Synku, synku, cos to proved

Jak to může dopadnout, když se dají dohromady David Lynch a Werner Herzog? Jelikož mám pro oba pány slabost, pro mě do dopadlo na jedničku Film je inspirovaný skutečnou události a stejně jako v Herzogově filmu Woyzeck byl nebohý vojín dohnán k šílenství nevěrnou dívkou a despotickým velitelem, tady to byla hrdinova matka, zahrnující jej až nesnesitelnou láskou a péčí. Důležitou roli mají mnou oblíbení růžoví plameňáci, které má hlavní hrdina ve svém růžovém domě nejen v živém provedení coby McNamaru a McDougala, pozorný divák je zaregistruje také na dveřích garáže, ale i jako originální osvětlení, mísu na stole nebo motiv na skleničkách. Nehledě na to, že paní matka ve svém růžovém kostýmku plameňáka rovněž silně připomíná. . Pan Herzog zde zúročil svou zálibu v cestopisných dokumentech, ve filmu se podíváme do Peru, Mexika i Kanady, David Lynch do filmu pro změnu propašoval svou oblíbenou postavu trpaslíka (09.04.2011)

Dlouhou dobu jsem se po shlédnutí filmu rozmýšlel, jestli mu dám tři nebo čtyři hvězdičky. A stejně si nejsem pořádně jistý, jestli to konečné hodnocení ještě neupravím. Werner Herzog točí ty svoje blázny a jeden takový blázen se objevil i v tomhle filmu. Tenhle film ale není nic obvyklého. Tím Vás Herzog přesvědčí už v titulcích, kde zaregistrujete, že se na filmu, nejenom producentsky, podílel i samotný Lynch. Ta jeho atmosféra v tomhle filmu prostě cítit byla. Každopádně s tou změtí současnosti a minulosti jsem se tak nějak byl schopný vyrovnat. Prostě jsem před plátnem měl šílence. A Herzog ze současnosti přecházel do minulosti, aby mi vlastně vysvětlil a tak trošku očistil to, co se na začátku filmu stalo. Čekal jsem ale, že to bude mít trošičku hlubší myšlenku. Nejenom proto, že Herzog točí dokumenty o různých zapomenutých kulturách po celém světě. Nakonec jsem se ale žádného výraznějšího vysvětlení nedočkal a právě proto si pořád nejsem jistý, co si o filmu myslet. I tak...natočeno skvěle. Napětí se střídalo s krásnými záběry Peru, ale ve výsledku? Tak trošku taková prázdná schránka bez myšlenky. (15.03.2014)

Původně jsem měl za to, že s MY SON, MY SON, WHAT HAVE YE DONE (dále jen MS, MS, WHYD) budou spokojeni jak Lynchovi, tak Herzogovi fanoušci, protože fúze jejich rukopisu dopadla na výbornou, ale jak si tak čtu komentář pode mnou, zjevně jsem se spletl. Přitom filmy režiséra i spoluscénáristy (Herzoga) a (výkonného) producenta (Lynche) si nejsou zase tak vzdálené, co se týče pojetí prostředí, které má vliv na psychiku jedince, a postav v něm, protože se jedná o schizofreniky s oidipovským komplexem a obsedantně-kompulzivní poruchou. Spíš než o redukci a banalizaci obou autorských přístupů dochází dle mého k vzájemného obohacení, protože co méně obeznámený považuje za znak rádobypříslušnosti k jednomu z tvůrců, to obeznámenější vnímá jako záměrnou a poměrně zábavnou sebeironii či upomínku na svá, nikoliv producentova díla (trpaslíka si Lynch nárokovat nemůže, viz Herzogův debut). Dílo navíc neustále svádí na cestu v případě žánru, vyprávění i stylu. U procedurálního policejního dramatu nejde o zodpovězení otázky "kdo/jak", ale "proč", přičemž z dramatu o cestě se stane černohumorná podívaná. Rashomonovské vyprávění zodpovídající zmíněnou otázku prostřednictvím výpovědí několika lidí je ovlivněno v případě vzpomínek postav čerpáním informací od jiných - nespolehlivých, přičemž se oproti narativním konvencím otázky ze začátku nezúžují, ale naopak rozšiřují, aby se jako deadline nakonec vyjevilo něco zcela jiného (proč? - míč). Styl poté přejímá postupy divadla ve filmu, protože se jedná o film o divadle (brechtovsky zcizovací postupy a významová inscenace postav a věcí před kamerou ve specifickém pojímání toku času), a i když nám mizanscéna poskytuje nadbytečné množství vodítek, divák pointu stavící na hlavu předchozí viděné neodhadne. Natáčení na Lynchem tolik oblíbenou, ale Herzogem nenáviděnou kamerou dává obrazu specificky lucidní kvalitu a umožňuje okázalým způsobem porušovat zaběhnuté konvence (pokud se nepletu, není užito figurativního záběr-protizáběr, diegetická hudba se stává nediegetickou a na onen přechod je později ironicky upozorněno). Opětovně tak Herzog natočil film, který splňuje požadavky cílové divácké skupiny, přitom je vůči jejich očekávání mladicky podvratný. Botou na černém želé (pochopíte, až uvidíte a viděli jste dokument o Herzogovi) je pak herecké obsazení, kdy až na jednu výjimku jsou skvěle sehraní herci obsazeni dle typů, které ztvárňují v jiných snímcích. Až na casting tedy platí, že nejen sovy, ale i plameňáci totiž nejsou tím, čím se zdají být. (13.09.2010)

Mám rád Michaela Shannona. I tady má jeho plameňáky obklopený podivín něco do sebe. Ale já nejsem člověk, který by se vyžíval v podivnosti. Co mi nedává smysl, tak to ve mně většinou nezanechá takový ten uspokojícně uzavřený dojem, což mě štve. Přesto jsem si ten film svým způsobem užil - všechno, co předcházelo matkovraždě. (14.11.2010)

"Matkovrah či plameňák? S mečem v ruce zmaten, ňák."  Based on True CSFD Story aneb má pomsta manželce za geronty, které vybírala ona :-). Prý u divných a nudných plameňáků, navíc s hereckými esy hrajícími tužku, trpěla jako (dezorientované) zvíře. Ještě hodinu poté se držela za hlavu a jen sténala: "Bože, bože, bože..." To já se snažil si "orly v šatech" užívat. Zorientován jak buzola předsedy Klubu českých turistů, mašíroval jsem džunglí Bradovy hlavy, (ne)sjížděl peruánské řeky, krmil z ruky plameňáky coby rukojmí, chránil poctivost ovcí před řeckými přistěhovalci, čtyři roky v jedné prádelně smutně plakal, nadšeně tleskal myšlenkové hloubce pošahané divadelní hry, jakož i Bradovu (jako MEČ břitkému) prožívání role matkovraha... a těšil se na hebkost polštářů z obchodu v nemocnici námořnictva, kterými bude vypolstrovaná cela u doktora Chocholouška. Pouze Brada/Farúka jsem nepobral. Konvertovat od křesťanství, 2000 let starého náboženství k islámu, o 500 let mladšímu plagiátu, to jako vážně? Ten Brad se snad zbláznil... (11.04.2022)