Synku, synku, cos to proved

Tak jsem se po dlouhé době spletl ve výběru filmu, který jsem si vybral na sobotní podvečer. Ono jde o to, že si vždy vybírám snímky u kterých se mi líbí obsah natolik, že jsem si jistý, že ten film ohodnotím minimálně těmi třemi hvězdičkami, ale spíš čtyřmi nebo plným počtem hvězd. U tohoto snímku se mi líbilo, že je natočen podle skutečné události, která se stala v roce 1979 v kalifornském městě San Diego a že tato událost měla známky takového toho morbidního zákulisí, kdy syn zabije svou matku třímetrovou starožitnou šavlí. Moc hezký a zajímavý a dal by se o tom natočit zajímavý film, jenom kdyby si tvůrci nevymysleli zbytek příběhu u kterého si dle jejich vlastních slov sedmdesát procent děje upravili podle nich a proto z toho vznikla nekoukatelná břečka, která je nemastná a neslaná. Tvůrci se soustředili na antihrdinův vnitřní vývoj, který je nezajímavý a při kterém máte chuť to v půlce filmu vypnout, protože dívat se na rozmazlenýho fracka, kterej snad v životě nepracoval a kterej má takový ty pseudointelektuální žvásty, kterejm jsem fakt ani za mák nerozuměl a je pravdou, že ani rozumět nechci. No zkrátka to bylo utrpení a byl jsem z toho celej takovej znervoznělej, že jsem byl rád, že to skončilo. Pak se díváte na vynucené flashbacky lidí, kteří tohoto blbečka znali a myslíte si, že se dozvíte nějakou tu pointu a ono nic. Jedinými plusy, co jsem v tomto snímku viděl byly asi jen ty herecké výkony a to zejména Michaela Shannona, který hrál toho rádoby psychopata, taktéž výkon Grace Zabriskie, která si zahrála poťapanou matku a kterou jsme mohli vidět v seriálu Městečko Twin Peaks, kde si zahrála matku zavražděné Laury Palmerové. Jinak si myslím, že to pro mě byla ztráta času a místo toho jsem mohl dělat nějaké užitečnější věci, třeba uplést si nové ponožky nebo třeba vynést koš s odpadky a umýt špinavé nádobí. Budoucím divákům vřele nedoporučuji a dávám zcela nezasloužených 30%. (29.08.2021)

Divočina a cílená provokace, která si z diváků místy nepokrytě střílí. Nejnovější Herzogův film sice dokáže pěkně lézt na nervy, mást a nezřídka zklamat, ale přesto zůstává zvláštním způsobem poutavý. Geniálně zahrané, bizarní postavy - Michael Shannon předvádí úžasnou jemnohru gest a mimiky, krásně zneklidňující je jeho labilní matka v několika nesnesitelně natahovaných scénách, ve kterých pocit trapnosti doslova téměř teče z obrazovky. Ano, to je kompliment! Herzog perlí, vydatně krmí své diváky drobnými detaily a "random" okamžiky. Úder blesku uprostřed Shanonova proslovu. Dlouhé jízdy přes kalifornské pseudomodernistické bungalovy s kaktusy a plameňáky. Vizuálně úchvatné outro a brilantní práce s kamerou ve scéně na eskalátorech. Střípky všedního života z několika koutů světa. Ruční kamera, která se cpe do obličeje statistům tak drze, že v jedné scéně (mexická venkovní hospůdka) dokonce jako by zapomněla na herce. Místy je těch podivností trochu moc, Herzog sklouzává do samoúčelného vrstvení prázdných symbolů, neudrží strukturu, postavy jen chrlí nesmysly a vnášejí nové a nové zmatky. Tady mi smrdí rukopis Lynche - Herzog ale na rozdíl od Pana Mystifikátora nikdy nesklouzává až do tak prázdné karikatury, je v tom určitá dřevitost, charakter. Můžete ten film milovat nebo nenávidět - zcela jistě o něm ale nelze říct, že by byl banální. Je to výzva. Troufnete si? (12.02.2011)

Jak to může dopadnout, když se dají dohromady David Lynch a Werner Herzog? Jelikož mám pro oba pány slabost, pro mě do dopadlo na jedničku Film je inspirovaný skutečnou události a stejně jako v Herzogově filmu Woyzeck byl nebohý vojín dohnán k šílenství nevěrnou dívkou a despotickým velitelem, tady to byla hrdinova matka, zahrnující jej až nesnesitelnou láskou a péčí. Důležitou roli mají mnou oblíbení růžoví plameňáci, které má hlavní hrdina ve svém růžovém domě nejen v živém provedení coby McNamaru a McDougala, pozorný divák je zaregistruje také na dveřích garáže, ale i jako originální osvětlení, mísu na stole nebo motiv na skleničkách. Nehledě na to, že paní matka ve svém růžovém kostýmku plameňáka rovněž silně připomíná. . Pan Herzog zde zúročil svou zálibu v cestopisných dokumentech, ve filmu se podíváme do Peru, Mexika i Kanady, David Lynch do filmu pro změnu propašoval svou oblíbenou postavu trpaslíka (09.04.2011)

Herr Herzog se svými čtyřmi dekádami zdravého zájmu o šílenství, kterému svým umaštěným stetoskopem probrázdil snad každý záhyb nesvéprávného trupu. Ale tam to neskončilo. Michael Shannon je tu ve své obvyklé póze vyšinutého psychouše, jehož ujetost pomalu bublá směrem k převtělení do Orestatea říznutého špetkou náboženského fanatismu a všichni jeho herci soukmenovci mu zručně drží vlečku. Předchozí sonda do New Orleanského podsvětí prostřednictvím obskurního Nickyho a jeho bolavých zad byla jakýsi v bizarnosti střídmý předskokan My son, my son, what have you done, který skořápku racionality drtí přesněji než slimák vhozený do soustavy ozubených kol a pomalu spěje k úměrně bizarnímu závěru. Klíčem k nedocenění snímku jsou každopádně špatná očekávání, neboť vlk se zákruty mozkovými naladěnými na špatnou vlnu dokáže i chutnou ovečku vyzvrátit v oslizlou chlupatou kouli, tak se proboha živého ujistěte, do čeho jdete, abych jednoho nestanul jako hysterický Weissager lamentující nad špatným hodnocením dobrých filmů a situací na Blízkém východě. (25.06.2013)

Ne, nemyslím si, že jsem běžný divák. Jsem pro úchylárny, které mě budí ze sna, ale My Son, My..etc., je jen menším prologem pro něco epického. Je jako králíček ušáček, který na Vás vztyčí prostředníček. Rádoby drsné, ale přitom neuvěřitelně prvoplánové. Nebudu se ospravedlňovat, chci si dupnou a říct, že ne vše, co se tváří jako psychologická hra, dopadne jako Inland Empire, který považuju za piedestal bizarností. Krásných, mimochodem. Jenže v tomhle zmatku a křiku už snad chyběla jen Lady GaGa s obručí hula-hop! (25.10.2010)