Lapacka

Film vyšel jako příloha Revolver Revue č. 78/2010. Zaujalo mě, jak popisuje odlehlé východosibiřské město a život v něm. Martin Ryšavý se v tomto filmu do města vrací, už zde nějakou dobu pobýval a napsal o tom román Cesty na Sibiř (2008). V tomto filmu se s kamerou setkává v Jakutsku se svými přáteli a komentuje tato setkání i procházky městem samotným. O své metodě na úvod říká, že bude točit všechno a později to sestříhá. Vzdálené město jako model života ve vysněné idyle, ve splněném přání, která je zároveň drsnou realitou - života lidí v chudém městě v podmínkách zmrzlé Sibiře. Do jednotlivých událostí, situací a okamžiků zachycených v tomto filmu projikuje autor filmu mnoho ze sebe. Ale události a situace, se kterými se tam setkává jsou silnější tehdy, když je po svých úvodních komentářích nechává více hovořit samy. Ryšavý se v Jakutsku pohybuje ponejvíce mezi umělci - jsou jimi divadelníci, filmaři, podivínský stavitel "zámku" pro děti z kovového sběru s osobitou filosofií. Město jako by žilo právě v této rovině, běžný život Ryšavého nezajímá, nepouští se příliš do jiných rovin života ve městě, pohybuje se především v tomto společenství tvořících a dalo by se říci cosi nevyjádřitelného hledajících přátel. Plus jeho setkání se starší ženou, učitelkou mateřské školy, které příliš nerozumí, a která je vůči němu zároveň dost otevřená a zároveň ho bere s nadhledem. Je to zajímavý dokument, ale spíše jsou zajímavá ta místa a ti místní lidé, než autorské zpracování. To je nejlepší tam, kde do děje Ryšavý příliš nezasahuje a nekomentuje, kde je sám vlastně jedním z účastníků toho života. Otázkou samozřejmě je, zda by vyznění těch okamžiků bylo tak silné, kdyby do děje Ryšavý svými občasnými komentáři diváka nevtáhl. Celkově zajímavý dokument.

Sympatický dokument, kde se dají rozlišit etapy vývoje fotografky, v Rolling Stone fotila rockery tím, že splynula s pozadím a zachytila atmosféru, to, co chtěl čtenář o svých stars vědět, jako by s nimi taky byl. Pak komcipované fotky, kde stars hudební i herecké překvapovala jednoduchými vtípky a ony na chvilku vypadly ze svého světa a hledí z těch fotek na kameru a čtenáře, diváka, se zájmem, co se okolo nich děje. Pěkný dokument, samozřejmě v něm různí hosté a mnohé zbytečné řeči zastírají podstatu dění, ale poučenější divák si to důležité přebere a ten šum - glamour - odfiltruje.

Sledoval jsem díl o Číně, je to spíše cestopisný dokument, Hans Küng popisuje čínská náboženství dost výběrově, o Knize proměn nebo kosmologii tao tam není mnoho informací. Následný český komentář je popisně vědecký a nezajímavý, nicméně ta první část má díky obrázkům z Číny dobrou atmosféru. Celkově průměr.

Kladem filmu je schopnost obrátit pozornost publika k politickému teroru 50. let. Bondy v době, kdy nevěděl, co chce a hledal sám sebe. Zústal celý život pomýleným levičákem, i přes tyto zkušenosti, a pro mě je otázka proč. Snad nějaký nepřekonaný otcovský komplex? Film každopádně nadprůměrem současné české produkce. Druhé plus je, že motivy typu básník, literatura, tvorba nebývají dnes ve filmech časté. Hádek coby mladý Bondy balancuje kdesi mezi Leonardem di Capriem a Curtem Cobainem, proč ne.

Vyšetřování ztráty třídní knihy je druhá nejstarší hra Divadla Járy Cimrmana. Odráží se v ní poetika a kontext absurdního dramatu konce 60. let. Stavba hry je schematická a tím se docela odlišuje od jiných her, které Cimrmani napsali. Jedná se o podobenství ze světa funkcionářů. Učitel - ředitel - inspektor - rada... s tím, jak se zvyšuje postavení těchto lidí v žebříčku moci, tak z jejich projevů na jevišti mizí lidskost a posiluje se hlupácké ztotožnění se s úřadem. Tím je hra docela politická, což ji spojuje např. s hrou Posel z Liptákova. Dá se ale říci, že tady byli Cimrmani poplatní určitému divadelnímu proudu, který v době vzniku této hry s sebou nesla doba. V demokracii by i ti vyšší funkcionáři mohli být více lidští, jelikož mají více možností k jednání. Hra je hodně racionální, konstruovaná a není tam tolik vtípků a emocí, jako v jiných hrách tohoto spolku. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1et%C5%99ov%C3%A1n%C3%AD_ztr%C3%A1ty_t%C5%99%C3%ADdn%C3%AD_knihy

Je to docela dobrý film, pokud člověk má chuť se přenést přes scénář jak od Párala z dob konce socialismu. Trochu schéma, ale zase celkem pestré kulisy a nápadité herecké obsazení. Vztahy poněkud upadlé starší dospělé generace, bonviván Bartoška, Oldřich Kaiser celkem dobrý v období velmi pozdní puberty... sice není pravděpodobné, že by pálil v takovém období zrovna za tím typem ženy, jako je Bartoškova partnerka v tomto filmu, gymnaziální učitelka pětapadesítiletá, ale v příběhu to je podáno celkem věrohodě. Řekl bych v současné produkci lepší český film, který samozřejmě míří na úplně jiného diváka, než je průměrný uživatel ČSFD ...:-) Pěkné vtípky v podání Oldy Kaisera a Evy Holubové, taky celkem dobrý nápad se Šteindlerem coby řidičem záchranky a pár jiných. Tenhle film mě neurazil a potěšil.

Film o politikovi Havlovi je překvapivě lidský. Pohledy do zákulisí, ale hlavně pohledy na důležité okamžiky Havlovy prezidentské kariéry. Zaujalo mě, jak je v nich Havel schopen být na úrovni okamžiku a většinou má energie víc, než jeho poradci, snad s výjimkou celkem pohotového a racionálního Ivana Medka. Pěkný okamžik např. jak se Havel jde projít po zdevastovaném Hradě na začátku 90. let a setkává se tam s těmi zahrádkáři. Nebo samozřejmě návštěvy z USA, BIl CLinton a potom Rolling Stones. Z domácích politickým okamžiků je tam zajímavé mistrování Václava Klause, kterého se však nepodařilo nijak změnit. Klaus taky např. na rozdíl od Zemana ve filmu nehovoří, zřejmě nedal souhlas s vystupováním ve filmu nebo vůbec s filmováním. Důležité jsou taky okamžiky, kdy se připravuje, co Havel řekne novinářům, dokument přináší náhledy do "dílny" politika v dnešní době médií. Hodně dobrý film, pro mě vysloveně příjemné překvapení.

Film je poměrně zdlouhavý a těžký. Na druhé straně dobře koresponduje s Dostojevského románem. Důležitá je titulní postava, muž, který je psychicky otřesený válečnými událostmi a vrací se z války do společnosti, která řeší záležitosti běžného života, majetek, vdavky. Ten chlapík je postaven před těžkou volbu, kterou známe z řady jiných příběhů. Miluje prostou dobrou dívku, zatímco je přitahován a v podstatě ovládán jinou, která jej jakoby strhávala do světa snů, představ, stínů. Příběh stejně jako v Dostojevském nekončí dobře. Režisér se pokusil divákovi předat tragiku podobného rozhodování. V běžném životě to dopadá lépe, jenže tady ten příběh je právě o tom, že to dobře dopadnout nemusí. Jsem rád, že jsem ten film viděl, avšak příště zvolím opět něco lehčího...:-) Doporučená literatura k těmto otázkám: Robert A. Johnson Věčný příběh romantické lásky (Portál 2003)

Celkem dobrý film, který jsem viděl na podzim 2008 v rámci Festivalu francouzského filmu. Příběh osamělého Yvana, který dováží z ameriky ojetá auta a pak je zkouší prodat, vlastně ve filmu jen okrajová charakteristika, vyprávění rámuje jedna cesta za jedním takovým neúspěšným obchodem. Během této cesty potkává Yvan různé osamělé lidi, podivíny, kteří jsou uzavřeni každý ve svém životním příběhu. Smutné a přitom pestré, lidsky, vypravěčsky i na kameru. Dlouhé pohledy na přírodní vesnickou krajinu jako od mého oblíbeného Aki Kaurismakiho. Rockenrolová hudba jako doprovod. Sympatický film, jsem rád, že jsem ho viděl.

Tenhle film jsem viděl 2x, jednou v kině a jednou na DVD od Netflixu. Přišlo mi, že jsou tam dobré nápady, to auto na atomový pohon, ten looserský hrdina, potom ten odstup od nablýskané konzumní společnosti... Repo Man je někdo, kdo se živí tím, že hledá auta, která si jejich majitelé vzali na půjčku nebo na leasing a pak přestali splácet a odstěhovali se na neznámou adresu. Takže je to docela dobrodružné povolání, ke kterému se hlavní hrdina dostane, když ho vyhodí z pozice doplňovače zboží v "no-name" low cost supermarketu. Celkem mi to přišlo jako docela vtipný film, ale jelikož jsem to viděl jen v původním znění, tak jsem děj víc chápal až na druhý pokus. Možná pro někoho trochu rozvláčný a moc "psychologický" film, ale mně se líbilo, jak si ten hrdina začne hledat vlastní svobodu v životě. Má to takovou poetiku punku.