Malarkey

Naprosto vzorová Soukupovina. Drsná, plná veksláků, čorkařů a divnejch ksichtů a jinejch zjevů. Do toho Lukáš Vaculík s parádní rolí, ve které se ukázal hodně dobře a závěr na škále drsnosti u československých filmů na jasném vrcholu. Jednohubka jak ulitá z bronzového odlitku československých kriminálek.

Pokud očekáváte horor, tak na něj rovnou zapomeňte. Tohle je čistá psychologie. Od počátku bylo na filmu vidět, že celý ten zmedializovaný příběh Anneliese Michelové tvůrci pojali naprosto racionálně a se zdravým úsudkem. Film tak není efektivní a určitě nešokuje tak, jako to dělají americké verze. Spíše zabředne hodně hluboko do psychologie samotné postavy Michaely, kterou tu Sandra Hüller hraje hodně slušně a do samotné rodiny. Na konci filmu to na mě pak působilo tak, že jsem se vlastně vůbec nedivil, proč tento případ dopadl tak, jak dopadl. Pokud bych měl hodnotit zdali věřit více té duchovní a zkomercializované pravdě nebo se zaměřit na ten psychologický aspekt, tak určitě zvolím psychologický a okamžitě zatluču tehdejší německé církvi další hřebík do mahagonové rakve. Další důkaz toho, že ortodoxní křesťanství dokáže ze života udělat stejné peklo, jako ortodoxní islám.

Prima tento seriál protáčí poměrně obstojně, takže by bylo hodně divný, kdybych se k alespoň některému dílu nedostal. A musím se přiznat, že na některé díly jsem se vysloveně podíval i s chutí. Je to takový ten dvacetiminutový vypěňovák času, který za tu krátkou chvíli zabaví, pobaví, udělá radost...ale že bych si ho vysloveně zamiloval a vyžadoval další díly, tak to ani ne. Tři hvězdy tedy naprosto adekvátní. Pobaví, ale neurazí. Hodně podle mě dělá i ten první dabing, novější díly už jsou slabší.

Jediné, co mi tenhle nudný film přinesl, tak překvapení, jak živelně Jan Tříska uměl hrát. V něm jste toho Belmonda nejen slyšeli, ale také jste ho místy i viděli. Do československých filmových šedesátých let mi vůbec nesedl, čímž mě vlastně překvapil a je jediným plusem tohoto filmu.

Bomba! Úplně mi tenhle film připomněl, proč mám Jackie Chana tak moc rád. Foreigner je film, který chytře naráží na stále aktuální evropské teroristické organizace a jejich vztah s politickou sférou daného státu. Zároveň je dobře, dynamicky a zábavně natočený a veškerou akci si tu pro sebe bere šedesátiletý Jackie Chan. Ten sice 30 procent akce vydechuje jak po mrtvici, ale i přesto stihne předvést taková salta a výkruty, že se nestačíte divit. Byl jsem opravdu nadšen. Tohle byla přesně ta jednoduchá, stylová a evropskými lokacemi nasáklá akční pecka, která mi drajvem připomíná akčňáky posledních let s Liamem Neesonem a myšlenkami a lidskostí se obrací ke starým dobrým francouzským kriminálkám.

Námět k tomuto filmu zavání dobrodružstvím na dva knižní eposy. Jakmile se ale příběh rozjede, tak jsem ztracen. Ztracen v příběhu, který dozajista mohl být zajímavý, ale na mě působil neuvěřitelně nudně. Naštěstí vše zachraňují krásné podmořské záběry, u kterých jsem nestíhal ani zatajovat dech. Takže když to vezmu kolem a kolem, za shlédnutí Odysea určitě stojí, ale rozhodně nestojí kvalit, které jsem od ní očekával.

Velice pěkná kamera, hodně milí lidé za kamerou a Kyrgyzstán v celé své nejobyčejnější kráse. Film se mi myšlenkou moc líbil, ale průběh byl občas odsunul do světa spánku.

Víte, že sledujete hrozně hezky natočený film z období druhé světové války, ale zároveň cítíte, že je celý ten námět strašně o ničem. A možná bych to i přešel, kdyby tu z Oldy Kaisera (který v každé další roli je lepší a lepší) nedělali nejzajímavější postavu, která vlastně drží v zajímavosti celý námět nad vodou a pak by jí ke konci úplně nechutným způsobem utnuli. Závěr filmu byl pro mě největším českým zklamáním za hodně dlouhou dobu.

To, že hlavní roli hrají děti, je vlastně největší devíza tohoto dramatu. Jinak by se jednalo o klasickou tříhvězdovou záležitost. S nimi ale režisérka vypráví příběh naprosto nenucenou formou z pohledu dětských očí. Takže koukáte, přemýšlíte, děláte závěry...abyste na závěr byli překvapení z toho, že celá ta situace je trošku jinak. Trošku jinak proto, že i dětské oči v tu chvíli prozřou.

Problém řeckých filmů je ten, že dost ponurou formou prezentuje dost ponurý myšlenky nás, lidí. A když už to není myšlenka, tak je to minimálně nějakej ponurej příběh, na kterým vlastně není vůbec nic hezkýho. Tady jsem úplně nepochopil toho řeckýho nácka. Taky jsem nepochopil ty uprchlíky a už vůbec jsem nepochopil ty mafiány. Celý to prošlo tak mimo mně. Říkal jsem si, jestli je vůbec možný, aby to někde takhle fungovalo...