ORIN

Jak píše ladko, opět klasický a já dodávám opět dokonale přehrávající Ferrell. Na jednu stranu jsem z filmu poněkud zklamán, čekal jsem víc, na druhou několik naprosto geniálních momentů, které se mi vryly a doslova zasekly do paměti za pomoci Brennanova samurajského meče. Nevím, čím to, ale téměř každý film z dílny Judda Apatowa chutná s nádechem 70. let, ať už se v nich odehrává přímo či ne... "What are you doing?" - "I'm burying you."

Or How to Swede... Než jsem se stihl rozkoukat a zjistit, o čem ten film vůbec je, půlka projekce v pr... yč. Jakmile ale na scénu vplují Ghostbusters ad., tak se začíná dít neskutečné ródeo, které má grády a koule. Nicméně za tu wtf první půlku musím za tři, nudou jsem téměř usínal.

První polovina výborná, plná nápadů, inovací apod. Druhá půlka již jen na sebe se vrstvící klišé, kdy jsem si stále říkal, že tohle už jsem někde jinde viděl. No a konec... jen nechutná ekologická agitka. Čím mě ale WALL-E doslova ohromil, to je naprosto bezkonkurenční animace, až mě někdy mrazilo a na mysl se mi drala myšlenka, že tohle snad ani animovaný film není.

Co se vyjadřovacích prostředků týče úsporný, přesto formálně dokonalý a ve výsledku nesmírně úderný film o "starých dobrých časech" totalitního režimu.

Podtitul filmu: Pink, pissed, unemployed. Hank a Mike jsou nejlepší přátelé, bydlí spolu, pracují spolu. Jenže nejsou to ledajací přátelé a nevykonávají ledajakou práci. Jsou to zajíčci, ale ne ledajací, nýbrž velikonoční. A i když pracují vlastně jen pár dní v roce, svůj růžový (PINK) slušivý oblek nosí 24/7/365. Bez sebemenších problémů se vkradou do každého domu. Nic si neodnesou, dokonce tam něco důmyslně ukryto ponechají. Ano, velikonoční vajíčka... Jenže jeden dům opomenou obdarovat. A protože jejich zaměstnavatel zrovna neprosperuje, připraví jim nemilé překvapení, ze kterého nadšením do vzduchu rozhodně skákat nebudou (PISSED). Ocitnou se totiž na dlažbě (UNEMPLOYED). Charakterová odlišnost obou hlavních hrdinů-zajíčků se naplno projeví ve scéně těsně následující po sekvenci jejich vyhazovu. Každý totiž své emoce dává najevo jiným způsobem. Zatímco Hank svému již bývalému zaměstnavateli zdemoluje téměř celou kancelář, Mike ho jen tiše a uznale pozoruje, jelikož se ale dostane také do laufu, rozhodne se..... svrhnout hrnek s kávou. Oba kámoši jdou poté zapít žal, splín se pokusí zahnat lehká diva, které Hank slibuje nejlepších 8 a půl sekundy jejího života. Mike se mezitím připravuje na svou první misi ve vesmíru. Z toho ale nakonec také sejde. Na ÚP jsou jim nabídnuta kvanta různých zaměstnání. Téměř v každé nové práci se jim v rukách ocitá hnědé cosi, konzistence je pokaždé jiná, a když Mikeovi mohutný proud hnědého čehosi stříkne do obličeje, ihned si stěžuje na poškození rohovky. Také sousedy mají zajíčci výstavní.. Příliš mnoha lidem se nepoštěstí, že jim soused nabídne za 50 dolarů vylízat... no, nebudu raději dokončovat. Abych to uzavřel, tento humor mi opravdu sedl, bavil jsem se od začátku do konce, skvělý hudební doprovod zážitek ještě umocnil a já po několika dnech uležení dávám s klidným svědomím 5*. Pozn.: Role hlavních hrdinů se zhostili scénáristé snímku Paolo Mancini a Thomas Michael a je vidět, že si to velmi užívají.

Pokus o satirickou rekonstrukci událostí, které se udály během zimního dne 22. 12. 1989 v jedné zapadlé rumunské vísce během svržení tyrana Ceauşeska a jeho vlády. Film, jenž je rozdělen na dvě poloviny, nejdříve sleduje účastníky budoucí TV talk show v jejich každodenním rozjímání a postupné přípravě na televizní rozpravu. Ze druhé části, oné televizní konfrontace moderátora a jeho dvou hostů, jsem měl poněkud obavu, ale je to právě tato část, která dělá film tak kvalitním, jakým je. Hosté urážející se navzájem, pseudointelektuální výmysly moderátora, výhružky z řad volajících diváků do vysílání, neschopný kameraman, naprosto postavené na hlavu, absurdita na entou. Suma sumárum trochu rozvláčnější začátek vystřídaný geniálně natočenou a sestříhanou televizní debatou à la Ota Černý aneb jak pravil Herakleitos blablabla...

Temný rytíř je jako ozbrojený těžkotonážní transportér. Zvenku ho je nemožné ohrozit, pomalu a rozvláčně se rozjíždí, ale neustále, rozvážně a rovnoměrně zrychluje. Navíc v určitém momentu, kdy dosáhne určité rychlosti, již není cesty zpět a nemožno ho zastavit. Můj nejsilnější kino zážitek.

"Encarnacio-hooooon ... Encarnacio-ho-ho-ho-ho-ho-hon ... Encarnacion ... *Diduliduliluli!* ... Encarnacio-ho-ho-ho-ho-ho-hon"

Krev, hnus, krev, červi, létající vnitřnosti, brak & eye with an incredible big dick...

Další vynikající seriál a opět je u toho HBO. Nápad pro mě nový, neotřelý a neméně originální a ve své podstatě přece tak jednoduchý. 1 díl = 1 psychiatr + 1 pacient. Dohromady 5 pacientů, a tak se to střídá den co den, týden za týdnem. Seriál je vesměs natočen těmi nejzákladnějšími postupy (záběr-protizáběr). Co je ale jeho obrovskou devizou, která mě po pár dílech naprosto ohromila. Scénář. Tak brilantně napsaný kousek jsem velmi dlouho neviděl. Ihned si mě seriál získal. Pozn.: Pokud možno nesledovat na ČT2 v dabingu, kvalita je tím sražena snad o polovinu, nevím, proč tuhle příšernost TV opět vyprodukovala.