topi

Australané mají svoje filmy takové jinší, zvláštní a hlavně atmosférické. Next of kin vypráví příběh o ženě vracející se po smrti své matky do rodného starého domu, zřízeného jako domov pro důchodce. Záhy se začnou dít podivné věci, vídává neznámou postavu, v koupelně přetéká vana a umyvadlo vodou a na infarkt umírá jeden ze seniorů....Kombinace nadpřirozena s realitou dělá tak ze snímku pozoruhodný mix. Navíc nasnímaný opravdu dechberoucí kamerou, která přidává o level navíc. Další plusové body přináší spousta ptačích, zvířecích a lesních zvuků, které jsou slyšet téměř v každém záběru. A samozřejmě dům se všemi jeho kouty, zákoutími, chodbami, schodišti a místnostmi. Hudbu dělal můj oblíbenec Klaus Schulze, známý především kultovním "Angstem" a jednu z rolí mladíků si zahrál John Jarret, zapamatovatelný asi nejvíce buranským šmejdem z Wolf Creek. Velká škoda, že Tony Williams už nikdy nic nenatočil a takový potenciál zůstal bohužel nevyužit.

Ztřeštěná crazy komedie, určená přece jen především dětem. Mě nikdy moc nebavila, možná je to i tím, že nemám moc v lásce cirkusy, klauny a ani drezury zvířat. Mě tak vše vynahrazovaly zápletky a převleky Lubomíra Lipského, ať už za uklízečku, školníka anebo za kuchařku. Hodně mu sekundovali i Jiří Sovák jako ředitel školy, František Filipovský hrající inspektora, nebo Jan Libíček a Milda Kopecký v rolích ředitelů cirkusů. Jinak jo to slabší kousek ve filmografii Oldřicha Lipského.

Za doby Prusko-rakouských válek se odehrává příběh o putování tří "ztracenců" , kteří už nechtějí bojovat a shodou okolností se všichni ocitnout v horách na samotě jednoho hospodáře. Každý má z války nějaké svoje trable, které je sžírají. Jejich tragický osud vypovídá o nesmyslnosti válčení a ta nesmyslnost platí samozřejmě v každé době. Myslím, že tohle je Makovcův nejlepší film, není vůbec poplatný době a tudíž neobsahuje zidealizovanou propagandu, ale přímočaře vypráví osudy hrstky lidí, kteří se snaží v oné temné době žít a přežít. Některé scény jsou hodně vypjaté, zejména ty, odehrávající se v poslední čtvrtině. Hudba Jana Rychlíka zní chvíli barokně jemně a hladce, aby v některých pasážích až nepříjemně burácela, bitevní scény doslova rozbíjí. Kamera Vladimíra Novotného si pohrává s různými detaily, prostřihy a nasvícením, na svou dobu nápady těžce neotřelými. Trojice "ztracenců" zahraných Gustávem Valáchem, Vladimírem Hlavatým a Stanislavem Fišerem laťku kvality filmu posunují nahoru. Nemám absolutně co vytknout, nečekal jsem takové emotivní a vcelku i brutální drama.

Jakub je správnej řízek a je vidět, že rybářská alchymie je jeho život. Vykládá o životě jednotlivých druhů ryb, jejich odchovem, ulovením, nebo i receptem na talíř. Úlovky, které chytí musí potěšit nejen rybářské oko.

Hlavní hrdina snímku Evalda Schorma se řídí heslem "Člověk není to, co je, ale to, co si o něm lidi myslí." A takovým stylem vychovává i svého syna. Hraje Rudolf Hrušínský a jeho syn Jan. Bohatě stačí sledovat jen je a od obrazovky neodtrhnete oči. Navíc se přidává i Vlasta Chramostová, která hraje Rudlovu přítelkyni, podobně jako panu Kopfrkinglovi hrála ženu. Námět a scénář Jiří Hubač. Zážitek dokonalý.

Krátkometrážní snímek Golem byl původně plánován jako celovečerní film, ale nakonec z toho sešlo, zejména kvůli finančním prostředkům. Je to obrovská škoda, protože to, co se odehrává na ploše sedmi minut nemá obdoby. Bartův styl je zkrátka a jasně nenapodobitelný a kdyby z tohoto projektu vznikl celovečerák, byl by to fascinující zážitek a dílo, které by v tomto uměleckém stylu stěží mělo konkurenci. Příběh z židovské Prahy se i na těchto sedmi minutách odehrává v neskutečně krásné surrealistické stylizaci.

S určitostí se musí uznat, že československá, potažmo česká animovaná a loutková tvorba nemá ve světě konkurenci a mnozí zahraniční tvůrci si berou za vzory právě české mistry (např. Jan Švankmajer, Garik Seko, Karel Zeman, nebo právě Jiří Barta). Jeho snímek Krysař je vyjímečný nenapodobitelný kousek, expresivně ztvárněný loutkový horor s výrazně stylizovanými kulisami, vyprávějící středověkou legendu o krysaři, který ztrestá hříšné město Hammeln. Film je zvláštní i tím, že se v něm nemluví a různé zvuky, kvílení a pazvuky geniálně vyluzují Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Michal Pavlíček, Vilda Čok a Michael Kocáb. To je kapitola sama pro sebe, stejně jako hudba, o kterou se postarali již zmínění umělci Pavlíček s Kocábem a Jiří Stivín obstaral tklivé a chaotické zvuky krysařovi flétny. S animací vypomohla nestorka loutkové školy Vlasta Pospíšilová. Vpravdě unikátní záležitost!

Velice svižné béčko z počátku devadesátých let, které tenkrát hodně kolovalo na VHS a brzy se stalo kultovkou ve svém žánru. Není se taky čemu divit, když policejní parťáky tvoří Dolf Lundgren a Brandon Lee, kteří jdou po zabijácích Yakuzy a hláškami nešetří. Krátká stopáž okamžitě vtáhne do děje, kde není čas na hluchá místa, klasický příběh o vraždě a pomstě tak uteče jako voda. Dynamičnost snímku umocňuje i výborně ozvučený soundtrack, který tepe jedna radost. Po Commandu pro mě hned druhý nejlepší film Marka L. Lestera.

Prvních pět minut je hotová apokalypsa, která se odehrává ve snu hraběnky Chamaré (Blanka Bohdanová). Poté se začne rozvíjet pochmurný příběh z konce 18. století, kdy katoličtí křesťané v čele s abbém (Eduard Cupák) nechtějí přijmout žádné reformy než na co jsou zvyklí a luterány s jejich přesvědčením by nejradši upálili. I přes již vydaný Toleranční patent Josefem II. z konce roku 1781. Příběh je chvílemi docela zmatený, ale to mu neubírá na oné pochmurnosti a temnosti, která je ve filmu pevně zakořeněna. Takový nadějný režisér byl Zdeněk Troška, že je k nevíře, co točí v současnosti za bahno. Tohle je totiž dílo v československé kinematografii zcela ojedinělé. Už jen kvůli úvodní scéně, která nemá v našem filmu podobné zastoupení a také nápaditá kamera Jaroslava Brabce nebo hudba Harryho Macourka hrají velký prim.

Film vzdává hold slavné noirovské éře a kdyby byl černobílý, bylo by to total. Ale i tak ten mrazivý modrý filtr na kameru působil bezvadně. Naprosto mě odrovnaly scény za noci, kdy jedoucí vlak a nad ním vrtulník byly modely, které projížděly krajinou, také vymodelovanou. To má neskutečný kouzlo a noirovskou atmosféru to jen umocňuje. Zda to byl vyloženě záměr tvůrců, nebo museli stáhnout rozpočet, to netuším. Každopádně ta scéna měla aspoň 20 minut a prolínala se s krádeží drog uvnitř vlaku, kdy sledovat Richarda Crennu, jak se na loupež připravuje, doslova fascinovalo! Já byl napnut od začátku do konce a fandil jsem jak Delonovi, tak i trochu jeho protivníkovi Creenovi.