ORIN

Trailerový úvod geniální, to je bez debat. To potvrdí určitě každý, kdo film viděl. Další děj je už přinejmenším problematické hodnotit. Odkazů na (proti)válečné filmy přehršle, od Čety, Hamburger Hill, přes Apokalypsu až k Rambu IV a Zachraňte vojína Ryana, navíc Steve Coogan parodující sám sebe a konečně scientisticky "odporný" Tom Cruise. Prostřední pasáž putování vojáků džunglí patří k nejslabším částem, zde Stiller film příliš nezvládá. Nucené, nudné a téměř skoro zbytečné dialogy sráží film do průměru, aby ho pak v závěru akční sekvence vysvobození opět vytáhla do nadprůměrné podívané. Stiller ví, Stiller zná, ale po scénáristické stránce občas stojí za vyhul brko. Svůj komentář mohu vyhodnotit jako mírně zmatený, stejně jako Stillerův v pořadí čtvrtý celovečerák.

Křišťálově čistý film o stáří, jeden z nejlepších, které jsem na podobné téma kdy zhlédl. Stařenka Aniela se v rodném domě konečně ocitá sama, jen se svým psíkem. Rozlehlá vila je opuštěná, zarostlá keři a obrostlá stromy. Stará majitelka se uzavírá nejen do svého sídla-pevnosti, ale i sama do sebe. Doma zažívá nejrůznější dobrodružství a hry, které si dokáže zinscenovat a při nichž často přemýšlí a vzpomíná na mládí (snové sekvence jsou velmi obratně nasnímány a do filmu zdařile zakomponovány, černobílá kamera se pro tento účel hodí více než dobře). Občasným návštěvníkem stařenky je pouze její syn s rozmazlenou vnučkou, ti ale mají z domem zcela odlišné plány, než má samotná Aniela na mysli. Pomalu ale jistě vystřízliví a "dospěje", naloží s domem po svém, smíří se se životem a dočká svého klidu. [==] Striktně minimalistický film se zaměřuje výhradně na postavu Aniely, jíž vdechla duši Danuta Szaflarská, která ve svých 92 letech podává naprosto výjimečný a ojedinělý herecký výkon.

Filmy s tematikou stáří a jím podobné mám rád. Musí být ale podpořeny kvalitním scénářem, hereckými výkony a tou pravou atmosférou. Z Babího léta mám velice rozporuplné pocity a dojmy. Velké množství uživatelů zde doslova proklamuje vynikající herectví hlavního tria. Nad tím bych se rád pozastavil. Vlastimil Brodský dle mě odvádí svůj herecký standard. Co mi ale vadí, je skutečnost, že je často brán do souvislostí osud samotného Brodského s jeho postavou Františká Hány, kterou zde ztělesňuje. Snímku tento fakt spíše škodí a odvádí pozornost někam jinam. Postava Stelly Zázvorkové je totálně zvrhlá a šílená. Jestli je Emilie Hánová propagována jako zodpovědná, ustaraná a ještě kdovíco postava, tak je ten, kdo to píše, zralý spolu s ní na psychiatrickou léčebnu, mírně řečeno. Já osobně jsem své prarodiče nikdy něco podobného dělat neviděl. Sice chápu, že takoví lidé existují, ale popisovat je takovýmto způsobem je poněkud unáhlené, opět mírně řečeno. A nakonec Stanislav Zindulka (a jeho pes). Český lev je dle mě nejzaslouženější, jeho postava nejlidštější a nejuvěřitelnější. Co se týče scénáře, šedý průměr. Trošek emocí ve mně vyvolal až závěr, což je u filmu s tímto tematem nemalý minus. Když srovnám Babí léto s Časem umírat, který je vpravdě minimalistický, na stáří se dívá z trochu jiné perspektivy a pracuje s daleko menším množstvím herců, tak první jmenovaný prohrává na plné čáře.

Snad géčkový akčňák, ve kterém je vše omylem tak strašně vtipné. Hlavní hrdinka (mimochodem pěkné pokoukání to bylo) místo toho, aby se někde v klubu kroutila u tyče, ji má v ruce a nemilosrdně trestá všechny záškodníky, kteří se ji připletou do cesty. Přesně jako ta domina z Bruntálu. Při jakékoli akční scéně to vypadá jako by spolu bojovali dva právě opustivší WC. Nakonec ale vše dobře dopadne, hrdinka opustí řady speciálních jednotek a nechá se "ošetřovat" pouze svým chiropraktikem. Nadělají si kupu dětí a bude klid. Teda dokud se neobjeví jakýsi potulný plukovník a znovu ji nepovolá do akce a film s názvem Excessive Force III: (Force on Force)³ - Force * ¾ Force může vzniknout. :-)

Pro mě osobně kandidát na nejlepšího Apatowa. Ano, zápletka jednoduchá, děj přímočarý, spousta nechutností. Ale ta atmosféra a přehršle originálních nápadů a pár naprosto geniálních vtipů a gagů povyšují Zohana na něco víc než jen tupou bezduchou komedii. A jak Sandlera nemám příliš v lásce, tuhle roli si musel napsat přímo na tělo. Poté snad nejcharakternější part Roba Schneidera plus naprosto okouzlující Emmanuelle Chriqui.. A sakryš, už cítím, jak se mi šumibublech dere z gatí. :-)

Bezchybná a naprosto geniální postava Kumara povyšuje tento film v mých očích na Andersonův nejlepší.

Kýmž kdysi byl, již nikdy více nebude...

Originál jsem neviděl, nemůžu tudíž porovnávat, která verze je lepší, jestli je tahle zbytečná, jak mnoho uživatelů ve svých komentářích píše a kdesi cosi. Film se mi líbil a to tak, že hodně. Úvodní titulky: Rodinná idylka při cestě autem, náhle narušena na pozadí znějícím grindcorovým nářezem "Bonehead" od Naked City. Symbolicky tak naznačuje, že slunečný den se poněkud zamračí a nedopadne zrovna nejlépe. Dva borci ve slušivých bílých oblečcích (jakoby představovali čirou nevinnost) si poté přijdou jen vypůjčit pár vajec, vejce rozbijí, začnou být otravní a banální situace se z nevinné hry změní na zábavnou "nevinnou" hru. Motivace obou psychopatů nám po celou dobu zůstává skryta, takže divák vidí jen bezdůvodné týrání. Jak tu již někdo psal, oproti originálu je tento film obsazen hereckými hvězdami, pánská část osazenstva je především zvědava na Naomi Watts a její vnadné křivky. Kamera nám zaprvé při scéně odhalení tento pohled nenabídne a zadruhé její povadlé, pobledlé a potlučené tělo za to ani nestojí. Haneke si brutálně zahrává s divákem. Pomalu, někdy až neúměrně dlouho stupňuje násilí a napětí, nutí diváka zamýšlet se nad tím, co bude následovat, aby ho pak při scéně s ovladačem doslova znásilnil a dokončil nastolenou hru do "zdárného" konce. Inu, každý má v sobě malého nacistu.

Film mě opravdu potěšil a trefil se do noty. Nevím, jak to vidí ostatní, ale postava Sarah Jessicy Parker mi přijde nezajímavá a téměř zbytečná, její výkon oproti ostatním nevýrazný. Pravděpodobně způsobeno nedostatečným prostorem, který Parker pro svou postavu dostala. Zato trojka Quaid, Haden Church, Page a jejich postavy, to už je jiná káva, velmi dobře napsány, chytře zahrány atd. Atmosféru dotvářejí zdařile nasnímané podzimní reálie nejmenovaného amerického maloměsta.

Vůbec první věc, co jsem od Paradžanova zhlédl. A vlastně ani nevím, jak tento krátkometrážní počin správně uchopit, jestli do levé nebo do pravé... No, nechám se překvapit dalšími kousky jednoho z Andělů...