ORIN

Liebesman není Blomkamp... Roger that

Líbí se mi, jak se film nesnaží doslovně kopírovat originál, protože to byla především komedie a navíc britská. Remake vcelku promyšleně pracuje s jednotlivými zápletkami/náměty - otrocky je nenapodobuje, ale vsazuje do nových dějových rámců a jednotlivá kauzální schémata nabírají nových významů, žánrová modifikace je oproti originálu již jen logickým vyústěním úvodní zápletky/motivu celého filmu.

Je to britské, je to vtipné, je to svižné, je to stylové, hraje tu charismatický až bondovsky vyhlížející Michael Caine a má to typicky britsky ironický závěr.

Nesouhlasím s tvrzením, že by druhý díl byl horší než první, nicméně si ani nemyslím, že by byl lepší. Přijímám ho spíše jako pokračování, jako určitou extenzi a upgrade dílu prvého. Jako tomu bylo u pokračování Pádu do tmy (Pád do tmy 2) či 28 dní poté (28 týdnů poté), tak i v [Rec] 2 je divák uveden do širších souvislostí, na prvních několik málo vysvětlujících minut opouštíme stísněnost izolovaného domu, abychom se tam spolu se speciální jednotkou opět vrátili. [Rec] 2 totálně převrací vyznění prvního dílu a posouvá ho do úplně jiných končin à la Vymítač ďábla. Ještě znepokojivější a nekompromisnější než část první.

Vezměte námět 28 dní poté, použijte koncept natáčení z filmů Záhada Blair Witch, Deník mrtvých a Cloverfield a vytvořte obrovsky stísněnou atmosféru à la Pád do tmy, tím vlastně částečně redefinujete zombie žánr a máte tak otevřené dveře k vytvoření kultu. [Rec] s přehledem kombinuje ze všech výše uvedených filmů to nejlepší a servíruje natolik nekompromisní kritiku dnešní společnosti, až z toho běhá mráz po zádech. A to druhý díl měl teprve přijít.

BITTER - "First, our way of driving the narration is sensitive. As the theme is the discovery of the body, of desire, of sensuality, it was important for us to try to communicate the sensations of the main character (Ana) to the audience, to try to make the audience understand the story as if the viewer was in the character’s skin. We would like that the spectator follows the subject of the film by this sensitive driving of the story. Second, our way of driving the narration is playful. We like to play with the cinematographic tools to give the images a rich polysemic value, to have different levels of reading. So, for us, the audience has to take his place in the movie by this open way of seeing the film." [==] "In AMER, we’re using the giallo’s language to speak about the discovery of body, desire and sexuality of a girl. It’s not a detective story, it’s the intimate portrait of a girl with her fears and desires... and what could be more appropriate to talk about “fear and desire” than with giallo’s iconography?" - END

Mladá turecká Němka Umay (nebo chcete-li německá Turkyně) utíká i se svým synem od agresivního manžela za rodinou do Berlína. Umay je jednou z mnoha lidí mladé generace turecké menšiny v Německu. Komunita čítající přibližně tři miliony Turků přitom není Němci nikterak oblíbená, mnoho z nich dokončí pouze základní školu a v podstatě jsou tak odsouzeni k těžké fyzické práci. Daleko větší problém ale představuje zajetí tradic. Cizinka věrohodně prezentuje toto "vězení" z obou stran - snaha Umay o svobodný život, který není svázán zvyky tureckého islámu a oproti tomu úsilí nejbližší rodiny Umay o její "nápravu", přičemž později je právě těmito tradicemi donucena (rodina) k drastickému a pro (nejen) tradičně smýšlejícího Evropana naprosto nepochopitelnému činu.

Pekelná jízda (v tom špatném slova smyslu) s pekelným Nicolasem Cagem (v tom špatném slova smyslu) s pekelnou Amber Heard (v tom dobrém slova smyslu) a pekelným Williamem Fichtnerem (v tom pravém slova smyslu). Většina, především akčních scén postrádá jakoukoli vnitřní dynamiku, jsou špatně nasnímané a co je v podobném typu filmů nejhorší, jsou nudné. Formát 3D, který si Patrick Lussier osahal již v předešlém počinu Krvavý Valentýn, je jen přehlídkou signifikantních prvků vystouplých do popředí a není pojat komplexně, což na druhou stranu ale i chápu. Nicméně tento směr, kterým se Lussier vydal, představuje pouze slepou uličku a v podstatě už nenabízí žádnou další možnost, jak film 3D formátem obohatit. Doslova ďábelský počin, jehož béčková poetika je natolik konvenční, než aby film jakkoli obohatila a ten jako mnoho dalších Cageových výtvorů upadne po nějaké době v zapomnění.

Na jedné straně máme přímé účastníky válečných konfliktů (vojáci, povstalci, žoldáci ad.), na té druhé nepřímé (doktoři, ošetřovatelé ad.), pak je tu třetí strana, která stojí někde uprostřed - váleční fotografové, kteří se snaží co nejvěrohodněji a nejrealističtěji zprostředkovat skutečný obraz, skutečnou tvář války a utrpení obětí. Jedním z nich je i Mark Walsh (Colin Farell), jenž si svou psychickou újmu jako mnoho ostatních nese sebou domů a ponese si ji až do konce života. Vyrovnat se s ní mu pomáhá Joaquín Morales (Christopher Lee), a jak tomu v takových filmech bývá, musí jít až na úplnou dřeň, aby se mu podařilo Marka navést správým směrem. To je v podstatě základní dějová kostra filmu, v němž Colin Farrell předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Podobný typ filmu je pro herce hlavní role vždy velkou výzvou, vzpomeňme např. na Lovce jelenů, Narozen 4. července aj.

Žádná světoborná romantika, ale ono sci-fi "big brother is watching you" ozvláštnění s určitým retro nádechem mi přišlo celkem originální a inspirativní, škoda jen toho závěru. Nicméně zpracování bezchybné a dvojka Damon/Blunt dostatečně uvěřitelná, proto za 4*. P.S. Film si zaslouží porovnání s Chyť mě, když to dokážeš (retro s honičkami), poté např. s Okem dravce (thriller ve stylu "velký bratr tě sleduje"), ale zejména se sci-fi s podobným námětem či jen určitým aspektem (Box, Déjà Vu, Matrix).