topi

Ukázkový příklad kempového slasheringu počínajících osmdesátek. V hlavní roli zahradnické nůžky a maskérská práce Toma Saviniho. Páteční den matky Woorheesové mám přece jen radši.

Oj, tohle bylo příšerně natahované, dlouho se mě nestalo, že bych musel film dát na dvakrát. Tady se to bohužel přihodilo, stodesetiminutová verze byla opravdu nekonečná. Podprůměrný horůrek o týpkovi, kterému se zdají noční můry, ve kterých on vystupuje jako vraždící maniak a neví, jestli jsou ty mordy jeho zásluhou. Je v péči psychiatričky, ta se mu snaží ze všech sil pomoci a do příběhu vstupuje další dějová linie...No, budu rád, když se mi snímek brzo vypaří z hlavy, což nebude určitě dlouho trvat.

Nejhorší byly ty snové sekvence, kde tři hlavní ženské postavy byly oblečeny celé v bílém, pokaždé na různých místech a celé to mělo symbolizovat zřejmě život, i čáp tam musel být přítomen. Kýč jak bič! Celkově to působí pouze jako nějaká změť obrazů, chtěné poetiky a očividné symboliky. Bohužel to nefunguje jak by mělo. Zita Kabátová jako nejstarší žena podává suverénní výkon, Emília Vašáryová jako prostřední je v každém záběru okouzlující a s přehledem strčí všechny do kapsy, bohužel nejmladší Slávka Halčáková mě to celé svou amatérštinou kazila a nic nepomohlo, že ukázala i svoje mohutné dudy. Holt poetika je ta tam, věřím, že kdyby se režie ujal třeba Karel Kachyňa nebo Martin Šulík, dostalo by to úplně jiný šmrnc.