Deobeulyu

W začal a já byla u vytržení, nápad geniální, herci úchvatní. Seriál mě strhl a já se těšila na každý další díl a nemohla se dočkat až následující týden ty další vyjdou. Jenže pak se něco stalo a já si u jedenáctého nebo dvanáctého dílu naplno uvědomila, že mi něco chybí, a že už to vlastně trvá déle. Kde se to jen zlomilo? Co se vlastně stalo? Nejspíš v bodě, kdy jsme uviděli vrahovu tvář a autorovi se stalo to, co se mu stalo, v tu chvíli byla moje reakce: WTF?. V mnohém souhlasím s komentářem od = Tomas.Senti. Hlavně souhlasím s "uspěchaností příchozích scén" a také to považuji za největší problém. Myslím si, že když člověk W sledoval zároveň s překladem, tedy s odstupem týdne mezi díly, tak měl možnost lépe se zamyslet nad vývojem a tím pádem mu docházelo, že má seriál jisté mezery (sledovat ho bez větších pauz, tak věřím, že bych od seriálu odcházela jako smyslů zbavená) :D nezamýšlela bych se, ale hltala to se vším všudy. Na konci mi zůstalo hodně otázek, nedořešené věci a já byla docela vytočená. Chemie mezi hlavními hrdiny byla, ale vztah mohl být lépe do hloubky rozvinutý, abychom pochopili, proč se do sebe vlastně tak šíleně zamilovali. Hyo-joo jsem viděla asi poprvé (oprava, já ji viděla poprvé v Iljimae, ale tam jsem měla oči asi jen pro hlavního hrdinu! :-D protože jsem vůbec netušila, že ona byla jeho vyvolená -_-) - dialog u výtahu mě dostal do kolen. Doufám, že si Jong-Suk příště vybere nějaký méně překombinovaný seriál, protože já toho chlapa žeru, i ten jeho široký úsměv, který někomu přijde creppy. :D :D Ale víte, co mě bavilo nejvíc? Přechody scén z hraného na kreslený webton (to mi přišlo naprosto špičkové). (17.09.2016)

Podle mě byli Lee Jong Suk a Han Hyo Joo skvělí, z "Oh Yeon Joo" jsem měla na začátku obavy, ale stačilo pár dalších minut a strach byl ta tam. Přiznávám, že to bylo trošku zdlouhavější a připomínalo to křečka v kolečku, takové trošku nekonečné, ale nedá se jim upřít, že se člověk u toho nenudil, protože ho vždycky něčím překvapili, šokovali, vystrašili a Oh Yeon Joo a Kang Chul tvořili krásný pár, takže není co řešit. (04.01.2017)

W pro mne nebylo těžké ohodnotit. Do první poloviny skvělá, promyšlená a pěkná podívaná. Asi už lze tušit jak to pak na člověka působilo po přehoupnutí do druhé poloviny, kdy se vše absolutně nevím ani jak změnilo a seriál se snažil protáhnout děj a vůbec celou tu myšlenku do nezdárného konce. Konec jako takový byl už opravdu poslední kapkou. Nelogičnost a vůbec mi to tedy nepřišlo jako happyend. Je mi to docela líto, protože to mělo super myšlenku a tak nějak jsem si i zvykla v průběhu na Lee Suka, ale tohle se jim opravdu nepovedlo. (12.09.2017)

Dalo by se říct, že se to scénáristům ke konci trošku vymklo z rukou, a pravidla hry si měnili tak, jak se jim to hodilo. A mnohdy to možná ani moc nedávalo smysl. Jenže jakožto divák, který si dobrovolně pustí tenhle žánr, mám k těmto věcem toleranci a beru to tak, že když může existovat komiksový svět, kam si lidé chodí na návštěvu, může se dít vlastně cokoliv. Zvlášť když se mi líbí herecké výkony, hudební doprovod a komiksové prostředí celkově. Vedle hlavních hrdinů, u nichž bych předem nevěřila, jak moc se k sobě budou hodit, mě bavil hlavně otec Oh Yeon Joo a taky Soo Bong. Jednu výtku bych ale stejně měla. Jong Suk začíná být opravdu skvělý herec, ale mně k němu bojové scény prostě nejdou. Nebo spíš jemu nejdou. Nevím, jestli je to tou postavou, ale mnohem radši se dívám na rvačky takového Raina nebo třeba Go Sooa. Jo a pochválit musím také nenucenou reklamu na auta. Ta byla prima. 4,5* (29.10.2016)

Tento seriál som zámerne odkladala, pretože Lee Jong Suka veľmi nemusím a to ma dlhý čas odrádzalo. Na druhej strane, milujem tento žáner, preto som ho vzala na milosť. Musím uznať, že sa úlohy komixového hrdinu ujal slušne. Nie, žeby sa mi z neho začali podlamovať kolená, stále mám pochybnosti o jeho hereckých kvalitách v porovnaní s inými JK hercami, ale možno prehodnotím svoj postoj k jeho umelému úsmevu. Zo seriálu som mala rovnaký pocit, aký tu už predo mnou niekto opísal. Sedela som ako zhypnotizovaná a nechávala sa psychicky a emočne "vycucávať" do poslednej minúty. Občas som sa pristihla, že zabúdam dýchať. Koexistencia dvoch svetov je zvládnutá veľmi dobre, takže zapájať logiku do niečoho, o čom nemáme ani tušenia ako by mohlo fungovať, by bola zbytočná špekulácia. Rozhodne neľutujem čas strávený jeho sledovaním a dokonca si pozriem aj iné odložené seriály s LJS. (03.03.2021)