Tai_K_B

V životě jsem neviděla film, ze kterého bych toho víc… neviděla. Kdysi jsem s tímhle kasovním trhákem tak nějak z rychlíku přišla do kontaktu a nezanechal ve mě téměř žádné vzpomínky na děj, jen obecné povědomí o pěkném soundtracku a silné rozladění nad vizuálem. Teď po letech jsem si řekla, že se na to tedy v televizi podívám znova. Po pár minutách od chvíle, kdy kameraman dostal třesavku (rozumějte: kdy došlo na první akci – a že jí je v tomhle filmu opravdu hodně!), jsem si začala uvědomovat, že se mi dělá zle od žaludku a pobolívá mě hlava. Říkám si, safra, asi jsem něco špatného snědla. Pak přišla reklama, já automaticky přepla telku vedle na MacGyvera a ejhle, stačila chvilka a nevolnost i bolehlav byly pryč. Po reklamě jsem přepnula zase na Transformery a všechno bylo rázem zpátky. Do konce jsem se pak už jen doposlouchala, protože se beztak nedalo vykoukat, kdo je kdo, kde na obrazovce má zrovna jakou svou část či součástku a co vlastně zrovna přesně dělá. Jen pořád něco lítalo sem a tam… a kameramana ta třesavka už nepřešla – bylo mi ho chudáka až líto, asi to už bude mít chronické. Pominu‑li infantilní dialogy i děj, plytké otravné postavy a humor, který z 99 % vůbec není humorný, tak počin, který je fyzicky možno jenom poslouchat, má být rozhlasová hra a na filmové plátno nepatří. Takže s velkým sebezapřením dávám jednu uplichtěnou hvězdičku za hudbu (takové plýtvání Jablonského talentem!) a až zase budu mít potřebu podívat se na velké roboty, co se mění v auta a letadla, sáhnu k některému z animáků, které jsou dějově i ve všech ostatních ohledech daleko záživnější a u nichž není zapotřebí pouštět si je v přehrávači políčko po políčku, abych vůbec rozluštila, co se to zrovna na scéně děje.

Jessica versus ruská fousatá verze J. L. „Tlusťocha“ McCaba – dvě legendy detektivek s grácií jim vlastní. Pro osmdesátkové a devadesátkové staromilce jako jsem já … hotová lahůdka.

Jess měla v tomhle díle opravdu na kahánku. A nevyzpytatelného ctitele. A hned dva herce z původní Nulové šance – jo!

Po nijak zvlášť chytlavé úvodní epizodě – druhá moc pěkná, a s velice pěknou hudbou.

Bylo to krásných 14 let (od chvíle, kdy Marvel přišel s Ironmanem, prvním důstojně a svěže humorně pojatým hrdinou velkolepé avengerovské skládačky), ale všechno hezké musí jednou skončit. Marvel má vrchol za sebou a nyní se nachází ve fázi postupného úpadku, budu se s tím holt muset definitivně smířit. Poprvé v životě lituji těch 150 korun, co jsem dala za lístek, i většiny z těch 125 minut času, o které mě film připravil. Na Kameňák nepotřebuji chodit do kina, respektive vůbec nikam. (A z reakcí okolního publika soudím, že tohoto názoru jsem nebyla sama.)    |   Nelituji pouze scének s Gorrem, neb stejně jako v případě rozporuplného Strangova Multiverza (které si ale aspoň ještě zachovalo tvář), i zde všechno stojí a padá na perfektním záporákovi. Kdyby byl God Butcher hlavní postavou, mohl tenhle film být oním prvním skutečným hororem, o který se Marvel marně pokusil právě v případě Multiverza. Christian Bale je bez diskuze nejdémoničtější a nejšpičkovější záporák v celé dosavadní historii MCU. Že byl jeho příběh zasazen zrovna do takové příšerné frašky, jako je Thor 4, to je hanebná trestuhodnost.  |   Vždycky jsem měla filmový Marvel ráda pro jeho schopnost až neuvěřitelně konstantně vyvažovat vážné úsměvným a naopak, a ačkoli mnohdy byl humor až na pokraji nepovedené parodie, zatím do ní ještě nikdy nesklouzl. Asi nejvíc na hraně byli v tomto směru Strážci galaxie a Thor 3, ale i ti se na té hraně ještě stále udrželi. Ovšem čemu jsem byla nucena přihlížet v kině dnes, to byla absolutní absence úrovně a pád MCU ve velkém. Tak nějak tu degradaci vnímám od začátku čtvrté fáze (světlou výjimkou byl pouze Spider-Man: Bez domova), a teď už se bohužel zdá být jasné, že to není jen dočasná indispozice, ale nový a zcela vážně míněný trend. Co do akčnosti a triků to bylo naprosto tuctové, hudba zřejmě ušla, ale popravdě jsem byla tak otrávená, že jsem se na ni vůbec nezaměřovala, takže vlastně ani nevím. Název filmu se z poloviny zcela minul s dějem. Russell Crowe možná má komediální talent, ale při současné tělesné konstituci už by měl chodit zásadně jen a pouze v dlouhých rukávech a nohavicích – krátké bílé sukýnky mu na atraktivitě fakt nepřidávají a ten španělsko-portugalsko-jakýsi přihřátý přízvuk už vůbec ne. No a ten zjev na konci, jménem Herakles, ten snad ani nebudu komentovat. Nekonečná přehlídka jednoho nejapného gagu za druhým vedla k tomu, že i když se velmi výjimečně našel nějaký fórek, který by ve vkusném filmu pobavil, tady už neměl šanci. U padesátého trapného frku bych přísahala, že jsem zaslechla, jak se Stan Lee v hrobě obrátil.   |   Tohle všechno dokázalo absolutně pohřbít dojem z jinak těžce atmosférické dějové linie okolo Gorra, která sama o sobě by vydala na plný počet bodů. Takhle za ni dávám aspoň jednu hvězdičku. Ještě jsem uvažovala o půlhvězdičce za tu jedinou (cca minutovou) osvěžující ozvěnu původního kvalitního sebeironického humoru v podobě asgardského divadelního představení. Ale tenhle film zkrátka nemá vejšku a jako celek na dvě hvězdičky rozhodně není. Takže zůstanu u jedné. (3/10)

Krásný, naivní, dojemný, přesně, jak mají filmy tohohle žánru být. Já myslela, že to dneska pomalu už nikdo natočit neumí, a ono přece! A úvodní „vpád do domu“ je k popukání. :-)

V této epizodě se můžeme na vlastní oči přesvědčit, že neplavec je skutečně schopen se úspěšně topit i v jednom jediném metru vody. :-)

Tahle dvojepizoda mi přichystala jedno z nejnečekanějších rozveselení za posledních několik let. Komediální extempore, jaké v ní po celou dobu předvádí Mike Pratt (alias Jeff Randall), navíc v tak atypické vagabundí roli, bylo natolik odzbrojující, že jsem při prvním shlédnutí málem spadla ze židle. A při druhém taky, a doteď mi při vzpomínce na jeho svéráznou demonstraci hvízdání a nenuceně rachitický úprk před rozzuřeným Bleskem nadskakuje bránice. :-D U scének, jako jsou tyto, pokaždé obdivuji, že vůbec vznikly, protože členové štábu včetně kameramana museli být během natáčení paralyzovaní smíchy. Takhle od srdce jsem se nenachechtala už ani nepamatuju. Za tenhle zážitek jim ode mě patří všechny čtyři palce nahoru!

Řemeslně špičkově zvládnutý seriál, skvěle obsazený a bohužel i propagandisticky dokonale funkční. Kdo nemá rozhled nebo v tom nežil, snadno propadne pokřivené demagogii, která je mu každou mistrně zahranou scénkou prezentována. Pokud bych měla hodnotit uměleckou stránku, je to na 3–4 hvězdičky. Ale je za nimi tolik jedu, že se mi jaksi příčí mu je udělit. V tomto výjimečném případě tedy zůstanu pouze u recenze.

Tenhle pořad se těžko hodnotí jako celek, protože se v něm střetávají dva nesmiřitelné světy. Na jedné straně stojí excelentní, břitký a hlavně bystrý a vkusný humor Dvořáka, Bohdalové a drtivé většiny hostujících československých bavičů – to je bez debaty na 5 hvězdiček. Na druhé straně tu ovšem (až na pár světlých výjimek) byla ta mnohdy ubíjejícně jalová výstelková vystoupení „uměleckých“ soudruhů z východního bloku, která patří zmuchlat a zahodit do koše, rozumějme do odpadu. I když… u nich bylo občas zábavné sledovat ty protáhlé obličeje publika, které to tam muselo přetrpět a nemohlo si odskakovat stejně jako my doma u televize. Ale ruku na srdce, kvůli tomu druhému jsme na to stejně nikdo nekoukali. No a to první se dá poslouchat dodnes, dodnes to baví a dodnes je to aktuální. (V tomto směru do puntíku souzním s recenzí, kterou sem postnul Enšpígl.)