junxi91

Krásný historický výpravný film z 18. století o jednom irském mladíkovi Redmondu Barrym, který se díky své tvrdohlavosti, vypočítavosti a bezohlednosti dostal jednou málem před vojenský soud za dezerci, podruhé se z něj stal lord a nakonec se vrátil tam, odkud odešel. A vše to začalo jen kvůli jedné píči, jeho přehezké sestřence, které se kromě něj dvořil také anglický kapitán. A jak tehdy bylo zvykem, tak se tyto problémy řešily soubojem, který Barry vyhrál a proto musel utéct ze svého rodného Irska, aby se zapojil jako dobrovolník do britské armády, bojující v Evropě v rámci Sedmileté války, někdo by ji mohl nazvat Nultou světovou válkou. Ta scéna, kdy kráčeli s mačetami proti střílejícím Francouzům a padali jako hrušky byla dokonalá. Já bych se posral a zdrhnul. V bojích potkal svého starého přítele, ten však padnul a tak Barry nakonec přece jen zběhne, aby se setkal s prušáky a poznal prušáckou kázeň a militarismus na vlastní kůži. Poté je jmenován špionem, který má sledovat jednoho rakouského velvyslance, ale tomu své poslání prozradí a stanou se přáteli. No a nakonec si nabrnkne šlechtičku Lyndon, a to především proti vůli jejího syna, který v jednom okamžiku dobře vystihne buranské a nízké způsoby tohoto Ira, kterému vypravěč tolik straní. Oceňuji historické kulisy, kostýmy, reálie a atmosféru tohoto filmu a chci jej určitě vidět někdy v budoucnosti zase!

Starý dědula Burt otravuje své sousedy tím, že v 6 hodin ráno túruje motor svého motocyklu Indian Scout. A navíc si ani neposeče trávu, takže dělá ostudu celému okolí. Tvrdohlavě si jde za svým cílem, překonat rychlostní rekord na své motorce. Ono se to řekne, když je člověk zručný, pracovitý a vytrvalý a navíc má kolem sebe spoustu hezkých holek, jak se sám pochlubil. Lidé sice říkají, že se mu to nepovede, přesto jej podporují v jeho snu a dokonce i ti přidrzlí motorkáři mu dali něco na cestu. Z Nového Zélandu do Kalifornie se dopravuje na lodi a cestu si zaplatí tím, že si to odpracuje v kuchyni. Na celním úřadě jsou vůči němu nejprve podezřívaví, poté mu však dají pobyt na šest měsíců. V podstatě takto vypadají všechna jeho setkání - nejprve podezřívavost, poté přijetí a dokonce přátelství. Ten automechanik na něj byl dost hodný, především pro to, že ocenil jeho manuální schopnosti. I ta blonďatá ženská mu pomohla, a to klidně i několikrát za noc hahaha. Dokonce se skamarádil i s transvestitou, dokonce se do sebe zamilovali. On byl přitom celou dobu zmatený jako včela, vypadal že ani neví která bije, přesto mu však vždy a všude pomohli. Jakmile dorazí na místo tak jaksi zjistí, že se nezaregistroval, i zde však potká milé a ochotné lidi, kteří jsou schopni kvůli němu změnit pravidla. Jeho prehistorický stroj, sestavený doma v kůlně bez pořádných brzd, odpružení a s ručně ořezanými pneumatikami by neprošel technickou kontrolou ani ve 20. letech, přesto mu to opět vyjde. I ten policajt na něj byl hodný a nedal mu pokutu za překročení jízdy a za to, že neměl registrační značku. Prostě měl ten chlap více štěstí, než rozumu! Film je tedy velice pozitivní a kdyby všichni lidé byli stejní, jako ti okolo Burta, tak by byl svět velice příjemné místo. Burt se prostě před ničím nezastavil, možná proto, že neměl na motorce padák...

Tragédie o tom, kam až může vést nepřiměřené a nadměrné chlastání. Postavy v tomto filmu jsou jeden tragéd vedle druhého - pan inženýr Danda, který se prochlastá z vedoucího oddělení až do suterénu, a který skončí naprosto ponížen. Houslista Mašek, který přijde na zkoušku ožralý a tak s ním nikdo nechce hrát. A navíc se vyhýbá vlastní ženě a najde si "bokovku" v podobě bývalé lásky. Podvodníček Rendl, který prodává věci, jež mu nepatří. A nejvíce mě dostal pan továrník Taupe, který jen tiše postává u baru, nasává a nechá si vždy natankovat do lahviček, aby měl také něco na pití domů. Nakonec mu z toho taky pěkně jebne. Prostě chlast je svinstvo a v tomto filmu vidíme celou plejádu možných alkoholických charakterů, až na ty násilné, ti tu naštěstí nejsou. Takže nepít, raději si zahulit a ono s vámi bude možná více k vydržení, i když vás budou někdy pokládat za smažku, tak furt je to pohoda oproti tomu být pořádný ochmelka, který nikdy neskončí jen u jedné láhve.

Dost depresivní dokument o lidech, kteří spáchali pouze jediný zločin - byli to židé. A žili ve špatné době. Tento dokument pojednává konkrétně o přeživších maďarských židech a přesně popisuje celou jejich cestu od vyhnání z domova, transportu v dobytčích vagonech, rozdělení v táboře, život v táboře, plynové komory, lékařské pokusy a nakonec osvobození. Kde byl Bůh, když se tohle dělo? Ten za to nemohl, za to mohli lidé a jejich zvrácené uvažování.

Moje první zkušenost s Kurosawovým filmem a musím uznat, že to má své kvality. Film je rychlý, děj dynamický, postavy jsou celkem výrazné a hlavní hrdina je na první pohled frajer, nepřemožitelný samurajšký bojovník, který má také jistý cit pro dobro - asi to mají v kodexu. Přijde do malého města, kde proti sobě stojí bývalí soukmenovci z jednoho gangu, z nichž se jeden trhnul - Ushitori nesnesl to, že Seibelovým nástupcem se stane jeho syn a ne on jako jeho pravá ruka. Samuraj se skamarádí se s místním hostinským a od něj se dozvídá všechny potřebné informace, a v případě nouze u něj najde azyl. Důkladně pozoruje co se děje kolem a využívá situaci ve svůj prospěch. Dozví se o vraždě úředníka z vedlejšího města, kterou spáchal gang Ushitori, a tak to oznámí jeho konkurenci - Seibelovi. Bojové scény na hlavní ulici, kdy proti sobě pořádají oba gangy výpady a následně ustupují jsou podle mě mistrovské filmařské dílo. Samuraj to vše sleduje ze zvonice. Únos ženy, kterou prohrál jeden místní hazardér v kostkách vzbudí v hlavním hrdinovi odpor - "takové lidi nenávidím" - a tak ji osvobodí a nadělá kolem velký bordel, aby na něj nepadlo podezření, to ale nevyjde a tak si jej Ushitorův pistolník Unosuke odchytne a náš hrdina se dostává do zajetí, kde mu Ushitorův přerostlý hromotluk každou chvíli demoluje ksicht. Ale náš bojovník se nikdy nevzdává, ze zajetí uteče a nebojí se postavit ani Unosukemu s nabitou zbraní. Prostě dobrá zápletka, postupná gradace děje, v půli filmu zlom a pak už jen směřování k nejistému konci. Do toho ta skvělá hudba. Těším se na další Kurosawovy filmy!

Vždycky jsem byl velký příznivec praktické výuky. Místo neustálého biflování faktů a memorování dat je třeba občas si taky ukázat dané věci v praxi. A předmět politologie je na to jako vyšitý, obzvláště, pokud se zrovna probírá autokracie. Co je autokracie? To věděla jen ta hezká zrzka Karo - je to vláda jedince nebo úzkého okruhu kolem něj. Nakonec byla ta hezká zrzka Karo, která se celé této praktické výuky neúčastnila. A tak se profesor Reiner stal panem Wegnerem, které museli všichni oslovovat pane Wegnere a když někdo mluvil, tak musel vstát. Hnutí se pojmenovalo Vlna a nezapomnělo se na další důležitý aspekt autokracie - jednotné uniformy. Nacisti měli hnědé košile, fašisti měli černé košile, Vlna má pak bílé košile. A studenti alias členové Vlny to začnou brát skutečně vážně. Svou sílu a mužnost si mohou členové vlny také vyzkoušet ve vodním pólu. Nezapadáš? Fajn, tak tě třeba utopíme. Ještě, že to hulení trávy bylo ve Vlně povolené. Symboly dovedou lidi spojit a představují mnohem více, než pouhý jednoduchý obrázek, tak proč je nenastříkat vlny po celém městě? A co takoví rivalové v podobě anarchistů, nebudou s nimi problémy? Když budou, tak hold vytáhneme zbraň, jak to udělal asi nejzapálenější člen Vlny Tim. Taky se z něj stál vůdcův osobní strážce. Nakonec jsme měli mezi sebou také zrádce Marca a co se dělá se zrádci? No, nakonec snad nic, protože z pana Wegnera se stane opět Reiner a celou tu fašistickou jízdu ukončí se slovy - "tady vidíte, kam až to může zajít". To ale totálně vymletý Tim jaksi nepobral a tak došlo nakonec i na ty výstřely. Ano, vláda se může zvrhnout v diktaturu dokonce i v našem skvělém a sluníčkovém 21. století, protože stačí vůdce, neomezená moc, silné proslovy, uniformita, společná ideologie a z lidí se stanou jen poslušné ovečky, které bezmyšlenkově plní rozkazy a nedělá jim problém ublížit svému bližnímu. Budiž tento film velkým varováním pro ty, kteří postrádají samostatné a kritické myšlení a jsou schopni odevzdat svou individualitu a vlastní rozum za cenu konformity a přináležitosti do kolektivu. A to se v zmenšené míře týká také těch, kteří se snaží za každou cenu zapadnout do společnosti, aby si o nich nedejbože někdo nemyslel něco špatného. Mě má většina lidí za kreténa a zajímá mě to snad? Kretén, ale zato jsem svůj!

Asi můj nejoblíbenější díl této zvrácené hororové série. Zuřivě píchající mutanti na zalesněném svahu nad jezerem. Krásná mladá účastnice reality show, která překouří kameramana a následně je rozsekána sekerou. Hostina u mutantů doma s hlavním chodem v podobě lidského masa. Co více si přát?

Agresivní a vyfetovaná parodie na ženskou postřílí mnoho policistů pří přepadení lékárny. Místo trestu smrti se však tajná služba rozhodne, že využije její houževnatost a udělá z ní vraždící mašinu. Ze začátku se chová velice vzpurně, a tak ji agent Bob prostřelí nohu, aby znovu neutekla. Následně Marie pod krycím jménem Josefína vykoná pár nebezpečných misí, nejvíce se mi líbila ta v restauraci, kde bylo na hajzlu příliš malé okénko. Hold test v režiji agenta Boba. Naše milá Marie si nabalí prodavače Marca, a tak se zasnoubí a vezmou, přičemž mu neřekne o své skutečné práci. Akce v koupelně na hotelovém pokoji byla asi nejvíce nervy drásající část tohoto filmu. A největší pekla se děla v souvislosti s tím diplomatem, který vynášel tajné informace. Zde se setkáváme s ještě brutálnějším "čističem" Viktorem v podání skvělého Jeana Rena, který si tím udělal jakýsi úvod pro roli Leona. Ten byl ještě houževnatější, než Nikita, když dovedl s prostříleným trupem řídit auto, prorazit zeď ambasády a ujet pronásledovatelům. Akce tedy bylo dost, atmosféra ve filmu byla mrazivá, akorát ta romantika no...Ale přesto řekl zamilovaný Marco dobrou větu "Myslel jsem, že můj život stojí za nic a že takovou hezkou holku nikdy mít nebudu" - tak tohle si říkám velice často, vesměs při každém setkání s hezkou holkou.

Příběh velkého Mahátmy Gándhího, který je zde vykreslen jako světec a druhá reinkarnace Ježíše. Nejprve jej sledujeme jako nadějného advokáta v Jižní Africe, kde je poprvé konfrontován s nerovným zacházením a právy pro tzv. barevné, tedy všechny, kteří nemají tu správnou bledou pleť - nesmí chodit po chodníku a musí mít zvláštní pasy. Ukazuje silnou morální převahu a vyzývá k tichému bojkotu zákonů generála Smutse a nebojí se ani uvěznění. Soudy k němu byly dost shovívavé. Zákony jsou zrušeny a tak se vydává do Indie, kde začíná hlavní část jeho života. Asketismus, skromnost, málo slov ale velké důsledky, řada následovníků, ale to vše stálo jeho podporovatele dost peněz. Ale kdo by do něj neinvestoval, když má takový vliv na britskou koloniální vládu. Nejvíce mě zaujalo to, že si sám předl své oblečení, aby podpořil pěstitele indiga. Ve filmu vidíme scény, kdy jsou lidé stříleni za to, že se shlukují a kulka nemine ani ženy a děti. Scéna vypálení policejní stanice taky stála co se týče brutality za to. Gándhí na protest proti násilí podstupuje několikrát hladovku. Díky jeho předsednictví v INK dochází ke splnění všech jeho představ ve stylu "my nechceme trestat, my chceme měnit". A ono se skutečně měnilo. A tak se Indie stane nezávislou, ovšem rozdělení na hinduistickou a muslimskou část se jeho vlast nevyhne. Přitom se snažil dávat dohromady muslimy a hindy za každou cenu. Film jej vykresluje v 90% jako kladnou historickou osobnost, přitom však měl své mouchy, třeba to, že se obklopoval mladými holkami, že jeho působení musel někdo financovat a také věci, které ve filmu nezazní. Takže celkem dobrý historický velkofilm, občas sice trochu nuda, ale tomu se asi při stopáži delší než tři hodiny nelze vyhnout. Mile mě potěšila role Martina Sheena jako novináře, který se s ním setkal v JAR a později se sešli v Indii, stejně jako role toho maníka z Jistě, pane ministře.

Úžasný Charlie Chaplin v roli komika Calvera, který má už nejlepší léta za sebou a přesto neztrácí chuť do života. Kdysi býval velice úspěšným jevištním šaškem, davy mu tleskaly, ale vše to bylo vykoupeno častým pitím alkoholu, protože "opilý jsem přece vtipnější". No, časem se mu to však vymknulo z rukou a místo toho byl spíše trapný a tak skončí bez angažmá. Jednoho dne zachrání život mladé baletní tanečnici Terry, která měla naopak života plné zuby, ačkoliv byla talentovaná a její pohyby na jevišti ve mně vzbudili obdiv k baletu a lidem, kteří jej umí tančit. Ona má však jistý záchvat hysterie, je rigidní a strnulá a myslí si, že nemůže chodit. Z toho ji však milý Calvero dostane a ona se za to do něj zamiluje. Spousta skvělých filozofických úvah o životě, které dokážu plně ocenit až v tomto věku. "Život je ta nejúžasnější věc na světě!" Tato radost jej však opustí, jakmile mu během představení odejde celé publikum, něco tak ponižujícího si nedovedu ani představit. Ještě je tu velice dojemná postava mladého hudebního skladatele, který pronese větu, se kterou musím souhlasit - "Hlad nezná hrdost". Konec filmu mě dohnal k slzám a budiž tohle moje vstupenka do světa starých filmů, které však mají i po letech co říct!