amy.M

Kdyby dokument nevznikl pod hlavičkou ČT, asi by mě to tak nenaštvalo, protože každý má právo si za vlastní peníze natočit jakoukoliv blbost. Ale utratit koncesionářské poplatky za takový tendenční a neobjektivní „dokument“, to je síla. Nebudu vypisovat, co všechno je v tom špatně, protože to by bylo na dlouho, ale zkusím vypíchnout aspoň pár věcí. 1) Dokument se skoro vůbec nezaměřuje na to, jak a proč se do exekuce protagonisté dostali. Tam je totiž kámen úrazu a to je skutečný problém, který se ve společnosti musí řešit (vzděláváním atd.). A jestliže má paní „tři vysoké školy“, sice 40 let pracovala, ale nevyjde s důchodem a musela si vzít půjčky, aby zaplatila energie v „domečku“, kde bydlí, tak je to na omezení svéprávnosti. Naopak to v lidech podporuje mýtus, že se může stát, že přijde někomu obálka od exekutora a ten mu další den přijede zabavit kočárek pro dítě. Ne, tak to opravdu nechodí. Zpravidla to vypadá následovně: Výzva k zaplacení od věřitele - Nečinnost dlužníka - Předžalobní výzva od advokáta věřitele - Nečinnost dlužníka - Výzva k vyjádření od soudu - Nečinnost dlužníka - Rozsudek soudu - Nečinnost dlužníka - Výzva od exekutora - Nečinnost dlužníka - Obstavení účtu. 2) Naprostá absence aspoň zmínky o tom, že věřitel nerovná se jenom stát, dopravní podnik nebo nebankovní společnosti. Pokud se zničí efektivita vymáhání dluhů, pak na to doplatí třeba i matky, kterým otec neplatí výživné na děti, drobní podnikatelé, kterým nezaplatili zákazníci, lidé, kteří pronajímají byty a narazili na nepoctivé nájemníky atd. atd. Navíc v dnešní době, kdy v insolvenci už neexistuje povinnosti splatit aspoň 30 % dluhů a postačí, když dlužník 5 let seká latinu a vyjde ven jako lilie… A k těm nebankovním společnostem – 99,9 % smluv o úvěru s nimi uzavřených je neplatných a tudíž se musí vracet jen jistina. Stačí dát žalobu k soudu, anebo k finančnímu arbitrovi (tam je to dokonce bez poplatku a člověk nemusí mít právníka). To ale vyžaduje vůli zajímat se a nenechávat problémy vyhnít. 3) Urputná snaha vykreslit věřitele a exekutory v co nejhorším světle (skryté nahrávání). Byť se to moc nevede (Že paní na call centru slušně a stroze požaduje zaplacení dluhu a neprojevuje dostatečný soucit? Že paní u exekutora nedokáže mzdové účetní říct, kolik může srážet ze mzdy? Že si při exekuční dražbě můžou lidi koupit pivo nebo párek? No a? Nic nezákonného ani nemorálního). Na druhou stranu je tu ale samozřejmě potřeba vykreslit dlužníky jako chudáky, co nemůžou dítěti koupit medovník, ale jenom indiána a špičku... Příště by to chtělo ukázat skutečné problémy (neplatné rozhodčí doložky, nezákonné jednání jednotlivých exekutorů, pokud k němu dochází, atd.) a hlavně jednoduché cesty ven (všechny problémy řešit hned na začátku a když už není jiná možnost, tak jít do insolvence).

Má to poměrně svižné tempo, zajímavý námět a režisérka často klade přesně ty otázky, které diváka napadnou. Většina postav by ale spíš potřebovala terapeuta/psychologa, než se trápit v různých vztazích, které jim očividně nevyhovují. Ve finále asi nejspokojeněji působili pan „mně se chce říct, že to není můj problém“ a jeho Karen, ovšem zase trochu na úkor třetího člena té jejich polykuly, kterému třeba jaksi zapomněli oznámit, že si udělají dítě. Při naší projekci se většina diváků velmi často v průběhu celého dokumentu nahlas smála vyjádřením jednotlivých aktérů, což nevím, jestli byl úplně záměr. Ať už to byly hlášky věřícího šovinisty, jeho manželky (která se snaží sama sebe přesvědčit, že chybějící vzájemná přitažlivost jí nevadí), singl paní, co se radí se šílenou kartářkou nebo umělkyně ze mlýna, která absolutně neví, co chce, a jejího partnera, který čeká, až bude chtít jeho. Všem tak nějak bylo jasné, že ti lidé mají hlavně problém sami se sebou, než že by ten problém přinášely jejich formy soužití. Škoda, já osobně bych ráda viděla alespoň nějaké protagonisty, kteří jsou se sebou srovnaní a kterým právě alternativní vztahy fungují. Třeba příště.

Dialogy mírně šustí papírem, některé herecké výkony jsou strašně toporné (Lewandowská), ale drží to dohromady a nabízí to (na domácí scéně) ojedinělý pohled na problematiku sexuálního násilí. O tom, že bychom takových počinů potřebovali víc, svědčí zejména některé komentáře tady, ke kterým se nejde nevyjádřit. 1. Ani ve finále nakonec nevíme přesně, co se stalo. Víme to naprosto přesně, David znásilnil Terezu. Nejenže jsme všichni viděli scénu, kdy mu opilá Tereza, které je špatně, řekne „přestaň“ a otočí se k němu zády (a on si přesto natáhne kondom a pokračuje dál), ale i sám David v závěru přizná. 2. Takřka identický průběh "znásilnění" praktikujeme s mým uzurpátorem od dob předmanželských i v časech manželských (...) podle toho, co vím od kamarádek, mají to tak doma taky. Pokud někdo zneužije vaší bezbrannosti a i přes váš nesouhlas na vás vykoná soulož, je to znásilnění. Pokud se tak děje opakovaně ve vašich partnerských vztazích a nevadí vám to, resp. to nechcete řešit, je to vaše věc, ale prosím neargumentujte tím jako normou. 3. Chlapec vyvinul mírný sexuální nátlak na dívku na svém loži, která ho celý večer líbala, ovíjela se jako liána, opíjela ho, šla k němu domů, vlezla mu sama do postele. Chlapec nevyvinul mírný sexuální nátlak, chlapec dívku znásilnil. I kdyby dívka předtím chtěla mít s chlapcem dobrovolně sex, má právo si to kdykoliv rozmyslet a říct ne. To je zajímavá skutečnost co, že i když s někým flirtujete, nejste povinni s ním mít sex, např. když se vám udělá špatně, anebo se vám prostě přestane chtít? Takže víc takových seriálů, naše společnost to očividně potřebuje jako sůl :))