Polik_

Tak jsem tady 26 let po tom, co se pan Olmer podle některých dopustil prvního porevolučního zločinu proti lidskosti. Atmosféru za kterou se tu symbolicky nechává jedna hvězdička posoudit nemůžu, ale něco hodné jedné hvězdy v sobě film má. Už z prvních minut otevíracího monologu proneseného s takovým nezájmem, nulovou intonací v hlasu a až parodickým opovržením je jasné, že tohle bude pro generaci Z nevšední zážitek. Všechny ty bizarnosti, které tvůrce evidentně považuje za normální jsou vůbec tím nejlepším na celém filmu. Hůř potom působí hluchá místa, která mají být vtipná a překvapivě nejsou. Znamená špatná tvůrčí vize špatný film?

Když se chci podívat na životopisný film, tak očekávám výrazně zajímavější příběh než ten o bezradných doktorech, mylné diagnóze a zázračném syrském léčiteli. Tempo především v druhé polovině je neúnosně pomalé. Po Susanině hospitalizaci děj jakoby zamrzne a začne povolovat až na posledních 10 minut, které byly vysvobozením jak pro Susannu, tak i pro mě.

„You want to see the most beautiful thing I've ever filmed?“ - Cesta za hledáním té pravé, nezkažené a ryzí krásy už nemohla být lepší. Postava Lestera Burnhama je manifestem vzepření, změny i sebeuvědomění najednou. Jeho vnímaní světa se mění a poznává, že není krásné, vše co se třpytí.

Jednodušeji postavený příběh o militantním zneužití technologií a oslavě toho „lidského“ byste jen těžko pohledali. Hlavní hrdinka skrz celý film prochází znovunavrácením ztracené paměti a nešikovně napsaný scénář ji při tom doprovází na každém kroku. Nesrovnalosti bych Číňanům (potažmo Američanům) byl schopný odpustit, ale neprůstřelný kufřík, Stormtrooper aim neberoucí konce a chování postarší ženy k „prvně“ viděné Motoko, už tak nudný děj potopily ještě níže. Formu také pochválit nemůžu, zato prostředí se vyvedlo. CGI dostali do rukou správní lidé a město i všechna jeho zákoutí vypadaly dobře. Z filmu jsem si vzal pramálo a přesně takové hodnocení mu tady nechávám.

Solidní krimi drama s neokoukaným scénářem, ve kterém ale ne vše funguje. Samotný proces s Leinenovo investigací (nejen) v Itálii je hezky vystupňovaný a odlehčení prostořekou slečnou z pizzerie do příběhu hezky zapadá. Hůř se filmu daří v rovině obhájcova osobního života. Otázka jeho původu je vyřčena, rozvedena a zazděna. To samé s jeho otcem. Jsme představeni, Leinen ho pověří rešerší, vezme si od něj výsledky a potom se na něj prostě zapomene. Takových záležitostí by se běžně jen těžko všímalo, nicméně zbytek filmu působí zvlášť propracovaně a mimo výše zmíněné za sebou nechává minimum neobjasněného či nedořešeného.

Vtipně, přesto však věcně podané životní osudy dvou největších géniů počítačové doby. Samozřejmě je řeč o Stevu Wozniakovi a Paulu Allenovi. Jejich mimořádné nadání by zůstalo nespatřeno nebýt vizionářů Jobse a Gatese. Tvůrci se nesoustředí na technickou stránku počítačů, ani vynikající prezentační dovednosti obou výše zmíněných, nýbrž na ideologický vztah jejich společností s tehdy monopolní IBM. Film také nabízí trochu odlehčený a humorný pohled do celé problematiky, kterému dominuje nepřekvapivě Steve Ballmer. Nejen on vás však dokáže rozesmát a donutit si uvědomit, jak šílení museli Jobs s Gatesem vlastně být.

Děsivé mi to tedy nepřišlo ani trochu, nicméně celý film svižně ubíhal, matka i zbytek dívčího ansámblu byly dobře zahrané s výjimkou Moretz, která mi tentokrát do role moc nesedla. Co mě však výrazněji odrazuje od vyššího hodnocení je to, jak tvůrci nakládali s Carrieinými superschopnostmi. Pokud by se někdo v příštích letech rozhodl znovu pustit do remaku, změnu bych očekával právě tady. Schéma se kterým Pierce pracuje, je tak strašně ohrané a už tisíckrát omílané, že místy (třeba při studiu spisů v knihovně) se dostává na úroveň klasické automatizace hodné superhrdinských klišé. Na Piercinu hororovou prvotinu to však není vůbec špatné.

Ani vlastně nevím, za co je ta jedna hvězdička. Film je tak prostoduchý a tematicky nevyhraněný, že dávat mu podtitulek drama musí být záležitost spíše formální povahy. I délka byla zvolena značně neúměrně, celých 90 minut se neskutečně táhne a nezajímavost děje podtrhuje ten fakt, že k pochopení podstaty filmu, vám vlastně stačí zhlédnout prvních a posledních 10 minut + scénu s "Buddha's Womb", zbytek je jen omáčka, jejíž největším tahákem je Daddario a její (dvě) přednosti.

Výpovědně konzistentní a uvěřitelná interpretace toho, co se v dubnu 2013 při bostonském maratonu vlastně stalo. Filmu se nedá upřít umělý dramatický nádech, sestávající mimo jiné z „namontování“ postavy Marka Wahlberga do událostí oněch osudných dní. S doručením zprávy, že ten den Američané vlastně více získali než ztratili, jsem na rozdíl od většiny problém neměl. Koneckonců Berg odvedl dobrou práci a trochu moralizování sem tam střihnutého patosem si zasloužil. Na co jiného než patriotismus (a komunisty) vlastně Amíci slyší.

Když si někdo bude stěžovat, že všechny filmy které v poslední době viděl, byly to vlastně jen to samé v jiném kabátě, tohle bude první záležitost, kam ho pošlu. Krippendorf vyšlapává cestu pro dramata s minimem jakýkoliv dialogů a verbálního projevu celkově. Je vidět, že v Německu se na rozdíl od tuzemské scény, nebojí zabrousit do nových končin, a ačkoliv ne vždycky se experiment povede, někam tamní kinematografii posouvají. Tohle není film pro mě, ale vůbec bych se v budoucnu nedivil posunu do červeného hodnocení.