topi

Ve filmu mimo manželského páru hraje hlavní roli australská fauna a flora. A taky její děsivé zvuky a ruchy. Překrásná atmosférická záležitost, ve které vítězí příroda nad člověkem. Plíživá a znepokojivě tísnivá nálada prostupuje filmem už od příjezdu manželů na zdánlivě opuštěné místo v přírodě, až k překvapivému finále. Bezvadnej snímek australské filmařiny, vysoce podpořen krásnou kamerou, která neustále dvojici sleduje z různých úhlů a působí tak, jako by je něco neznámého stále sledovalo. Hudba spojená se všemi těmi zvuky taky pěkně straší. Herečka Briony Behets mě připomíná naši aktérku Jaroslavu Adamovou za mlada. Perfektní a dost vybočující film ze všech žánrových vod.

Ultra béčko, ale strašně hloupé a dementní. Naháněčka ženského basketbalového týmu po lese vidláckými burany by mohla dopadnout mnohem lépe, kdyby se ty postavy tak kreténsky nechovaly. Střih byl taky divnej a špatnej. Obsazení ženských taky žádná sláva a ti burani byli spíš k smíchu, hlavně jejich mačo, kterej hýřil opravdu parádními poznámkami typu "Byl jsem ve válce a vždycky jsem zvítězil, Mino Collins neprohrává" a tak podobně. Není béčko jako béčko. Tohle se bohužel bere vážně a zpomalenými záběry tuposti jen přidává. Zřejmě hraje roli i to, že ho točila ženská, která má o vidlácích asi svoji představu.

Ach, jaká škoda, že Jaroslav Soukup svůj talent pohřbil Majorem Maisnerem. Do té doby točil kvalitní filmy a zejména v osmdesátých létech byl absolutní špička. Tohle dobové drama, které se odehrává v Praze po revolučním roce 1848 tak parádně graduje, že se tají dech. Podobně jako u jeho mistrném záseku Pěsti ve tmě, kde je způsob vyprávění a gradace úplně stejné. Praha tehdejší doby je zachycena tak přesvědčivě se všemi detaily (ať už jsou to kostýmy, rekvizity, domy, ulice, zkrátka komplet výprava i stavby), že pochybuji, že by to dnes někdo podobně dokázal ztvárnit. Samotný příběh je o člověku jménem Vinický, kterého pražská tajná policie po jeho propuštění z vězení, kde si odpykal osmiletý trest, pronásleduje a chce ho získat jako konfidenta. Nápadně tak připomíná dobu komoušských estébáků a film byl také zakázán promítat a distribuovat do jiných zemí. Záchvěv strachu je inspirován skutečným příběhem spisovatele Karla Sabiny, kterého s dokonalostí zahrál Radek Brzobohatý. Ostatní herecké obsazení nemůže odtrhnout divákovu pozornost, to je prostě bomba a kvalita nejvyšší ligy!! Každá postava je přesný charakter a všem hercům jsem jejich postavy žral se vším všudy. Trochu mi vadilo předabování Štefana Kvietika Petrem Haničincem, ale jinak mu seděl hlasově výborně. Asi nejvíc mě dostal Vilém Besser (komisař Jaroš) jako pravá ruka policejního rady Bergera (František Němec), jehož zákeřnost vyvrcholila nápadem otisknout podepsaný list o spolupráci Vinického s tajnou policií v Pražských novinách. Co se pak dělo by asi nikdo zažít nechtěl. Těžká beznadějná doba, tak jako přesně o sto let později. Zdeněk Barták složil takovou hudbu (ta trubka je tak krásně podmanivá), která tento film zapisuje do hvězdných výšin. Zaslouženě plný počet!

Kolikrát se musím vysmát oficiálním textům distributora, tak jako tady. Tak abych to uvedl na pravou míru. Pavlínka je příběh podle skutečné události a Karel Kachyňa filmu vtiskl svoji poetiku, lyriku a křehkost, přesně tak, jak to umí jen on. Ve filmu se dívka jmenuje tak, jako podle skutečnosti Pavlína Linková a ne žádná Bernerová, jak to tvrdí ten blbec distributor (navíc ještě prozradí tragický závěr filmu). Pavla prožívá první milostné vzplanutí na pozadí událostí, kdy v druhé polovině 19. století byli dělníci vykořisťováni majitelem textilní továrny. Ale žádná ideologie ani oslava komunistů se nekoná, takhle to tady tenkrát fungovalo a Kachyňa se mistrně vyhnul nějakým poplatným politickým žvástům. Místo toho natočil překrásný film z těžké doby, kdy lidé i přes všechny strasti měli svoje radosti. A o tom to je, distributor by se měl na ten film aspoň podívat, než začne psát takové hovadiny. Poetiku podtrhuje Liškova hudba, ta nádherná křídlovka je balzám na uši a dotváří s kamerou Josefa Pávka nerozdělitelný celek. Záběry na krásu Jizerských hor a snové sekvence Pavlínky magicky čarují. Miluju tyhle Kachyňovi filmy.

Mega ultra brutální rubačka, ve které se nejvíc používají mačety, sekáčky a nože. Krev stříká, kosti praskají, mrtvoly se kupí, jako houby po dešti. Akce, souboje, přestřelky, skutečně ve vrchovaté brutalitě. Horší je to už se scénářem a příběhem samotným. Trhlin a nelogičností by se našlo habaděj, ale nějak to neřeším, v tomhle ohledu vítězí precizně natočený gorefest s výtečnou choreografií a naprosto kulervoucím vizuálem! Pastva pro oči!!

Jean Gabin s kamennou tváří je ze staré školy a problémy si vyřeší sám a po svém. Dokonce i s nebezpečnými darebáky, kteří jdou po jeho vnukovi. Přímočará vybíjená, kde jsou na Gabina i policajti krátcí.

Variace na pohádku o Nebojsovi, akorát že nebojácný Jura je cigán a naučí se bát taky úplně jinak (tady scénáristka hodně zamáslila). Také pochybuji, že by se ve mlýně, kde vodník kradl pytle mouky, objevila žárovka i s vypínačem, tohle rekvizitář taky asi neodhadl. Ale dohromady se na to kouká pěkně, hlavně díky klasickým kulisám, ve kterých tenkrát všechny inscenační pohádky vznikaly a díky nim měly svoje kouzlo, které už se v nových pohádkách nadobro vytratilo. A taky díky krásné hudbě Vadima Petrova, jehož tóny jsou rozpoznatelné od prvního taktu.

Syn slavného rejži George P. Cosmatose (Rambo II, Cobra, Cassandra crossing, Leviathan) natočil psychopaticky halucinogenní šílenou barevnou vizuální jízdu napříč různými žánry, která překvapivě celkově drží pohromadě a svojským originálním stylem jen hýří. Takhle skloubit dohromady revenge, fanatismus, okultismus, drama, romantiku, horor, akci, komiks a já nevím co vše dalšího, do takového krásně stylizovaného bizarního hávu, se jen tak nevidí. Působí to, jakoby se vše odehrávalo v nějakém snu pod látkou LSD :). Je poznat, že je Panos velkým milovníkem béčkových filmů, ve scéně, kdy se Red s Mandy dívají na film, tak jim běží tromácká brakovina Nightbeast. V jedné scéně se zase objeví kultař akčním filmů Bill Duke, známý asi nejvíce z Commanda nebo Predátora. Příběh sám o sobě je o dvojici, která žije na okraji společnosti na samotě ve svém domě, on je dřevorubec, ona prodavačka a jednoho dne se dostanou do spárů fanatické křesťanské skupiny, které šéfuje magor Jeremiah. Jenže Cage (tahle role mu bezvadně sedla) když se nasere, tak nezná bratra a se členy sekty se vypořádá po svém. Vyrobí si sekeru ve tvaru písmene F (jakoby vypadlo z loga kultovní švýcarské metalové kapely Celtic frost) a krvavá odplata může začít. Cosmatos bude určitě fanouškem metalové hudby, Mandy nosí trika s kapelami Black sabbath nebo Motley Crue a samotné logo Mandy, které se v závěru objeví, je jakoby vypadlo z názvu nějaké black nebo death metalové skupiny, trochu mě připomíná logo české bandy Kandar :). Samotná hudební stránka filmu je ovšem parááááádní, temný a okultní ambient a spolu s vizuální stylizací rozšiřuje další obzor. Úvodní vál obstarávají King Crimson. Budu se těšit na další, a věřím, že opět osobitý Cosmatosův výplod.

Ken Russell skáče ve svých filmech napříč žánry a musím konstatovat, že se mu daří. V tomhle životopisném dramatu vypravuje osudy legendárního milovníka éry němého filmu Rudolpha Valentina, kterého ztvárnila ruská taneční legenda Rudolf Nurejev. Příběh nepostrádá jak humorné scény, tak i vypjaté (ve vězení za mřížemi s bandou úchylů a nadržených hnusných ženských, kde je šikanován oplzlým bachařem). Mozaika osudů hlavního hrdiny se tak skládá od jeho začátků u filmu, přes rapidní skok na vrchol, až k jeho předčasné smrti. Film začíná jeho pohřbem a v retrospektivách se odehrávají jeho životní osudy. Velké plus dávám za překrásnou Michelle Philips, která hrála ženu za kterou se podruhé oženil a naopak velké mínus dostává český dabing, který byl hodně odfláknutý, film bych si rád vychutnal v originále, ale ještě bohužel nikdo nepřeložil titulky.

Dva mrtví bratří jsou hlavní osou detektivního příběhu, odehrávajícího se před Druhou světovou válkou v Norsku. Hlavní motiv, který je v závěru odhalen je vcelku banální a příprava na odhalení vraha je z hlediska scénáře i hereckého ztvárnění vcelku nepřesvědčivá. I tak ale inscenace zaujme a baví, také i díky výborné hudbě Jiřího F. Svobody, která je spíše nenásilně usazena v pozadí hry. Z herců mě nejvíc zaujal slizký vyděrač a soukromé detektivní očko Vladimír Salač a okouzlující Světlana Nálepková v roli Lisy.