SirAduard

Životopisným hudebním filmům jako Bohemian Rhapsody, či Rocketman vždycky něco scházelo k dokonalosti a drželi se pořád kolem okraje místo toho, aby pořádně pronikly do myšlenek hlavní postavy. Elvis je ale ten, který se nebojí. Snaží se skutečně ponořit do hloubi duše Elvise Presleyho, jeho vnímaní na svět, či jak svět vnímá jeho. Hudební čísla jsou pořádně našlapaná, dunící a rezonující po všech směrech, že se člověk ponoří do víru melodické poezie a prožívá každý tón na úplné maximum. Nemůžu též opomenout vizuální styl, který může být pro některé moc, však pro mě je naprosto trefný, nápaditý a přesně sedící do doby, kdy světla z reflektorů, či odlesky třpytících se oblečení omamovaly zničeného umělce dennodenně, na každém kroku. Herci jsou, jak se patří výborní, však o několik výšin nad nimi je Austin Butler, jenž se naprosto vžil do role Elvise, že jsem až nepoznával herce, ale pouze Krále Rock 'n' Rollu. Tento film je pýcha hudebního žánru, která bude i po letech mezi mými nejoblíbenějšími.

Zhulený romantický film, který ničím nepřekvapí, ale ani neurazí. Z animace však mám smíšené pocity. V jednu chvíli se mi velice líbí a jindy zase svou střídavou plynulostí mě vytrhává ze zážitku. Ve výsledku je to pohodový, jednoduchý animák, u kterého může divák vypnout a odpočívat.

Na první pohled šílený nápad, který si mě však získal! Pedro Pascal je zde ve svém pravém živlu a společně s hollywoodskou legendou Nicolasem Cagem si to zandávají jak králové hereckého talentu! Zábavná akční krasojízda, nedokážu si pomoct!

Škoda že stopáž není o něco kratší, protože jinak je to velice povedené drama ze života, které poutavě vypráví o životních ztrátách a vyrovnání se s vlastními chybami.

Konečně vydařený, ne počkat, přímo FANTASTICKÝ návrat do legendárního světa pohádek! Kocour v botách zde zakusí své skutečné dno a vrhne se do šíleně nabitého příběhu, kde spatří své vnitřní démony a pozná svou pravou podstatu žití. Opravdu silná emoční jízda, napěchovaná nápady a kreativitou tvůrců, jenž se nebáli dát do filmu i dospělá témata, či větší hloubku. A ten VIZUÁL! To snad ani není Dreamworks! Naprostá pastva pro oči a hudba krásně hravá, avšak vlk jako záporák. Ó můj bože! Jeho design, styl, charakter a k tomu hrůzu nahánějící hudba vždy, když je na scéně, to vše z něho dělá snad jednoho z nejlepších záporáků, co jsem v poslední době v animácích zažil. Naprostý luxus a pokud 5. Shrek bude stejně vypiplaný jako Druhý kocour, tak se máme na co těšit!

Člověk by řekl, že s tak šílenou premisou, vizuálem a stylem nejde pracovat dobře pospolu. Do toho spojit vážné myšlenky a zprávy o smyslu života s naprostými šílenostmi, jako párky místo prstů, a to všechno najednou, ale světe div se, tady funguje absolutně všechno. Režisérské duo Dana Kwana a Daniela Scheinerta dokázalo něco nemožného, co snad ještě nikdo ve kinematografii nedokázal a já to naprosto miluju! Každou vteřinu!

Příjemný komorní film, který si nepotrpí na napětí, ale na postavách, které mají své pro a proti, však člověk jim porozumí, čím déle se příběh rozplétá. Báječně jsem se kochal nad krajinou, která má své kouzlo a čaro, přičemž skrývá i prázdnotu a smutek, která není na první pohled zřejmá. Tyto pocity však pociťují i naše postavy, a proto jsem chápal, proč tak často říkají černý humor, jsou v depresi, či se chovají zvláštně, neboť ta atmosféra ostrova se prosákne do všech, co se tu snaží žít. Parádní herecké výkony, nepříliš častý, ale trefný humor, či pěkný venkovský příběh dotváří krásný film, a i když mě konec nedostal do kolen, a ne všechny postavy se mi prokreslily, tak síla mých kladů převyšuje zápory.

Tak tohle byl zářez přímo do zeleného! Krásně gradující film, který se nebojí zpomalit, když je potřeba, aby divák nasál to pravé neutuchající napětí o holý život indiánské dívky. Skvělé časové zasazení, lokace a rostoucí akce akorát podtrhují celé napjaté dílo. Škoda že i digitální efekty použité na zvířatech nejsou lépe zvládnuté i když chápu, že tvůrci asi neměli dostatek času na jejich zdokonalení, však občas to bije do očí. Vše vynahrazuje finální souboj, který si mě naprosto získal svými nápady, kdy i sebemenší věc z dřívějška se zúročí na maximum.

Mnoho lidí říká, že nový Avatar nepřekonal svého staršího brášku, co se týče efektů a příběhu. Já ale s tím nesouhlasím. Minulý film určitě překonal tehdejší konkurenty po stránce vizuálu, avšak v pokračování Jamese Camerona překonal režisér i sám sebe. Voda je pro oči neodolatelná a pod hladinou moře je to snad ještě nádhernější. Fauna a flóra mě bavila poznávat a k novými postavám jsem si dokázal vybudovat vztah. Bohužel ne všechny se mi prokreslily dostatečně, jako například Spider, který byl sice zajímavý a zábavný, ale jeho znázorněné motivace mi nepřišli dostačující na to abych mu porozuměl. Největší překvapení bylo pro mě samotné finále, díky nápadité akci a uplatnění věcí, které byly načrtnuty dříve, však některé emoční scény na mě nezafungovaly správně, jak bych si přál a kdyby byly více vybudované, tak bych si konec užil naplno. Pořád ale finále tohoto snímku je o dost silnější než v minulém filmu, neboť je více zaměřen na osobní motivy a postavy, než jen na tupou akci. Proto pro mě Way of Water překonává klasiku z roku 2009 a na novou návštěvu Pandory se nesmírně těším.

Jsem připravený, že se mnou nebude mnoho lidí souhlasit, ale tato 1. série ve mně znovu oživila lásku k politickým dramatům, kde se navzájem rody snaží vyhladit nebo najít mezi sebou kompromisy, které by zajistily stabilitu a řád mezi sebou s důvěrou, že znovu proti sobě nepovstanou. Stejně jako 1. série Hry o trůny mě i Rod Draka zaháčkoval do gradujícího děje, představil silné hráče na šachovnici a zabořil je do nelehkých situacích, ze kterých nejde snadno uniknout. Moje výhoda, proč některé problémy, jež trápily diváky tohoto seriálu na rozdíl ode mě, je fakt, že jsem zhlédl celou sérii během pár dnů. Proto chyby, jako například časté časové skoky napříč díly nebo změny obsazení, mě absolutně nevadili, ba naopak jsem si užíval vývoje postav napříč věky a změny herců mi dávali smysl, díky stylu vyprávění příběhu (na tož musím pochválit casting, protože muselo být obtížné nalézt správné herce, kteří by odehráli stejné role, akorát ve starší variantě; tady se to však povedlo). Tím však největším hereckým tahounem série byl pro mě osobně skomírající, leč moudrý král Viserys v podání fantastického herce Paddyho Considineho, který předvedl charakter protektora říše naprosto královsky a v 8. epizodě podává svůj doslova nejepičtější a nejdojemnější výkon, jak snad nikdo jiný před tím. Opravdu smekám, jak to zahrál! Ostatní hrají též výborně, snad nikdo mi neutkvěl v paměti, že by zahrál svou roli špatně (obzvlášť ne Matt Smith, či Emma D'Arcy). Samozřejmě musím pochválit i jak byli postavy napsané, žádné mi nepřipadali černobílé a ke všem jsem si našel cestu. Trochu ale musím zkritizovat postavu Cristona Colea, která se po svém stupidním činu v polovině série začala chovat úplně jinak, než před tím z úplně hloupých důvodů a kdyby ho tvůrci raději nechali umřít, tak by mi jeho charakter připadal pochopitelnější. Též se mi nelíbili digitální efekty u draků při letu, ale zblízka když se tolik nehýbou vypadají celkem v pohodě a když už se bavím o vizuálu, tak jsem asi jeden z mála, co se mu temný filtr a nasvícení líbily. Přišlo mi, že to k pojetí seriálu sedí a spíše jsem si vizuál pochvaloval, než kritizoval. Jsem asi divný, když tu spíše chválím, než poukazuji chyby, ale když mě ten příběh tak strašně bavil a postavy mi tolik přirostly k srdci, tak si prostě nemohu pomoct a musím říct, že se mi zatím Rod Draka velice líbí, těším se na další díly a pro skleslé fanoušky po konci Hry o trůny doporučuji si spravit chuť tímto. Myslím, že nebudete litovat.