junxi91

Velice realisticky podaný obraz toho, jak se žije člověku po mozkové mrtvici, po které mu odumře mozkomíšní kmen. Nemůže se absolutně vůbec pohybovat a jediná živá část na jeho těle je levé oko. Hlavní postavou je Jean-Dominique Bauby, šéfredaktor francouzského časopisu Elle. Kdysi býval velice charismatický a úspěšný, ale mozková příhoda to přerušila. Hned na začátku se Jean probudí z kómatu v jedné francouzské nemocnici. První lékař je celkem optimista a předpovídá mu plné uzdravení, druhý je ovšem realista a sdělí mu, že má locked-in syndrom, kdy je uzavřen ve svém těle, ale duševně zůstává naprosto v pořádku. A také mu zašije pravé oko, takže mu pro zbývá to levé, kterým může komunikovat. Slyšíme Jeanův vnitřní hlas a vidíme svět jeho pohledem, kdy se může rozhlížet jen pomocí koulení oční bulvy. Jeanovy vnitřní myšlenky jsou však okolnímu světu naprosto neznámé, i když to občas vypadá, že mu doktoři rozumí. O Jeana se starají dvě krásné ženy - jedna logopedka, druhá fyzioterapeutka. S logopedkou vyvine systém komunikace, ve kterém ona čte jednotlivá písmena a on jednou mrkne okem, jakmile zazní správné písmeno. Fyzioterapeutka jej chce naučit hýbat ústy a polykat a sama mu to předvádí, což jeho oku lahodí. V další části filmu vidíme Jeana také z pohledu druhé osoby, hlavně na balkoně, kde jej navštěvují známí, matka jeho dětí a také děti. Také vidíme Jeanovy vzpomínky, například na návštěvu poutního a léčebného místa jménem Lurdy, kde byl s matkou svých dětí a nevěřil v místní zázraky. Jean hodně fantazíruje, představuje si hory, pláže, císařovnu Eugénii a také různé erotické fantazie. Ještě před svou nehodou uzavřel Jean dohodu o napsání knihy podobné Hrabě Monte Christo, akorát z ženského pohledu. Tuto knihu se rozhodne napsat se ženou z nakladatelství, se kterým měl smlouvu, pomocí vyčerpávajícího způsobu se čtením písmenek a mrkáním. Ve knize Jean vysvětluje, jaké je to být uzamčen ve svém vlastním těle, které vidí jako ve staromódním hlubinném potápěčském obleku s mosaznou helmou, který se francouzsky nazývá scaphandre. Ostatní okolo něj vidí jeho živého ducha jako motýla. Odtud tedy pochází název filmu a knihy - Skafandr (tělo) a motýl (duch). Jean postupně odhaluje své vzpomínky na předchozí život, na své děti, jejich matku, na svou krásnou milenku, na jeho přátele a také otce. Byl prostě velice úspěšný, lehce arogantní a vše se mu až moc dařilo, až do jednoho dne, kdy jel se svým synem autem a ptal se ho, zda mu rostou chlupy na pinďourovi. Ve svých vzpomínkách vidí svého přítele, který jej také navštívil v nemocnici a který byl unesel v Libanonu a vězněn po dobu čtyř let, a také svého otce, který je příliš starý na to, aby mohl opustit svůj byt - je uvězněn ve svém bytě. V jejich osudech vidí paralely se svým ochrnutím. Jean své dílo dokončí a vyslechne si reakce kritiků, načež onemocní zápalem plic a zemře. Vyléčit se mu bohužel nepovedlo. Dalším motivem jsou rozpadající se neboli telící ledovce, které padají do mořské vody. Ty jsou vidět na začátku a také na konci filmu. Byl to tedy dost smutný a depresivní film, který ve mně oživil myšlenku, že člověk se může v životě snažit jak chce, ale stačí jedna událost jako nehoda nebo onemocnění a všechno je v okamžiku ztraceno a nelze to vrátil zpět. Byla tam jistá naděje na uzdravení a v jednom okamžiku (při rozhovoru se svou milenkou nebo svým otcem) to vypadalo, že promluví, bohužel žádné slovo z jeho úst nevyšlo.

Panečku, to byla ale pořádná uchylárna, se spoustou špíny, bordela, smradu, neutěšených poměrů osiřelých dětí a hlavně incestu! Nebylo mi to moc příjemné, více než vzájemná přitažlivost mezi bratrem a sestrou mě znechucoval ten bordel, který tam doma měli - špinavé nádobí, odpadky na podlaze, všudypřítomné mouchy. Děj se odehrává na konci 70. let na anglické periferii, rumišti plném polorozbořených domů, kde se nachází také prefabrikovaný dům, ve kterém žije šestičlenná rodina - přísný otec, laskavá matka, rozmazlený synáček Jack, vyspělá dcera Julie, mladší dcera Sue a malý syn Tom. Otec s Jackem vykládají pytle s cementem a míchají na zemi beton, aby postavili na zahradě chodníček. Syn si odskočí na hajzl vyhonit ptáka, zatímco otec dostává infarkt a umírá. Matka z této tragédie onemocní a skončí na lůžku, a tak se o rodinu musí starat samolibý bordelář Jack a jeho sestra Julie. Mezi sourozenci je jisté napětí vzhledem k Jackově nevyzrálosti, zálibě ve čtení sci-fi knihy a povalování se v ruinách. Tohle napětí postupně přerůstá v romantický vztah. Obzvlášť vidět je to během oslavy Jackových narozenin, kdy Julie udělá stojku, jsou jí vidět kalhotky a Jack začne zpívat, zatímco ohromeně sleduje její rozkrok. Jack se do Julie zamiluje, rád ji maže záda a jednou ji lechtá tak moc, až se počůrá. Jack vodí Sue a Toma do školy, zatímco Julie se stará o domácnost. Jejich matka musí být převezena na léčení do nemocnice, a tak na to zůstanou Jack a Julie úplně sami. Nesmí o své situaci nikomu říkat a musí se o své mladší sourozence starat, jinak skončí v dětském domově a dům bude zbořen. Matka nakonec umírá doma v posteli a její mrtvola stihne pěkně vyblednout, než se jí rozhodnou děti tajně pohřbít. K tomu jim pomůže zbylý cement po otci a také rakev ve sklepě, do které mrtvou máti zalijí betonem. Děcka se začínají postupně uzavírat samy do sebe a dochází u nich k duševnímu rozpadu, jelikož jim chybí dozor dospělých. Jack žije v totálním bordelu, měsíc se nemyje a na tváři má odporné akné. Sue se uzavírá do svého světa a vše svěřuje svému deníku. Julie si najde chlapa - staršího úspěšného obchodníka Dereka, který se Jackovi příliš nezamlouvá. Tom se začne převlíkat za malou holku (což je podle jeho sourozenců nakonec v pořádku), chová se jak batole a spí v dětské postýlce. Derek začíná cítit smrad ze sklepa, a tak mu děcka nakecají, že je v sarkofágu pohřben pes, který jim velice chybí. Jack se pak dozvídá od Toma, že Derek ví, že v sarkofágu se nachází jejich matka, jelikož mu to řekla Julie. Jack usne nahý se s svým bráškou Tomem v postýlce. Julie pak probudí Jacka a říká mu, že s Derekem neprovádějí žádné intimnosti, protože Derek je nezralý a žije se svou matkou (jako já). Přesunou se na Jackovu postel. Postupně se sourozenci začnou svlékat a mazlit a přemýšlet o své budoucnosti, když nyní Derek zná jejich malé tajemství ze sklepa. Jack to vidí tak, že si je někdo vezme do pěstounské péče a dům se zbourá stejně jako všechny v okolí. Řekne: „Jednoho dne někdo přijde zakořenit. Jediné, co najdou, bude pár rozbitých cihel ve vysoké trávě. ." Poté je v posteli vyruší Derek, který je z jejich incestu znechucen a ptá se, jak dlouho to trvá. "Věky a věky", odpoví mu Julie...Zajímavý, depresivní a tragický film s trochou napětí, bizarními postavami, puberťáckými vlhkými sny a opuštěnými dětmi, které se snaží najít samy sebe.

Celkem humorný film, ve kterém tvoří ústřední motivy nešťastné manželství, zločin, vina, trest, žárlivost a nechybí také filozofování o náboženství. Ve filmu jsou dvě paralelní dějové linie – v první je hlavní postavou uznávaný oftalmolog Judaf Rosenthal, v druhé zase Clifford Stern, tvůrce malých dokumentárních filmů. Judah žije v podstatě jako bigamista – doma má manželku Miriam a dvě děti, a zároveň má aférku s letuškou Dolores. Dolores jej chce mít jen pro sebe a žádá po něm, aby opustil svou manželku. To se Judahovi nechce. Navíc má Dolores informace ohledně jeho pochybných finančních obchodů, díky kterým Judah zbohatnul. Judah se o svých problémech svěří svému pacientovi, slepnoucímu rabínovi Benovi. Ben mu radí, ať se se vším manželce přizná. Dalším Judovým rádcem je jeho bratr Jack, protřelý gangster, který má jasné a definitivní řešení – prostě tu Dolores nechat odstranit. Judah o tomto řešení dlouho pochybuje a přijde mu to jako špatná věc, protože Dolores není jen nějaký hmyz, který by mohl zašlápnout, nýbrž lidská bytost. Nakonec se však rozhodne pro bratrovo řešení a nechá Dolores zabít. Po vraždě navštíví její byt, kde se nachází mrtvá Dolores a také spousta dopisů a dalších důkazů, které si Judah vezme s sebou, aby zahladil stopy. Judah se stává postupně věřícím, obrací se na náboženské učení a začíná věřit tomu, že ho spravedlivý Bůh sleduje a soudí. Cliff navštíví se svou ženou svého neoblíbeného švagra Lestera, což je pompézní člověk a úspěšný televizní dokument. Lester najme Cliffa na to, aby o něm natočil dokument, oslavující jeho život a dílo. Cliff není z natáčení úplně nadšen, ale zato si oblíbí Lesterovu producentku Halley Reed. Snaží se jí nadbíhat a zaujmout záběry ze svého dokumentu o proslulém mysliteli Louisovi Levym, jehož myšlenky oslavující životní sílu mě také zaujaly a nejraději bych ho poslouchal celý den. Halley však Cliffa odmítá, protože je ženatý, on však není se svým manželství spokojen a poslední rok se svou ženou ani nespí. Je mu jasné, že Halley natáčí dokument o Lesterovi jen proto, že potřebuje peníze. Cliff se dozví o sebevraždě profesora Levyho, kterou spáchal přesto, že jeho filozofické názory oslavovaly životní sílu. Profesor zanechal jen poznámku „Vyšel jsem z okna“. Cliff hledá útěchu u Halley, ta jej ale zdvořile odmítne s tím, že není připravena na další románek. Cliff začíná mít Lestera plné zuby, a tak se rozhodne, že škodolibě sestříhá záběry Lestera a proloží je projevy s klaunskými pózami fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Také jsou zde Lesterem nepovolené záběry, ve kterých Lester křičí na své zaměstnance nebo se snaží sbalit mladou atraktivní herečku. To je na Lestera moc a Cliff od něj dostává padáka. Další ranou pro Cliffa je odjezd Halley do Londýna, kde má několik měsíců pracovat jako producentka. Studenou sprchou je však její návrat, po kterém mu Halley oznámí, že se s Lesterem zasnoubila! Cliff doufal, že se Lester Halley nelíbí, ale opak je pravdou. Lester si jí získal tím, že jí v Londýně každý den posílal bílé růže. Takových romantických gest není Cliff schopen, jak si sám uvědomuje. On se akorát zmohl na to, napsal Halley milostný dopis, ve kterém vykrádal Jamese Joyce a spletl si Londýn s Dublinem. Hlavní postavy – Cliff a Judah - se sejdou na svatbě dcery rabína Bena, Judahova pacienta a Cliffova oblíbeného švagra. Judah se srovnal se svou vinou a znovu si užívá života, protože z vraždy Dolores byl obviněn tulák se záznamem v trestním rejstříku. S Cliffem začnou vést hypotetickou diskuzi ohledně zločinu, trestu a morálky, která je založena na Lesterových potížích. Judah říká, že každá krize v životě pomine, Cliff mu však oponuje, že člověku je navždy souzeno nést své břímě za „zločiny a poklesky“. Judah opustí hostinu se svou ženou, zatímco Cliff zůstává sám a opuštěn. Hostina však pokračuje a slepý rabín Ben tančí se svou dcerou. K tomu je slyšet hlas profesora Levyho, který říká, že "vesmír je temné a lhostejné místo, které se lidské bytosti snaží naplnit láskou v naději, že dá prázdnému prostoru význam". Skvělý film se spoustu podnětů k zamyšlení, vtipnými momenty, u kterých jsem se zasmál a dvěma příběhy, které se nakonec protnou. Akorát mě moc nebavily ty vztahové problémy, které hlavní postavy řešily, ale byl jsem ochoten to překousnout.

Klasické československé hořkosladké drama podle známé literární předlohy, zobrazující falešnou maloměstskou morálku na začátku minulého století. Vše to začíná Silvestrovskými oslavami, kde se náramně baví rozverná a veselá Štěpánka, dívka z bohaté rodiny. Potká zde svého bratrance, rakouského oficíra Pavla Malinu, který se k ní ale zpočátku nechová zrovna hezky a spíše ji ignoruje. Rodiče od Štěpy jsou z něho špatní, protože všechny peníze, které dostal od svých rodičů utratil za ženské, chlast a karty. Prostě si uměl užívat života a rád se procházel v oficírské uniformě. Se svým bratrem Janem žije na polorozpadlém statku jménem Vejrychov, podle starého Vejrycha, který údajně uzavřel ve stodole smlouvu s ďáblem. Jeho bratr je mnohem skromnější, ale rozhodně to není žádný kliďas, který by byl milý na svou ženu, pomocnici Manku. Před jejich svatbou jí stihl znásilnit již Pavel a když se dozví, že si ji chce Jan vzít, tak se mu vysměje, až dojde na pěsti. Pavel má však skvělý plán, jak získat pro statek peníze - vezme si svou sestřenici Štěpu s bohatým věnem, která s tím souhlasí, protože nechce zůstat starou pannou a vzít si pouze někoho, koho jí rodiče schválí. S Pavlem mají samozřejmě problém, protože je to podle nich sešlý chlap, ale to, že je to její bratranec, to jim vůbec nevadí! Pavel ovšem skrývá před Štěpou jedno nemilé překvapení v podobě "nemoci s lásky". Mně bylo celou dobu podezřelé to, že se chová jako šílenec a má výbuchy smíchu a zoufalosti. Nakonec mu přeskočí tak, že se rozhodne spáchat sebevraždu, v tom mu naštěstí Štěpa zabrání a Pavel skončí na psychiatrické léčebně. Ve filmu bylo také spousta hudby a tance, nechybělo však ani nějaké to násilí a dramatické okamžiky. Nudné to rozhodně nebylo a považuji to za jeden z lepších filmů normalizačního období, který byl pečlivě a důkladně situován do období belle epoque.

Na tento film jsem se velice těšil, nicméně byl na mě mnohem složitější, než jsem očekával. Hold jsem asi málo vnímavý a přemýšlivý, na rozdíl od dokonalého, důvtipného a fešáckého detektiva Philipa Marlowa. Také mě neustále rozptylovalo obrovské množství nádherných žen (jiné tam snad ani nebyly) v celém filmu. Ještě, že v té době byly všechny decentně oblečené a nešly vidět jejich vnady, nicméně ty krásné obličeje (hlavně v případě Agnes) ve mně také vzbuzovaly příval testosteronu. Zkusím si (opět) s pomocí Wikipedie shrnout děj. Soukromý detektiv z L.A. jménem Philip Marlowe je povolán do sídla generála Sternwooda, který po něm chce vyšetřit dluhy a pohledávky z hazardu, které má jeho dcera Carmen u knihkupce Arthura Geigera. Po cestě z generálovy pracovny jej zastaví generálova starší dcera Vivian, která se ptá, co po něm otec chce. To jí Marlowe neřekne. Vivien má podezření, že její otec najmul Marlowa proto, aby vyšetřoval jejího chráněnce Seana Regana, který zmizel před měsícem. Marlow jde do Geigerova knihkupectví, o které se stará nádherná Agnes Louzier, se kterou si vypije trochu šampaňského, a pak sleduje Geigera k němu domů. Při čekání v autě zaslechne z domu výstřel a ženský křik. Od baráku rychle odjedou dvě auta. V baráku najde Geigerovu mrtvolu a zfetovanou dcerušku Carmen, která neví, co se kolem ní děje. V soše najde skrytý fotoaparát, ze kterého byl vyjmut film. Odveze Carmen domů a poté se od kolegy dozvídá, že generálův řidič, Owen Taylor, byl nalezen mrtev v autě, které spadlo z nábřeží do moře. Taylor byl před pádem do vody zasažen obuškem zezadu do hlavy. Další den navštíví Vivien Marlowa v jeho kanceláři, kde mu ukáže hanbaté fotky Carmen (chtěl bych je také vidět). Vivien je vydíraná a za peníze má dostat negativy těchto foteček. Marlowe se vrací do knihkupectví a pak následuje auto do bytu Joea Brodyho, což je gambler, který dříve vydíral generála. Pak se vydá opět do Geigerova domu, kde najde Carmen, která mu tvrdí, že Geigera zabil gambler Brody. Jejich pokec přeruší pronajímatel domu, majitel kasina Eddie Mars. Marlow se tak vydává do Brodyho bytu, kde najde Agnes a Vivian. Vtrhne zde Carmen, která chce své hanbaté fotky, ale Marlow ji odzbrojí, stejně jako Brodyho a zabaví všem zbraně. Brody se přizná, že on vydíral Vivien ohledně fotek poté, co ukradl Taylorovy negativy těchto fotek, ale více toho neřekne - někdo zaklepe a u dveří Brodyho zastřelí. Marlow se vydá pronásledovat vraha a zatkne jej. Jedná se o Carola Lundgrena, bývalého Geigerova řidiče, který si myslel, že jej Brody podvádí. Marlow zavolá policii, která zatkne Lundgrena. Už tu tedy máme tři mrtvé - Geigera, Taylora a Brodyho. Marlow navštíví casino pronajímatele Eddieho Marse, a ptá se jej na Regana (chráněnce Vivien), se kterým utekla Marsova žena. Mars jej odbyde s tím, že je to jeho soukromá záležitost. V kasinu zrovna hraje Vivien a prý ji tam nikdo nemá moc rád. Vivien zrovna vyhraje velkou sázku a chce po Marlowovi, aby jí zavezl domů. Na parkovišti přepadne Vivian jeden z Marsových kumpánů a chce její peníze, Marlow jej však odzbrojí a odváží Vivien domů. Po cestě na ni naléhá ohledně jejího spojení s Marsem, ale bezvýsledně. Doma čeká na Marlowa Vivien a je koketní (kurva hned bych ji vojel) a říká mu, že nemá ráda Regana a také to, že Mars často volal Vivien - takže tam bude nějaké spojení. Marlow ji jako studený čumák vyhodí z bytu. Další den se Marlowe od Vivien dozví, že Regan se nachází v Mexiku a ona se za ním chystá. Mars je pěkně nasraný a nechává Marlowa zmlátit, aby přestal v dalším vyšetřování, což mu už předtím doporučoval jeho kolega - případ se prý vyřešil smrtí Geigera. Zmláceného Marlowa najde mladý Harry Jones, platonicky zamilovaný do Agnes. Jones mu nabídne obchod - řekne mu, kde je Marsova manželka za 200 dolarů. Marlowe se vydá za Jonesem do jednoho skladiště, ale spatří zde zabijáka Canina, který vyslýchá Jonese ohledně toho, kde se nachází Agnes. Marlowe to sleduje z úkrytu a vidí, jak mu to Jones sdělí. Canino pak dá Jonesovy napít vody, ale ve skutečnosti je to jed a Jones umírá. Navíc mu Jones lhal, aby ochránil svou lásku. Agnes zavolá Marlowovi do kanceláře a sejde se s ním. Sdělí mu, že viděla Monu Mars za autoservisem poblíž města Realito v Mexiku. Marlowe se vydává do Realita a zde je v onom autoservisu Caninem přepaden, omráčen a svázán. Na svázaného Marlowa dohlíží Mona, ale Vivien jej zachrání a Marlowe se dostane ke své zbrani a zabije Canina. Oba se vydávají zpátky do L.A. a volají z Geigerova domu Marsovi s tím, že se stále nacházejí v Realitu. Dohodnou si schůzku v Geigerově domku. Mars zde dorazí se svými kumpány a vtrhne dovnitř. Geniální Marlowe mu sdělí, že odhalil pravdu: Mars vydíral Vivian, protože její sestra Carmen zabila Regana. Mars je pak venku zastřelen svými vlastními muži. Marlowe pak zavolá policii a řekne jim, že Mars byl ten, kdo zabil Regana - chrání Carmen. A pak ještě doporučí Vivian,  aby Carmen zmizela pryč a nechala se léčit v nějaké instituci. No sorry jako, ale kdo se v tom měl kurva vyznat? Bylo to složitější než manuál na japonské video a zapletenější než hromada kabelů peckových sluchátek. Ale ty dialogy a herecké výkony stály za to.

Drsný a tvrdý krimi thriller bez výraznějšího příběhu, zato však se spoustou výrazných hnusných momentů - useknutými prsty, rozpáranými břichy, kusy dřívek v nose, prostřelenými hlavami a hromadami mrtvol a krve. Hlavní hrdina se jmenuje Yamamoto, člen Yakuzy, jehož boss je právě v rámci válek gangů v Tokiu zabit. Zbývající členové klanu se přidají do druhého klanu, Yamamoto má být v rámci věrnosti novému klanu zabit. Podaří se mu však z toho vykroutit a odjet ze země. Yamamoto letí za svým mladším bratrem Kenem do L.A., kde má Ken údajně studovat. Yamamoto je od té doby nazýván Aniki, což znamená "starší bratr". V Americe se necítí moc dobře, protože sotva rozumí anglicky a v cizí zemi se mu nelíbí. Ihned po příjezdu potká jednoho černocha, který jej chce jako asijského turistu okrást, a tak mu Aniki pořeže oko skleněnou lahví. Netuší, že se s tímto týpkem jménem Denny ještě potká. V asijské restauraci se mu povede zjistit, kde najde svého bratra. Jeho bratr zde však nestuduje, místo toho se však věnuje se svými kámoši, mj. také s Dennym, prodeji drog. A tak může Aniki pokračovat v tom, co mu jde nejlépe. Anikiho nový gang se hned dostane do sporu s Hispánci, kteří také prodávají drogy. Tento problém vyřeší Aniki po japonském způsobu a všechny Hispánce postřílí. Potkává se s dalším svým bývalým kolegou z Japonska jménem Kato a sděluje mu, že to zde funguje jako v Japonsku. S vedením Hispánského gangu se sejde Yamamoto s Kenem mají pod stolem připravené zbraně. Hispánci jim nabízejí své území, ale vzápětí pronesou něco o "zasraných japončících", a tak je Aniki s kolegou rozstřílí. A tak začnou likvidovat každého, kdo se jim postaví do cesty. Mezitím tráví čas ve své centrále, hrají basket (vtipná scéna, při které chtěl Kato nahrát a každý na něj kašlal, protože je příliš malý) a Aniki si dokonce najde ženskou. Jeho brácha se vydává zpátky do Japonska, kde je velké zasedání celé Yakuzy. Jeden člen jej obviní z toho, že není dostatečně loajální, a tak Ken všem ukáže obsah svého žaludku a spáchá seppuku. Kato stejně jako Aniki nemluví anglicky, má na zádech obří tetování (typické pro členy Yakuzy) a neschvaluje Anikiho vztah s tou ženou. Anikiho přepadne ve skladu konkurence a Denny se ho snaží zachránit. Jeho únosce zastřelí a Anikiho postřelí do břicha, nicméně to přesně po něm Aniki chtěl. Aniki vybuduje brutální a úspěšnou organizaci a chce se spojit s jiným japonským klanem. Jeho šéf Shirase je však proti, a chce po Katovi, aby mu ukázal svou oddanost Anikimu tím, že se zastřelí. To on také udělá a tak se oba klany sloučí. Aniki a Shirase se stanou šéfem a jeho zástupcem. Další nepřátelé jsou Italoameričané, kteří chtějí polovinu výdělku z prodeje drog, to však Shirase odmítá. Dojde k dalšímu masivnímu krveprolití, při kterém jsou všichni členové Anikiho gangu a jejich rodiny zlikvidovány a přežívá pouze Aniki a Denny, ze kterých se stanou bratři. Oba se rozhodnou unést kmotra italoamerického gangu a sehrají s ním vtipnou scénu s popravou v poušti, kdy kmotr vybírá lanka, za které Denny tahá a jedno z nich zmáčkne spoušť pistole, ale kmotrovi se nic nestane. Je na něj sehrána další habaďůra - Aniki naoko zastřelí Dennyho, nechá ho však odejít a kmotra také. Denny odjíždí autem pryč a nadává na Anikiho, že ho nechal samotného, ale v tašce najde velice příjemné překvapení. Aniki stráví své poslední chvíle na odpočívadle, které patří jednomu Japoncovi, ale italští mafiáni si ho nakonec najdou...No, bylo to dost brutální a krvavé, pravidla Yakuzy jsou podle mě dost přísná a scény s prokazováním loajality pomocí párání břicha, stejně jako s trestáním dealerů usekáváním prstů byly tak hnusné, že jsem musel odvracet zrak, a to snesu kurva hodně.

Velice znepokojující soudní drama o jednom muži jménem Alain Marecaux, kterého s jeho ženou Edith  jednou brzo ráno zatkne policie a okamžitě na něj uvalí vazbu. Chlápek netuší, za co je on jako ctihodný občan, manžel a otec tří dětí, pracující jako soudní vykonavatel, obviněn. Pak se dozvídá, že se jedná o obvinění ze sexuálního obtěžování, do kterého je zapleteno celkem 18 osob. Soudce Burgaud je k němu dost nekompromisní a bere jeho vinu jako samozřejmost. Při prvním výslechu se z něj snaží dostat přiznání k homosexualitě, a nabízí mu, že pokud se přizná, tak bude jeho žena zproštěna obvinění. Po několika nocích ve vazbě se konečně sejde se svým skvělým právníkem Hubertem Delaurem. Od něj se dozví souvislosti - jedná se o udání jisté matky, která jej a dalších 18 lidí obvinila ze znásilnění, ať už jejích vlastních dětí nebo dětí sousedů. Alain ji nezná, ale uvědomuje si, že jeho syn Sebastian chodil s jejím synem do školy. Při vyšetřování jej dokonce obviní vlastní syn z "nemístných doteků" a Alain nechápe, kde na to mohl jeho syn přijít. Burgaud po prvním přelíčení nechává prodloužit vyšetřovací vazbu. Alaina v base navštíví jeho sestra, která mu řekne, že jeho děti byly umístěny do pěstounských rodin. Při výslechu si Alainův právník všimne nesrovnalostí ve výpovědích žalobkyně Myriam Badaoui a Aurélie Grenon, to však nezabrání soudci nechat Alaina a Edith v base. Alaina navštíví ve vězení prezident exekutorské komory, který mu radí, ať se vzdá své soudní praxe a rezignuje. Také upozornil Alainovy klienty na presumpci neviny, která v jeho případě bohužel moc neplatí. Alaina čeká další rána - od své sestry se dozví, že jeho matka umřela proto, že po zatčení svého syna přestala jíst a mluvit. Následuje další hnusný výslech od toho mladého zapáleného zmrda Burgauda, který nemá s Alainem špetku soucitu a neprojevuje empatii ani poté, co Alainovi zemřela matka. Alain je převezen do psychiatrické léčebny a následně zpátky do vězení, kde je v cele pouze s jedním spoluvězněm. Poté chce spáchat sebevraždu tím, že spolyká plnou hrst léků, ale je zachráněn. Dozvídá se, že jeho žena byla propuštěna a jeho nejstarší syn se vrátil domů. Poté se ale dozvídá, že jeho žena si začala s novým chlapem a tak se znovu pokusí o sebevraždu - tentokrát se chce oběsit na prostěradle. Po druhém neúspěšném pokusu o sebevraždu začne držet hladovku a informuje o tom nejvýznamnější politiky. Alain rychle zhubne a musí být hospitalizován. Hladovka mu zajistí podmínečné propuštění a Alain se začne zotavovat - musí se znovu naučit chodit a jíst. Se soudcem se rozhodne na přenechání svých dětí v péči manželky, zatímco sám tráví čas u své neteře s jejími dětmi. Jde vidět, že aspoň někdo věří tomu, že Alain není pedofil. Nedivím se tomu, že Alain se na Burgauda pěkně nasere a obviní jej z rozpadu své rodiny. Nakonec dojde k soudu, při kterém se hlavní žalobkyně Myriam Badaoui zaplete do vlastních rozporů a mladý Jimmy, který byl údajně znásilněn deseti obžalovanými, ani nepozná mezi obviněnými hlavního pachatele Alaina. Badaoui se přizná k tomu, že lhala a sama se svým manželem a dalšími dvěma lidmi znásilňovala a týrala vlastní děti. To ale není konec - většina obžalovaných včetně Alaina si odnese nějaký ten trest odnětí svobody. A tak se Alain pokusí opět o sebevraždu. Až po nějaké době je Alain konečně propuštěn na svobodu, vrací se do své soudnické praxe a jediným stíhaným zůstává ten hajzl soudce Burgaud, který mě celý film neskutečně sral a jeho pád na konci filmu mě potěšil. Nebylo to lehké na sledování, viděl jsem v tom trochu Kafkovského motivu z Procesu, kdy je úředník zatčen a není mu sděleno proč. Ta beznaděj a zničení života nevinného člověka ve mně vzbuzovala odpor k soudnictví, kde stačí jedno křivé udání, pár falešných svědectví a nevinný pak musí strávit roky v base.

Dneska už klasický film, zobrazující poslední dny nacistického diktátora Adolfa Hitlera a jeho zasrané Třetí říše, která napáchala spoustu škod a zvěrstev a po zásluze také padla. Film začíná pracovním pohovorem ve Vlčím doupěti ve Východním Prusku, kde se několik mladých ženských uchází o práci Hitlerovy osobní sekretářky. Na první pokus je vybrána krásná a nevinná Traudi Jungová, která sice nestíhá psát tak rychle, jak vůdce mluví, on ji dá ale druhou šanci a Traudi místo získá. Pak dojde ke skoku v čase a dostáváme se do 20. dubna 1945, do dne Hitlerových 56. narozenin. Rudá armáda je už v Berlíně a bombarduje centrum města, kde se nachází Říšské kancléřství. Berlín se proměňuje v místo plné sutin, zoufalí lidé nemají co jíst, chybí pitná voda, proti Rusům bojují malá děcka a SS řádí jako černá ruka a věší všechny, kteří jsou podezřelí ze zbabělosti nebo zrady. SS Reichsführer Heinrich Himmler se snaží přesvědčit vůdce, aby opustil Berlín, stejně jako jeho pobočník SS Gruppenführer Hermann Fegelein, ale Hitler to odmítá s tím, že buď válku vyhraje, nebo zemře v Berlíně. Lékař SS Obersturmbannführer Ernst-Günther Schenck má na základě operace Clausewitz rozkaz opustit Berlín, ačkoli přesvědčuje generála SS, aby ho nechal v Berlíně ošetřit zraněné. V ulicích se otec dětského vojáka z Hitlerjugend Petera Kranze přiblíží k jednotce svého syna a snaží se ho přesvědčit, aby odešel, protože proti ruské přesile nemají šanci. Peter, který zničil dva nepřátelské tanky a brzy bude od Hitlera oceněn medailí, nazve svého otce zbabělcem a uteče.  V bunkru mezitím Hitler rozdává rozkazy svým generálům. Zakazuje poražené deváté armádě ustoupit od Berlína a nařizuje jednotkám Obergruppenführera Felixe Steinera podniknout protiútok. Jeho generálové to považují za naprosto nemožnou věc. Hitler pak na dvoře vyznamenává mladé bojovníky medailemi a Petrovi říká, že je statečnější než jeho generálové. Poté se pak baví se svým oblíbeným ministrem zbrojení Albertem Speerem o taktice spálené země, nakazuje mu zničit německou infrastrukturu s tím, že slabí Němci si zaslouží smrt. A když Rusové město zničí tak to bude jen dobře - na troskách Berlína se může konečně postavit jeho vysněná Germania, jejíž model má na stole a připomíná svou velkolepostí starověký Řím, který však také padnul. Eva Braunová pořádá večírek v Říšském kancléřství, který však utne ruská dělostřelecká palba. Generál Helmuth Weidling se na bojišti dozvídá, že bude za svůj ústup popraven, a tak se vydává za vůdcem, aby očistil své jméno. Hitler je jím ohromen a udělá z něj velitele obrany hlavního města. Poté dojde k dalšímu setkání Hitlera s jeho generalitou, při kterém vznikne známá a epická scéna. Hitler se dozvídá, že Steinerova armáda nezaútočila, protože neměla dostatečnou sílu, což jej rozzuří a začne strašně křičet. Nadává na německou generalitu, lituje toho, že své vyšší důstojníky nenechal popravit jako Stalin, všichni jsou pro něj zbabělci a zrádci. Nakonec se zklidní a uzná, že válka je prohraná a že raději zemře, než aby opustil Berlín. Lékař Schenck je svědkem řádění SS, když popravují dva starší muže za zběhnutí a nedovede tomu zabránit. Hitler se dozvídá, že maršál Göring jej žádá o vedení státu, což jej opět rozzuří, označí jej za zrádce a žádá jeho zatčení a začne nadávat na to, jak Göring zničil Luftwaffe. Speer pak Hitlerovi oznámí, že neuposlechnul jeho rozkaz ohledně zničení německé infrastruktury a opouští Berlín, Hitler to ale snese celkem dobře. Peter najde mezi ruinami svou mrtvou rodinu a dochází mu, že boj v ruinách proti přesile nemá smysl. Hitler pak opět blouzní o tom, jak by mohl vyhrát válku a zvrátit nevyhnutelný konec tím, že dobude zpátky ropná pole na východě. Dozvídá se také o dalším zrádci - tentokrát jej zradil věrný Himmler, který začal jednat se západními spojenci. Opět začne křičet a nařizuje jeho popravu. Také zjistí, že Fegelein opustil svou pozici a nařídí jej popravit navzdory prosbám Evy Braunové, která jej chce zachránil, jelikož je to její švagr. Sověti se blíží ke kancléřství a morálka německých vojáků klesá a Hitler doufá, že jej zachrání dvanáctá armáda. Poté nadiktuje Traudi svou poslední vůli a ožení se s Evou Braunovou. Další den se dozvídá, že mu 12. armáda nepomůže, a tak se rozhodne spáchat sebevraždu. Nejprve nechá otrávit svou milovanou fenku Blondie, která je podle něj chytřejší, než spousta lidí. Hitler s Braunovou spáchají sebevraždu, jsou vyneseni na dvůr a spáleni, aby se jejich mrtvoly nedostaly Sovětům do rukou. Kancléřem se nyní stává Goebbels, ministr propagandy a Hitlerova pravá ruka. Generál Hans Krebs se snaží vyjednat podmínečnou kapitulaci s sovětským maršálem Čujkovem, ten ale jeho podmínky nepřijímá. Goebbels prohlašuje, že se Německo nevzdá, dokud je naživu. To se ale brzy změní. Přijde asi nejhorší scéna a hořký konec celého filmu - Magda Goebellsová dá svým dětem uspávadlo a pak je ve spánku zabije kyanidem. Na dvoře ji pak zastřelí její manžel a poté sám spáchá sebevraždu. Oba jsou opět politi benzinem a spáleni. Weidling poté v Berlíně oznamuje bezpodmínečnou kapitulaci německých sil. Mnoho vládních a vojenských představitelů včetně Krebse spáchalo sebevraždu poté, co se dozvěděli o porážce Německa. Peter zjistí, že jeho rodiče byli popraveni. Junge opustí bunkr a pokusí se uprchnout z města. K tomu ji pomůže malý Peter, který ji chytne za ruku a společně projdou kolem sovětských vojáků, najdou kolo a odjedou pryč. Tak aspoň pro ně dva to dopadlo dobře, i když ti ostatní si vlastně ani lepší konec nezasloužili. Dost depresivní film, odehrávající se především ve stísněných prostorech bunkru s fanatickým Hitlerem, kterému se klepe levá ruka kvůli Parkinsonovi, neustále se rozčiluje a jen těžce přijímá fakt, že je po šesti letech ničivé války poražen. Tento film se hodí vidět jen jednou za čas. Trošku mi přišlo, že se snažil vzbudit v divákovi lítost nad osudem jednoho z největších masových vrahů dějin. Doufám, že Putin a jeho zasrané Rusko brzo skončí stejně.

Asi jsem čekal něco lepšího, protože se mi tento film celkem táhnul a chvílemi jsem se fakt celkem nudil a jednou jsem u něj dokonce usnul. Tom Waitz byl samozřejmě vynikající a postavy byly celkem dobře vymyšlené, ale ten děj ubíhal strašně pomalu. Ve vězení se tak sejdou tři chlápci - prvním je Zack, neúspěšný DJ z rádia, který si chtěl přivydělat převozem auta, v jehož kufru byla mrtvola, kterou bohužel pro něj objevila policie. Druhým je pasák Jack, který si nejprve povídal se svou černošskou kurvičkou, načež dostal tip na nějakou devatenáctku a když ji chtěl vyzvednout, tak ho čapla policie. A k nim přibyde třetí, podivínský a ukecaný Ital jménem Bob, který umí anglicky jen velice obtížně, je věčný optimista a proti škytavce mu pomáhá kouření. Ten je v base kvůli neúmyslnému zabití, které spáchal v sebeobraně. Zack a Jack se začnou postupně nesnášet, ale Bob by si s nimi nejraději pořád povídal. Bob má však plán na útěk, který je úspěšný a všichni tři zdrhají bažinou před policejními psy až k řece, kterou je nutné přeplavat, ale Bob plavat neumí, naštěstí mu však Zack pomůže. Bob se ukáže jako velice schopný kumpán, protože umí sehnat jídlo. Bob rád cituje americké básníky a miluje Walta Whitmana a celkově má rád vše americké, včetně filmů. Hoši brzy objeví v lese dům jisté Nicoletty, do které se Bob bezhlavě zamiluje a zůstane s ní, zatímco vzájemně rozeštvaní Zack a Jack své cesty rozdělí...Příběh, který by mohl normálně zabrat maximálně hodinu je roztahaný do hodiny a tři čtvrtě, což se mi zdá kontraproduktivní. Nicméně chápu, že jde o nezávislý film.

Nebylo to úplně špatné, i když musím přiznat, že jsem se chvílemi při sledování tohoto filmu celkem nudil. Sledoval jsem příběh dvou hlavních postav - bývalého fotbalisty a hvězdného rozehrávače Davida Dunna, který na mě působil jako nudný a málomluvný patron, navíc měl také tomu odpovídající práci - dělal hlídače na univerzitním fotbalovém stadionu. Jednoho dne si tak David cestuje vlakem a snaží se sbalit vdanou ženskou, což mu nevyjde, ovšem chvíli poté má z prdele kliku - vlak zrychlí a vykolejí a všichni cestující kromě něj zahynou. David se probudí v nemocnici a nechápe, jak to, že on jediný tu havárii přežil, a ještě k tomu bez zranění! Po smutečním obřadu za všechny mrtvé cestující najde David za stěračem svého auta lístek s otázkou, jestli byl někdy nemocný a je pozván do umělecké galerie, provozované milovníkem komiksů Eliášem Pricem. S tím jsme se seznámili hned na začátku při jeho narození, kdy mu lékař diagnostikoval spoustu zlomených kostí v těle, která je důsledkem jeho vrozené nemoci - křehkých kostí, což je dáno nedostatkem osteoblastu. A tak se za ním David se svým synem Josephem vydává a Eliáš mu v galerii říká o tom, že oni dva musí být na opačné straně spektra - jeden je nezničitelný, druhý je naopak lehce zranitelný a oba jsou nějak propojeni. Davidovi se to nezdá, ale doma začne cvičit na benchpress a během chvíle se mu povede zvednout výrazně více, než očekával - 120 kg! David to poté rozebírá s Eliášem a říká mu, že se jako malý málem utopil, takže určitě nějakou slabost má. Ale nemocný podle všeho nikdy nebyl. A také si vzpomene na nehodu z mládí (kdy byl ještě fotbalovou hvězdou) se svou tehdejší přítelkyní a současnou ženou Audrey, se kterou mu to momentálně moc neklape. Při této nehodě se mu nic nestalo a vytáhnul ji zraněnou z vozu a poté seknul s fotbalem. David si také později při práci na stadionu uvědomí, že má mimosmyslové vnímání a dokáže pomocí letmého dotyku poznat lidi, kteří spáchali nějaký kriminální čin a postupně tuto schopnost vylepšuje - vidí přesně, co ten daný jedinec provedl. Jeden z těchto zločinců je také údržbář, který vtrhnul do rodinného domu, zavraždil otce a drží v zajetí matku a dvě dcery. David jej tedy pronásleduje až do domu v tmavé pláštěnce a v domě osvobodí dcery, bohužel nestihne osvobodit matku, protože jej údržbář shodí z balkonu do bazénu, ve kterém se David málem utopí, nebýt záchrany od dětí. Poté se snaží osvobodit matku, ale povede se mu pouze uškrtit toho hajzla, který ji předtím stihnul smrtelně udeřit. Další den je o tom článek v novinách, který ukáže David Josephovi a ten je z toho dojat, nicméně udrží tajemství svého otce superhrdiny. Posléze se David opět sejde s Eliášem v jeho galerii, kde si nejprve povídá s jeho matkou, která říká, že Eliáš toho za život hodně zažil a že se mu říkalo "pan Skleněný", takže to neměl lehké. Nakonec však zjistí při podání ruky Eliášovi šokující pravdu, že Eliáš je ve skutečnosti komiksový antihrdina, takže v tom je to jejich propojení. Nebylo to špatné, nejvíce napjatý jsem byl asi při scéně, kdy chtěl Joseph postřelit Davida proto, aby měl důkaz, že je jeho otec nezranitelný, naštěstí to však neudělal. Jinak se to celkem táhlo a obzvláště mě nebavily manželské a rodinné rozhovory mezi Davidem a Audrey.