Isard

Agent Lemmy Caution potřetí ve filmu, ale naneštěstí opět režíroval Borderie, takže tady máme stejných pár mínusů jako v prvním dobrodružství (La môme vert-de-gris (1953) – sterilní prostředí (až příliš mnoho se děje v kýčovitém klubu uprostřed pustiny), nebo snaživé, ale nezajímavé rvačky. Nicméně příběh je docela zajímavý a rozuzlení přinese i nějaké to překvapení. Navíc je tu Eddie Constantine a vše, co k němu patří – vtip, proud whisky, tvrdé pěsti, flirt a tentokrát párkrát i zpívá.

Eddie podruhé jako agent Caution. Opět srší vtipem (a neváhá prolamovat čtvrtou stěnu), ohání se docela dost tvrdě pěstmi (a tentokrát se na to dá koukat), nenechá na pokoji žádnou sukni (ale vždy zůstane gentleman), lije do sebe whisky a především – jeho voiceover komentuje dění a film je díky tomu hned zajímavější. Příběh je tentokrát vcelku spletitý, ale scénář zahrnuje dost náhod, aby nebyl nijak komplikovaný. Film je navíc zabydlený plejádou zajímavých charakterů, často střídá různorodá prostředí a má vůbec zajímavou atmosféru.

První z dlouhé série filmů o Lemmym Cautionovi, agentovi FBI. Tak jako James Bond potřeboval Seana Conneryho, tak Lemmy Caution potřeboval Eddieho Constantina. Umí se totiž stejně dobře ohánět pěstmi, jako trousit vtípky, prohánět sukně a lít do sebe fakt velkou spoustu whisky. Nicméně nenechte se mýlit – srovnání s Bondem se sice přímo nabízí, ale tohle je prostě jiný typ filmu, je z jiné doby, a s přece jen jinými typem agenta. Celkově jsem měl pocit, že na něco špatného ve filmu připadalo něco dobrého. Příběh o gangu, který se chystá na uloupení zásilky zlata není úplně špatný (ale ani nějak dobrý), prostředí Casablanky je využité málo a ačkoli těch pár záběrů do ulic je příjemných, exotiku film nějak „prodat“ nedokáže. Akční scény jsou tvrdé a rychlé, ale často se zoufalou choreografií. Jenže co naplat, Eddie Constantine dokáže pobavit a film zachraňuje.

Druhé dobrodružství agenta Z-55 (poprvé v Agente Z 55 missione disperata (1965) je tak nějak víc….eurospy. Příběh pořád patří k těm mírně lepším, ale místo komplikovaných zákrut tentokrát potřebuje agent přece jen více času na spoustu rvaček, vysedávání v nočních klubech a…socializaci. Paradoxně však film vypadá laciněji, než první „díl“, ale na druhou stranu nás může potěšit nějaký ten humor a zejména výborný soundtrack. Druhé dobrodružství agenta Z-55 je možná zábavnější než to první, ale podle mě zůstaly ambice za možnostmi a v zásadě podařenému filmu podráží nohy nedostatečný rozpočet. A bez něj stylový eurospy prostě nenatočíte

Snaživý eurospy, který nepostrádá silné chvilky. Krátce po začátku náš agent prchá ulicemi a my to celé vidíme z pohledu řidičů vozidel, pak i vrtulníku, a nakonec i lodí. Na tu dobu paráda. Plusem filmu je solidní příběh, vydatně se natáčelo v ulicích Hongkongu (takže už pak nezbyly peníze na nějaké zajímavé interiéry) a hraje nám docela stylový soundtrack. Agent Z-55 nespoléhá na špionská udělátka, nýbrž na pořádnou rvačku, na poměry žánru často vcelku brutální. Sečteno a podtrženo – vcelku pěkný, povedený eurospy bez lesku, zato s povedeným příběhem.

Příjemná kriminální komedie (tag eurospy si zřejmě vysloužila díky letmé referenci na Jamese Bonda) o lupiči, který okrádá zloděje a skvěle ovládá převleky, masky i gymnastiku. Scény na venkově (a po hospodách) jasně prozrazují italský film, ale až překvapivě hodně se natáčelo v ulicích Londýna i Paříž si krátce užijeme. Tvůrci měli zjevně slušný rozpočet, takže je docela na co koukat, neschází lehký humor i na trošku akce dojde. Nakonec asi to nejhorší je anglický název filmu (Psychopath). Vzhledem k tomu, že malou (ale zábavnou) roli má Klaus Kinski, asi šlo o pokus nalákat fandy hororu do kina. Ve skutečnosti tu máme moc pěknou komedii, která možná nezanechá nějaký dlouhodobý dojem, ale zabaví.

O loupeži v Brink's-Mat jsem toho přečetl dost na to, aby mě toho v seriálu překvapilo jen málo. Přesto, nebo právě proto, mě to fakt bavilo. Loupež a pochytání zlodějů proběhly poměrně rychle, většinu času pak probíhá letité komplikované hledání/legalizování uloupeného zlata. Ano, sledujeme obě strany, jak policisty s celníky, tak gangstery s „modrými límečky“ i ty s těmi „bílými“. To vše odpovědně osmdesátkové a se slušným rozpočtem. The Gold je ale vcelku specifický seriál, který ale nepotěší fandy policajtů, kteří šetří svými pěstmi a zbraněmi, ale ani fandy temných případů rozervaných detektivů. Tohle je prostě příběh, který napsal sám život.

Žánr eurospy je plný pokusů stvořit „dalšího Bonda“ a jedním z adeptů byl agent Fleming. Jenže Richard Harrison nedostal jasné číslo i jméno bylo sporné (Bob, nebo Bart?) a do třetice se změnil i herec a v řadě regionů přišel i s novým jménem. A je to škoda, protože i do třetice tu máme fajn film. Zvlášť proto, že na každé „ale“ tu máme velké „nicméně“ – nijak neoslní, nicméně nevypadá lacině; akční scény mají mizernou choreografii, nicméně jsou dobře natočené; příběh je tuctový, nicméně nepostrádá zvraty a má příjemné tempo; padouch nemá tajnou podzemní základnu, nicméně poznáme celou jeho partu… Dohromady tu máme střídmý eurospy, který výborně funguje a pobaví.

U tohoto filmu mě na straně jedné zamrzelo, že mu scházela taková ta Ritchieho hravost, nápady či pointa, ale na straně druhé – já jsem pro Operaci Fortune vyloženě cílovka. Je to totiž veskrze moderní příběh, ale v jádru má cosi starosvětského, co připomíná klasické eurospy – superagent Orson Fortune miluje prázdniny, luxus atp. Ale oddělit nějakou klasickou složku od technothrilleru tady nejde a ve výsledku je lepší se prostě jen bavit. Ritchie sice tentokrát nijak neplýtvá humorem, ale akce je fajn, lokality zajímavé, soundtrack příjemný. Operace Fortune je pěkný film, který jsem si užil, ačkoli Ritchie s The Man from U.N.C.L.E. ukázal, že to umí lépe.

Po první sérii, naprosto úžasné, se seriál vrátil s druhou, ještě lepší! Opět máme partu zkrachovanců z MI5, kteří se připletou do cesty ruským agentům. Opět dostáváme krásnou kombinaci starosvětské atmosféry a moderního thrilleru. Od blyštivého centra Londýna po půvabné Cotswolds se odvíjí chytrý a napínavý příběh, plný skvělých dialogů, svérázného humoru (Oldman si roli odporného vagase vyloženě užívá) a zajímavých postav. Zvláštní je, že nejde o nijak uspěchané dílo, a přesto pojme spoustu témat, od účtování s časy Studené války, až po osobní příběhy, od mocenských šachů po klasické špionování. Navíc to všechno moc dobře vypadá, soundtrack a úvodní písničku nazpíval Mick Jagger. Víc už se snad seriál chválit nedá….