JohnBruk

Mix “Komedie” / Hororu / Thrilleru mi mohl napovědět, že se nebude zřejmě jednat úplně o dobře zvolenou kombinaci ingrediencí. Za celou dobu jsem se u filmu ani jednou nezasmál. Spíše jsem byl znechucený. Žánr “černá komedie” pro některé lidi dnes zřejmě znamená cynickou prezentaci násilí. Tahle psychopatická záležitost je plochá šlichta o zhrzeném šéfkuchaři prostitujícím své umění a mstící se celé “zlé bublině” jeho profesního světa. Obsahově podprůměrná záležitost, kterou ani náznakem nelze srovnávat s mistrovským “Trojúhelníkem smutku”, jak tu někteří vzpomínali. Technicky relativně dobrý úvod. Ztráta času a peněz nejen v kině.

Doporučuji srovnat s o pět let mladším dokumentem Have Fun in Pyongyang ... "V paprscích slunce"je filmdepka destilující lidskost a reprezentující jen robotickou stránku společnosti. Bylo mně neskutečně líto, malé holčičky Zin-mi, co se dostala do spárů dvou dospěláckých manipulativních filmových štábů. Jak korejských cenzorů, kteří se neuměle snažili zinscenovat dokonalý a uvedomělý život malé pionýrky na jedné straně. Tak i depresivních filmařů, kteří se snažili vykreslit vše co nejvíce negativně bez náznaku existence barvy...světla na konci tunelu.

Dokonalá audiovizuálně transovní forma chrání naprosto prázdný obsah. Asi od poloviny filmu Vás začnou tvůrci střídavě, za pomoci děje, obrazu a zvuku čím dál více a častěji drhnout po srsti a proti srsti rejžákem. "Hudba" čili sound design se změní v pomyslný komiksový ručník, který projíždí vaší hlavou a cik-cak vychází z jednoho ucha a pak z druhého ucha. Tam a zpátky. Zas a znovu. Budou to dělat tak dlouho a intenzivně, že vám A.) mozek s kritickým uvažováním úplně vypne a zanechá dunící prázdno s představou, že je to "geniální" B.) a opačném případě se nudou invertujete a vzpomenete si na zástup filmů s časovými paradoxy, cestování časem, teoriemi relativity, paralelními vesmíry, kvantovými fyzikálními teoriemi a jinými 5D / 12. rozměry, které si požírají ocas po vzoru Urobora. Ano toho Listera, který byl otec sám sebe, ale tam to bylo aspoň vtipné. V Případě TENET zůstává jen velké dunící NIC, které je v titulkové sekvenci zalito a dotopeno přebasovanou muzikou útočící otravnými rytmy na srdeční oblast. Tenhle šejk "zastaralé bondovky s ruským padouchem v popředí", přemoudřelé pafyzikální odrhovačky jezevčíka, co se honí za vlastním ocasem mně osobně tedy nesedl. Zlatý a úžasný Interstellar , kde kluci Nolani táhli za jednu časově relativní strunu. Inception, kde se člověk mohl ponořit do děje s Nolanem a nebo velmi podhodnocený Los cronocrímenes , který některým lidem v roce 2007 připadal překobinovaný, ale nedělal ho Nolan..