ORIN

Na doraz jako Letadla, vlaky, automobily po dvaceti letech, Zach Galifianakis jako novodobý John Candy. Jen je tam více explicitnosti a nechutnosti.

"We're so blessed to live in a society where we have basically everything we want, but still aren't happy. It's almost become a crime to be unhappy. So we start looking for happiness, which sometimes gives us so much pressure that we end up making ourselves unhappy."

Když konečně Češi natočí opravdu kvalitní film, spousta lidí to ani nepozná. Robert Sedláček je obrovský příslib do budoucna.

O diamanty v první řadě vůbec nejde, je to jen zastírací manévr udělat film více zajímavým a napínavým. V podstatě jde jen o to, že tři kamarádky nemají čas si promluvit s tou čtvrtou, která jim potřebu dává několik dní jasně najevo. Místo pomoci jen recyklují obrovské množství trapných výmluv a jediné, co dokáží, je porušení listovního tajemství, jehož etika je v dnešní virtuální době stejně ta tam. Nakonec svou "zaneprázdněnost" omluví slovy: "Sorry too much ... Had to come sooner ... We just busy." [==] Narativní struktura možná vypadá pro někoho poněkud neobvykle nebo složitě, ale podobný koncept byl k vidění už v tolika filmech. 4 kamarádky, 4 dějové linie ve 3 dnech pospojované do celistvého a kauzálně propojeného řetězce událostí vrcholícího opět (o diamantech to opravdu není) již zmíněnou větou: "Sorry too much ... Had to come sooner ... We just busy." Divák vlastně jen odkrývá skutečné významy výmluv, které by na konci měly dávat smysl, ale nedávají !SPOILER! - 1. ztratí panenství, které ztratit stejně chce, 2. zažívá sourozenecké neshody, které zažívat stejně chce a 3. zaskakuje na noční směně v 24/7 supermarketu za sestru a nedokáže říct ne. Ta 4. přitom byla donucena matkou k potratu a dočká se jen ignorace ze strany otce, matky i kamarádek... mezi tím tam neustále poskakují ty diamanty.

Tím, co napíšu, vlastně jen budu opakovat Douglasův komentář. První část, kdy se téměř neřeší, co kdo, kdy a jak změní, a divák je fascinován onou myšlenkou, režisérskými nápady a vychytávkami, je bez výjimky vynikající. Žánrová klišé jsou v první polovině velmi zdařile variována, především automobilová honička je nejlepší a nejoriginálnější jakou jsem ve filmu kdy viděl. Oproti tomu druhá polovina totálně odporuje té první - to, co se film více než hodinu snaží budovat, pohřbí v několika závěrečných desítkách minut (doslova invence přeměněná na klasickou konvenci). Je to velká škoda, protože těch paradoxů (cestování v čase) a logických nesmyslností je v závěru příliš a tento pocit v mnohém předčí jednoznačně pozitivní z úvodní "poloviny".

S více než týdenním odstupem už hodnocení nevidím tak jednoznačně jako krátce po projekci. Čím více o filmu přemýšlím, tím se začínají množit aspekty, které mi na něm vadí (resp. některá pozitiva se s odstupem začínají jevit jako více negativní). Např. scénář (sice nikterak originální) nejdříve vypadá jako velmi vtipný, plný narážek, situačního humoru apod., při bližším pohledu jde ale vlastně o nejvíce problematickou část celého filmu. Jakoby snad Rogen chtěl veškerou pozornost pouze upoutat na sebe - jako autor scénáře, i jako hlavní postava přímo ve filmu (zbytečně velký prostor pro hlavního "hrdinu" + upozadění/zbytečnost některých vedlejších postav). Právě z nich mi jako nevyužitá přijde ta Toma Wilkinsona a především Christopha Waltze, jehož gangster a šéf podsvětí Chudnofsky je jen k smíchu. Naprosto zbytečná mi pak přijde postava Cameron Diaz - opět jsem se utvrdil v tom, že téměř neumí hrát. Co také hodně zamrzí je nevyužitý potenciál sekvencí, kdy Kato pracuje v dílně na tvorbě/vylepšení technických vychytávek - to, co zdobilo a v mnohém ozvláštňovalo první díl Iron Mana, tady v podstatě téměř absentuje a je to obrovská škoda. P.S. Chudnofsky opravdu není jméno těžké na vyslovení. Tím, že na to Rogen v jedné ze scén dost okatě upozorňuje, nevytváří vtipnou situaci, ale pouze tím reflektuje celoamerickou společnost a jazyková omezení, která angličtina přináší (jinými slovy děláním debila z toho druhého, můžeš ve skutečnosti dělat debila pouze ze sebe samotného). Celkově za velmi slabé 4*, možné snížení na 3*. UPDATE: Takže za 3*.

Seann William Scott (Gary Houseman) jako k uzoufání nudný, zbytečně ukecaný a nesnesitelný trailer trash.

Překvapivě dobrý a napínavý krimi thriller s vynikajícím Russellem Crowem. V podstatě jde o klasické sociální schéma, kdy je manžel(ka) obžalován(a) z vraždy a zbytek rodiny se s touto situací vyrovnává. Film je také o hledání hranic, které naprosto normální smrtelníci bez výjimečných schopností dokáží prolomit. Co film činí velmi osvěžujícím, je určité napětí, kdy si v podstatě až do úplného závěru nejste jisti, jak příběh skončí. Co ho naopak sráží, je až doslovné (melodramatické) vysvětlení a přílišný důraz na ukončení všech dějových liníí (vyšetřovatelé/prarodiče/hlavní postavy).

My Son, My Son, What Have Ye Done je spíše jakousi syntézou tvůrčích přístupů - Herzoga jako režiséra a Lynche jako producenta - než pouze čirým Herzogovým autorským počinem. Použití digitální kamery (s níž Lynch už nějakou dobu experimentuje), časté pohledy herců do objektivu kamery, spodní nasvícení tváří herců od zdrojů světla a hlavně značná divadelní (strnulá) stylizace vytváří absurdní až groteskně zvrácenou (lynchovsko-herzogovskou) atmosféru, narozdíl od Lynchových pozdních děl jde ale spíše jen o divnost, jež je determinována optikou jednotlivých postav - svět nevnímáme skrze hlavní postavu Brada (Michael Shannon), ale skrze jeho snoubenku a známého, podle jejichž vyprávění si divák konstruuje fabuli, tedy utváří celkový vševědoucí názor na hlavní postavu. [==] Ani herci tuhle podívanou v ničem nenarušují, jak je zmíněno v jednom z komentářů, protože hrají téměř to samé, na co je u nich divák zvyklý - Michael Shannon (Nouzový východ, Brouk), Chloë Sevigny (Americké psycho, Zodiac), Willem Dafoe (Americké psycho, Pokrevní bratři) a Grace Zabriskie (Městečko Twin Peaks, Zběsilost v srdci) - minimálně u Shannona a Zabriskie tohle stoprocentně platí. No a kam jinam děj filmu umístit, než na maloměsto nebo předměstí, kde v míru a poklidu žijí ti největší úchyláci a masoví vrazi schovaní za kulisy svých neuvěřitelně nevkusně upravených domů, kterých je za velkou louží jak zrnek písku na Copacabana...

Prezentovaným fikčním světem a vzpourou proti systému nepřináší Repo Men téměř nic nového. Postavit v podstatě celé vyprávění na (ne)rozhodnosti hlavního hrdiny Juda Lawa a na neuvěřitelné míře sobeckosti jeho parťáka Foresta Whitakera (pracovní vztah s parťákem nahrazující vztah rodiny - symbolická ztráta falu, absence moci) je více než banální a troufalé. Proč tedy 4*? 4 důvody - neuvěřitelně zvrácená béčková poetika (nezaplatíš transplantát, vezmeme ti ho), míra explicitnosti (Repo Men se navíc netváří jako nízkorozpočtový biják), vcelku originální zakončení (nespolehlivý vypravěč), ale především trefná kritika současného světa, jehož otevřená materiálnost je skrze totalitní společnost Union a její činnost velmi vtipně nabourávána.