Xeelee

Já při sledování Mouchy jedl něco dobrého a ten film se mnou nic nedělal. Nebál sem se, zeodvracel sem tvář a film mě nezneklidňoval a neupoutal do křesla tak jako jiné Cronenbergovy počiny. I přes to je to ten starej dobrej Cronenberg, kterýho mám rád. Opět bravurně pracuje s postupnou gradací atmosféry, kterou nemalou měrou umocňuje nádherná temná hudba. Těžko říct, jestli je zajímavější fyzická nebo psychická přeměna v monstrum. Moucha je spíš drama s dobře vykreslenými postavami než horor. Myslím, že Cronenberga vždycky víc zajímala psychologická stránka jeho filmů a hledal způsoby, jak tuhle přeměnu realizovat na plátně. Považovat jeho filmy za horory je podle mě obrovská chyba, která odvádí pozornost od podstaty jeho filmů a znesnadňuje jejich interpretaci. Přerod špičkového vědce, zapáleného pro vědu, cestování bez pohybu, ze kterého se mu dělá špatně, a trošku poblázněného masem, [SPOILER] na hrubého sobeckého muže, nadšeného z nově nabytých schopností, následně zděšeného po zjištění co se stalo, zvědavého a nadšeně dokumentujícího svou fyzickou přeměnu a změny chování a nakonec deptaného postupnou ztrátou své identity [KONEC SPOILERU] je zde podán tak bravurně a sugestivně, že věřím, že přesně takhle by se to po vynalezení teleportace stalo. Je to takovej komorní muší let z vrcholu až na úplné dno první třídou a nejděsivější není samotné monstrum a gore efekty, ale právě ta postupná přeměna a strach z hrůzu nahánějícího a neodvratně se blížícího neznáma. Sledování hereckého koncertu Jeffa Goldbluma v průběhu metamorfózy je nezapomenutelné. Pomaličku se vžíval do role hmyzu až se s ním ke konci skoro ztotožnil. Škoda, že proměna neproběhla až do konce. Spider-Man by se divil. PS: Závěrečná scéna mě poněkud zklamala. Mohlo se to stát trochu jinak.

Proboha, kde v tomhle stupidním filmu někteří uživatelé vidí artovej přesah? (Napište mi, vážně to chci vědět.) Vždyť je Hanna blbá až to bolí a myšlenky filmu by se člověk nedořezal. Je to naprosto nekompromisní útok na první signální, ale ve filmu se děje tolik podivnejch věcí, že druhá signální mi zážitek z filmu úspěšně kazila. Holčina všechno ví a všechno umí, ale fotřík jí nevysvětlil jak se chovat, aby nepůsobila jak když spadne z Marsu? Snažil jsem se tyhle logický lapsy nevnímat, ale když ony tak bily do očí... Navíc plastičtější postavy bych dokázal napsat i já. Kdyby to co se děje na plátně aspoň trošku dávalo smysl, tak by to bylo za jasných pět hvězdiček. Takovejhle vizuál (především hrátky s kamerou) se zas tak často nevidí a soundrtack od Chemiků by si hvězdiček zasloužil minimálně šest. The Devil Is In The Beats!!!

Nějak se mi ten film netrefil do nálady. Jinak si tak nízký hodnocení nedokážu vysvětli. Bylo tam pár velmi nepravděpodobnejch scén, na který tu už upozorňuje Cushing, ale objektivně bych měl Čtyřem nocím s Annou ještě jednu hvězdičku přidat.

Horor a komedie? Na IMDb je ještě thriller, ale tohle je jen exploatovaný iniciační drama o osamocený (sexuálně) dospívající holce, říznutý thrillerem s pár vtípky a několika lehkými gore scénkami. Svým způsobem je Dawn vyloučená ze společnosti kvůli traumatu z dětství, který si nepamatuje, ale podvědomě ví, že je něco špatně. Lidi počítaj s tím, že podle názvu a obsahu půjde o nějaký zábavný brutální béčko a on je to po filmařský stránce (kamera, hudba, scénář, střih) opravdu dobře zvládnutej film, kterej je myšlenej naprosto vážně (pojetí je exploatačně nadsazený), nepůsobí směšně, herecky je Intimní tajemství překvapivě dobrý a psychologie postav je uvěřitelná. Jess Weixler zahrála Dawn bez přehánění skvěle. Hlavní vinu na neúspěchu vidím v tom, že divák očekává zmíněný zábavný brutální béčko a dostane vážnej atmosférickej film, postavenej na hutný atmosféře a hereckém výkonu hlavní postavy. Navíc, co si budem povídat, jde o dost bizarní film, útočící na samotný mužství (i když je to jen důsledek toho o co ve filmu jde), což asi dost pánů (i slečen) nemusí dobře snášet. Když to shrnu, Teeth je moc sympatickej počin, kde se snoubí béčkový, artový, exploatační a sociálně kritický filmy s kvalitní filmařskou prací a řádně hutnou atmosférou. Zajímavý komentáře: Bluntman, Superpero

Prej feministický porno. Jako komerční nálepka to funguje, ale s feminizmem tyhle filmy moc společnýho nemaj. Proště to není stupidní, sterilní a obsahově naprosto vyprázdněnej mainstream. V tomhle případě jde spíš o dost experimentální povídkovou tvorbu.BTW kdyby tvůrkyně na tenhle film nedostaly dotaci, Dirty Diaries by se nepromítaly na festivalech a film by nebyl prezentovanej jako anarchistickej a feministickej, tak by si ho nejspíš ani nikdo nevšimnul. Byl jsem na promítání v jednom klubu a pak následovala diskuze s nějakou feministkou. Snad kromě pár holek nikdo nechápal co má film s feminizmem společnýho :-)

Všechno zmrší a nakonec stejně všechno „dobře“ dopadne. Film má spoustu silnejch stránek, ale příběh jsem scénáristovi moc nežral. Navíc těhotná holčina mi přišla poněkud blbá a nesympatická a přišlo mi, že její sympatická kamarádka ji až otrocky obskakuje. Pěknej vizuál, herecký výkony, dobová atmosféra a tak vůbec jsou 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny skvěle filmařsky zpracovaný, jen ta deprese se nedostavila a nějak zvlášť kontroverzní mi film nepřišel.

Naivní a scenáristicky šíleně odfláknutá komedie (nejde jen o ten prostičkej děj), ale vlastně to bylo docela milý. Děcka , Fábera i Bartoš jsou skvělí, ale jak se začne řešit dělníkova dcera a továrníkům syn, tak to začne drhnout a jsou tam pak scény, nad kterými zůstává rozum stát a kde naprosto nechápu motivaci ústředních postav. Konec je prostě dost vykonstruovanej. Vlastně i to jak se na začátku Fábera a továrník potkají je dost stupidně vymyšlený. Kdyby ve filmu nehráli tak skvělí herci, tak se na Nebe a dudy nedá koukat.

Divadlo Sklep a tak vůbec Pražskou pětku (zatím) neznám, ale Kouř je GENIÁLNÍ. A je všechno jen ne fajnovej jako DJ Arnoštek, kterej ví co to je pořádná kultůra. Já radši chlastám…

Ve scénáři je víc klišé než je zdrávo. Jako pocta čínským dělníkům, otročícím a umírajícím při stavbě železnice v Kanadě, Iron Road každopádně obstojí díky pěknýmu vizuálu, kameře i dobrým hereckým výkonům (moc sympatická Betty Sun). Iron Road je prostě takovej lepší průměr s předvídatelným dějem. Koukalo se na něj ale hezky a i při délce tří hodin sem se ani chvíli nenudil. 70 %

Pozéra Rytmuse bych zabil. Kvůli tomu plagiátorovi sou teď u nás samí vrazi co něco vychytali. Šíří se to jak virus.