Lima

Přestože děj příběhů Angeliky se dá směle označit za plytkou záležitost a láska k de Peyracovi za pouhou zástěrku a chabou nit, která upachtěně tmelí celou sérii, poněvadž Angelika je ve skutečnosti neukojená nymfomanka (o důvod víc jí fandit :o)) ), budu hodně milosrdný. I přes skutečnost, že je velmi těžké vžít se do osudů hlavní protagonistky, protože, přiznejme si, Angelika je vypočítavá mrcha, která jde přes mrtvoly, touží dle jejích vlastních slov po moci a spravedlivou pomstu smrti mladého chlapce raději vymění za konfesi na výrobu čokolády. No ale čert to vem. Na filmy s Angelikou se hezky dívá, tahle staromilská kostýmní vyprávění jsou mojí velkou slabůstkou, na Michéle Mercier je hezký pohled, hudba je v některých pasážích přímo božská a můj oblíbenec Jean Rochefort je "pan Charisma", herecký ďábel, který si každou svojí scénu krade vysloveně pro sebe, už jenom svou pouhou přítomností a jeho dvojznačná postava šéfa tajných služeb je velmi příjemným osvěžením. Zkrátka - HODNĚ SUBJEKTIVNÍ 4* a níž nepůjdu ani za noc s markýzou de Peyrac :o)

Jednou za pár let se stane, že nějaký nenápadný filmík zcela nečekaně narazí na "zlatou žílu" v podobě velkého diváckého zájmu a příznivého kritického ohlasu, ale přitom šuškanda a aureola "báječné komedie" vzniklá kolem něj daleko převyšuje jeho skutečnou hodnotu. Příkladem z poslední doby budiž třeba taková ´Moje tlustá řecká svatba´a právě nyní Malá Miss Sunshine - nejpřeceňovanější komedie posledních let. Příjemně pronuděných 97 minut, se zcela banálním humorem, s několika do očí bijícími konstrukty (poněkud opožděný objev barvoslepectví) a s jednou z nejNEpochopitelnějších oscarových nominací pro Alana Arkina coby párkrát hláškujícího dědy. Vyhypeovaná záležitost, která se do budoucna klasikou zcela určitě nestane. Taneček roztomilé Abigail Breslin to nezachrání.....

Tak přesně tomuhle se říká "role psána přímo na tělo"!!! Hugh Laurie alias Gregory House má tak drtivé charisma, že by vedle něho zblednul závistí i Dr. Štrosmajer :o)

Jeden jediný moment, díky kterému si zapamatuju jinak tento celkem průměrný nízkorozpočtový monster horor, moment, který je na svou dobu nezvykle brutální (samozřejmě, dneska by to nikoho nešokovalo) a v monster filmech 50.let zcela nevídaný. Mluvím o scéně zhruba v poslední třetině filmu, kdy z místosti vyjde netvor a v ruce drží detailně snímanou uříznutou zakrvavenou hlavu. Malý příjemný šok. Do té doby je to hodně umírněná ukecaná podívaná o prehistorickém dvounohém netvorovi, který terorizuje malé městečko u moře - spousta nudných dialogů, napětí je tu podobně jako u Spielbergových Čelistí vytvářeno skrze "neviděné", pouze tušené, či představené pouze prostřednictvím netvorových stínů. Ale o napětí tu nemůže být ani řeč (Berwick není žádný hororový génius), snad vyjma posledních deseti minut, kdy je nám netvor ukázán v celé své kráse. Co zdobí tvůrce, je zdařilá netvorova maska, podobná té slavnější z NETVORA Z ČERNÉ LAGUNY. Jinak ovšem srovnávání s tímto slavnějším dílkem selhává, protože Jack Arnold, to je na rozdíl od Irwina Berwicka první "liga" :o)

4 a půl*. Návrat k rafinovanému vyprávění a určitě nejlepší Nolanův film od MEMENTA. Zamrzel jen doslovný závěr. Kdyby místo polopatické vysvětlovačky Nolan použil elegantější řešení, třeba v podobě náznaků a potrápil tak divákovy závity, byl by to ´dokonalý´ zážitek. Nicméně s každým přibyvším filmem dvojky N+N platí, že "nápady bratří Nolanů míti, filmařskými legendami v budoucnu býti". Trumfem je každopádně herecké obsazení - moc pěkná role Michaela Cainea, až nelidsky charismatický David "Tesla" Bowie a především Christian Bale - herec mnoha tváří a všechny mu věříte. Když nahodí svůj typický lišácký úsměv, hned byste s ním zašli na pivko, naopak před jeho zlověstným výrazem byste nějraději zalezli někam pod stůl :o). Atmosféra je mňamózní, samostatnou kapitolou jsou zde použité dekorace, ty by zasloužily nějaké speciální filmové ocenění.

Ińarritu upustil od časové roztříštěnosti ála ´21 Gramů´ a podobně jako u své prvotiny vypráví několik navzájem prolínajících se příběhů. Mexická episoda je asi nejslabší, s poměrně mizivým emocionálním dopadem, ta japonská zas jakoby vypadla z jiného filmu, ale díky sympatické hlavní představitelce patří mezi příjemné zážitky. Velké emoce se odehrávají v Maroku - příběh pastýře a jeho synů v závěru graduje s velkou naléhavostí, osud zraněné Američanky pak místama uchvacuje díky skvělému herectví ustřední dvojky Pitt - Blanchett, jejichž okolnostmi vynucené intimní chvilky patří k nejsilnějším momentům filmu. Marocké episody jednoznačně za 5*, zbylé dvě za 3*, ale kdybych měl srovnávat, předchozí Ińarritovo 21 GRAMŮ mělo celkově, aspoň pro mě, MNOHEM větší emocionální náboj.

Osobité dílo osobitého tvůrce. Na Melu Gibsonovi se mi líbí to, že navzdory novinářským výrokům o "sadistovi Gibsonovi" si on stále jede podle svého, na všechny kritiky kašle a drží si tvůrčí svobodu. Ani tady se nebrání zobrazování násilí, ale na rozdíl od Umučení Krista je zde v mezích snesitelnosti (asi jako bitevní scény ve Statečném srdci), scéna dvojího obětního vyříznutí srdce je poměrně decentně snímána a její mediální kritika je zcela od věci - pokud vyprávím příběh z doby pozdní Mayské říše, bylo by podivné tuhle zcela běžně praktikovanou činnost opomenout. Když pominu Gibsonovy lehké narážky na manipulaci davu a zobrazení dekadence společnosti - průvodního jevu úpadku velkých říší, hledat zde nějaký myšlenkový přesah je zcela zbytečné a nesmyslné. Celý film je stavěn jako takové starobylé vyprávění lovců někde u ohně, kteří se s typickou mužskou ješitností předhánějí v tom, kde koho zabili, komu utekli či koho zachránili. V tomhle ohledu je film naprosto skvělý a absenci myšlenky fakt neřeším :o) Navíc Gibsonova režie je nápaditá, maskování a ozdoby protagonistů a vizuál scény z mayské metropole je pak triumfem filmového uměleckého designu. Mel opět nezklamal a nadále pro mě zůstává svěžím průvanem v zatuchlé hollywoodské áčkové produkci :o)

Chtělo by se napsat, že LOST JE DROGA S OPAČNÝMI ÚČINKY - ČÍM VÍC SI JÍ ŠLEHÁTE, TÍM MÍŇ VÁM CHUTNÁ. Chytlavost 1.série a její perfektně vygradovaný závěr (ukázkový cliffhanger v poslední části) vystřídala rozbředlá kaše 1.poloviny 2.série, kterou si užijete pouze v případě, že máte jistou míru tolerance k herectví chlapa v sukni Michelle Rodriguez a jste schopni akceptovat, že středobodem všeho dění je mačkání tlačítka. Rozhodně kvalita jednotlivých dílů je také přímo úměrná zajímavosti flashbacků, nejlepší má jednoznačně Sawyer a do svého omílaného "ledvinového problému" i John Locke, na opačném pólu stojí Boone se Shannon a Charlie se svými zoufalci DriveShaft. V aktuální 3.sérii nastupuje tzv. "žvýkačkový efekt" (tj.co by se dalo odvyprávět za půl hodiny, natáhneme na 6 dílů, 3.epizoda "Further Instructions" je ukázka naprosté scenáristické křeče), s velice efektními, ale poněkud hloupými berličkami pro zdramatizování děje (Sawyerův "implantát"). Navíc tím, jak tvůrci rozvětvili děj do netušené šíře a přinesly spoustu dalších velkých otázek (a žádnou dosud neobjasnili), mám tak trochu pocit, že se chytili do vlastní pasti. Jsem upřímně zvědav na rozřešení celé záhady, buď nás za pár let čeká jedna z největších "haluzí" v historii televizní tvorby, nebo naopak zjištění, že Abramsův tým stvořil jeden z nejzajímavějších seriálů poslední dekády. Horečné upravování scenáře přes poslední zimu zatím moc důvěru nebudí. Důvody, proč dávám OPATRNÉ a velmi slabé 4* jsou následující: jednak si LOST přes všechny mé výčitky pořád zachovává jakési poutavé TAJEMSTVÍ a dokáže PŘEKVAPIT. Druhým důvodem jsou zajímavé postavy oproštěné od černobílého pojetí - zejména nesmírně charismatický John Locke, nejednoznačný grázl Sawyer, nebo tajemný "Henry". Zatím nezbývá než říct "uvidíme, uvidíme", na rezolutni hodnocení je ještě spousta času.

BIKINI KOMBAT!!! ´Pobřežní hlídka´ se potkala s ´The Shaw Brothers´ a výsledkem je stoprocentně bezmozková záležitost, která redefinuje pojem "sračka" a stává se žhavým adeptem na zařazení do www.badmovies.org . Příliš hustá frekvence mlátiček bohužel dělá z DOA s přibývajícím časem poměrně jednotvárnou záležitost. To nevlastního bratříčka - vizuálně mnohem promakanější MORTAL KOMBAT Paula W.S.Andersona (DOA spoluprodukoval) - jsem si užil nesrovnatelně více, ačkoliv byl vlastně o tom samém.

Vizuální stránce nelze vytknout nic - na velkorysé výpravě je vidět každý investovaný dolar stomilionového rozpočtu, akční scény umí Zwick náramně, ty dvě stěžejní - masakr ve Freetownu a útok na RUF tábor - jsou ukázkou skvělé filmařiny. Film ale selhává v příběhu, který je slepencem chabého pokusu o jakýsi myšlenkový přesah, poukazujícím na bolesti současné Afriky (zlatý ´Hotel Rwanda´ či ´Nepohodlný´) a zcela tuctové zápletky. Ta je psána podle stokrát použitého mustru hollywoodské mainstreamové produkce, s předvídatelným dějem a spoustou dějových klišátek, včetně kýčovitého závěrečného telefonátu, při kterém rozhodně mé oko suché zůstalo. A to i proto, že scenář dal velmi málo prostoru citovému pnutí mezi Archerem a Maddy, jejímž slzám jsem - thrill me, kill me - zkrátka nevěřil. Pak i ty silné scény (výcvik malých RUF adeptů) se mezi dějovým balastem úplně ztratí. Hluboký trvanlivý zážitek se nekonal, pouze "vidět a po čase zapomenout". Jinak ale expresivní herectví Djimona Hounsona opět potěšilo, DiCaprio konečně zmužněl, některé scény si herecky ukradl vysloveně pro sebe (jeho potlačovanou nasranost na Hounsona při znamenité scéně s uloveným paviánem jsem úplně hmatatelně cítil) a jeho "prácičku" se samopalem při útoku na RUF tábor by ocenil i John Rambo :o)