SirAduard

Stejně jako v předchozím díle musím pochválit akční sekvence, které jsou excelentně zpracované a Keanu Reeves je zase skvělý ve své roli. Bohužel mi už tolik nesednul celý příběh, který byl pro hrdinu méně osobní, a tudíž silné momenty nebyly pro mě tolik rezonující jako posledně. Stále však zábavný snímek a důstojné pokračování.

Dějově sice jednoduchý, ale přesto velice funkční a natřískaný akční film. Přestřelky a bojové sekvence jsou jedny z nejlepších za poslední roky a Keanu Reeves odvádí skvělou práci jakožto nezastavitelná vraždící mašina, budující strach a respekt ve své branži. Vytknu jedině finální vyřešení hlavního záporáka, které pro mě nebylo dostatečně uspokojivé. Jinak obrovská spokojenost.

Rád bych tomu dal 5*, ale stále ve mně přetrvává pocit, i po druhém zhlédnutí, že mi něco na konci uniká. Nevím, co přesně. Možná že hrdinův dialog na schodišti ve mně nevyvolal větší emoce, než by mělo? Možné to je. Bez těch 10 minut se však stále jedná o krásný filmeček s pěknou symbolikou a božskou animací.

Do této doby jsem neznal žádný muzikál, jenž by dokázal své nádherné hudební sekvence ladně zakomponovat do děje bez toho, aby to přerušovalo celý film. La La Land to však zvládl na jedničku! Každá sekvence má svůj příběh, vyjadřuje správné emoce, které má a krásně se uvede a opět plynule naváže do víru událostí bez jediného zaškobrtnutí. Páni Damien Chazelle a Justin Hurwitz opět potvrdili své mistrovské nadání a zdejší milostná dvojice Ryan Gosling a Emma Stone zase ukazují výtečný talent svého herectví. Jedinečný klenot z žánru muzikálů, jenž můžete na vlastní oči spatřit. Všemi deseti doporučuji!

The Whale je důvod, proč tak miluji filmy. Jak upřímné mohou být, jak hluboké dokážou být, i když vypraví o jednom bezvýznamném životě v zatuchlém bytě. A nepotřebujete nějaké vizuální orgie, ze kterých budete slintat blahem. Stačí jen postavy od srdce, jejich vzájemná interakce na jednom jediném setu a nic víc. Jak málo stačí, pro tak velké věci. Tohle je pro mě film!

Plynulá, zábavná podívaná s mnoha vtipnými gagy, a přitom se nestydí přikořenit i dojemnými chvilkami. A ta hudba je opravdu k zulíbání.

Filmařské dílo, které překonává svou stylizací a smyslem pro vyprávění svou dobu, a díky svým zvratům nechává diváka i po konci filmu přemýšlet nad jejími skrytými významy.

Když jsem z mého okolí zaslechl, že existuje krvavý fantasy svět, který je srovnatelně kvalitní jako epické příběhy Středozemě, či Západozemí, tak mě to zarazilo a nevěřil jsem, že něco takového se může s velikány fantasy srovnávat. Slova okolí mě přesvědčila natolik, že jsem si Berserka pustil, hned jak to bylo možné (zrovna během jarních prázdnin :D). Pro vstup do tohohle světa byl mi doporučen legendární seriál z 90. let, který původní první sešity Berserka relativně věrně adaptuje. No a musím konstatovat, že je to vážně střela do černého. Berserk si krásně propůjčuje od mnohých oblíbených fantasy jejich nejsilnější stránky a spojuje se silným charakterovým triem (Guts, Griffith, Casca), jehož dynamika a komplexnost se dá srovnávat, ba možná i překonává mnohé fantasy ságy. Nejvíce mě však učarovala postava Griffith, která je tak perfektně napsaná, strašně lidská a paradoxně i tak trochu nadpozemská, svým chováním navenek. A právě to je to hlavní, proč ho tak žeru. Jeho navenek působící šarmantní osobnost, andělská krása a přátelská povaha, která zakrývá tu jeho skutečnou bolest a strach s neustálou vizí v očích svého osudu, jenž si ani sám nemohl vybrat a od něhož nemůže ustoupit. Griffith je krásná ukázka toho, jak má vypadat komplexní, dobře napsaná postava, do které se člověk může vcítit a prožívat jeho vítězství, či prohry. Abych nemluvil jen o postavách, tak soundtrack je na špičkové úrovni. Každá skladba má něco do sebe, každá vyvolává správné emoce a obohacuje jednotlivé chvíle našich hrdinů. Co mi ale nesedlo na první dobrou do vkusu, je hudba v openingu. Nevím proč, ale když jsem to slyšel poprvé, tak mi to přišlo, jako by se někomu nedařilo naladit kytaru. Ale po mnoha zhlédnutích mi to už tak špatné nepřijde a minimálně animace na pozadí openingu je fakt kvalitka (naopak můj největší highlight v soundtracku je bezesporu skladba Gats; vždycky když ji slyším, tak mám chuť se rozbrečet). Animace je taktéž parádní, nejvíce chválím scenérie a animace jednotlivých postav, která dodává některým emočním scénám úplně nový rozměr, a to často beze slov. Někdo možná může nadávat na statické obrazy u bitev, kde se na chvíli zobrazí jen kresba bez hýbající se animace. Já tomu však nic nezazlívám, kresby mi přišly i tak dost dobré a chápu, že animátoři v té době neměli moc času a peněz, aby udělali graficky náročné bitvy (taktéž vím, že udělat bitvu se stovkami hýbajícími se věcmi, je pro animátory opravdu peklo). Navíc chtěli dát čest kultovní manze, která je dech beroucím kresbami nasáklá k prasknutí. Občas mě ale zamrzelo, že animace u některých duelů je trošku nepřehledná, a tak trochu mi neukazovala všechno, co bych chtěl, ale to jsou jen výjimečné případy. Po příběhové stránce vytknu akorát některé logické chybky při bitvách a useknutý konec, který chápu proč to tak je (protože chtěli jednoduše navazovat dál v dalších adaptacích díla), ale mohlo to být o něco lépe zvládnuté. Naštěstí existují filmy, takže si to doplním později. Jinak je příběh extrémně kvalitní, s mnoha silnými a zapamatovatelnými momenty. Chybky se zde dají najít, i já mám nějaké výtky, avšak žádná z nich se nevyrovná ani po kotníky kladům, které seriál dokázal předvést. Proto se i já přiznávám, že je pro mě Berserk jeden z nejsilnějších pilířů žánru fantasy a mezi mé nejmilovanější ságy se rozhodně zařadí.

Příjemná, nenáročná hudební zábava o partičce čtyř dívek, které se sbližují hraním v rockové kapele a odkrývají společně své zkušenosti, či sny. Hlavní ústřední postavou je introvertní dívka Hitori, která má potíže navázat kontakt s lidmi, díky čemuž má problémy získat nějaké přátele i mezi vrstevníky. Ona se však nevzdává a po inspirující radě od rockového interpreta se rozhodne ponořit svůj život do hudby s nadějí se konečně prosadit a ukázat světu, že tu skutečně je. No a naštěstí někdo Hitori osloví, a tím se jí nakopne úplně nový život. No a dál už nic říkat nemusím, od toho je tu Bocchi the Rock! Seriál s překvapivě experimentální animací, testující různé formy animace, stop motion nebo dokonce hrané záběry. Do toho tu nesmí chybět chytlavá rocková hudba, která celý příběh příjemně doprovází. Příběh milý, poutavý, občas i slza ukápla, postavy sympatické, vtipné a v určitých chvílích i inspirující (má osobní favoritka je určitě Rjo; její osobnost mi strašně sedla a její trefné hlášky mi mluvily přímo z duše). Má jediná výtka k příběhu je občasné vynechání dramatu a posléze dost urychlené vyřešení, které sice sedí do stylu příběhu a vyprávění, ale v některých scénách mi zamrzelo, že nějakou problematiku o maličko více nerozpitvaly (např. když kamarádky navštíví Hitori doma a všimnou si některých věcí, které má v pokoji nebo když se Hitori zraní při skoku z pódia). Naštěstí se to děje málokrát, takže to neberu jako extrémní problém, protože ve směs je to skvělý odpočinkový počin, který možná i některé introverty povzbudí k lepším zítřkům.

Krásně ubíhající komedie s velikou náloží vtipných gagů a kreativních nápadů, které mi vytasí úsměv na tváři, po každém připomenutí. (Nejvíce mě bavili hrátky se dveřmi v kuchyni nebo Chaplinovo bezstarostné bruslení :D)