Lima

Přestože jsem velkým milovníkem práce Raye Harryhausena (zde vyráběl triky, je spoluautorem scénáře a celý film produkoval), musím uznat, že zde VÍCE než v jeho jiných filmech (v ně počítaje i ´Souboj titánů´) zub času hlodal a hlodal. Poutavá atmosféra nechybí, příjemně staromódně vyprávěný příběh upoutá, ale triky (zejména všechny přední/zadní projekce) mají diskutabilní hodnotu. To se nevztahuje na loutky rozpohybované pookénkovým snímáním, ty jsou opět perfektní a zde vyniká zejména oživlá zlatá socha s hlavou býka, obří mrož a souboj pravěkého obra s tygrem.

Poutavě natočeno, všechny negativa fízláckého státu se myslím podařilo přiblížit věrně, ale jinak mám s tímhle filmem jeden velký problém. Vůbec jsem neuvěřil přerodu bezcitného špicla v esenci ctnosti, která i u jímavé hudby slzičku uroní. Ten konec s „věnováním“ pak spadá až někam do sféry neuvěřitelnosti a nepochopitelnosti. Ale díky citlivé režii se daly ty téměř dvě a půl hodiny v pohodě strávit, přestože dialogy a vůbec celý koncept příběhu šustily papírem.

O chlup lepší, než žánrově i tematicky spřízněný ´Crazy Heart´ s Jeffem Bridgesem. V porovnání obou postav, pohlcenými démonem alkoholismu - zatímco Bridges v podstatě zopakoval krotší variaci na Dudeho z ´Big Lebowskiho´, Paltrow podala koncentrovaný a soustředěný herecký výkon a ani pěvecky za kolegou rozhodně nezaostávala. Emociálně jsou na tom oba filmy zhruba stejně, emoce zde plavou tak lehce po povrchu a nezakousnou se hlouběji do diváka, přestože ´Country Strong´ disponuje osudovějším a tragičtějším příběhem. Rozhodně příjemným překvapením byl výkon mladého Garretta Hedlunda, je to sympaťák každým coulem a krásně zpívá. Country není mým „šálkem čaje“, ale v takovémto příjemném podání si ho dám klidně líbit.

V podstatě taková příjemná konverzačka v úzce omezeném prostoru jednoho zapadákova, s nečekaným množstvím verbálního humoru, na western řídkou akcí (což tady ani v nejmenším nevadí) a sympatickým herním projevem všech zúčastněných. John Wayne mi nikdy k srdci nepřirostl, ale šerifové, bareťáci a alfa samci, to byla jeho spolehlivá herecká parketa.

Naštěstí se nějaká stokrát viděná romantická šablona nekonala. Ale naopak veskrze pozitivně laděný zvedač mizerné nálady. Vitální Rachel McAdams byla jako vždy potěchou pro oko i ducha, ale hlavní hvězdou, která prostřednictvím suše pronášených hlášek se stará o 90 procent veškerého chytrého humoru, je naprosto boží postava nerudného novináře v podání Harrisona Forda. Harrison už léta potřeboval takovou, s upřímným nadhledem zahranou roli.

Já bych tak přísný nebyl – Kusturica si aspoň zkusil po dráze hudebníka, příležitostného fotbalisty a režiséra další profesi – řitního speleologa.

Obdivuji práci Joe Wrighta a myslím si, i přes jeho poslední dva průměrné filmy, že to je největší britský talent současnosti, ale subtilní holčičky, které v hand combatu zmastí chlapa o hlavu vyššího a 50 kg těžšího, prostě nedávám. Podobně blbě naivní scénáře snad ani do současné kinematografie nepatří (tímto zdravím 80.léta).

Promarněná příležitost s nepříliš oslňujícím vtipem (ale aspoň inteligenci neurážejícím), kde jedna z mála věcí, která divákovi v hlavě utkví, jsou občas šťavnaté emzákovy hlody a paruka Simona Pegga. Cameo Sigourney Weaver v závěru potěšilo.

Singerova „dvojka“ X-menů stále nepřekonána, nicméně v některých aspektech se jí Vaughnův film blíží. Ale kdyby nic jiného, tak výkon Fassbendera definuje pojem „charisma“ na filmovém plátně. Od tohodle chlápka se ještě dočkáme věcí!

Ano, někdy mám i lehce masochistické tendence a zavítám do kinematografických sfér, které jsou mi stejně blízké, jako Shakespeare Seagalovi. Bylo to o něco méně blbé, než žánrově spřízněný ´Twilight´, ale to jenom díky barvité výpravě, něčemu, co by se dalo označit slovem „děj“ a postavě Garyho Oldmana, který asi potřeboval zalepit nájem na rok dopředu. Ovšem jméno Leonarda DiCapria v kolonce „producent“ nechápu stále.