Malarkey

Nějak začínám mít pocit, že americké nezávislá kinematografie je nezávislá tehdy, když je totálně výstřední. Jednorožec je opět v duchu podobných amerických kousků, ale přichází s řadou zajímavých myšlenek, s hodně slušnými dialogy a s dvojkou, která ze začátku působí neuvěřitelně otráveně, aby se postupně začala poměrně slušně projevovat. A nejvíce to schytala Lucy Hale, která mi tu kupodivu docela i sedla. Na hodinu a půl relaxu docela pohodovej kousek. A pokud toužíte po trojce a s podobným dotazem jste v okolí nepochopeni, tak si přidejte hvězdičku. Myšlenky těch dvou Vám budou blíž, než byste jen tušili.

Celou dobu, co jsem na tuhle šílenost koukal, jsem si říkal, jaké by to bylo, kdyby se v hlavní roli místo Gerarda Butlera objevil třeba Steven Seagal. A víte co? Možná by se mi to líbilo i víc. Takhle je Pád Londýna totální úlet, který hercům jako je Butler, Freeman nebo Eckhart není ani hodný. Režisér devastuje Londýn, nic nedává smysl, střelba neustále přichází odkudkoliv. To u akčňáku s podobnými herci prostě nechcete.

Zase jedna z celé řady českých komedií, která není úplně chytrá. Naopak…když nad tím přemýšlím, tak je námět vlastně hloupej jak flanelová košile bez knoflíků. Co naplat…prsty v tom má zase televize Nova, která podobné komedie prostě hrozně ráda sponzoruje. Asi je to účelovka pro jejich diváky, kteří si s podobnou komedií vystačí. Přitom je vidět, že herce tu máme dobré, jen to chce trošku pracovat s náměty. Jarda Plesl, Anička Polívková nebo Ester Geislerová tady byli hodně v pohodě. Pitomost ale tekla nekonečným proudem a korunu tomu dal samotný závěr, který, kdyby nebyl, tak tomuto filmu dám snad i tři hvězdy za to, že jsem se párkrát v pohodě zasmál. Celý to mělo takový pohodový nádech venkova, kde mi ani product placement v čele s Únětickým pivovarem vůbec nevadil.

Sebekritika vládne Střední Evropou a hlavním, vděčným, tématem je druhá světová válka. Po Habermannově mlýně nám tak 7 dní v hříchu ukazuje, jak se tu Češi po válce chovali k německé národnosti. A to bez ohledu, jestli se místní k nacistům hlásili nebo ne. Období je to samozřejmě hodně smutné a v obou případech jsem rád, že vzniklo. Jen u Habermannova mlýna je ta filmařská kvalita o pořádný kus větší. 7 dní hříchů má určitě štěstí na herce. Vica a Ondra jsou tu skvělí. Problém ale vidím ve scénáři stejně tak, jako ve zpracování. Tam, kde pan Herz dokázal nepatrnou scénu na vlakovém nádraží natočit tak, že ji mám dodnes v paměti, tak tady je scéna na nádraží natočena tak zmatečně, že nemá hlavu ani patu. Začátek filmu je skvělý. Rozjíždí zřejmý námět, ze kterého je patrné, co se cirka bude dít. V půlce filmu jsem se ale začal letmo nudit, protože hlavní postavy neustále přebíhali z bodu A do bodu B a příběh se v podstatě neposouval. No a na konci filmu přibyla ještě nelogičnost. Speciálně role Schmitzera byla jak ze šestákového románu. Musím říct ,že na tři hvězdy to stačí, ale takový námět by měl být na pět hvězd a měl bych ho mít v hlavě do konce života.

Začátek filmu je jak ze snu milovníka fantasy. Nádherná úvodní scéna, emotivní hudba, krásné záběry na krajinu, ještě hezčí animované vsuvky...úvod do tohoto fantasy světa s nádechem vikingské mytologie neměl chybu. Po chvíli ale nastupuje přehnaně emotivní romance jak ze Stmívání, kde upíra zaměnili za draka. Z filmu se stane decentní film o dvou postavách, kde ruský herec neustále chodí bez trika, aby ukázal žebřík na hrudi a ruská herečka je neustále zaobírána z takových úhlů, aby ukázala klasické přednosti, včetně ladných nohou. Celé je to takové typicky rusky velikášské a jediné, co jsem si z toho opravdu odnesl, tak ten vizuál a záběry na krásnou přírodu. Oceňuji snahu Rusů natočit fantasy, ale když už chtějí točit komorní fantasy, možná by měli trošku ubrat na samolibosti.

Dnešní vnímání duchařského hororu je na míle daleko od toho, jak na tom tenkrát byl původní Vymítač ďábla. Dlouho jsem nezažil, aby někdo na nadpřirozeno nahlížel tak pragmaticky, jak v tomto filmu. Dnešní horory vnímají duchy jako samozřejmost. Tady to ale samozřejmost rozhodně nebyla. Naopak tu dělají všecko pro to, aby matku dcerunky přesvědčili, že je její dcera nemocná. Naštěstí ale filmový fanoušek bude po zásluze odměněn, protože po sérii kolikrát dost zběsilého střihu, který jinak docela napjatou scénu, totálně zazdí, se rozjede závěrečná scéna plná vymítání, která je prostě jedním slovem nářez a nemá ve světě filmu obdoby. Možná i proto, že byla jedna z prvních. Po rozpačitém začátku, který osobitým způsobem vytvářel atmosféru takového anti hororu nakonec více než solidní zážitek.

Dlouho se mi nestalo, abych nad nějakým filmem přemýšlel tak dlouho, jak nad touto německou komedií. Je to ale vůbec komedie? Pokud ano, tak opravdu hodně černá. Během necelých dvou hodin se tu rozjela série dost vytříbeného humoru, který jak kdyby vypadl z pera divadla Sklep při natáčení České sody. O to více klobouk dolů před Němci, že se podobného pokusu zhostili zrovna oni. Téma je totiž dost absurdní samo o sobě a hned během prvních pěti minut Vám musí být jasné, že tohle standardní komedie rozhodně nebude. Jelikož se ale hlavních rolí zhostil čím dál tím lepší Oliver Masucci a skvělá Katja Riemann, tak jsem se nakonec rozhodl dát čtyři hvězdy. A to i přesto, že jsem po shlédnutí byl z těch až fašistických myšlenek a momentů docela v šoku. Ale jinak super. Němci se toho nebojí a já jím skláním poklonu.

Western, který je pojmenovaný po takovém klasickém floutkovi, který si myslel, že vládne divokým západem, ale přitom si ho tu snadno strčí do kapsy dvě uzurpátorky a dominy v jednom, u kterých Vám je okamžitě jasné, kdo zde v danou chvíli vládne. Určitě zajímavý film v rámci žánru, ale jediné, na co opravdu nezapomenu, byly ty dvě divy. To se jen tak nevidí.

Nějak je mi asi jedno, že Johnny Rotten nesouhlasí s odvyprávěním tohoto příběhu. Věřím tomu, že tak nějak, i když ne třeba úplně přesně, to stejně mohlo být. Ta doba byla neskutečná a Sex Pistols se v ní objevili jako zjevení, které šokuje i po tolika letech. Filmu by se nicméně dalo upřít například to, že Chloe Webb se tu coby Nancy neskutečně herecky rozcapuje. Mně ale to její hraní kupodivu sedlo. Je mi jasné, že to její chování tu nebylo jen tak. Naopak Gary Oldman je tu tak dokonalej, že bych ho ani nepoznal. Holt málo kdo může mít to štěstí, že v mládí hraje Sida Viciouse a v hluboké dospělosti Churchilla. Film, který jde z extrému do extrému, ale pokud Vás ta doba a to prostředí zajímá, tak pochybuji, že odejdete zklamáni.

Solidní americké drama vyprávějící rodinný příběh napříč lety, které mělo obrovské štěstí na hlavní role. Ze začátku jsem byl dost nejistý s tím, jestli se mi Cena za něžnost bude líbit. Postupem času jsem si ale na role přivykl a nejvíce si samozřejmě oblíbil Jacka Nicholsona. On si i ve vedlejší roli dokáže celý film urvat pro sebe. Každopádně by bylo nespravedlivé, kdybych řekl, že film stojí jenom na něm. Jsou tu také Shirley MacLaine, Debra Winger, Danny DeVito, Jeff Daniels a John Lithgow, kde každý má svoje zásadní místo a to i přesto, že se někteří ve filmu neobjeví bůhví kolik minut. Každopádně i tak, jako v tomto filmu, si život s lidským osudem dokáže pohrát. Není to úplně fér, ale na druhou stranu takové příběhy mají největší sílu.