Claw

„Seveřan“ přináší do filmového průmyslu svěží závan čerstvého vzduchu díky svému jedinečnému pojetí drsného příběhu o pomstě, přičemž stále připomíná složité nápady Roberta Eggerse a je zářným příkladem jeho tvorby. Film, který vznikl s rozpočtem 90 milionů dolarů, přináší komorní postoj k osobnímu příběhu o pomstě, na který nejsou diváci u tak odvážného a divokého tématu zvyklí. Někdo může říct, že vyžaduje určité publikum. Film o vikinzích přináší vysoká očekávání a naděje na vysokou akci, ale „Seveřan“ tyto mezery mezi akčními sekvencemi nahrazuje filozofií, náboženstvím a pověstmi. Eggers opět dokazuje správnost svého bádání a přináší množství informací o vikinzích a severské mytologii, které nepůsobí zahlcujícím dojmem a umožňuje divákům bez obav vstřebávat obsah díky důvěře v autenticitu, kterou si Eggers vybudoval díky svým předchozím projektům. Mezi pozoruhodné prvky patří realistické kulisy, od chatrčí pokrytých senem až po provizorní obranné zdi, stejně jako garderoba, která díky kostýmnímu oddělení správně reprezentuje společenské postavení. Celý filmový štáb podal výborný výkon. Na scénáři k tomuto filmu navíc s Eggersem spolupracoval islandský autor Sjón, který pomohl zformovat krásný, téměř shakespearovský scénář. Na několika místech během filmu také prosvítají shakespearovské prvky, jako jsou vize, promluvy, kamera - to vše se vzájemně doplňuje a je velkým důvodem hladkého průběhu filmu. Po vizuální stránce si tento film bere jedničku za autenticitu. Nejsou to jen dvě hodiny islandských scenérií, ale řada dynamických záběrů, detailních záběrů a široké záběry na vstupy postav a výměny dialogů, které otřásají vizuálními prvky tak odvážného filmu. Eggers se také drží svého étosu téměř výhradně přirozeného osvětlení, jaké by měli vikingové. Hudba byla též skvělá. Ovšem plný počet dát nemohu. „Seveřan“ mě po příběhové stránce příliš nezaujal (znám lepší filmy o pomstě) a hlavně mi přišel přeplácaný. Film chce být chvíli realistický a špinavý, jindy hyperrealistický a následně je to fantasy o norské mytologii. A je znát, že Eggers pod tím mystickým oparem každého dialogu nemusí řešit logiku zvratů či jednání postav. Potom se mi nelíbil ten milostný vztah mezi Skarsgårdem a Taylor-Joy. Podle mě vůbec nefungoval, a přitom je na něm postavený docela důležitý dějový oblouk. Ačkoli šílenství z filmu přímo vyzařuje, tak si myslím, že nechat postavy hodně křičet a napodobovat vlky během houbičkových rituálů ještě nezajišťuje hloubavý a "vizionářský" zážitek. „Seveřan“ je i přes tyto malé nedostatky podle mě zatím nejlepší film od Roberta Eggerse. /75%/

V příjemném výsledku je třetí příspěvek do série Fantastická zvířata (franšíza, která zdánlivě existuje s podporou, ale bez oddané fanouškovské základny nebo velkých fanfár) nepatrným zlepšením oproti hrozivému přešlapu, kterým byly Grindelwaldovy zločiny z roku 2018. Veterán Harryho Pottera David Yates stále nedokáže najít to pravé kouzlo, které by oživilo tuto vlastnost kouzelnického světa na úroveň, díky níž by mohla soutěžit ve stejném prostoru jako milované filmy, které přišly před touto sérií. Stále méně a méně jde o titulní zvířata, která toto dobrodružství v čele s Eddiem Redmaynem odstartovala už v roce 2016, a více o snahu přitáhnout další diváckou pozornost a nadšení tím, že do tohoto nejnovějšího dílu vrátí známé stálice, jako jsou Bradavice a mnohem častěji se objevující Albus Brumbál. Je vidět, že mezi Fantastickými zvířaty zuří bitva, která se snaží zjistit, co přesně je a pro koho je, a jejíž bitva není v závěru tohoto třetího výletu jednoznačně vyhraná, což z ní dělá někdy až frustrující chladný zážitek, který přesto dokáže slušně pobavit. Je tu sice pár věcí jako několik krátkých okamžiků strávených zpět v chodbách Bradavic, ale ve většině stopáže filmu není mnoho pamětihodných momentů, které Yatesův film přináší, což není v žádném případě urážlivě špatné nebo nesoudržné, jako byla většina Grindelwaldových zločinů, ale stále vás to nutí si přát, aby se někdo chopil tohoto majetku a proměnil ho třeba ve velkou, průlomovou sérii, kterou by mohl být, což je nyní velmi nepravděpodobné, když zbývají dva filmy. Ačkoliv film nevzbuzuje příliš mnoho padání čelistí nebo magického mrazení, stále je zde nepopiratelná filmová dobrota Rowlingového vesmíru plného kouzel a je zde cítit, že s Brumbálem, který buduje svou otrhanou skupinu pěšáků, a s Mikkelsenem, který Grindelwaldovi dodává značnou dávku hrozby a znervózňující energie, ještě stále existuje naděje, že závěrečné kapitoly tohoto zdánlivě odfláknutého příběhu mohou stále fungovat na úrovni, která zajistí, že od série Fantastická zvířata budeme odcházet v jistém smyslu lhostejní, ale ne naštvaní z toho, co bylo provedeno s naším milovaným světem čarodějů, čarodějek, mudlů a fantastických zvířat. Závěrečné slovo - Fantastická zvířata mají stále daleko i k těm slabším dílům Harryho Pottera. Brumbálova tajemství jsou po zločinech druhého dílu malinkatým krokem zpět správným směrem, a přestože stále nevzbuzují respekt ani v nejmenším, jsou ucházejícím zpestřením každého, kdo se alespoň trochu zajímá o Harryho Pottera. /60%/

Jako nadšený příznivec animované tvorby jsem byl vždy zastáncem specifického způsobu vyprávění Pixaru, kde příběh a postavy mají přednost před ostatním. V uplynulých několika letech jsem viděl, jak se společnosti Pixar daří díky jejím postupným počinům. Byl jsem pozorovatelem na jejich cestě k přizpůsobení se nezbytným změnám a veledůležité rozmanitosti. Líbí se mi, s jakou precizností a smyslem pro detail Pixar vypráví "banální" příběhy, a přitom předkládá výpovědní hodnotu jako nikdo jiný z jejich konkurence. Tento film opět dokázal, že je dalším krokem správným směrem. Režijní debut Domee Shi „Proměna“ je jedinečný, je zcela odlišný od toho, co Pixar v poslední době natočil. Film je netradiční, místy trochu zvláštní a je si neuvěřitelně vědom své odlišnosti. Proto příběh radostně přijímá všechny podivnosti a zvláštnosti. Vyprávění vypráví hlavně o dvou věcech - jedna je o "vnitřních bestiích", s nimiž se všichni potýkáme a které máme všichni tendenci mít hluboko v mysli. A ta druhá je o útrapách, které prožívá dítě v před dospělém věku. Ačkoli zastřešující zápletka je v nejširších obrysech poněkud předvídatelná a finále působí na své vlastní dobro až příliš přehnaně, zůstává film po celou dobu pozoruhodně konzistentní. Po technické stránce je to výjimečná práce. Upřímně řečeno, není to žádné překvapení! Animace, vizuální stránka, barvy - bylo to plné živosti a energie. Také střih je dynamický, zvuk abstraktní a hudba kulturně odpovídající (s bonusovou popovou písní). Dabing je opět pozoruhodně zvládnutý příslušnými tvůrci. U filmu jsem se i přes pár nedostatků velmi bavil. Zpočátku jsem o tom nebyl přesvědčen a jsem si jistý, že vy budete mít stejný pocit. Důvodem je, že kdykoli slyšíme slovo "Pixar", naladíme se na něj s předsudky, s předem daným přesvědčením o tom, jak by jejich filmy "měly dopadnout", ale tento vynucený názor se může stejně dobře přetvořit, protože změna je právě tady a teď, v dobrém i zlém. A i když „Proměna“ není ani zdaleka nejlepší pixarovka, tak ji mohu vřele doporučit. /70%/

Jak inspirativní je tento film... „Forrest Gump“ je jedním z mála případů, kdy kouzlo filmu funguje více než v jiných uměleckých médiích. Všechno je vizuálním požitkem a triumfem na poli vyprávění, od kamery po střih, od Zemeckisovy střízlivé režie po mimořádnou lekci herectví Toma Hankse. Každý film vypráví nějaký příběh, ale jen málokterý z nich má tu schopnost proniknout do vašich srdcí a zapojit vaše emoce tak jako právě „Forrest Gump“. V tomto filmu nejsou žádní padouši, není zde místo pro negativitu, jediná nepřízeň osudu spočívá v mnoha překážkách, které vám život klade do cesty, a jediná forma hrdinství spočívá ve schopnosti tyto překážky překonat, a ať už se vám to podaří, nebo ne, jde o to, abyste si zachovali víru v život a našli svou vlastní alchymii, která promění uhlí na zlato. Jak bylo řečeno: „Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš.“ Pokud je to pravda, pak je i tento film bonboniérou. Když jsem „Forresta Gumpa“ viděl poprvé, nevěděl jsem, co ochutnám. Ale to, co jsem ochutnal, bylo fantastické. Tohle není kult – tohle je legenda. „Forrest Gump“ je jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy v životě viděl a určitě se řadí mezi mých TOP 20 nejoblíbenějších filmů všech dob. /100% + FILM ROKU + TOP 10/

„Skrytá identita“ je můj nejoblíbenější film od Martina Scorseseho. Je to brilantní, inteligentní, mrazivý, násilný, záhadný a naprosto fascinující film se svižnou chytrou a nepropustnou zápletkou. Symetrie a vzájemná závislost obou protivníků vytváří velmi poutavý příběh a situace, při kterých se dají kousat nehty. „Skrytá identita“ je adaptací hongkongského kriminálního thrilleru „Volavka“, který je už sám o sobě vynikající předlohou. Je zde sice podobná zápletka, ale „Skrytá identita“ má hlubší charaktery, zajímavější podzápletky a vtipnější dialogy. Z těchto důvodů mám mnohem raději „Skrytou identitu“ než „Volavku“. Herecké obsazení je plné slavných jmen a každý herec podává vynikající výkon. Matt Damon i můj oblíbenec Leonardo DiCaprio se do svých rolí skvěle vžili, přičemž zejména DiCaprio podává drsný výkon, který byste od něj vzhledem k tomu, jaké filmy točil předtím, než se dal dohromady se Scorsesem, nečekali. Škoda, že za tuhle roli nebyl alespoň nominovaný na Oscara. Samozřejmě je to Jack Nicholson, kdo si pro sebe ukradne celou show v roli excentrického mafiánského bosse. Jedná se o naprosto skvělý casting, protože Nicholson se pro podobné role narodil a vidět ho, jak si naprosto podmaní každou scénu, ve které se objeví, je pro diváka potěšením. Zbytek hereckého doprovodu je více než adekvátní a Scorsesemu se podařilo v různých rolích velmi dobře využít například Marka Wahlberga, Aleca Baldwina, Martina Sheena, Raye Winstonea nebo Veru Farminga. Ve filmu je spousta násilí, které uspokojí fanoušky kriminálek, se zvláštním důrazem na to, aby lidé dostávali rány do obličeje. Použitá hudba obecně funguje dobře, přičemž skladby Rolling Stones a Pink Floyd se dobře prolínají se sekvencemi ve filmu. Líbí se mi závěr, který je silně ponurý a dokonale odpovídá dosavadnímu průběhu filmu. Během tohoto kriminálního dramatu, okořeněného správnou dávkou břitkého humoru, není možné se ani na chvíli přestat soustředit, protože jeho stopáž (přesahující dvě a půl hodiny) ubíhá stejně rychle jako množství kulek v atmosféře. /95% + FILM ROKU/

„Batman“ je elektrizující temný film o superhrdinovi, který se ponořuje do psychologického kriminálního příběhu. Režisér Matt Reeves posouvá tento film zcela novým temným směrem. Film se odehrává v prostředí nočního deště, je plný černých a oranžových odstínů s nádhernými dekoracemi a mohutnými výhledy. Jsem moc rád, že se Matt inspiroval filmy jako Se7en a Zodiac. Je zvláštní, že to prošlo s ratingem PG-13 (no jasně, dokud neukazujete detaily, tak vám projde už skoro všechno). Předpokládám, že stále existují lidé, kteří Roberta Pattinsona nemohou vystát. Tato nechuť se zrodila, když přijal jednu z hlavních rolí v „Twilight“ universu. Ale od té doby se jako herec osvědčil v mnoha skvělých filmech (například ve filmu „Tenet“ nebo „Král“). Teď je zde jako Batman a musím říct, že Pattinson se opravdu proměnil a vžil do role, kterou by měl každý považovat za čest hrát. Těžko nekomentovat Colina Farrella v roli Tučňáka. Ani vzhledem, ani hlasem nepoznáte, že je to on, takže se musíte ptát, proč ho najali. Přesto to byl dobrý tah. Záporák Hádankář v podání Paula Dana je fantastický a s klidným svědomím ho mohu zařadit mezi ty nejlepší filmové záporáky. Musím také pochválit hudební doprovod. Michael Giacchino nám ukázal, že animované filmy nejsou jeho jediným šálkem kávy. Film nemá tempo jako typický masivní blockbuster. Akce je sice úžasná, bojové scény jsou dobře choreograficky zvládnuté a o té automobilové honičce ani nemluvě (té se nevyrovná ani jedna automobilová scéna ze série „Rychle a zběsile“), ale je jí méně a je menšího rozsahu než třeba v Nolanově trilogii „Temného rytíře“ (která má také daleko větší vyhrocenost). V podstatě to prostě není tolik zaměřené na tento aspekt titulní ikony. A myslím, že se všichni shodneme na tom, že už jsme tu měli několik skvělých příspěvků, které to přinášely. Tohle se spíše zajímá o to, jak divákům zprostředkovat, že existuje důvod, proč se Batmanovi říká nejlepší detektiv světa. Na to, že má film 3 hodiny, uplynul jako voda. Neustále se něco děje - je zde úzkostná charakterová studie, kriminální příběh o sériovém vrahovi, politický konspirační thriller o dědictví lží, milostný příběh mezi Netopýrem a Kočkou, příběh o Batmanovi, který už druhý rok působí v Gothamu i příběh o původu několika netopýřích padouchů. Kromě toho, co jsem již zmínil, se zde objevují drogy, sugestivní materiál a silné výrazy. Zkrátka je na co se dívat. Doporučuji všem fanouškům poctivého a temného thrilleru. Na závěr bych chtěl říct, že se mi nový „Batman“ líbil o něco víc než trilogie od Tima Burtona, ale na tu Nolanovu trilogii ani zdaleka nemá. /90% + FILM ROKU/

„Klan Gucci“ je neuvěřitelné drama založené na faktech týkajících se rodiny Gucci. Film je stylový, melodramatický, důsledně poutavý a plný patřičně skvělých výkonů vynikajícího hereckého obsazení. Lady Gaga a Adam Driver jsou oba neuvěřitelní a mají mezi sebou silnou chemii. Al Pacino i Jeremy Irons jsou chvályhodní a k nepoznání namaskovaný Jared Leto je jednoznačným zlodějem scén (v tom dobrém i zlém). Nejvíce na srdci diváka zahřeje kromě již zmiňovaných herců snad jen skvělá kamera a brilantní design kostýmů a interiérů, které pochopitelně tvůrci vypiplali do nejmenšího detailu tak, jak se na ikonu luxusu a glamouru sluší a patří. Režie Ridleyho Scotta je fantastická a energická s efektně ponurou barevnou paletou. Zase jednou byl jeho dotek patrný v celém filmu a udělal rozdíl. Ridley Scott si ve svých 84 letech už nemusí nic dokazovat a nyní točí filmy pro čisté potěšení, aniž by se staral o to, co si o něm budou myslet ostatní. Tón, v němž se mísí komedie a drama, možná není pro gangsterku nejkonvenčnější, ale když už mluvíme o bláznivé rodině, není nic lepšího než bláznivý film. Jen škoda, že je film tak dlouhý, roztěkaný, místy utahaný a postrádá svižné tempo. Závěrem musím říct, že „Klan Gucci“ je pěkný a zajímavý film. Všem doporučuji se na něj podívat. /80%/

„Síla psa“ má nádherné vizuální zpracování, navíc se scénografii a kostýmům podařilo velmi dobře navodit atmosféru Ameriky počátku 20. století. Bohužel kromě kamery a dobového ztvárnění nemá tento film příliš co nabídnout. Intelektuálové se vám budou snažit namluvit, že jde o hluboký a smysluplný film. Budou tvrdit, že při vyprávění příběhu spoléhá na rafinovanost, ale to je jen elitářské pozérství. Smutnou pravdou je, že tento film je supernudný. Chybí mu ucelená vize a příliš se spoléhá na Cumberbatchův talent, aby vynahradil nedostatek pořádného dějového vývoje. Ačkoli dělá, co může, aby scénáři vdechl život, není v něm prostě dost místa, s nímž by mohl pracovat. Nakonec i přes veškerou jeho snahu film působí stagnujícím dojmem. Příliš se spoléhá na metafory a vizuální efekty, aniž by se snažil diváka nějak smysluplně zaujmout. Po celou dobu stopáže často nevíte, jaký příběh se Campion snaží vyprávět. Upřímně řečeno, po zhlédnutí si nejsem jistý, zda na tuto otázku zná odpověď. Zdá se, že tento film je důkazem toho, jak i zkušený režisér může zabloudit a zabřednout do symboliky natolik, že téměř zapomene, že by mu mělo jít především o vyprávění příběhu. Myslím, že tento film je tak špatný, že lidé začali vidět věci, které tam ve skutečnosti nejsou. Asi něco jako když jste na poušti, dostanete obrovskou žízeň a najednou vidíte přelud - iluzi vody. Možná dokonce uslyšíte cvrlikání ptáků. Konec filmu je tak jednoduchý, jako když malíř hodí plechovku s barvou o zeď, protože neví, jak dokončit, co začal. A závěrečná scéna je plná biblických blábolů. „Síla psa“ je film s malým napětím a sotva vygradovaným dějem bez jakékoli eskalace. Lze ho považovat za takovou "lite" verzi „Zkrocené hory“ – příběh o potlačované homosexualitě, která nachází jen slabě nabitý výraz. 12 nominací na Oscara si „Síla psa“ určitě nezaslouží. /40%/

Být superhrdinou může být zábavné, ale všichni vědí, že za maskou se skrývá jen člověk. Jistě by mi nevadilo být superhrdinou, ale nemůžu to dělat 24 hodin denně a není to něco, co bych chtěl dělat každý den, nebo dokonce navždy, pokud by to příliš zasahovalo do mého osobního života. "Strážci - Watchmen" jsou mým nejoblíbenějším grafickým románem a s hrdostí mohu říct, že je to moje nejoblíbenější filmová adaptace komiksu všech dob. "Strážci" nikdy nebyli skutečným superhrdinským eposem, ale spíše charakterovým dramatem a konspiračním thrillerem než akčním filmem, což je to, co ho dělá tak skvělým. Vždycky mě nejvíc zajímala lidskost superhrdiny. Poznáme, kdo jsou jednotliví lidé za maskami, všichni mají svá přání, potřeby, chyby, obavy, pocity a mohou stárnout, což z nich dělá lidi. A ty superhrdinské kousky jsou zde jen sladkým dezertem. Všechno v tomto filmu je skvělé a udělané správně, z prostředí se jim podařilo úspěšně vytvořit alternativní Ameriku z knihy, která se rozprostírá od roku 1960, 70. a 80. let. Bojové sekvence jsou drsné, choreografie je dobře udělaná a se speciálními efekty je tento film pastvou pro oči. Vše navíc podkresluje výborně zvolená hudba. Je pravda, že je film dlouhý, ale tohle je zrovna ten případ, kdy mě film zcela pohltil a tři hodiny uplynuly jako voda. Pokud tedy čekáte přesnou kopii grafického románu (já osobně nikdy nekritizuji filmové adaptace za to, že se nedrží předlohy), nebo rovnou akční film, nebo něco jako X-Men, budete pravděpodobně těžce zklamáni. Pokud se však chcete podívat na násilný, vizuálně úchvatný thriller, který se motá a motá, zatímco představuje různé poškozené bývalé hrdiny, dejte "Strážcům" šanci. Je to temné, náladové a rozhodně dostatečně odlišné na to, abyste ocenili, že se to nedrží všech superhrdinských klišé, která jsou momentálně k dispozici. Vůbec se to nepodobá "marvelovskému vesmíru", který je v současnosti tak populární! Zack Snyder je můj oblíbený režisér, protože dělá ty nejlepší komiksové filmy, a "Strážci - Watchmen" je jeho MISTROVSKÉ dílo!! P.S. Podívejte se na 186minutový director's cut, protože televizní verze vydá film maximálně na 3 hvězdy, neboť tam není leccos ani zmíněno. /100% + FILM ROKU/

Za mě je nová „Ulička přízraků“ fantastická. Je to vynikající film-noir. Takový pomalu plynoucí sestup do chamtivosti, touhy a temnoty. V tomto filmu je skvělé herecké obsazení. Všude, kam se podíváte, jsou superhvězdy tohoto řemesla a všichni jsou na vrcholu svých sil. Zvláště pak v případě Bradleyho Coopera v hlavní roli. Jeho charakterový oblouk je obrovský a on se trefuje do každé jeho fáze. Když už mluvíme o charakterovém oblouku, který Cooperova postava prochází, je opravdu úžasný, když se nad ním zamyslíte. Putuje od nesmírně sympatického a přízemního chlapíka až po odporné monstrum - a nikdy to nepůsobí nuceně. Vedlejší herecké obsazení je nesmírně působivé, ale vynikají je především Cate Blanchett (ne nadarmo ji mám zařazenou ve svých oblíbených herečkách). Film se bere velmi vážně.  Odehrává se ve velmi ponuré době, v poměrně ponurém prostředí a s radostí toto prostředí vstřebává a udržuje si ultra vážnost. Film má dvě a půl hodiny. Tempo není sice dynamické, nicméně ani jednou jsem neměl pocit, že by se věci vyloženě vlekly. Je to krásně vypadající film. Kamera je špičková. Každá scéna je zajímavá na pohled a přitažlivá pro oko. Režie Guillerma Del Tora je úžasná a spolehlivě vizuálně ohromující. Vše je na špičkové úrovni - scénografie, barvy, osvětlení, kostýmy atd. Hudba Nathana Johnsona se sem náramně hodí, je přiměřeně krásná a zároveň zlověstná. V první polovině filmu jsem měl pocit, že se objevují zbytečné postavy, konflikty a dějové pointy, a tak je zde pár příběhových prvků, které bych si rád ujasnil. Vše vylepšuje závěr, jenž stojí za to a dokonale ladí s tónem a tématem filmu. U tohoto filmu jsem se opravdu skvěle bavil. Délka filmu mi nevadila a klidně bych se na něj rád podíval znovu. Doufám, že se „Ulička přízraků“ objeví v nějakých nominacích na Oscara. /85%/