AGAMENON

Osobně nemám rád, když jsou tříhodinové (nebo i vícehodinové) filmy na nejrůznějších databázích rozděleny na dva samostatné filmy. Jedná se přece o jeden snímek a tak by měl být i hodnocen, přesto se najdou výjimky a Nibelungové k nim patří. Důvod natočení tohoto německého národního eposu je více než jasný. Když Horst Wendlandt v roce 1962 produkoval Poklad na stříbrném jezeře, nemohl ani tušit, jaké historické události byl nápomocen. Nejenže dal vzniknout nejdražšímu poválečnému snímku, ale rozpoutal doslova a do písmene mayovkománii. To samozřejmě nemohlo uniknout bystrému oku jeho souputníka Artura Braunera. Ten brisktně uvedl do kin Old Shatterhanda a začal natáčet svou vlastní mayovskou sérii. I když byla tato konkurenční řada úspěšná, ta Wendlandtova si vedla o kapánek lépe, co do návštěvnosti i kvalit. Brauner se proto rozhodl, že svému konkurentovi vytře zrak a natočí nefalšovaný historický velkofilm, což byl v té době již mrtvý žánr. Ani tato skutečnost nemohla Braunera odradit. Za námět byl zvolen, již jedenkráte natočený, středověký epos o Nibelungzích. Do režisérské sesle se posadil tvůrce těch nejlepších mayovek z konkurenční série Harald Reinl, který si sebou přivedl osvědčený tým spolupracovníků. Natáčelo se v tolik oblíbené Jugoslávii, poté i na Islandu a ve Španělsku. To vše bylo nasnímáno na 70mm film. Brauner dokázal shromáždit to nejlepší, co tehdejší komerční německá kinematografie mohla nabídnout, přesto je celkový výsledek poněkud rozpačitý. Film je rozdělen do dvou samostatných částí. Prvý díl nese název hlavního hrdiny Siegfrída. A tady leží zakopaný pes. Siegfried by měl být hlavní postavou, ale tou díky scénáři, ať již od počátku či díky pozdějším úpravám, rozhodně není. Diskutabilně se může jevit i obsazení této role, jako „ideální“ představitel byl zvolen olympijský medailista ve vrhu kladivem Uwe Beyer. Ten má sice krásně vyrýsované svaly a zcela prozaických důvodů běhá polovinu filmové stopáže, jen v kožešinové bederní roušce, přesto o jeho hereckých schopnostech lze více než pochybovat. Takže místo udatného reka, jakým měl původně Siegried být, který dokáže skolit dokonce i draka, je divák konsternován zjištěním, že bohatýr díky neherci Beyerovi působí spíše coby zaostalý venkovský balík. Tato skutečnost ještě více vynikne, při srovnání jeho výkonů a ostatních kolegů. Dalším nepodstatným problémem je žánrový rámec, hlavně u prvého dílu, který má být čistokrevnou fantasy. Co si budeme namlouvat, v roce 1966 počítače zabíraly několik hal a jejich výkon byl srovnatelný s kapesní kalkulačkou, tj. všechny efekty se museli dělat ručně. Bohužel nebyl angažován král pookénkové animace Ray Harryhausen, a tak byl drak vytvořen v „životní“ velikosti, poháněn mnoha servomotory. Přezevšechnu snahu tvůrců, působí dnes Fafmír značně úsměvným dojmem, což se dá říci i o ostatních fantasktních motivech. Až to může evokovat dojem, že divák nesleduje historický velkofilm, ale výpravnější ruskou pohádku. Tato něchtěná komičnost, sráží jinak kvalitně odvedenou práci všech zůčastněných. Nelze neobdivovat krásné exteriéry, počínaje jugoslavskou „stepí“, přes rozekláté útesy islandská, až po skaliska grotesktních hřibovitých tvarů ve Španělsku. Když k tomu všemu připočteme monumentální stavby, bohaté kostýmy a slušnou hudbu, zamrzí nedostatky o to více.

Třetí zpracování (italský, němý a televizní nepočítám) knihy o kozáckém atamanovi Tarasi Bulbovi. Coby národního klenotu, se jej ujali ruští filmaři, což může mít své přednosti i neduhy. Za klad lze považovat pietnější přístup k předloze, protože americká verze se od předlohy v mnohém liší. Druhou stranou mince však zůstává jistá kontroverze mimo území bývalé SSSR. Neboť film je možno označit za antisemitický a protipolský. To zaprvé není pravdou, jelikož negativní postoj hrdinů k tomuto národu je přítomen již v knize. Za to s druhou výtkou nelze než souhlasit. Poláci tento film musí milovat a jistě si jej budou pouštět na den státnosti, jako i např. 1612. Snímek je vyloženě antipolský, neboť ani jeden příslušník polského národa, zde není ukázán v kladném světle, buď je to tyran, sadista, požitkář či jako hlavní hrdinka, kurva. To samé se týká víry, pouze ta pravoslavná je ta pravá a jediná, ostatní jsou kacíři. Osobně bych spíš položil otázku. Je vůbec tato kniha vhodným materiálem k natočení oslavného mohutného historického snímku? Já tvrdím, že nikoliv. A to z jednoho prostého důvodu. Kozáci, jakožto hlavní hrdinové, nejsou zrovna ukázkovými příklady k následování. Byla to totiž dosti diskutabilní (eufemisticky řečeno) skupinka lidí, žijící velmi svobodným životem, jejichž hlavní obživa byla válka, drancování či sloužili jako žoldnéřské vojsko (často i proti křesťanům). Avšak co nepřekvapí, je myšlenkový posun díla, byť děj je zachován překvapivě věrně. Pořád se ve filmu mluví o Matičce Rusi, jenže je třeba poznamenat, že kozáci byli ukrajinci a rusy zrovna nemilovali. V předloze nic takového, to jen režisér a scenárista v jedné osobě, ventiloval své politické smýšlení. Co mne velmi mile překvapilo, byla „zastaralost“ bojových scén, tj. kamera se neklepala, nebyl ani frenetický střih a souboje měly dokonce choreografii. V dnešní době dosti nevídaná to věc. I když práce se statisty mohla být na větší úrovni, aby jejich počty působily větším dojmem. Ke kladům bych ještě přičetl nádherný hrad (Kamyanets-Podilsky), krásné exteriéry, Bohdana Stupku v hlavní roli, který je právem pokládán za nejlepšího ukrajinského herce a Magdalena Mielcarzová, která nám od dob Qvo Vadis dost zhudbla, což mělo negativní dobat na horní partie, ale pořád je to krasavice. Jen bych režisérovi dal jednu drobnou radu. Pokud bude příště točit velkofilm, ať vyčlení nějaké peníze i na orchestr, takže divák nebude nucen poslouchat, již beztak hrubě průměrnou muziku, hranou na obstarožní samohrajky, pořízené za pár rublíků v GUMu.

Od filmu jsem vůbec nic nečekal, první díl jsem kdysi viděl na Nově a byla to dost průměrná záležitost. Takže pro mne bylo nesmírným překvapením, jak skvěle jsem se bavil (a haranti evidentně taky nechrněli). Příběh není nijak extra složitý a už vůbec není nutná znalost předchozího dílu, avšak to co film povyšuje nad průměr, jsou všemožné intertextuální (není to rajcovní pseudointelektuálské slovo?) odkazy na bondovky (plus další filmy jako Batman, atd.), hlavně úvodní scéna s titulky je absolutně dokonalá. Snímek je uváděn v kvalitním českém dabingu a potěšilo angažování Pavla Soukupa na postavu "Hanibala" Zvonečka, ssss.

Tak lživou anotaci jsem ještě neviděl, neboť to co je v ní napsané, ve filmu v drtivé většině vůbec není. Ale po pořádku. Tento snímek rozhodně nelze zařadit do mnou běžně sledované produkce. Nikdy jsem neměl rád filmy s naturčíky, navíc natočený na černobílý neširokoúhlý materiál. Ale byl jsem vystaven soustavnému psychonátlaku a má vůle byla zlomena. Jenže ouha, to nač jsem se nejvíce těšil, tj. Jorge je bez práce a musí začít hledat novou (anotace to tvrdit), ve filmu není přítomno. Takže všechny ty zábavné okamžiky, jak se k čemukoliv absolutně nepoužitelný Jorge bude ucházet o volné pracovní místo (samozřejmě to budou nabídky jež obdrží na úřadu práce) a absolvovat pracovní pohovory. Na to jsem se hrozně těšil a nedostal. Zbytek je sice taky zajímavý, ale nemůžu si pomoct, Jorge vypadá jako pěkný úchyl a jeho bezemočnost, až na malé Fred Asterovské hrábnutí na schodech, je děsivá. Co mne však upoutalo je hudební složka, musím si ji sehnat.

Kvalitní starý scifi film podle světoznámé knihy, byť spíše preferovat delší povídka, H. G. Wellsa. JIž je to pár let co jsem si tuto útlou knížečku půjčil v knihovně a za doprovodu Morriconeho Pro hrst dolarů a Pro hrst dolarů navíc, ji s gustem za pár hodinek přečetl. Kniha v sobě snoubí notnou dávku humanity, napětí i důraz na sociální otázky. Co jiného jsou Morlokové, než vykořisťovaný proletariát, pracující na zahálčivé Eloie? Dnešní divák již nebude tolik okouzlen, jako jeho předchůdce před půl stoletím. Je to bohužel nevyhnutelné, ale vše stárne. Zajímavostí předlohy je, že si každý tvůrce i přes omezenost psaného textu může zvolit, jaký žánr chce mít. Buď se vydá klasickou dobrodružnou cestou, jako nejnovější zpracování z roku 2002 či vytvoří nefalšovaný horor, což se bohužel zatím nestalo, byť příběh k tomu nebezpečně svádí. Palova verze je něco mezi, možná kdyby snímek režíroval některý z makabrózních tvůrců, nebylo by to na škodu věci. Film ve své době nebyl nikterak extra výpravným dílem, zvláště když porovnáme rozpočet Palovy o sedm let starší a třikrát tak dražší Války světů. Trikaři použili jednoduché, přesto nesmírně působivé efekty, které však dnešní náctiletý divák asi příliš neocení. Skladatel Russell Garcia zkomponoval pěknou hudbu, i když většina nejkrásnějších pasáží je přehlučena zvukovými efekty. Takže lidem, kterým nevadí, že film na který se dívají je často starší než oni a mají rádi Viktoriánskou éru (Pyramida hrůzy bude asi už nepřekonána) a scifi, nelze než doporučit.

NESNÁŠÍM RUČNÍ KAMERU, NESNÁŠÍM A NESNÁŠÍM!!! Triky i příroda se mi líbily, ale to je tak všechno.

Dovolil bych si dát tvůrcům malou radu. Měli by změnit žánr z komedie na horor, či snad dokonce teror, neboť právě tato slova nejlépe vystihují výsledek jejich činnosti. Je přirozené, že s přibývajícími díly jakékoliv série, jde kvalita nezadržitelně dolů. Proto je nutné si vždy na začátku položit stěžejní otázku. Stojí to za to? Stojí věškeré snažení lidí pracujících na filmu za konečný výsledek? Nevzniká další díl jenom kvůli finančnímu obohacení? Samozřejmě nejsme takoví bloudové a dokážeme rovnou odpovědět, že ano. Kvůli čemu jinému, než penězům by to vznikalo, přesto otázka směřuje k něčemu jinému. Zda budou vznikat další, další a další pokračování, jenom kvůli ziskům, ať bude výsledek jakýkoliv. Právě Lovecká sezóna se na toto rozcestí dostala. První díl nebyl ničím extra a dost překvapivě se stal diváckým hitem, proto logicky následovalo pokračování, které byť primárně určené na video, šlo v mnoha zemích, nás nevyjímaje, do biografů. Nelze se ubránit pocitu úlevy, že tentokráte byly promítačky ušetřeny a třetí díl si to zamířil rovnou tam kam patří, tj. do videopůjčoven. Největším zádrhelem je scénář, který je snůškou bezradností a trapností. Není se čemu divit, neboť jej má na svědomí stejný člověk, který je podepsán i pod předchozím dílem, v kterém ze sebe evidentně vydal absolutní maximum. Většina postav z předchozích dobrodružství je upozaděna a je jim svěřena role statistů, neboť na scénu přicházejí nové postavy, jež mají dodat příběhu novou krev. Myšlenka to je vcelku logická, teď je ovšem otázkou, zda neustále slintající a prskající maniodepresivní lama, je tou novou krví, mající za cíl dodat příběhu další komickou postavu, či spíše v divákovi nevyvolá dávivý reflex. Po technické stránce se film drží kvalit předchozího dílu, takže animace má k dokonalosti daleko, přesto může být klidně film uveden v kině se sníženým vstupným, neboť takovou Barbie převyšuje nejméně o pět loktů. Tak jako každý animák uvedený do kin, byly i předchozí díly opatřeny českým dabingem, který se rozhodně povedl. Aby taky ne, když na něm spolupracovala naše dabingová legenda Olga Walló. Tentokráte bohužel již její služby využity nebyly a na výsledku je to dosti znát. Obsazení některých rolí je odlišné, byť moje averze k Bohdanu Tůmovi se stále stupňuje, přesto mi jeho hlas chyběl a hlavně počet dabérů klesl, což má za následek, že si experti jako je Libor Terš dábli asi tři, čtyři postavy. Pokud vznikne i čtvrtý díl, rozhodně si rozmyslím, zda se na něj podívám.

Po celou dobu jsem měl neodbytný pocit, že hraji videohru, od které mi někdo sebral joystick. Osobně nejsem příliš velkým zastáncem filmů, na nichž se podílí více režisérů (teď myslím animované), neboť každý má své specifické vidění, což příliš k homogenizaci výsledného díla nepřispívá. Nejméně se mi líbily sudé "kapitoly" . Na druhé straně barikády byla první kapitola následovaná třetí a pátou, byť zpracování božského Vergilia se mi líbilo právě nejvíce v třetí.

Neskutečně vyděračský počin, který se nám snaží zavrtat až do morku kosti a dolovat z nás emoce, na můj vkus až příliš. Přesto bych film uplně neodsoudil, je jasné, že když na scénáři a režii spolupracuje otec kluka, který posloužil jako předloha, tak se jistá glorifikace hlavního hrdiny dá čekat. S tou náboženskou agitkou bych tak silně neoperoval, jako někteří jiní, přesto je otázka, zda desetiletý kluk má tak silnou víru, byť na druhou stranu mu nic jiného nezbývalo. Nejsem ani nadšený, ani zhnusený, prostě klasický cajdák na nedělní odpoledne.

Kendrickův křesťanský opus, druhý, po včera zhlédnutém Vzepřít se obrům. Je mi jasné, že v naší zarytě ateistické společnosti jeho snaha asi nebude příliš vítána. Je škoda, že právě z tohoto důvodu spousta lidí film odsoudí. Nejvíc za pozornost stojí ze života odkoukané manželské dialogy, vtipné špičkování kolegů a neskutečně sympatičtí sousedé. Ano film je sice prokřesťanský, přesto se nejedná o nějakou hysterickou fanatickou agitku.