topi

Atmosférický kousek mistra Soaviho s uhrančivou varhanní hudbou Goblinů a spol. Před tisíci lety řádoví rytíři vyvraždili celou vesnici, kterou nařkli se spolku s Ďáblem a mrtvoly naházeli do společného masového hrobu. Na jeho místě postavili chrám, který nikdy neměl odkrýt jeho temnou minulost. Až nyní v současnosti mladá restaurátorka nalezne ve zdech v podzemí chrámu tajemný svitek, který se její přítel knihovník snaží rozluštit....Atmoška je přítomna v každém koutě kostela, všudypřítomné zlo číhá a čeká na příležitost, kdy zasekne svoje drápy a ovládne svoje nové oběti. Tak jako například jednu babku, která s dědkem vyleze na zvonici kostela a bába následně utženou dědkovou hlavou bije na zvon. To je asi jediná odlehčenější scéna, jinak si zlo vybírá mnohem sadističtější mordy (sbíječka, mříž, metro). Maskérské efekty dělal Sergio Stivaletti, kvalita je tedy zaručena. I na soulož pekelného kozla dojde, takže v rámci žánru je to klasa!!

Největší experiment, jaký jsem v historii slovenského filmu viděl. Martin Ťapák s Viktorem Svobodou snad byli na LSD, tolik různých psychedelických barevných filtrů jsem nikdy neviděl. Každý záběr, jiný filtr, těžko rozpoznat, zda šlo o nějakou symboliku, nebo to tam tvůrci házeli, jak je napadlo. Do toho hudba Svetozára Stračiny, který se taky utrhl ze řetězu a sází tam různé hudební motivy hlava nehlava. Chvíli mi trvalo, než jsem rozpoznal Jula Pántika v roli paliče uhlí Tava, jeho výkon byl doslova démonický. Chvílemi je to i obstojný horor, to když se ukáže mrtvý z hrobu, upírka nebo zlověstný vlk. Také brutální scény nechybí - zastřelení psa a jeho ukřižování anebo uhořelý kůň. Dohromady je to opravdu podivný spletenec stylů, který se zalíbí asi jen hledačům netradičních a především těžko uchopitelných žánrů. Na rok 1971 těžkej kalibr!

Historická komedie z doby začínajícího vládnutí Karla IV. a jeho první svatby s francouzskou princeznou Blankou z Valois. Bezvadně ladící dvojice Jaromír Hanzlík a Daniela Kolářová, která se potom osvědčila i v dalších filmech. Vyprávění je humorně odlehčené a ne úplně historicky věrohodné, ale takový byl záměr režiséra Karla Steklého a scénáristy Jana Procházky a filmu to vůbec neškodí. Právě naopak. Za zmínku určitě stojí i role Jana Lucemburského, bohémsky ztvárněná Milošem Kopeckým. Nádherná žena byla i Jana Kasanová v roli Diny, Marsilliovy (Vláďa Menšík) ženy. Moc se mě líbila i hudba Jaromíra Klempíře, zejména historická loutna krásně dokreslovala atmosféru tohoto filmu, o jehož obrazové zvýraznění se postaral i širokoúhlý kinoformát. Škoda jen, že Karel Steklý netočil více takových filmů a natáčel pak spíše komunistické propagandy a bláboly. Slasti otce vlasti, Svatby pana Voka, Pan Vok odchází, Siréna, Mstitel a hlavně dvojice filmů o Švejkovi s Rudlem Hrušínským jsou tak nejlepšími díly z jeho tvorby.

Oldřich Lipský byl fenomén a jeho filmy se navždy a nesmazatelně zapsaly do dějin československé komediální kinematografie. Slaměný klobouk je úplný uragán skečů a scének v rychlém sledu za sebou za doprovodu dokonalého hudebního souznění Luboše Fišera, není čas na vydechnutí a humor válcuje neuvěřitelnou sílou. K tomu všemu to skvostné herecké obsazení, kde není místo na podřadné role a člověk až zamáčkne slzu, když si uvědomí, že tomu už je navždy konec. Architekt Karel Škvor odvedl parádní kus práce a luxusně se vyřádila i kostymérka Ester Krumbachová. Zde je vidět, že kolikrát hraje kostým hlavní roli a herec nebo herečka, kteří ho mají na sobě už jen doplňují herectvím svoji postavu. Tak na film vzpomíná i Iva Janžurová v bonusech na dvd a moc mě pobavily její vzpomínky. V neděli (protože skoro všichni herci měli volno) se točila jedna scéna s Karlem Effou, kdy mu na hlavu spadne kbelík s lepidlem a tak musel být na place už v 5 hodin ráno, v maskérně mu vnášeli lepidlo na hlavu a na tělo až do 9 hodin, kdy se potom měla scéna točit. Jenže se čekalo na Jirku Hrzána, kterého předchozího dne zadržela policie a odvezla ho na záchytku, kde se probudil až druhý den kolem oběda a na natáčení se už nedostavil. A tak se ten den vůbec netočilo a Karla Effu museli zase odličovat. Když se scéna měla točit později, tak už ho tak důkladně nemaskovali :). Vladimír Menšík, který byl zrovna v té době nemocný a nemohl pít prý na tom byl hodně špatně a Iva ho v každém záběru mimo kameru pozorovala, jestli se nesloží. Ve filmu to však absolutně nejde poznat, Menšík řádí i tak na tisíc procent. Pěknou vzpomínku pověděla i Květa Fialová. Lanďák, který kolikrát přišel na natáčení o 4 hodiny později, ale tak nějak se to u něj bralo a nikdo to moc neřešil. Zároveň řekla i to, že ty filmy, jež se tenkrát natáčely brala kolikrát spíše jako průměrné, ale když se na ně s odstupem času dívá teď, hodnotí je jako výborné, s přihlédnutím na dnešní české snímky, co se točí. To nemůžu jinak, než stoprocentně souhlasit. A to řekla někdy v roce 2004, kdy toto dvd vyšlo. Za tu dobu se celá česká filmařina propadla ještě níže. Je to smutné, nicméně je to fakt. Díky za filmy Oldřicha Lipského, které zůstanou nejen v humoru navždy nepřekonány. Ještě bych přidal jednu zajímavost, je to první filmová role tehdy dvanáctileté Báry Štěpánové, která hraje družičku a její vyřehtanou tvář nejde přehlédnout :).

Klasika francouzské Nové vlny a avantgardní šílenost neméně šíleného Godarda. Film je založen hlavně na improvizaci hlavní dvojice Belmondo a Sebergová, která se točí kolem osy celého příběhu a někdy ani nedává pořádný smysl. Každopádně na svou dobu hodně inovátorské včetně kamery, která snímá záběry dost netradičním stylem. Belmondo tímto snímkem odstartoval svoji hvězdnou kariéru a Sebergová bohužel sklouzla do depresí, ze kterých se dostala až několikrát opakovanou sebevraždou. U konce s dechem je filmovým experimentem, který mě dal vcelku zabrat a budu si ho muset ještě někdy zopakovat.

Prattovi (Delon) nejdříve zabili manželku a tak se stáhl do ústraní na ostrov, kde si užívá života. Po deseti letech mu nějaký gang zabije i jeho dceru a to Pratt nehodlá nechat jen tak a z ostrova se vrací zpět do Francie a heslem "Zabili jste mě dcerku, tak tady máte přes držku" nekompromisně likviduje každého, kdo měl s vraždou jeho dcery co do činění. Je to víceméně béčko jako Brno, ale Delon to v pohodě utáhne. Pomáhá mu v tom i nádherná Fiona Gélin (inspektorka Sabine) a její neskutečně krásný oči.

Zas taková tragédie podle zdejšího hodnocení to teda není. Je to sice hovadina a parodie zároveň, ale pár vtipných scén tam je, navíc s krasavicí Claire Forlani. Sedmý díl rozhodně není nejhorší z celé série.

Osmdesátková detektivka s poctivou porcí napětí a synťáckou hudbou Jozefa Revalla, jehož hudbu mám rád u všech filmů režiséra Svobody. Příběh se točí kolem dvou zdánlivě nesouvisejících vražd a vyšetřovatelé v čele se sympatickým a hláškujícím Radkem Brzobohatým narazí na hlavní stopu až díky rubikové kostce, kterou má jedna podezřelá osoba na klíčích od svého auta, ve kterém pachatelé odváželi mrtvolu. Nasvícení jednotlivých záběrů včetně nočních scén má tu pravou krimi atmošku. Takhle to v dnešní době už nikdo nenatočí.

Táňa Medvecká v přesvědčivé roli studentky, která je na praxi v nemocnici před závěrečnými zkouškami. Její prostá povaha jí umožňuje pečlivě a s láskou se chovat k pacientům jak na dětském oddělení, tak i u dospělých marodů. V praxi umí ve všem chodit, zato s učením má problémy a vtlouknout do hlavy napsané fráze z knihy jí moc nejde, což se nelíbí její učitelce v netradiční záporné roli, Daně Medřické. Teprve až na chirurgickém oddělení zemře jí blízká osoba, pochopí slova chirurga Radovana Lukavského : "Tohle je teprve maturita." Velmi umně a ze života napsaná inscenace, ke které napsal scénář klasik František Pavlíček a zrežírovala ho tvůrkyně převážně dětských filmů Věra Jordánová. Zajímavou a decentní klavírní hudbu složil Vadim Petrov.

Vláčilův druhý dlouhohrající snímek ještě nedosahuje takových uměleckých kvalit jako jeho další tvorba, avšak znatelně vytyčuje směr, který je pro Vláčila naprosto osobitý. Baladický, temný, pohanský. Výborně zvolená hudba Zdeňka Lišky ostře kontrastuje s obrazy kameramana Rudolfa Miliče, který se nebál použít na svou dobu novátorské postupy. Je poznat, že by příběhu slušelo delší a rozsáhlejší vyprávění, které mistr potom využil už v následující Marketě.