Posledné recenzie (1 390)
Brněnský masakr zubařskou vrtačkou (2004) (amatérsky film)
🍬 Vybírejte pečlivě svého stomatologa! A starejte se řádně o své 🦷🦷🦷, ať neskončíte jako těch pár nešťastníků 🍬. Přiznejte se, kdo z vás nepoužívá mezizubní kartáčky? 🍬🍬🍬 Na amatérskou tvorbu jde o slušně zvládnutý a milý počin, který si rád pustím před každou návštěvou zubaře, i když na těch pár minutách se toho moc rozehrát nedalo a mučení v ordinaci mohlo být víc a kreativnější s tím vším vercajkem, co tam zubaři mají. | ► Brněnský masakr zubařskou vrtačkou
Iný človek (2024)
Jiný člověk je Sloní muž o problémech současnosti, ale s krásnou (Lynchem říznutou) estetikou amerických filmů 80. let a s kamerou, která z filmu dělá úchvatný analogový audiovizuální zážitek. Musím se hned na úvod přiznat, že Schimbergovi tu atmosférickou směsici depky, rezignace, zoufalosti, nádechu cronenbergovských body hororů (při proměně), psychothrilleru (deptání hlavního hrdiny), spousty nečekaných zvratů a bizarního humoru žeru. Je to téměř geniální černočerná komedie s tragickým dějem. Rozpor mezi formou a obsahem intenzivně dráždil mou bránici. Film mě nutil k nechápavým výbuchům smíchu velmi často v naprosto nečekaných a nevhodných situacích. Nechci se tu dlouze rozepisovat o vývoji či stagnaci hlavních postav, o podstatě a dynamice celého vyprávění, když to tak krásně vystihla JitkaCardova. Ve zkratce jde o to, že nezáleží na tom jak vypadáme, ale jak přistupujeme k životu. A na téhle úrovni má film co říct všem. Je to studie vnitřních atribučních kognitivních schémat par excellence. Jsi looser, co se všemu poddává, vzdává se a děláš ze sebe oběť sebe samého? Tak to bychom se ti mohli smát. V tomhle tkví krása i největší slabina filmu. Začátek je top strop, ale vytváření kontrastu s reálně zdeformovaným Adamem Pearsonem v druhé části filmu (po dokončení proměny), byla už hodně na sílu hnaná do extrému. Sice pořád baví, ale zůstane po ní lehká pachuť kýče a vypočítavé samoúčelnosti na jazyku. Jen lehce bych zde ubral plyn a byl by tam bez rozmýšlení plný počet. Produkce od A24 je skoro vždy zárukou spokojenosti 😊
De dødes tjern (1958)
Jezero mrtvých je neobyčejná detektivka (jak říkají i autoři románu v úvodu, který by tam vůbec být nemusel). S nadpřirozenými prvky, hororově laděná. Oproti typické padesátkové produkci z USA je pojatá seriózně. Hlavním problémem je, že je až moc intelektuální a vykalkulovaná a že to celé působí moc strojeně, až divadelně. Šest přátel se vydá na výlet. Ale ti přátelé jsou tak odlišní, že je až s podivem, že mají něco společného. Ale prostě tam jsou a vztahy mezi nimi nejsou moc řešené. Chemie mezi nimi nefunguje. Hlavně spolu až akademicky polemizují, kdy jeden věc vnímá zcela opačně než ten druhý. Jeden je racionální, druhý věří na nadpřirozeno a moc se nepřesvědčují navzájem. Racionalizačními proslovy trpěla jinak slušně budovaná atmosféra a vygraduje to předvídatelným triviálním vyústěním šestákového detektivního braku. Vy jste hercům věřili reakce na to co se děje? Někdo tam umře a jako by se nic nezměnilo. V Americe vznikala (pro dnešního diváka zábavná) přiznaná béčka a drahé ambiciózní filmy s myšlenkou a dobrými hereckými výkony. Tady sledujeme vážně míněné béčko, které je jen zručně nasnímané a zasazené do atraktivního prostředí norské samoty u jezera. Po slibném rozjezdu jsem musel brzdit nadšení.