Xeelee

Mezi dvěma ohni je sympatická komorní a poměrně minimalistická záležitost. Tvůrci ale mohli být důslednější a zapracovat na formě. Hlavně tak v první třetině (možná polovině) filmu mohli být minimalističtější se střídmějším střihem (stopáž je krátká, její natáhnutí o nějakých 10 minut by nebylo nic neúnosnýho), statičtější kamerou, míň zoomováním… Hudba spíš lehce odváděla pozornost od příběhu a emocí postav a bylo by to na většině míst lepší bez ní. Tyhle věci by rozhodně podtrhly atmosféru snímku. I přes tyhle nedostatky ale hodnocení zaokrouhluji směrem dolů. Postupně se totiž tempo subjektivně pomalu zvolňovalo a snímek mě začal pohlcovat. Je velmi emotivní a najde se v něm i několik opravdu silnejch scén, kdy nejspíš ukápne nějaká ta slzička nejen samotářskému námořníkovi (posezení v restauraci, závěr…). To vše bez sebemenšího náznaku citovýho vydírání. Li je moudřejší než většina lidí, který znám, a neherečka Ling Chu, která ji ztvárnila ve své první a asi i poslední roli, opravdu zazářila. Škoda, že si nevystřihla víc dětských rolí v podobných nezávislých filmech. V době napsání komentáře (2010) už jí bude táhnout na třicet.

Viděl jsem náhodou 35. díl v televizi. Přes počáteční zmatenost a neznalost souvislostí mě seriál za chvilku doslova pohltil a musel jsem díl dokoukat až do konce. Fascinující.

Adorable Lola muselo bejt na svou dobu strašně drahý a odvážný péčko. Kromě spousty běžných praktik tu je třeba znásilňování kombinovaný s voayerstvím, dvě na jednoho s análem nebo domina v masce a koženém obleku s normálně oblečenou ženskou na vodítku. Film byl točenej na spoustě lokací, má rozmáchlou výpravu, dobrou kameru, hodně se v něm cestuje (auto, vlak, letadlo)… Měj jsem pocit, že se dvě scény neodehrávaly na jednom místě. Většina filmu se odehrává v exteriérech, film je zručně natočenej, dobře zahranej a působí velmi filmově. Normálno se tu naprosto přirozeně střídá s úchylnem a občas film i pobaví. Scéna ve vlaku s farářem, kouřícím si ptáka je nezapomenutelná. Přefikne spolucestující, která si ho při tom fotí a při kontrole jízdenek se nenápadně(!) schová… :-) Děj nevypadal triviálně, hodně se tu mluví a hraje (dobře). To je poněkud nevýhoda, když se na to člověk dívá v originálním francouzském znění na netu. Kdyby někdo udělal titulky, tak bych se nezlobil. Fakt to stojí za to. | ► Adorable Lola (s možností stažení)

Tak prvních deset minut to byla příjemná oddechovka s fajn atmosférou. V Zítra nehrajeme! se ale prakticky nic neděje po celejch 105 minut! Jen se tu střídají záběry z hudebního vystoupení se záběry ze zákulisí, kde všichni na něco nostalgicky vzpomínaj a ani tady si od hudebních čísel moc neodpočinete. Na mě to působilo dojmem, že se tvůrci snažili do filmu vecpat co nejvíc písniček a ten zbytek vyplnili scénáristickou vatou. Co se týče hudby, tak já ve filmech snesu prakticky cokoliv. I těch pár žánrů, který nemám rád, si rád poslechnu, když se písnička do filmu hodí. Tady ale do půl hodiny přišla nuda a tak po hodině přišlo na scénu pravý a nefalšovaný utrpení zvukovodu. A pak na scénu přišel anděl. V Altmanově stavu měl být asi jakousi metaforou, ale do tohodle v realitě silně ukotvenýho snímku mi (narozdíl od noir detektiva) nadpřirozeno vůbec nezapadá. Na konci navíc asi selhal scénárista nebo jsem to vůbec nepochopil. V hospůdce se toho najednou dělo až moc a ta scéna mi přišla oproti zbytku naprosto nerealisticky vykonstruovaná. Ne že bych neměl rád filmy, ve kterých se nic neděje, ale tohle ne, přátelé.

Stotožňuju se se všemi superlativy, který tu Ospalou díru opěvujou, ale to zklouznutí k pár klišé a kýči na konci mi částečně zkazilo dojem. Ne, hořící dřevěný stavení opravdu nevybouchne…

Přeplácanej digitální kýč, špatně napsaný postavy, dějový berličky v muzikálovejch scénách, klišé… Zajímavej komentář: amirgal

„Nádhernej“ postapokaliptickej svět s mizerným scénářem, hraním na city diváka a happy endem. Celej film působí až na okolní prostředí naprosto nevěrohodně. Osudy otce se synem mi přišly nezajímavý a Cesta mě emocionálně absolutně minula. Knižní předloha asi získala Pulitzera za bravurně vykreslenou psychologii postav. Příběh (aspoň ten filmovej) je totiž naprosto triviální a navíc i citově a emočně prázdnej. Od začátku se úmorně vleče a nudí. Představte si postavy z nudný sračky, který putujou malebným postapokaliptickým obrazem a občas se připletou k natáčení scény atmosférickýho hororu, ze kterýho se snaží co nejrychlejc zdrhnout. Způsob vyprávění a příběh je tragickej v tom nejhorším smyslu slova. Plytkej scénář bez zjevnýho náznaku přeskakuje velký časový úseky, postavy jsou naprosto černobílý, film místy okatě hraje na city a ten z prstu vycucanej rodinnej happy end je jak od Spielberga. Dělám to nerad, ale odkážu na komentář (dnes už zabanovaný) AngelAngie, pod kterej bych se podepsal.

Co k tomuhle skvostu napsat, abych neopisoval od hirnlego? Opravdu zvláštní naturalistickej skvost. Myslím, žeš mi lhal. Ty jsi také panna. Au.

Porn of the Dead je brutální, nekompromisní a vizuálně skvěle zvládnutej počin, ale není to film. Jde jen o několik tématicky spřízněnejch scén za sebou, který si ve stupiditě „příběhu“ můžou podat přirození s mainstreamovými nudnými videjky, jakých se na internetu válí tuny. Škoda, apokaliptickej úvod byl perfektní. Mělo to atmosféru a i první znásilnění zombicí v místě, kam by asi slabší jedinec hodil šavli, taky ještě bylo fajn. Pak už bylo zle a bylo jasný, že příběh se tentokrát nekoná. Navíc i slejzající masky za moc nestojí a gore tu je pomálu.

Sci-fi porno? Ze zvědavosti jsem to stáhnul. Je to blbější než jsme doufali a přípěh vůbec nedává smysl. Teda aspoň pokud přistoupíte na myšlenku, že tam nějakej byl. Vše (ne)podstatný jsem v rychloposuvu viděl asi za deset minut a nad odbarvujícími se zelenými nadrženými intergalaktickými inseminátory, vydávajícíma úsměvně digitalizovaný zvuky, zůstává rozum stát. Kolik se teď ale točí porna, který je (aspoň takhle neúmyslně béčkově) zábavný? My prostě nemůžeme dovolit, aby vyšlo najevo, že tu jsou mimozemšťani a že ošukaj kdekoho. Ta zpráva by způsobila rozsáhlou paniku.