Koral17

Áno, inštantný produkt, ako tu píšu niektorí uživatelia. Asi za to môže hlavne Netflix, ktorý sa snaží korejskú seriálovú tvorbu "normalizovať" v snahe priblížiť ju čo najširšej medzinárodnej diváckej obci.  Podľa vysokého diváckeho hodnotenia týchto seriálov sa však zdá, že sa mu to vlastne dosť darí. Zaujímavejším romantickým seriálom z nedávnej doby, teda aspoň v rámci prvých epizód, je napríklad Keuleiji Leobeu, kde sa tvorci snažia tento žáner (láska riaditeľ-sekretárka, podriadená pracovníčka) parodovať.

Dokonalá podivnost, jakou dokážou vymyslet snad jen Japonci. Slečna Asako-san má od dětství problémy s nízkým sebevědomím kvůli nadměrnému pocení. Jediné, co ji pomáhá nevábnou tělesnou vůni potlačit, jsou mýdla a deodoranty kosmetické firmy Lilia Drop, ve které pracuje jako účetní. Kotaro-san je vývojářem nových druhů mýdel v této firmě, a proto má nadměrně dobře vyvinutý čich. Jednoho dne mu do nosu padne charakteristická směs potu a mýdla, kterou kolem sebe šíří tělo slečny Asako-san. Život se mu tím převrátí naruby, protože od této chvíle již není schopen existovat bez pravidelného očichávání své kolegyně. Tento hravý příběh se bez větších problémů pohybuje na hranici mezi erotickou fantazií, příjemnou romantickou komedií a společenskou satirou.

V prvních epizodách vynikající parodie za plný počet bodů, zaměřena na klišé korejských seriálů jako je láska ředitele a sekretářky, ztráta paměti nebo nádor na mozku. Další díly jsou již jen lepší průměr s obvyklými příběhy, ve kterých se opět mísí nejrůznější žánry od romantické komedie přes kriminálku, až po řešení dávných křivd a traumat nebo sociálních a vztahových problému na pracovišti. Herecké výkony hlavních představitelů jsou vynikající, zaujal zejména narcistní ředitel (Kim Jae-wook) a také jeho sekretářka (Krystal Jung), která nebyla ani submisivní, ani hysterická a uměla si stát za svým. Krystal Jung výborně ztvárnila i komickou stránku své postavy a vyhnula se tak častým nešvarům jihokorejských hereček v komediálních rolích, často působících jako rozverní diblíci.

Z mého pohledu se jedná o poměrně kvalitní vztahové drama. Seriál se dotýká i některých závažných témat, například problému manipulace s druhým člověkem (žena-muž nebo rodič-dítě). Hlavní hrdinka je archetypem dobrosrdečné naivky, která ani ve svých třiceti letech nenalezla nějaký pevnější bod. Nemá jistotu ani kontrolu v žádné sféře svého života. Náhoda ji svede dohromady s asociálně působícím mužem, který je sice povahově a svým životním přístupem jejím protipólem, oba však sdílejí podobný pocit nejistoty a frustrace. Cesta k hlubšímu vztahu a vzájemnému porozumění je dlouhá a trnitá. Prvních 10 dílů „oťukávání“ bylo skvělých a navíc se spoustou vtipných a originálních momentů, bohužel v posledních dílech přibyl patos a nejrůznější, často uměle působící životní moudra.  Příběh se soustředí i na dva další páry, zaujme zejména vztah kamarádky „kariéristky“ a ředitele Ma, který byl pro mě jednou z nejzajímavějších postav seriálu. Po herecké stránce jasně vynikají hlavní hrdina (Lee Min-ki) a jeho kočka (Koťátko), která by si zasloužila Oscara za zvířecí výkon ve vedlejší roli.

Príbeh je jednoduchý až naivný, ale zároveň okúzľujúci, rovnako ako jeho ústredný pár. Nana Seino a Kentaró Sakaguči podali presvedčivé herecké výkony a výstižne stvárnili povahovo i charakterovo nesúrodú dvojicu. Páčilo sa mi, že si napriek týmto rozdielom boli schopní budovať vzťah na základe vzájomnej úcty a porozumenia. Predovšetkým Akiha-san ma svojou srdečnosťou a otvorenosťou chytila za srdce. Od seriálu som tak dostala presne to, čo som na začiatku očakávala. Jednu hviezdičku strhávam za niektoré nudnejšie pasáže.

Sledovanie mnohých kórejských seriálov je skoro ako návšteva reštaurácie, v ktorej vládne šialený šéfkuchár. Ten má vždy v hlave rôzne kulinárske nápady lepšej i horšej kvality, potraviny „všeho druhu“ a k ruke profesionálne nie vždy vyrovnaný personál. Šéfkuchár je každopádne rozhodnutý, že svojim hosťom za každých okolností naservíruje menu minimálne o 16 chodoch, aj keď nápady a ďalšie zdroje k takto opulentnej hostine chýbajú. Ak máte smolu, pridá vám i špeciál. Začínate tak s pocitom, že si v tejto reštaurácii užijete nezabudnuteľnú večeru, ktorá sa však uprostred začne postupne kaziť a v závere už myslíte len na to, či by nebolo lepšie vyhnúť sa posledným chodom. Takto nevyrovnane na mňa pôsobí i tento seriál. Vynikajúci pôvodný nápad, ktorý sa (samozrejme v populárnej rovine) dotýka až ontologických otázok, sa okolo polovičky začne zasekávať a približne od desiateho dielu prestáva dávať zmysel. Navyše hlavný predstaviteľ (I Čong-sok) nie je z môjho pohľadu príliš dobrý ani presvedčivý herec. Ale možno mu krivdím, jeho tvorbu príliš nepoznám. Spolu s hlavnou hrdinkou ma navyše nepresvedčili o tom, že sú zamilovaný pár. Každý hral sám za seba, a výsledok bol len chlad a nezáujem o ďalší vývoj tohto „páru“. Celkovo tak seriál spadol skôr do priemeru, čo je škoda, pretože začiatok sľuboval veľké veci.

Priemerná romantická komédia s veľmi jednoduchým príbehom, založená na základných (a už dosť prežitých) klišé tohto žánru. V rámci prvej polovice seriálu som sa zasmiala a celkom dobre sa bavila, potom sa však často dostavila i nuda a niektoré momenty na hranici trápnosti. Z kaše priemeru ťahá tento seriál zo všetkých síl hlavne pán viceprezident, ktorý má nielen plno uchvacujúcich vlastností, ale hlavne zmysel pre situačný humor. Keď je na scéne, tak má človek pocit, že sa pozerá na nejaký iný, lepší seriál. Opäť to však platí predovšetkým pre prvú polovičku seriálu, potom začnú byť opakujúce sa machistické vtipy tejto postavy dosť otravné až obťažujúce. Je však vidieť, že Pak So-džun je talentovaný herec a snaží sa i v rámci zlého scenára udržať aspoň svoj herecký štandard. Z môjho hľadiska je hlavným problémom ústredná ženská hrdinka a to i po hereckej stránke, kde ani zďaleka nedosahuje kvalít hlavnej mužskej postavy. Pak Min-jong ako sekretárka Kim je síce veľmi schopná a pracovitá, ale ako žena na mňa pôsobila nudne a fádne, niekedy až nepríjemne prudérne (Napríklad situácia, keď jej milovaný muž povedal, že by s ňou chcel stráviť milostnú noc, tak ho okríkla, nech nie je vulgárny). Ale rozumiem, že musela zapadnúť do obvyklej a veľmi otravnej patriarchálnej šablóny milej, pokornej, trpezlivej, cudnej a oddanej ženy, svojim spôsobom svätice, ktorá je tak častá pre hlavné hrdinky romantických kórejských seriálov. Niekedy jej chudere ten nevycválaný viceprezident poriadne skákal po hlave a ona sa mierne bránila len vo chvíli, kedy už bola na pokraji síl. Škoda preškoda, že tento pár nie je vyrovnanejší! Bolo by skvelé, keby tvorcovia i hlavnú ženskú hrdinku zobrazili v uvoľnenejšej, sebavedomejšej a vtipnejšej rovine.

Spíš jsou to ženy v rejži. Romantická komedie, ve které fatálně chybí pravý romantický hrdina. Ignorantský „manžel“, který uvízl v časové smyčce nekonečné puberty, usedlý tatínek nebo kamarád se psem asi úplně nepodlomí ženám kolena a nezpůsobí žádné divoké poletování motýlů v břiše ;-)  Hraje se na jistotu, jakékoliv překvapení pro hrdinky nebo diváka není žádoucí. A tak si nakonec ženy vyběhají „pouze“ možnost vplout do poklidných vod manželského přístavu a pak se rochnit v bahýnku středostavovského rodinného štěstíčka.

Seriál som videla až začiatkom roku 2022, takže som mala možnosť pozrieť sa na tento fenomén z odstupu niekoľkých rokov od jeho vzniku. Už dnes je absolútne jasné, že sa jedná o klasiku vo svojom žánri, ktorá i napriek rôznym nedostatkom zaslúžene patrí na predné miesta rebríčka top kórejských seriálov.  Áno, seriál má svoje chyby, ktoré sú však zatienené silným dramatickým a zároveň veľmi poetickým príbehom o tom, čo všetko musia žena a muž obetovať, aby aspoň čiastočne naplnili svoju lásku. Niektorí recenzenti tu kritizujú, že v príbehu divne plynie čas a vzťahy a pravidlá na kráľovskom dvore sú veľmi nerealistické. Ak to však berieme z pozície prevažujúcich žánrov romantickej drámy a predovšetkým žánru fantasy, ako podivný sen hlavnej hrdinky, tak sa nad to dá povzniesť. Ak divák vydrží až do konca, tak celkový dojem, ktorý v ňom seriál zanechá, je veľmi silný. Približne od 8.-9. dielu sa dej výraznejšie dramatizuje, emócie sa stupňujú, jednotlivé príbehy a charaktery postáv sa prehlbujú a rozvíjajú.      Kapitolou samou pre seba sú nezabudnuteľné herecké výkony, ktoré sú z môjho hľadiska jedným z hlavných dôvodov úspechu seriálu. Uchvátili ma predovšetkým výkony všetkých princov, ktorí sa človeku skutočne dostanú pod kožu. I keď niektorí z nich dostali v rámci príbehu len menší priestor, napriek tomu dokázali svoju postavu stvárniť ako kompaktnú osobnosť s vyhraneným charakterom a jedinečným osudom. Bravo!   V tomto smere vynikajú predovšetkým postavy 8. (Kang Ha-neul) a 4. princa (Lee Joon-gi), ktoré sú kvintesenciou osudového romantického hrdinu s temnými tieňmi na duši. Najmä 4. princ je po hereckej stránke stvárnený geniálne, myslím, že i do budúcna bude ťažké túto postavu prekonať. Vynikajúci výkon podala i hlavná predstaviteľka (IU), ktorá zvládla skvele stvárniť prerod svojej hrdinky od optimistickej naivky až po zrelú ženu so zložitým až tragickým osudom. Na tento seriál a predovšetkým jeho postavy budem dlho spomínať a určite sa k nemu ešte v budúcnosti vrátim.

Psychologický thriller s kriminální zápletkou ve své vrcholné formě. Je skvělé, že i v dnešní době natahovaných seriálů, často plných zbytečností, nudy a prázdnoty, si ještě někdo dá tu práci s perfektně vystavěným a přepracovaným příběhem s mnohovrstevnatými postavami, kdy každý díl přináší nové zvraty a překvapení. Seriál navíc umně využívá různé stereotypy a klišé tohoto žánru, aby je v určitém momentu převrátil naruby a tím narušil očekávání diváka. Je zbytečné psát něco k obsahu seriálu, důležité je vědět, že se jedná o zkoumání podstaty archetypálního zla a o otázku, jestli v člověku něco takového skutečně existuje. Pokud ano, jedná se o vrozenou vadu, je to problém výchovy nebo prostě „jen“ zlý osud? A kdo je v tomto případě viník, kdo oběť nebo hrdina? Jsou naše karty předem rozdány, nebo si svůj postoj a svou skutečnou roli při čelním střetu se zlem budujeme především sami v sobě?Tento problém seriál řeší na několika úrovních, například v rámci mikropříběhů hlavních i vedlejších postav, kdy se postupně odhalují jejich záměry, odhodlání, síla nebo naopak zbabělost a strach. SPOILER: V ústřední rovině se jedná o fyzický a zejména psychický souboj hlavního hrdiny a jeho temného "dvojníka". Výhra v tomto souboji představuje pro hlavního hrdinu jedinou možnost osobního osvobození. Tyto dvě zásadní postavy příběhu vyniknou také díky mimořádným hereckým výkonům. Vynikající Lee Joon-gi výstižně zdůrazňuje ambivalentnost a celoživotní vnitřní boj ústřední postavy příběhu, kdy je divák dlouhou dobu na pochybách, o jakého člověka se vlastně jedná. Na druhé straně stojí padouch v podání nepřekonatelného Kim Ji-hoona. Ten ve výstižné expresivní herecké zkratce dokonale ztělesnil ubohost, slabošství, patlalství a neschopnost člověka, který zcela podlehl zlu a vzdal se možnosti hledat pro sebe nebo své blízké jakéhokoli vykoupení.