Tai_K_B

Oproti druhému dílu rozhodně krok správným směrem. Zajímavá (ač ne zcela nečekaná) odhalení, děj dával konečně většinou smysl a 90 % toho, co se na plátně dělo, se dalo stíhat vnímat. A obsazení Mikkelsena rozhodně přidalo Grindelwaldovi na charismatu. (Mimochodem docela by mě zajímalo, při všech těch Cruciatech a Imperiusích a Avada Kedavrách, co jich v téhle trilogii bylo vypuštěno, od kdy vlastně začaly být tyto kletby neprominutelné a tudíž postihovány doživotím v Azkabanu.) Kdyby to nemělo tak šíleně utahaný a venkoncem nic moc vygradovaný závěr, dala bych čtyři hvězdičky. Hmm, ale když o tom tak přemýšlím, já jim je nakonec asi přece jen dám. Ani ne tak za celkový dojem, jako spíš za takové ty malé životní radosti. Kdyby už za nic jiného, tak za toho něžňoučkého qilina (čchi‑lin [či‑lin]) – tím křehkým stvořením mě tvůrci potěšili, ani netušili jak. (Čistě osobní věc.) Další veliké plus bylo poodhalení dokonalé symbiózy obyvatel Mlokova kufru včetně vlastního způsobu přepravy v případě fyzické indispozice pana domácího. No a absolutně odzbrojující byl štíří taneček – tak královsky, jako u této performance limbických mimikry, jsem se už opravdu hodně dlouho nebavila!

Tak rozhrkaný, nesourodý a smysl postrádající slepenec jsem už dlouho neviděla. Hlavně, že se tam hodně blýskalo, všechno tam pořád lítalo a všichni se tvářili jako své posmrtné masky. Na Deppovi bohužel bylo znát, že má svůj herecký zenit už za sebou a už ho to před kamerou prostě nebaví (taková strašná škoda!). Zajímavá byla epizodní Nagini a zábavný byl také rachitický Flamel, ale o to víc mě zklamalo, že nakonec oba zůstali naprosto nevyužití. Co mě opravdu potěšilo, byla sonda do čínské mytologie – ta scénka s zouyu (cou‑jü [dzou‑jü]) a rolničkou byla fenomenální! A našlo se i pár dalších světlých chvilek – veskrze spojených právě s výskytem fantastických zvířat. Jak ale došlo na zápletku, po první hodině už jsem rezignovala na snahu pochopit, kdo je kdo, kdy je kde… a o co mu při tom jde. Celkový dojem, jaký ve mě tento snímek zanechal, asi nejlépe zachycuje text jedné naší lidovky. Ta zcela přesně postihuje jak dění na plátně, tak náladu, do níž to mě jakožto diváka uvrhlo: „Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem šup tam, nám už je to fuk!“

Scénář: Bruce Lansbury, ano, mladší bratr Angely a producent Knigth Ridera, Wonder Woman či Assault on the Wayne). Jen kdyby tam pořád nemluvili francouzsky. Já vím, já vím, francouzská riviéra. Jenže když on mi tenhle „romantický“ jazyk vždycky úplně zkazí veškerý dojem z jakéhokoli děje.

Byl to cylon, co se procházel za oknem jídelny, ve které Jess probírala s inovativním scénáristou scénář filmu na motivy její knihy? :-) Kulisy byly tentokrát obzvláště sympatické: hollywoodský atelier, kde se vedle sebe natáčelo historické drama, postapo ve westernovém saloonu, no a ten pohled na dům z Psycha včetně Batesova motelu, to mi úplně dušička radostí poskočila. Nově máme možnost přihlížet, jak Jessica konečně osobně fyzicky odzbrojuje útočníka. Pravda, u člověka s tělesnou konstitucí Henryho Gibsona a navíc s falešnou pistolkou a venkoncem neškodnou motivací to asi nebyl zase až tak úplně nejheroičtější výkon, ale což – snaha se počítá! Jen jsem čekala, že vzhledem k tomu hororovému prostředí to bude celé trochu víc… nervydrásající.

Tak se mi zdá, že startrekoví herci si od těch svých charakterních klaďasů do tohohle seriálu odskakují zarelaxovat do rolí samých vyšinutých magorů a chladnokrevných vrahů. ]:-E

Jess se po šesti sezonách konečně podařilo sletět z kola a skončit s rukou v sádře. Což je ve chvíli, kdy je zapotřebí upravit a odevzdat poslední dvě kapitoly nové knihy, značně nepraktické. Ale zároveň je to skvělá příležitost, jak se seznámit s nadcházející obviněnou z další vraždičky, která se v Cabot Cove uděje. David McCallum, tentokrát v daleko naivnější roli než posledně, tu bohužel dostal jen nepatrně prostoru, identita vraha byla pro mě nicméně příjemně nečekaná.

Krásně nasnímáno, hlavně zkraje to mělo fakt atmosféru, ale ta se pak začala tak nějak postupně rozpadat do nepříliš sourodě působících scének. Kdo je vrah, jsem věděla od úplného začátku, takže v tomto směru žádné překvapení, ale konečně jsme se tu přímo od Poirota dozvěděli, proč o sobě stále mluví ve třetí osobě. Prý: „… protože to Poirotovi umožňuje odstup od svého génia.“ Taky mě pobavilo, jak se vedoucí horského penzionu snažil hosty uklidnit tím, že jedinou přístupovou cestu do civilizace zasypalo „ohromné malé množství sněhu“. A aktuální náladu všech vždy spolehlivě jako lakmusový papírek odrážel výraz buldoka Binkyho, který skvěle a velice výmluvně ksichtil.

Epizoda bez Jess (ta opět pouze moderovala), s věčným agentem Jejího Veličenstva Michaelem Hagartym, a roli si tu zopakoval i jeden z padouchů z předchozí špionážní epizody, tady hrál o něco sympatičtějšího bratra Michaelova ex-kolegy. Tentokrát zkřížili zbraně agenti MI5 a CIA s italskou mafií a nezávislým sňatkovým podvodníkem.

No teda! Tak kombinace herců v téhle epizodě snad ani nemohla být víc překvapující, především bych nečekala, že se v takovémto typu seriálu setkají démonický král martialartových záporáků James Lew a aristokraticky oduševnělý lovecraftovec David Warner. A proti nim Grady – Jessičin nejnemotornější synovec, který, a teď pozor, úspěšně přežil setkání s oběma těmito velikány! Bylo tu lišácky vyřešeno, jak Lansburyovou moc nezatahovat do natáčení, aniž by opět plnila jen funkci pouhé tuctové uvaděčky/vypravěčky. Ovšem měla by přestat půjčovat svůj barák příbuzným, když jede pryč, protože jí z něj nadělají kůlničku na dříví. Doslova. Za celých šest sezón se nestalo, aby si jí v domě podávali dveře zloději s podvodníky, a její obývák doposud nezažil ani bezohledné prohledávání rovnající se demolici, ani zástupce šerifa přivázaného ke křeslu, ani mrtvolu na podlaze. A mimochodem obě ty rustikální starožitné židle v kuchyni po pár taekwondo kopech od Lewa už určitě nikdo nezrestauruje, jelikož skončily na třísky. (Tady musím vyjádřit obdiv Michaelu Hortonovi, že si troufl tu scénku natočit osobně, bez kaskadéra. Mně by ty kopance z otočky urazily židli i s rukama.) Nechyběly zábavné momenty, jako když jsme se například dozvěděli, že Floyd, inteligenčně nízkokapacitní šerifův zástupce, nejen že chodil na vysokou, ale dokonce na fakultu, co měla cituji: „značku Théta Zéta Epsilon“. :-D A asi nejneotřelejší byl způsob, jakým Jess vyřešila případ tentokrát – po telefonu, z Londýna, jen tak mezi premiérou sestřenice Emmy a osobním setkáním s Královnou. Ještě bych doplnila, že být Gradyho těhotnou manželkou, poslala bych ho s tím jeho přehnaným opečováváním do háje hned zkraje a nenechala si od něj brnkat na nervy celých těch 7 měsíců, jako ta nebohá Donna.

Už se pomalu začínám cítit provinile, že všem těm epizodám bez Jess v téhle sezoně dávám samý plný počet hvězdiček, ale prostě to nejde jinak. Nemůžu na nich najít nic, co by mi byť jen trochu zkazilo dojem. Tentokrát tu máme opět další sympatickou hlavní dvojku: policejního detektiva a jeho průraznou chráněnku, co u policie stále naráží na pány, kteří si o sobě myslí, že smyslem života každé ženské je nechat si od nich osahávat zadek. A její strýček je neodolatelně irsky zabejčenej, když se ho někdo naivně snaží zahnat do rohu tím, že zatlačí na vyšších místech. Ovšem snaha vytočit pohodáře strýčka, který se prostě nenechá vyvést z míry naprosto ničím a neustále všechny odzbrojuje svým stoickým klidem, je spolehlivým způsob, jak vrah tak akorát usvědčí sám sebe. Na oddělení vražd, kde to mimochodem hlavní hrdinka dotáhne na konci epizody až na seržantku, má svých pár světlých chvilek i samolibý, mírně otravný, ale jinak docela neškodný seržantský floutek, kterého si střihl Jay Acovone.