Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Krimi

Recenzie (6)

plagát

V exekuci (2023) (seriál) odpad!

Kdyby dokument nevznikl pod hlavičkou ČT, asi by mě to tak nenaštvalo, protože každý má právo si za vlastní peníze natočit jakoukoliv blbost. Ale utratit koncesionářské poplatky za takový tendenční a neobjektivní „dokument“, to je síla. Nebudu vypisovat, co všechno je v tom špatně, protože to by bylo na dlouho, ale zkusím vypíchnout aspoň pár věcí. 1) Dokument se skoro vůbec nezaměřuje na to, jak a proč se do exekuce protagonisté dostali. Tam je totiž kámen úrazu a to je skutečný problém, který se ve společnosti musí řešit (vzděláváním atd.). A jestliže má paní „tři vysoké školy“, sice 40 let pracovala, ale nevyjde s důchodem a musela si vzít půjčky, aby zaplatila energie v „domečku“, kde bydlí, tak je to na omezení svéprávnosti. Naopak to v lidech podporuje mýtus, že se může stát, že přijde někomu obálka od exekutora a ten mu další den přijede zabavit kočárek pro dítě. Ne, tak to opravdu nechodí. Zpravidla to vypadá následovně: Výzva k zaplacení od věřitele - Nečinnost dlužníka - Předžalobní výzva od advokáta věřitele - Nečinnost dlužníka - Výzva k vyjádření od soudu - Nečinnost dlužníka - Rozsudek soudu - Nečinnost dlužníka - Výzva od exekutora - Nečinnost dlužníka - Obstavení účtu. 2) Naprostá absence aspoň zmínky o tom, že věřitel nerovná se jenom stát, dopravní podnik nebo nebankovní společnosti. Pokud se zničí efektivita vymáhání dluhů, pak na to doplatí třeba i matky, kterým otec neplatí výživné na děti, drobní podnikatelé, kterým nezaplatili zákazníci, lidé, kteří pronajímají byty a narazili na nepoctivé nájemníky atd. atd. Navíc v dnešní době, kdy v insolvenci už neexistuje povinnosti splatit aspoň 30 % dluhů a postačí, když dlužník 5 let seká latinu a vyjde ven jako lilie… A k těm nebankovním společnostem – 99,9 % smluv o úvěru s nimi uzavřených je neplatných a tudíž se musí vracet jen jistina. Stačí dát žalobu k soudu, anebo k finančnímu arbitrovi (tam je to dokonce bez poplatku a člověk nemusí mít právníka). To ale vyžaduje vůli zajímat se a nenechávat problémy vyhnít. 3) Urputná snaha vykreslit věřitele a exekutory v co nejhorším světle (skryté nahrávání). Byť se to moc nevede (Že paní na call centru slušně a stroze požaduje zaplacení dluhu a neprojevuje dostatečný soucit? Že paní u exekutora nedokáže mzdové účetní říct, kolik může srážet ze mzdy? Že si při exekuční dražbě můžou lidi koupit pivo nebo párek? No a? Nic nezákonného ani nemorálního). Na druhou stranu je tu ale samozřejmě potřeba vykreslit dlužníky jako chudáky, co nemůžou dítěti koupit medovník, ale jenom indiána a špičku... Příště by to chtělo ukázat skutečné problémy (neplatné rozhodčí doložky, nezákonné jednání jednotlivých exekutorů, pokud k němu dochází, atd.) a hlavně jednoduché cesty ven (všechny problémy řešit hned na začátku a když už není jiná možnost, tak jít do insolvence).

plagát

Šťastne až naveky (2022) 

Má to poměrně svižné tempo, zajímavý námět a režisérka často klade přesně ty otázky, které diváka napadnou. Většina postav by ale spíš potřebovala terapeuta/psychologa, než se trápit v různých vztazích, které jim očividně nevyhovují. Ve finále asi nejspokojeněji působili pan „mně se chce říct, že to není můj problém“ a jeho Karen, ovšem zase trochu na úkor třetího člena té jejich polykuly, kterému třeba jaksi zapomněli oznámit, že si udělají dítě. Při naší projekci se většina diváků velmi často v průběhu celého dokumentu nahlas smála vyjádřením jednotlivých aktérů, což nevím, jestli byl úplně záměr. Ať už to byly hlášky věřícího šovinisty, jeho manželky (která se snaží sama sebe přesvědčit, že chybějící vzájemná přitažlivost jí nevadí), singl paní, co se radí se šílenou kartářkou nebo umělkyně ze mlýna, která absolutně neví, co chce, a jejího partnera, který čeká, až bude chtít jeho. Všem tak nějak bylo jasné, že ti lidé mají hlavně problém sami se sebou, než že by ten problém přinášely jejich formy soužití. Škoda, já osobně bych ráda viděla alespoň nějaké protagonisty, kteří jsou se sebou srovnaní a kterým právě alternativní vztahy fungují. Třeba příště.

plagát

Pět let (2022) (seriál) 

Dialogy mírně šustí papírem, některé herecké výkony jsou strašně toporné (Lewandowská), ale drží to dohromady a nabízí to (na domácí scéně) ojedinělý pohled na problematiku sexuálního násilí. O tom, že bychom takových počinů potřebovali víc, svědčí zejména některé komentáře tady, ke kterým se nejde nevyjádřit. 1. Ani ve finále nakonec nevíme přesně, co se stalo. Víme to naprosto přesně, David znásilnil Terezu. Nejenže jsme všichni viděli scénu, kdy mu opilá Tereza, které je špatně, řekne „přestaň“ a otočí se k němu zády (a on si přesto natáhne kondom a pokračuje dál), ale i sám David v závěru přizná. 2. Takřka identický průběh "znásilnění" praktikujeme s mým uzurpátorem od dob předmanželských i v časech manželských (...) podle toho, co vím od kamarádek, mají to tak doma taky. Pokud někdo zneužije vaší bezbrannosti a i přes váš nesouhlas na vás vykoná soulož, je to znásilnění. Pokud se tak děje opakovaně ve vašich partnerských vztazích a nevadí vám to, resp. to nechcete řešit, je to vaše věc, ale prosím neargumentujte tím jako normou. 3. Chlapec vyvinul mírný sexuální nátlak na dívku na svém loži, která ho celý večer líbala, ovíjela se jako liána, opíjela ho, šla k němu domů, vlezla mu sama do postele. Chlapec nevyvinul mírný sexuální nátlak, chlapec dívku znásilnil. I kdyby dívka předtím chtěla mít s chlapcem dobrovolně sex, má právo si to kdykoliv rozmyslet a říct ne. To je zajímavá skutečnost co, že i když s někým flirtujete, nejste povinni s ním mít sex, např. když se vám udělá špatně, anebo se vám prostě přestane chtít? Takže víc takových seriálů, naše společnost to očividně potřebuje jako sůl :))

plagát

Vražda mezi mormony (2021) (seriál) 

Tak já nevím, jestli jsem neviděla něco jinýho. Podle mě si tenhle true crime nezaslouží jenom 66 %, nebo kolik tu teď má. Jasně, není to tak temný nebo šokující jako Making a Murderer, Gregory nebo Night Stalker, ale přesto to má svoje kouzlo. Doporučuju ale dopředu nečíst recenze (ani tuhle) a nic o tom případu, ať se nepřipravíte o to hlavní kouzlo. PLUSY: Počáteční twist, kdy to nejdřív vypadá, že za vším (jako obvykle) stojí církev, ale ono ne. Potom samozřejmě white salamander. Voch*at polodementní náboženskou organizaci (kterou založil kriminálník, aby mohl mít dvě manželky) a prodat jí padělek textu, kterej jí "ohrožuje" tím, že anděla vymění za bílýho mloka... To si nemůže nezískat určitý sympatie. Samotný Hofmann je ostatně dost zajímavá osoba, takovej napůl geniální nerd, kterej sice dokáže ošálit největší odborníky na historický listiny, ale zároveň je schopnej sám ve svojí oblíbený zelený bundě donést do budovy bombu hezky popsanou jménem oběti. Dalším plusem je Shannon Flynn a jeho vyprávění. Takhle pitoreskní postavička vás prostě musí bavit. MINUSY: Je to relativně natahovaný, hlavně poslední díl už se trochu vleče, stačily by 2 díly. Pokud už ten případ někdo zná, asi mu to nebude připadat tak šokující. Zbytečná je taky miliarda domácích záběrů ve stylu "hodnej taťka od rodiny" - jasně, pochopili jsme to, měl i příjemnou stránku, ale nechcem furt koukat na rozpixelovaný děcka. Stejně tak dohrávaný záběry působí trochu jako pěst na oko a daly se natočit líp než jako úryvky akčňáku z devadesátek. Suma sumárum tak 75 %.

plagát

Elita (2018) (seriál) 

Popravdě moc nevím, k čemu bych tenhle španělskej počin přirovnala, je to dost specifická věc, ale rozhodně to teda není "španělská gossip girl". Jde o takový mix vztahového drama a kriminálky v prostředí střední školy. Ale nenechte se tím odradit, protože to jak kvůli zápletce, tak kvůli skutečnému věku herců (kterým je většinou dávno přes 20), úplně nepůsobí jako nějaká teen věc. PLUSY: Španělština. Kdyby to bylo klasicky v angličtině a s americkejma reáliema, tak to nemá takový kouzlo, co si budem... Výborný herecký výkony, vyzdvihla bych hlavně Dannu Paolu a Miguela Bernardeau. Dobře napsané jednotlivé postavy, které prochází vývojem, a i když na začátku třeba někoho z nich nesnášíte, ve třetí sérii zjistíte, že jste je vlastně začali mít rádi. Originální zápletka, a to ve všech třech sériích. Skvěle se hodící muzika. MINUSY: Občas pokulhává kriminální část (zejm. kvůli naprosto neschopné a nesympatické vyšetřovatelce). Půlku druhý série jsem protrpěla, protože nemám ráda, když se v krimi divákovi něco odhalí, ale postavám ne, a divák pak tím pádem jen čeká na to, až srovnají krok. Někdy to zároveň trochu ztrácí tempo. Taky to hodně na sílu tlačí různá LGBTQ+ témata, ale na rozdíl třeba od Sex Education to tady prostě nepůsobí přirozeně a trochu to ruší. Celkově bych ale i přes popsaný negativa dala 80%.

plagát

Hořká chuť sedmikrásek (2018) (seriál) 

Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami, ale nakonec díky závěrečnému rozuzlení můžu dát s klidným srdcem 4. PLUSY: Skvěle vystavěný děj, kdy to do sebe všechno v závěrečným díle perfektně zapadne. Zároveň jsou právě v tom posledním díle všechny „záhady“ dostatečně vysvětleny, takže to divákovi nesebere takovýto uspokojení ze zakončení, jak občas bývá u kriminálek zvykem (aby náhodou neupřely divákovi interpretační prostor, nebo aby mohla být další série). Díky postavě hlavní vyšetřovatelky to není jenom kriminálka, ale tzv. kriminálka s překvapením, kdy tušíte, že v tom bude nějakej poděl, ale zároveň dostanete dostatečně dlouhej čas nad tím uvažovat. Trochu mi to připomíná Deavera, který u svých knížek vždycky na konci předvede nějakej šílenej plot twist. MINUSY: Do třetího dílu se to extrémně táhne, až jsem si chvíli myslela, že to vzdám (takže vydrž, Prťka, vydrž, stojí to za to). Stejně tak jsem měla zezačátku problém si alespoň k některý z postav vytvořit sympatie (tomu, kdo psal, že měl tenhle problém u Élite, bych doporučila zkouknout tohle, to je jinej hardcore :-)). Občas jsou tam nějaký ne úplně dobrý scénáristický zkratky (např. Rosa a její noční návštěvy bordelu, šílená bába s vajíčkama nebo proces vracení zatoulanýho psa). Taky z toho hrozně křičí, že je to udělaný pro TV, ta automobilová „honička“ z předposledního dílu mě přenesla cca do roku 1998 a první série Kobry 11. Což asi (doufám) nebyl záměr, ale dneska už to prostě jde i líp. K tomu ta galicijština, no… Věřím, že většině lidí vadit nebude, ale mě jako člověka, co umí španělsky, prostě s*ala a kolikrát jsem měla problém se kvůli ní soustředit na děj. Ale to je marginálie. Celkově bych to viděla tak na 77 %, ať to máme hezky souměrný.