Warhorr

Jednoznačně jeden z nejlepších dokumentů na toto téma a že jsem jich viděl. Záběry z bezprostřední blízkosti všech zúčastněných -  hasičů, záchranářů, policistů, novinářů ale také i obyčejných lidí. Spousta nového materiálu, který nebyl doposud prezentován. Ač to bude znít jakkoliv divně, při sledování jsem měl pocit, jakobych ten den prožíval s ostatními. Člověka to neskutečně vtáhne a nepustí. Silné, emotivní, dojemné. I po dvaceti letech z toho neustále mrazí a zřejmě i navždy bude.

Syn se rozhodne přijít na kloub vraždy své matky a začíná tak několikaleté pátrání po vrahovi. Zpovídá mnoho členů své rodiny a odhaluje přitom nejrůznější temná tajemství. Podezřelý je pomalu každý. Překračuje všechny možné meze a se štěnicí jde dokonce i na policii anebo si potají nahrává rozhovory se svým otcem. Najímá si soukromé detektivy a samotnou policii bude hnát až před komisi. To napětí je místy neuvěřitelný. Někdy to vypada, že už je vážně blízko k vyřešení záhady ale pokaždé přijde nějaké zklamání. Na konci dokumentu se pravdu sice nedozvíme ale zjevně tohle všechno bude mít ještě pokračování díky novým podkladům, které syn obdržel, a na kterých se svým týmem neustále pracuje. Držím palce a budu zvědav na pokračování.

Skvělý pohled do mistrova nitra, jenž dokument zachycuje v jeho posledním roce života. Nejedná se o nějaký globální pohled na jeho kariéru a sledujeme spíše jeho osobní život - relax na chalupě, společné trávené Vánoce, návštěva nemocnice či pohled do zákulisí před a po koncertech. Emotivní je především schůzka s lékařem, kde vlastně člověk jasně pochopí co Karla ve velmi brzké době čeká. Celý dokument se vlastně nese trochu v takovém road movie stylu kdy Karel navštěvuje staré známé jako Kubišová, Štaidl, Suchý a vzpomínají na staré časy. Nezůstaneme jen v Praze ale zavítáme třeba i do Hamburku. Dozvíme se taktéž jak Karel účinkoval za socialismu a proč se rozhodnul neemigrovat. Musím říct že na to, jak nejsem žádný jeho fanda a jeho hudba mi nic neříká, tak se mi snímek velmi líbil a obohatil mě o spoustu nových informací.

Mnou velmi očekávaný true crime, který si Netflix připravil na konec roku, a který se mohl stát i nejlepším dokumentem za letošní rok ve svém oboru. Hold nějak odvařenej z toho nejsem. Začátek však není vůbec špatný. Dvě spálená torza v hotelovém pokoji, bez hlav a rukou. Kriminalisté se tak můžou pustit do práce. Jenže celý dokument se posléze začne obracet v úplně něco jiného. Začne se nám představovat celkový pohled na Times Square v 70. letech, kde vládla prostituce, peep show, live porno, masážní salony atd. Takhle se to vlastně začne celé mísit. 15 minut divák sleduje fungování prostituce, potom 10 minut o vrahovi, dalších 15 minut výpovědi a svědectví aktérů prostituce a posléze opět 10 minut o zabijákovi. Finální obraz vypadá tak, že dokument se snaží spíše nastínit a zaměřit na prostituci na Times Square v sedmdesátkách a boji proti ní. Proč o tomto Netflix neudělá dokument zvlášť a zakomponovává do toho dokument o chycení sériového vraha ? Materiálu by na to měli požehnaně.

Psí poslání po Česku. Příběh o jednom velkém návratu psa k jeho páničkovi. Cíl filmu je jasně dán. Díky ''psí filozofii'' ukázat, že i když se lidi dokážou ke svým mazlíčkům chovat jako pěkný svině, tak ta mince má pořád i tu druhou stranu. Když se budete k psovi chovat s láskou, tak Vám ji opětuje. Proč vlastně jen 3/5 ? On to nikterak špatný film není. Vystupuje tu spousta rozmanitých postav a to i těch psích. Poputujeme z místa na místo a v závěru je to vlastně taková oddechová rodinná psí road movie. Můj hlavní problém tkví v tom, že tady není nic, co by mě překvapilo. Podobných psích filmů bylo natočeno mraky a vlastně jsem od začátku tušil, jakým směrem se film bude ubírat a jak vlastně i skončí. Ale pro pejskaře a lidi, kteří se psům věnují celý život, tohle bude určitě moc pěkná podívaná a zklamáni nebudou.

Tak tohle se náramně povedlo. Skvělá ukázka pestrého italského temperamentu v akci. I když jsou fotbalisté pro mnohé lidi bohové, hrdinové či vzory tak tento dokument nám ukazuje, že i tito kluci jsou vlastně pořád jen obyčejní lidé, kteří mezi sebou srandují, prožívají emoce jako každý jiný, nebo se baví spolu o fotbale jako i my amatéři. Samozřejmě bych si přál více záběrů ale do hodinové stopáže se tady toho vešlo docela dost a já byl spokojen a užil jsem si to.

Že Scott takové filmy umí, o tom není třeba pochybovat. Byl jsem natěšený jak malej. Bitevní vřava v úvodních minutách filmu je drsná a krutá a diváka snadno naladí. Jenže potom se to přepne do takovýho trochu telenovela-drama modu kdy si každý ze třech hlavních aktérů vykládá pravdu po svém a já se začal tak trochu nudit. Několikrát opakující se scény už mě potom prostě nebavily a hlavně mi teda vážně nepřišlo, že by se pravda u každého jaksik drasticky měnila. Finální souboj je ale super a takhle jsem se naposledy bavil snad v battleu Achilles vs Hector v Troji. Damon mě mile překvapil a Affleck ? No ty vole, až po nějakých 45 minutách mi došlo, že je to vážně on.

Můj horor no.1. Přesně ten typ hororu, který těží ze své ponuré, depresivní a potemnělé atmosféry. Možná, že i jeden z nejatmosféričtějších společně s Ti Druzí a Temné vody co jsem viděl. Zataženo, déšť, tma, zima. Kraj, kde sluneční paprsky nedosáhnou. Tohle je prostě moje gusto a tím vším Kruh oplývá. Zapojme i zcela originální myšlenku. Ve zkratce řečeno - vraždící videokazeta. Na první pohled se může jednat o úplnou stupiditu jenže právě naopak. Po zhlédnutí mindfuckovýho videa obdržíte telefonát kde Vám někdo řekne že za sedm dní zemřete. Kolotoč událostí tak může začít. Výběr lokací a míst, kde se děj odehrává je taktéž super - velkoměsto, horské útočiště, plavba na lodi, malý ostrůvek s tajemným majákem a statkem. Vše je podtrhnuto perfektním soundtrackem od Hanse Zimmera a božskou, krásnou a úchvatnou Naomi Watts.

Asi každý má z dětství nějaký film, který prostě absolutně miloval bez ohledu na děj, scénář, herce atd a dnes by mu to přišlo jako totální slátanina kdyby jej viděl poprvé. Cyborg je můj případ. Naprostá srdcovka kdy jsem to musel vidět pomalu každý den. Ty uřvaný pysky a jekot je prostě bomba. Něco takovýho už dnes nikde neuvidíte. Do toho skvělá post-apo atmosféra a svět, který rozhodně neudělá ostudu ani dnes. Nekompromisní záporáckej zmrd, parádní depresivní soundtrack a samozřejmě Van Damme se svými high kicky z otočky.

Pokud by měl někdo chuť na nějaký ten hnůj tak vřele doporučuji. Vesměs pozorujeme hlavní představitelku jak se pohybuje po bytě a její tělo hnije zaživa. Začíná to zlehka padáním vlasů či virážkou a vygraduje to mokváním, rozpadáním a tavením se celého těla. Do toho spousta zvratků a taky nějaký ty chcanky a hovna. Kamera je v hajzlu, dialogy pomalu žádný ale pro fanouška stonožky, Sala atd. to bude krásná, epická podívaná.