-Wan je mocným, moudrým a nebojácným Jediem. Tento seriál vám jej však vykresluje jako trapného, slabého a veskrze pesimistického podivína, který se nechává sekýrovat desetiletou Leiou, která v tomto seriálu patří mezi jedny z nejnesnesitelnějších postav, jaké jsem za poslední roky viděl (k tomu se ještě vyjádřím později). Na konci Pomsty Sithů je Obi-Wan pověřen jedním jediným úkolem – dohlížet na Luka Skywalkera –, úkolem, kterého se hned v první epizodě vzdá a až do šesté epizody po Lukovi neštěkne ani pes. Určitě ale Obi-Wanovi zůstala jeho síla... Nikoli. Protože „tvůrci“ evidentně nevědí, co je síla, tak dělají to nejjednodušší, ale zároveň to nejhorší, co můžou – míra síly toho kterého Jedie či Sitha je odvozená od toho, jak se to zrovna v dané zápletce hodí. Proto máme části, kdy Obi-Wan připomíná tříletého padawana, a pak ty, kdy vypadá ještě mocnější než v prequelové trilogii. Již od Disney trilogie (kterou z mnoha důvodů nepovažuji za Star Wars) je jasné, že koncept síly je tak zvágnělý, že v důsledku toho není možné stanovit, co je možné a co ne. Jeden příklad za všechny – když jsme v epizodě VI viděli Palpatinovy schopnosti, řekli jsme: Sakra, tenhle maník je fakt mocnej! Když ale v epizodě IX Rey jen tak pomocí síly zahojí něčí ránu či zastaví vesmírnou přepravní loď ve vzduchu, tak si divák spíš řekne: Co všecho je ještě možné pomocí síly udělat? V šestém díle nalezne Obi-Wan při souboji s Vaderem svou ultimátní zásobárnu síly. Kde? Vytane mu na mysli Leia a každý přece ví, že s nekritickým uctíváním Leii je člověk schopen všeho! Mezi myriádou vzpomínek na Leiu se Obi-Wanovi kraťoulince vybaví i jeden nebo dva krátké obrázky Luka, asi aby se neřeklo, ale je jasné, jakou zprávu se nám „tvůrci“ snaží sdělit.  --- 2) Nejnesnesitelnější duet postav v seriálové produkci – Reva a Leia --- „Tvůrci“ se snaží vykreslit Leiu jako chytrou postavu a zároveň i jako jedinou budoucnost Star Wars. Zastavme se nejprve u oné „chytrosti“. Je opravdu zarážející, jak se v poslední době filmy a seriály od Disney, Marvelu či DC snaží divákům říkat, jak jsou ty které postavy moudré, odvážné a silné... a přitom na plátně vidíme něco úplně jiného. Domnívám se, že zde víc než kdekoli jinde platí heslo činy mluví hlasitěji než slova. Ne nepodobné je to s Leiou, která sice má být onou moudrou desetiletou dívkou, avšak po celých šest dílů se chová jako impulzivní, samolibý a rozmazlený spratek, který nikoho neposlouchá. Jako doklad zmiňme například, jak v druhém díle požaduje od Obi-Wana (i přesto že ji v tu chvíli již dvakrát zachránil a nic nenasvědčovalo tomu, že jí chce ublížit) důkaz toho, že je Jedi. Nenapadne ji nic lepšího, než Obi-Wana vyzvat, aby ji pomocí síly zvednul do vzduchu – v momentě, kdy jsou v hledáčku všech lovců odměn ve městě a nebezpečí jim hrozí na každém kroku. „Tvůrci“ nikdy neukáží, co Leiu rodiče učili, ale ať už to bylo cokoli, nic nenasvědčuje tomu, že ji někdo vyučoval pokročilému strojovému inženýrství. O to víc zarážející je, když v pátém díle jakýmsi záhadným způsobem opraví komplikovaný dveřní systém základny, přičemž to vůbec nevypadá, že by rozuměla tomu, co dělá. A takovýchto věcí najdeme v Obi-Wanovi mnoho. ---  A teď se podívejme na další hlavní postavu, Revu. Nenechte se mýlit, Obi-Wan není hlavní postavou v tomto seriálu. Ostatně je to „jen“ muž a dle Kathleen Kennedy je přeci síla „ženská“. Reva je tak špatně napsaná postava, až mi to hlava nebere. Jedná se o další arogantní, sebestřednou ženskou postavu, nevázaná žádnou zodpovědností. Během seriálu několikrát drze zpochybňuje své nadřízené a nic se jí nestane. Pustí si pusu na špacír v prvním díle a hlavní inkvizitor s ní nic neudělá (rád bych upozornil, že tak cca před dvaceti lety by jí jakýkoli Sith za podobné chování setnul hlavu). Ale to Disney nemůže udělat, protože je to žena a ta nikdy nemůže disponovat žádnými zápornými vlastnostmi a musí mít pevně nasazené příběhové brnění. Platí opět to samé, co u jiných Disney ženských postav posledních let: „Tvůrci“ říkají, že je to postava kladná, ale na plátně vidíme něco úplně jiného – jeden příklad za všechny, hned v prvním díle i navzdory příkazům hlavního inkvizitora usekne náhodné osobě ruku. Přesuňme se nyní k Revině motivaci... která absolutně nedává smysl. Reva se dozvěděla, že Anakin je Darth Vader. Kde? Nikdo neví. Rád bych upozornil, že během Orderu 66 viděla Anakina, jak se obrátil na temnou stranu, nikdy neslyšela nikoho jej nazvat Vaderem, a pokud ano, v seriálu jsme to neviděli, a tudíž nemáme jediný důvod nebrat tohle jako nevysvětlenou příběhovou díru. Poté vypátrala, že Vader má dvě děti. Ani Vader nevěděl, že má děti, tak jak je to možné? Protože to vyčetla v archivech. Aha, v těch archivech, ke kterým má přístup Vader, všichni inkvizitoři a další členové Impéria, ale zrovna Reva je ta jedna jediná, která na to přijde. Hádám, že je to kvůli tomu, že je to „utlačovaná žena“ (protože ženy jsou přeci ze samotné definice woke ideologů automaticky utlačované), která je prostě da best! Abych se vrátil k jejímu plánu, nechá unést Leiu, protože ví, že pro ni vyšlou Obi-Wana, jehož chce vypátrat, aby ho obvinila z toho, že jí a její kamarády nezachránil při Orderu 66 a zároveň aby se dostala blíž k Vaderovi, kterého chce zabít, aby se pomstila. Točí se vám z toho hlava? Nedivím se, protože to nedává nejmenší smysl. Hned v prvním dílu už je totiž člověku s jednou fungující mozkovou buňkou jasné, že Reva musí být jednou z padawanů. Jak přežila bodnutí světelným mečem do hrudi? Kdo ví. Asi se budeme muset spokojit s tím, že je prostě úúúžasná. Proč obviňuje Obi-Wana z toho, že nebyl v jediském chrámu při Orderu 66, když tou dobou byl na misi na Mustafaru? A proč ji Obi-Wan takto neodpoví? Protože „tvůrci“ potřebují, aby byl muž podpantoflák, neschopný cokoli si obhájit. Její plán dopadne tak, že ji Vader bodne světelným mečem do hrudi. ZASE! A ona přežije. ZASE! Opravdu nechápu, co Disney udělalo se světelnými meči. Jejich poškození je dnes menší než plácnutí vrbovou větvičkou. Když se po sérii neuvěřitelných a šťastných náhod dostane na Tatooine, aby se Vaderovi „pomstila“ tím, že zabije Luka, Obi-Wan tam samozřejmě není, protože chrání má na starosti daleko „důležitější“ věci (tj. Leiu). Zkrátíme to, Reva nakonec Luka nezabije, protože v něm vidí sebe sama a naopak sebe sama vidí jako Vadera. Takže shrneme-li to, zachrání sama sebe před sebou samou, což z ní lusknutím prstů dělá kladnou a vykoupenou postavu... protože takhle přesně funguje morálka a zopovědnost. Reva je zodpovědná za smrt potenciálně stovek lidí, ale protože zachrání jednoho člověka, celá její minulost je zapomenutá. Mně nezbývá než jen kroutit hlavou a ptát se, jak někdo může něco takového vůbec s vážnou tváří vyslovit.  --- Závěr ---  Co si z toho všeho vzít? Jedná se naprosto nedůstojné ponížení další oblíbené postavy ze Star Wars. Vader se sice jakž takž pořád drží (i když projevy milosti u Vadera jsou něco jako projevy empatie u intersekcionální feministky). Kenobi ale dostal na frak – je z něj skořápka jeho dřívějšího já, která není schopná v podstatě ničeho podstatného. A to vytváří příběhovou díru. Jak vysvětlit jeho neschopnost a přizdisráčství v tomto seriálu, když v epizodách III a IV byl takový drsňák? To neví nikdo, ale snášíme to statečně – děláme jako že nic. Jak vysvětlit, že v epizodě IV Leia o Obi-Wanovi nic neví a nejeví žádné známky toho, že by jej osobně znala? Jednoduše – Kenobi na konci seriálu řekne, aby na celý „děj“ tohoto seriálu zapomněla... Ano, nepřekoukli jste se, je to skutečně tak. Takovéto excesy jenom poukazují na to, že scénáristi v současném Disney jsou sice dospělými lidmi, leč mentálně zůstali v pubertě s notnou dávkou intersekcionálního feminismu, překypujícího misandrií a egoističností. Jedná se o další z dlouhé série seriálů v duchu „bait and switch“ – jméno Obi-Wan přivábí fanoušky, ale „příběh“ je o Revě a Leie, které jsou nad Obi-Wana „povýšeny“ tím, že je Kenobi vykreslen jako ubohý budižkničemu a ponižován na každém kroku. Jsem poněkud smutný, že jsem se dožil takovéto destrukce tak kultovní filmové značky.

--- Úvod --- Tohle byl za poslední léta jeden z nejhorších zážitků (hned po Disney ehm ehm „Star Wars“ trilogii), jaký jsem měl tu smůlu prožít. Veškeré neduhy soudobého woke Hollywoodu jako by se slily do jednoho čtyřicetiminutového monstra. Začněme tedy pěkně popořadě... --- 1) Misandrie, kam se podíváš --- Tak by se dala shrnout zpráva, kterou se „tvůrci“ snaží sdělit svým divákům. Už od začátku je každá mužská postava vykreslená jako opovrženíhodná, bezohledná a idiotská kreatura, které jde jen o jediné – znásilnit každou ženu na planetě. Této ideologické tezi je podřízeno vše. V původním komiksu získala Jennifer své schopnosti tak, že jí ve svízelné situaci poskytl Bruce krevní transfúzi. Toho se ale v seriálu nedočkáme, protože to by znamenalo, že na světě jsou i dobří muži. „Tvůrci“ si však již na začátku stanovili, že všichni muži jsou zlí. Musíme se tedy spokojit s následujícím: Jenn je při řízení auta natolik zaneprázdněná zostuzováním Steva Rogerse kvůli jeho údajnému panictví, že si nevšimne obrovské vesmírné lodi přímo před autem, a způsobí tak nehodu. Zatímco Jenn se ze zničeného auta dostane levou zadní, Bruce má problémy. Jenn tak udělá zcela uvěřitelnou věc – ještě jako člověk téměř vyrve zdeformované dveře auta, vytáhne Bruce ven a LUP! Brucova krev se dostane do jejího oběhu a stane se z ní She-Hulk. Následně uteče do nedalekého lesa, kde ztratí vědomí. Když se zase probudí, dojde si na záchod do nedalekého baru, kde ji skupina „diverzifikovaných“ lidí nalíčí a obléknou jako noční pracovnici z Perlové ulice. Když pak stojí před barem, přijde k ní skupinka tří mužů (ó no no no no!) a dovolí si jí pozdravit a zeptat se jí, jak se má, načež se Jenn změní v She-Hulka a dá jednomu z trojice pěstí do hlavy. V tomto momentě by bylo dobré se pozastavit nad dalším aspektem tohoto seriálu. Úplně na začátku má Jenn proslov v duchu „s velkou silou přichází velká zodpovědnost“. Je dobré mít toto na paměti, protože ve světle výše zmíněného incidentu před barem je jasné, že pro hlavní postavu žádná zodpovědnost platit nebude. Je dost pravděpodobné, že ten muž, co dostal od Jenn pěstí, je mrtvý. Nést za něco takového zodpovědnost by znamenalo být souzen buď za pokus o vraždu (pokuď to ten nešťastník přežil) nebo za vraždu. Událost před barem už ale nikdy není zmíněná... Co si z tohoto všeho má divák vzít? Všichni muži jsou zlí bastardi, kteří chtějí znásilnit všechny ženy, a zabití či pokus o zabití muže jsou nejen beztrestné, ale i naprosto v pořádku, protože „down with the patriarchy“ (přepokládejme také, že ten tzv. „patriarchát“ bude největším antagonistou v této sérii). --- 2) Jennifer „Mary Sue“ Waltersová --- Podívejme se nyní na hlavní postavu – její charakterové vlastnosti, silné a slabé stránky a charakterový vývoj. Všechno je nanejvýš předvídatelné a s ohledem na skutečnosti popsané v bodě 1 tomu ani jinak být nemůže. Když nám je hned od začátku ukazováno, že ženy jsou ve všem lepší než muži, tak je docela zřejmé, co takovýto postulát pro hlavní postavu (ženu) implikuje – Jennifer byla úžasná a bezchybná vždycky a když se z ní stal She-Hulk, je z ní ještě víc mocinky nejúžasnější a nejbezchybnější postava. Připočtěme k tomu její arogantní, egoistický a zpovykaný charakter a máme co dělat s nesnesitelnou a nudnou postavou v duchu Mary Sue. Je paradoxní, že se nám „tvůrci“ snaží popsat Jenn jako kladnou postavu, ale na plátně nám ukazují pravý opak. „Tvůrcům“ přeji hodně štěstí, chtějí-li představit ještě zápornější postavu, proti níž má Jenn bojovat. Co se „tréninku“ s Brucem týče, Jenn se nic nenaučila, chovala se jako arogantní a rozmazlené děcko v pubertě, ponižovala Bruce na každém kroku a cílem bylo říct jediné – Jenn je prostě nejlepčejší! Pomyslným vrcholem je Jennyina tiráda o tom, jak to měla v životě těžší než Bruce, protože jí všichni muži nazývají kočičkou, protože jí zkušenější právnici chtějí poučit o některých skutečnostech a zapeklitostech, a to asi tak vehementně, že má Jenn občas pocit, že by mohla být v jakýkoli den regulérně zamordována! Rád bych připomněl, že Bruce byl týrán svým otcem, matka mu brzy zemřela, musel se vzdát lásky svého života, protože ji nechtěl ublížit, nejprve nezachránil půlku obyvatel vesmíru před Thanosovým „lusknutím“, následně za trýznivé bolesti vymazanou půlku vesmíru vrátil vlastním „lusknutím“ zpět, poté zemřela Black Widow, ke které choval milostné city... Ano, Jenny je na tom ve všem zcela nepochybně hůř! Přejděme teď k Jennyiným slabým stránkám... kdyby tedy nějaké měla. Jenn nemusí trénovat a učit se, aby nabyla znalostí či schopností, nemusí se na nikoho jiného spoléhat v ničem a všechno zvládá jako soudruzi za minulého režimu na sto padesát procent. Její „příběh“, alespoň to tak zatím vypadá, bude, že nejprve nebude chtít být superhrdinkou, ale jen právničkou. V průběhu série si však plně uvědomí svou úžasnost a bezchybnost, což povede k tomu, že nejen bude nejlepší coby právnička, ale i coby superhrdinka. Postavy, které nečelí skutečným překážkám (rád bych podotkl, že „zápornou“ postavu na konci prvního dílu Jenn vyřídí jedním úderem a celý souboj trvá cca 15 vteřin), nenesou zodpovědnost za svá rozhodnutí a nemají slabé stránky, jsou neskonale nudné a zcela plytké. Na konec bodu dva se opět zamysleme nad poselstvím, které nám „tvůrci“ chtějí sdělit – jste-li žena, narodila jste se již naprosto perfektní, nemusíte se ničemu novému učit, v ničem zdokonalovat a nemáte jedinou slabou stránku. To je naprosto špatná „lekce“ pro kohokoli, bez ohledu na pohlaví, a vezme-li si to někdo k srdci, hodně rychle v životě narazí. --- 3) Marketingová strategie a některé obecné problémy ---  V jednom z rozhovorů prohlásila „hlavní tvůrkyně“ She-Hulk Jessica Gao, že je to seriál od ženy pro ženy a z pohledu ženy. Je pak nanejvýš podivné, že jsou všichni, co se na seriálu podílejí, překvapeni, že hodně mužů se na to nechtějí kouknout, nebo se jim to nelíbí. Je-li She-Hulk film od ženy pro ženy a z pohledu ženy, a zároveň je v něm patrná všudypřítomná misandrie, pak se není čemu divit, že se to mužské populaci příliš líbit nebude (a to používám ještě štědré slovní obraty). Věc se totiž nemá tak, že muži nemají rádi silné ženské postavy (jak se všem snaží krajní levičáci vsugerovat), nemají jen rádi mizerně napsané postavy, které ke svému „povýšení“ potřebují snížit a primitivně potupit všechny postavy okolo nich. Výsledkem pak je situace v duchu jednooký mezi slepými králem. Dalším obrovským problémem soudobých filmů a seriálů je metoda nalákat a odvrátit pozornost (angl. bait and switch). V podstatě spočívá ve využití známého jména určité postavy či značky – ta naláká velké množství diváků – pro „povýšení“ nové, „diverzifikovanější“ postavy (zpravidla ženy). --- Závěr --- She-Hulk je prozatím další z woke katastrof, která překypuje misandrií a jejíž hlavní postava je asi tak zajímavá jako kus prkna (omlouvám se všem prknům). Opět nám bylo připomenuto, že postavy v duchu Mary Sue jsou především nudné a předvídatelné – nemají žádnou charakterovou vadu, ve všem jsou skvělé a všechny pro příběh relevantní postavy jim automaticky důvěřují, i když k tomu nemají sebemenší důvod. Je zajímavé, jak se lidé, nekriticky adorující Marvel za všech okolností, snaží vytvořit dojem, že diváci provádějí bezdůvodný „negativní review-bombing“. Rád bych připomněl, že ve stejný čas probíhá na druhé straně „pozitivní review-bombing“, ale to není tak podstatné, protože jádro problému spočívá v něčem jiném, a to snaze dát rovnítko mezi termíny konstruktivní kritika a tisíckrát ohrané floskule jako rasismus, misogynie, sexismus apod. Společnostem jako Marvel, Disney a DC tento směr ještě nějakou dobu vydrží, ale ne věčně. Přijdou časy, kdy se zásoby peněz začnou povážlivě ztenčovat. A v té době si snad vedení uvědomí, že asi něco není v pořádku.