Lapacka

Film jsem viděl v Dresden při čekání na jednoho známého. Musel jsem odejít pár minut před koncem, ale je fakt, že zajímavější byl ten úvod. Na úvod je filmové vyprávění epičtější, ale pak se to opravdu "zploští" do akčního příběhu, kde jsou sice zajímavé efekty, ale málo vyprávění. Jak se ta hrdinka např. posunuje na tom žebříčku a rozhoduje se, zda ji přijmou do té její frakce, tak tam jsem si říkal, že by možná bylo zajímavější, kdyby se tam opravdu nedostala. Jinak mě zaujalo rozdělené společnosti na pět frakcí, které mi připomínaly starou čínskou kosmologii Pěti elementů. A samozřejmě pohledy na post-katastrofické Chicago taky nejsou k zahození, s tím si autoři filmu vyhráli. Celkově jen průměr, knížka je zřejmě lepší.

Film celkem zajímavý, ale marný, jako celé komunistické hnutí v západní Evropě. Cosi tam možná dokázali, ale jedině proto, že se nikdy nedostali k moci. Díky tomu mohli být těmi "jako lepšími". Navzdory úsilí hlavního hrdiny prosadit komunismus se životní úroveň jeho spoluobčanů v průběhu celého filmu neustále zlepšuje. Na filmu mě jinak dále zaujalo, že je v něm pořád dobré počasí.

Hodně lidí tady píše, že má silný vztah ke knižní předloze tohoto filmu. Je možné, že je to vynikající knížka. Film dává znát, že je knižní předloha asi docela výjimečná, ale nepodařilo se to tak úplně přenést na plátno. Dvanáctiletí kluci tam vedou řeči o pár let starších puberťáků, chybí jakási podstatnější akce, myslím vývoj těch postav. Svět, který zřejmě dokázal vytvořit autor knižní předlohy, se v tomto filmovém zpracování docela rozmělnil. Na druhou stranu je zde obdivuhodně předvedeno, že pro lidi v USA je zcela běžné chodit do kostela a uvažovat o Bohu. V tomto směru je film docela zajímavý a poučný.

Tísnivý námět domácího násilí v takřka modelové situaci, navíc když si člověk uvědomí, že příběh má odraz v životním osudu autorky námětu. Těžko tedy kritizovat autory filmu, že dvě hlavní postavy jsou vyhraněny do extrémních podob až karikatur. Naprosto neschopný chlap a naivní dobračka. V životě bývají věci komplikovanější, podstatou je zřejmě nutnost rozeznat hranici, kdy se případná partnerská krize dostane na špatnou kolej. Sama Monyová asi byla daleko více komplikovanou osobností, čtenářky ji milovaly a skupovaly její knihy po tisících výtisků, ale přesto dlouhodobě žila ve vztahu poznamenaném domácím násilím. Život poznamenaný krutým hnutím osudu.

Komedie, v podstatě konverzační, která má kunderovské ladění a takovou absurdní zápletku. Zajímavé poučení, že lidi někdy ani neví nebo sami netuší, co mají ve svém vztahu podporovat, co je mezi nimi vlastně dobré. Domnívám se, že v té době - polovina 70. let 20. století - lidi prostě takhle "nezávazně" k vlastním vztahům přistupovali, bavili se představami, co by bylo, kdyby... o záměnách a výměnách partnerů. Je to takový dokument o krizi rodiny a krizi přístupu... taky se tam např. neobjevují žádné děti... na ty se v podobných případech prostě nemyslí. Příběh, který jako by vymyslel nějaký ten "truchlivý bůžek..." Společnost se dneska dělí na menší část těch, kteří chtějí žít s perspektivou větší rodiny a tomu odpovídajícího stabilního vztahu a větší část těch, kteří podobně neuvažují. Tehdy to možná ještě bylo naopak. Sympatické je herecké obsazení.

Je fakt, že po filmařské stránce je tenhle dokument jedno velké klišé - jak se na chovné stanici v Kostarice tři Američanky - amatérské chovatelky - plus jedna absolventka - starají o mláďata lenochodů. Člověk se z toho nedozví nic moc o okolnostech, neřeší se tu žádné globálnější problémy. Ale na druhé straně právě ta lokálnost je možná podstatnou kvalitou tohoto dokumentu, že totiž i velmi podivně vyhlížející věc se daří, pokud se dělá opravdu se zaujetím a s láskou. V podstatě by se asi něco podobného dalo natočit o ledajakém psím útulku. A tady nastupuje druhá kvalita filmu, že je zajímavé, jak svérázné tvory Pán Bůh stvořil... Anebo obecněji řečeno, pro jaké je místo na téhle planetě... Právě u těch lenochodů je zajímavé, že se jedná asi o nejpomalejší savce na světě... to v tomhle snímku dost vyniká... a proklimbali se až do našeho století, což jsem ocenil... Mimochodem, z Wiki jsem zjistil, že Lenochod dvouprstý se v České republice chová celkem v pěti zoologických zahradách: ZOO Jihlava, ZOO Olomouc, ZOO Praha, ZOO Ústí nad Labem a ZOO Zlín.

Zatím hodnotím třetí díl - Druhý dech. Líbilo se mi to, sympatický příběh s nadějí, že i ze dna se dá - někdy - zvednout. Bylo by snadné natočit to bez pointy, jao "volný pád". Ale právě ta jiskra naděje je tam v téhle době docela důležitá. Říkal jsem si, že je dobře, že tu ČT máme, když tohle umí natočit. Nic obdobného jsem na komerčních tv programech delší dobu neviděl.

S lítostí musím konstatovat, že duch Čťyřlístku je v tomto filmu rozbitý a jsou tam docela podbízivé "vtipy", ze kterých mi bylo několikrát trapně. Přece jenom jsem čekal něco jiného. Převést komiks postavený na krátkých příbězích do podoby celovečeního filmu není jednoduché, to bylo vidět např. na filmu Simpsonovi. Je to složité i proto, že Čtyřlístek nemá námět klasické pohádky, ale kombinuje pohádku a moderní dobu, příp. sci-fi. Z toho důvodu musí scénárista zkoušet něco nového a nemá jednoduchou práci. To uznávám, nicméně tady nezafungovala jakási primární sebekritika, nikdo ty nápady nezkorigoval a film zkrátka nemá ten "glanc", který bych od značky Čtyřlístek čekal. Pro mě teda zklamání.

Každý asi nemá náladu na dvě hodiny politických bojů a půlhodinku rodinného/válečného příběhu. Mně to ale přišlo dost napínavé a dost z praxe. Politika v dřevní podobě, bez mobilů, televize, schopnost vést rétorické proslovy, využívat slabých míst svých protivníků, taktizovat a vést jednání k vytčenému cíli... Bylo to prostě zajímavé a sympaticky "dřevní".

Viděl jsem dokument 76 Days Adrift, mapující v rámci této série skutečný příběh jachtaře Stevena Callahana a byla to pecka.... http://en.wikipedia.org/wiki/Steven_Callahan