topi

Kdo miluje film a vše, co k tomuto uměleckému řemeslu patří, bude Americkou nocí fascinován. Tak, jako já. Největší pocta a až osobní pocity režiséra Truffauta k filmu jako takovému. Zahrál si i roli režiséra a natočil vlastně takový film o filmu. Lidský, poetický, zábavný i dramatický. Moc krásně se na to kouká, úsměv na tváři zůstává skoro po celou nenudící se stopáž. Musím říct, že jsem něco tak opravdově a přitom až snově natočené ještě nikdy neviděl. Posedlost filmem prostupuje každým záběrem. A ta nádherná Jacqueline Bisset nadabovaná Zlatou Adamovskou. Nebo Ladislav Mrkvička mluvící skrze režiséra Truffauta. Doklad o tom, že český dabing býval legendární.

Téměř dokonalý satanismus. Takový druh ZLA mám moc rád a když je atmosféra od prvního záběru podaná tak, že okamžitě zapůsobí a vtáhne do děje, tak je ihned jasné, že tento film bude poctivá filmařina. A taky že jo! Ty všemožné zvuky, ať už v domě nebo v lese, nápaditá kamera, záběry, které vyloženě čarují za pomoci krásných barev a vizuálu, hudba tlačící pořádně na pilu a ve vypjatých scénách skřípající a znepokojivě gradující - to vše je záruka pro pořádný a kvalitní filmový zážitek a zároveň adept na nejlepší horor roku 2018! K tomu dokonalý zvuk v DTS HD MASTERu a čelist padá dolů. Moc se mě líbili i miniatury a modely, které vytvářela Annie, zejména potom jedna zásadní scéna. Herecké výkony netřeba komentovat, to je prostě paráda!! A já tak můžu zvolat : "Hail Paimon! Hail Paimon! Hail Paimon! Hail!"

Příběh dvou pouličních podvodníčků, kteří se během určité doby vyšvihnou na první příčku marsejských mafiánů. Dobová atmosféra 30. let se povedla a Belmondo s Delonem jsou perfektní dvojkou, něco jako Newman s Redfordem. Svým retro stylem mě Borsalino i trochu připomíná film "Podraz", kde druhá zmíněná dvojice také exceluje. Dabing ani ne čtyřicetiletého Belmonda se ale nepovedl, více než sedmdesátiletý Jiří Krampol není úplně to pravé ořechové.

Tento film hlavně vypovídá o době půlky devadesátých let a dokumentuje život a styl, který tenkrát pár let po revoluci frčel. Jináč docela hloupý scénář a nemastný neslaný konec. Nejlepší tak na snímku zůstává hudba Ondřeje Soukupa, která chvíli ambientně podkresluje, trancově tepe nebo jazzově připomíná Twin Peaks. Potěšila také role Helgy Čočkové jako velitelky módních přehlídek, nebo Mejly Hlavsy, který si zahrál ruského mafoša.

Tohle ti vymatlaní scénáristé snad nemyslí vážně? Logika je nadobro pryč a já už jen ze zvědavosti čekám, jak tohle fiasko dopadne.

Film je parádní, ale co z něho dělá ještě lepší zážitek, to je kultovní český dabing. Tenkrát prostě každý herec dodával postavě charismatickou tvář. Nevěřil bych, že Josef Abrhám bude tak suprově sedět Delonovi. Jeho protivníka Trintignanta geniálně, až psychopaticky vystihl Josef Vinklář. Další jména jsou zárukou vytříbených charakterů - Vilém Besser, Jiří Bruder, Jiří Adamíra, Jan Schánilec, Helga Čočková, Jorga Kotrbová, Boris Rosner, Ilja Prachař, Mirko Musil, Jana Andresíková, Miloš Hlavica, Jan Přeučil. Kam se poděl takový dabing? Tam, kam se poděli i herci....do nenávratna. Není dobrých herců, není ani dobrého dabingu.

Poslední film Ladislava Helgeho je asi nejodvážnější z jeho tvorby a nejvíce kritický k tehdejší socialistické společnosti. Proto taky hned putoval do trezoru a Ladislav Helge měl zákaz dalšího točení. Vypráví příběh krajského straníka Pánka, který je zaslepen vlastním egem a nehodlá akceptovat jiné názory a ctí jen své zásady. Náhle musí řešit případ svého okresního předsedy Kvasila, kterého měl za vynikajícího soudruha a pracovníka. Kvasil je obviněn ze znásilnění nezletilé holky a z mnoha podvodů v družstvu. Pánek je na jedné straně proti jeho jednání, ale na druhé straně byl Kvasil podle něho přece vynikajícím soudruhem! Poslední třetina filmu, kdy je Pánek opilý (výborný Július Pántik) a přemítá, že se vším praští musela být pro soudruhy velká sada! Natáčelo se v Mikulově a přilehlém okolí. Hudba Svatopluka Havelky občas připomene Všechny dobré rodáky. Díky brněnskému kinu Scala jsem si mohl Stud vychutnat přímo z filmového pásu v rámci projektu "Dějiny na 8". Více takových projekcí!

Mario Bava je je v hororovém žánru velmistr. Příkladem budiž tento opus, složený ze tří povídek podle námětů L.N.Tolstoje, A.P.Čechova a G.de Maupassanta. Výsledkem je dokonalé souznění textu s nádherným uhrančivým barevným vizuálem a také hudbou. V úvodu nám pár slov řekne nestor hrůzy Boris Karloff. V první povídce "Telefon" vyhrožuje smrtí neznámý muž krásné "Angelice" Michele Mercier. Kdyby tam tak měla svého "Žofrého", který by ji ochránil! Na začátek dobrý rozjezd, který film pěkně připraví na pořádný děs! Druhý příběh se jmenuje "Wurdulak" a je o upírech, kteří vysávají krev z obětí, které nejvíc ve svém normálním životě milovali. Exceluje Boris Karloff v roli starého dědy, jeho nasvícená bledá tvář a pohledy, nahánějí mráz po celém těle. Gotická atmosféra číhá v každém záběru. Třetí povídka nese název "Kapka vody" a vypráví o jedné pečovatelce, která uloupí prsten mrtvé hraběnce, která se zabývala spiritismem a její duch to nehodlá akceptovat. Horor se vším všudy v té nejopravdovější podobě!! Pro metalovou společnost určitě jedna zajímavost, na kterou jsem přišel až teprve nedávno. Už od roku 1991 mě straší obal "Luck of the corpse" americké death metalové bandy" Deceased" . Ten vytřeštěný hrozivý výraz mrtvoly na obalu není nikdo jiný, než hraběnka z této povídky! Na závěr se s námi rozloučí opět Boris Karloff a co předvedou tvůrci na úplný konec ukazuje, že i v takovém žánru oplývají zdravým nadhledem a humorem. Parádní prácička a klobouček dolů. Snímek by se mohl klidně směle zařadit po boku "Hammerovek", svou atmosférou se dokonale vyrovná a nebýt "Telefonu", tak je to vyloženě gotický flick. Existují dvě verze, které mají jinší seřazení povídek, delší záběry a jiné uvádění Borisem Karloffem, čert aby se v tom vyznal, já mám verzi evropskou (ostřejší obraz), druhá je americká (rozšířené záběry). Každopádně perfektní strašidelnej zážitek! Nejen tedy kapela "Deceased" se nechala tímto hororem inspirovat, podle jeho názvu vznikla i světoznámá hudební legenda v čele s frontmanem Ozzy Osbournem.

"Prevít, sám se pakuje a chudýmu by nepřál". Tak lamentuje pracovník Karel Augusta, když chce vyšmelit bidet a přistihne ho přitom šéfík Otakar Brousek. Standardní detektivka ze sedmdesátých let s tradiční hudbou Karla Svobody. Nic světoborného, ale sympatické herecké obsazení divákovu pozornost určitě zaujme.

Tohle by mohla být klidně životní role Oldy Navrátila, protože svoji postavu lesního inženýra, který propadl závislosti na alkoholu a posléze dospěl k celkové apatii, že si podřezal žíly na návštěvě u rodičů své přítelkyně, hraje naprosto s přehledem. Také jeho neustálé mačkání listí, aby se nemusel napít je sugestivní. Jiří Vanýsek natočil opravdu silný film a vkusně a démonicky nasnímal delíria, do kterých se hlavní hrdina dostával a za doprovodu hudby Jiřího Bulise je to doslova horor!