SirAduard

Konečně! Po Kimi no na wa  jsem čekal od Makota Shinkaie další emoční pecky v jeho filmografii. Když jsem ale zkouknul The Garden of Words a Suzume, byl jsem lehce zklamaný. Příjemný začátek a prostředek, ale nic moc finále. Až do třetice Tenki no ko dokázalo mé prokletí prolomit. Výstavba plynulá, postavy sympatické a konec totální emoční bomba. Nemluvě o nádherné animaci a především hudbě, která je zas srdceryvná a po každém znovu poslechnutí se dojímám nad její krásou. O dokonalý film se však nejedná. Mám trochu problém s přehnanou akcí v druhé polovině, která mi k tomuto příběhu nesedí a částečné sfouknutí manipulace policie na Keisukeho. Jinak jsem fakt nadšený a snad takový styl tvorby u Makota přetrvá i do budoucna.

Letošní Silvestr jsem strávil s přáteli u sledování legendárních příšerností, které jsou ještě považovány za filmy. Jeden ze „skvostů“ kinematografie, na kterou jsme si troufli, byla i letošní novinka Cool Girl!. Na plnou hubu řeknu, že horší věc (neřeknu film) jsem v roce 2023 neviděl. A to jsem o pár minut předtím dokoukal první Sharknado. Hrůzostrašný scénář napsaný co nejvíce strojově a nelogicky. Každý dialog či monolog jsem znal asi minutu dopředu. Příběh totálně stereotypní a nepochopitelně seskládaný. Režie naprosto zaměnitelná a kamera perverzní (místo aby ukazovala něco pořádného, tak si prohlíží dívčí zadky a kroutící se boky). Kreatury, zde považované za postavy, jsou nejvíce tragicky napsané, nezajímavé a herecky příšerně ztvárněné. Jediný, kdo vzdáleně připomínal postavu svým chováním, byl charakter Mexikánce. A víte proč? Protože ten herec je i režisér Cool Girl!. Takže aspoň na své roli si dal o procento více práce, když už na nic jiného. Pokud nechcete trpět, tak jako já, vyhněte se tomuto zvěrstvu obloukem. Zkuste radši přiblblé Sharknado, který si je vědom své příšerné kvality, než trávit čas u trapné Cool Girl!, která si neironicky myslí, že je cool.

První epizoda byla vtipná, emotivní, s příjemně originálním námětem v pestrobarevném animačním kabátku. Tato kvalita se však každým dílem zhoršovala, až mě nakonec absolutně nezajímalo, co se stane postavám. Ústřední postavy se od prvních dílů pořádně dál nerozvíjejí, stejně tak premisa, která se z neokoukané zombie-psychologické komedie proměnila v průměrný boj o přežití v zombie apokalypse bez žádné další přidané hodnoty. K zážitku nepřispívají ani nově představené postavy, které jsou nedostatečně prokreslené, nezajímavé a někdy až přehnaně trapné. Doufám, že další série se vrátí ke své původní kvalitě, jinak zůstanu u dobrých vzpomínek z prvotních epizod, než abych trpěl u pokračování seriálu.

Žeru Zrození i Úsvit, ale Válka o planetu opic je můj jasný favorit. Uzavření veškerých linek a postav, které jsem si zamiloval z minulých dílů, spolu s typickou nemilosrdnou, avšak pohlcující atmosférou od Matta Reevese a dojemným hudebním doprovodem od Michaela Giacchina. Pro mě však nejdůležitějším pilířem trilogie, proč miluju tyto filmy, je bez váhání Caesar, v podání mistra herectví Andyho Serkise. Postava, tak charakterově zajímavá a emočně silná, že by bez ní byly filmy o planetě opic pouze poloviční. Jeho poslední pohled na překrásné údolí poseté travinou pod hřejivým sluncem, je pro mě dokonalou tečkou za celým příběhem.

Wow, připadám si při psaní recenze jak AI, která nedokáže přesně vyjádřit své pocity, po tak silné emocionální bombě. Proto se omlouvám, že nezvládnu vystihnout mou euforii, ale tak lidský a naplňující zážitek jsem od sci-fi opravdu nečekal. Jakoby by to nebyla vůbec fikce, ale skutečný příběh ze života. A díky za to překvápko, neboť scénář takhle od srdíčka se málo kde vidí.

Stačil první střih a film mě vtáhl do víru snů a nápadů. A když pak přišel souboj, tak jsem zíral jako na komiksový zázrak, jež se nikdy nebude opakovat.

Jsem asi velice jednoduchý člověk, když mi ukápne kapička slzy u romantiky dvou živlů, ale nemohu si zkrátka pomoct. Budu však přitakávat, že výstavba napětí mezi Jiskrou a jejími rodiči by si zasloužila nějaký čas navíc.

Realistický westernový epos pod taktovkou režiséra Martina Scorseseho, ze kterého jsem byl po odchodu z kina spokojený, bohužel ale ne nadšený. Celé 3 hodiny jsem si vyloženě užíval, ale dalších asi 30 minut, kde je pouze soudní proces a vyslýchání, byly už na mě trochu moc. To však nic nemění na tom, jak fantastický kinematografický zážitek to je. Vtahující výprava, realisticky napsané postavy se skvělou chemií, či nádherný vizuál od začátku do konce. Navíc je zde ve své nejlepší formě Leonardo DiCaprio v roli rozpolceného muže mezi milujícím rodičem a sobeckým zbabělcem. To vše vynikající, avšak konec mi to trochu ničí. Což je velká škoda.

Dojemný film, s vtahujícím příběhem a výborným obsazením, kde každý svoji roli zahraje jak nejlépe dovede. Začátek sice pokulhává na některých místech (střih, motivace), ale v poslední hodince se film pořádně nakopne a zúročí vše, co doposud vystavěl.

Vtipné, hravostí přetékající a na konci mi vyrašila i husí kůže. Jednoduše kinematografická skvělost.