Xeelee

Na amatérskou prvotinu fakt hodně cením scénář. Je tam spousta silných napínavých scén a zajímavých zvratů. Spousta amatérských videí jsou kratší blbosti s jednou pointou (v horším případě bez ní). A točit vážný film a nepokoušet se o zábavnou přehnaně béčkovou produkci, to chce koule. Slasher Time! má potenciál na kratší celovečerák a je vidět, že Vojta nad příběhem hodně přemýšlel. Kvalitu ale táhnou dolů neživotné dialogy, absence emocí v hereckých projevech a absence fyzična. Veškeré potenciálně zajímavé střety se odehrají mezi střihy. Místy je film napínavý, krásně dynamický, a pak to něco rozboří. Hlavně střihem a sáhodlouhými dialogy. Pár scén mi vůbec nedávalo smysl. Když už se pak vraždí, tak si postavy pořád v klidu povídají, vysvětlují a je to zívačka. Zapracoval bych hlavně na střihu, dialozích a vedení herců, ale celkově jde přes všechny zmíněné zápory o hodně zajímavou amatérskou prvotinu, která si zručně hraje s divákovým očekáváním.

Hodně budeš jinde. I'm a Virgo je vážná, ztřešněná, originální a naprosto unikátní směska šíleností, na kterou budete celou dobu zírat s neutuchajícím pocitem surreálna a nebudete si jisti, jestli jste na drogách vy, nebo Boots Riley. Nějaké věci vám možná přijdou myšlenkově nedotažené, ale často si nejspíš ani nebudete jistí, jestli to byl záměr, či ne. Sledujete superhrdinské antikapitalistické drama o dospívání, strachu lidí z neznámého, vlivu médií, propagandě a nerovnostech ve společnosti, jehož děj posouvají naprosto bizarní fantastické zvraty. Fantastické od slova fantazie. 7 dílů mi přišlo málo na to vcítit se do autorovy vize a plně se na ni naladit. Spousta věcí zatím působí moc epizodně, nahodile, nevysvětleně, nevyužitě. Deus ex machina. Takže budu netrpělivě očekávat druhou sezónu, protože ta první se do jejího konce nestihla dostatečně rozjet ani se zařazeným pátým rychlostním stupněm.

Odtažitý experimentální film o přetvářce, samotě a neschopnosti být šťastní ve světě materialismu. Snímku dominuje dokumentární a řemeslně vycizelovaná forma a rozbitá narazitvní struktura. Emoce tu paradoxně vyvolává zobrazovaná emocionální plochost. Naprosté potlačení emociálna a fetišizače peněz, vzhledu těla, životní úrovně, zážitků a sebeprezentace. Přítelem Chelsea je stejně povrchní fitness trenér a to nejhorší, co se vám může stát, je špatná recenze. Nefungující vztah je něco nudně všedního a obyčejného, zachyceného v jednom dlouhém statickém záběru. Filmová řeč tu je obrácena naruby. Celým dílem prostupuje surreálně odtažitý paralyzující strach ze ztráty peněz, hmotných statků, životní úrovně. Sledování v dobách krize jistě umocní zážitek. Je tu víc děje mezi řádky než v nich. Sodenbergh na sebe vrší obrazy se symbolickými výrazy a čím víc jich je, tím kompletnější mozaiku pocitů a myšlenek tvoří. Musíte na sebe nechat působit obrazy a významy, které pomalu a roztříštěně nelineárněplynou a pohltí vás, když se na to dokážete naladit. Víc si přečtěte v recenzi od JFL. BTW pouhých 76 minut je v tomhle případě tak akorát. Vše co mělo být ukázáno a naznačeno bylo dokonáno. Teď už je jen na vás si to interpretovat a prožít.

Jack Nicholson je buď šílenec, nebo génius. Nebo obojí. Ten film mě díky jeho kreacím celou dobu bavil (což se nedá říct o Sandlerovi), ale scénář je nedomyšlený a velká část věcí vyvolává otázky o ne/realističnosti. Korunu tomu dodá nečekané rozuzlení na konci. Nebýt toho kýče se starostou a stadionem, tak bych šel s hodnocením o hvězdu výš.

Fanatismus je zhoubnější než mor. Pojďme si, bratři a sestry, zafilosofovat a v ústraní našich domovů rozjímat o křesťanském a pohanském fanatismu do doby temna. Do doby všudypřítomného strachu, brutálního vraždění nevinných. Do doby nekončících lidských jatek. Do doby, která přišla k zdravý rozum. Do doby, kdy byste o zdravý rozum přišli i vy. Děsivě snadno a rychle. Amen

Fakt mi tu vadil svatý Petr. Marně jsem hledal za chováním té postavy nějakou logiku. Přišlo mi, že koná prostě jen tak, aby se děj mohl posouvat jak tvůrci chtějí. Což mi zásadním způsobem kazilo dojem z filmu. Pohádkový žánr dávno ustrnul a moc nového od něj čekat nemůžeme, tak alespoň smysluplně vystavený děj mohl být. Není. Princezně snad muselo být jasné, že rádcové jsou podvodníci, a neudělala nic. Jako chytrá studovaná a emancipovaná žena. Všichni přihlíží jejich řádění, bije do očí, že to není v pořádku, a nikdo nepozná či neudělá nic a málem to skončí tragicky. Řemeslně natočeno slušně a velmi dobře funguje chemie obou párů. Zajímavé je i pojetí pohádky jako týmovky.

Díky speciální ČSFD projekci jsem konečně viděl tenhle 10 let starý film. A napoprvé rovnou v plné palbě 3D s Dolby Atmos. Co si budeme... Děj je repetitivní, častokrát nesmyslný či naprosto nepravděpodobný, 3D není technicky na moc vysoké úrovni (často rozmazané pozadí mimo hloubku ostrosti kamery), kvalita efektů zestárla. Řetězová reakce a vyřazení všech satelitů je blbost. Cestování mezi stanicemi taky. Způsob, jakým se pohybují pomocí trysek ve skafandru je naprosto nereálný. Ale způsob, jakým tu Cuarón pracuje s 3D je dechberoucí, nadčasový a fyzicky intenzivní. Ve své době to musel být neskutečný zážitek a kinematografický milník. Zarazí vás do sedadel a tepovka vám vystřelí na orbitu. Ve 2D to musí být jen průměrný film, ale ve 3D nezapomenutelný zážitek. Ten typ zážitku, který vám nedá ani Cameron v Avatarech. Tam vás technicky dokonalým 3D a nejlepšími efekty vtáhne do jeho světa, ale to je i důvodem, proč nemůže pracovat s prostorem na takové elementární úrovni jako s ústředním prvkem vyprávění. Asi se na Gravitaci zkusím podívat i ve 2D, ale mám pocit, že víc jak *** bych jí asi nedal.

Geniální film. Po všech stránkách. Ale pak se to v závěru přepne a nápaditost a emoce se změní v podivné upatlané cosi a vyšumí to do prázdna. I tak ale musíte Dream Scenario vidět. Snad se mi o Paulovi nebude zdát. Ale hlavně ať se nikomu nezdá o mně. Někomu noční můra začíná až po probuzení.

Skvělý blockbuster od soudruhů. Už jen ta představa, že jsou ve vesmíru skoro první, v pofidérní plechovce, zoufale neohebných skafandrech, zrealizují první výstup do volného prostoru a netuší co je tam může potkat, má své děsivé kouzlo. A ono to nakonec bylo asi dramatičtější než jakýkoliv jiný let tam nahoru. Zručně natočené a plné překvapení. O problémech s ruským kosmickým programem toho totiž lidé asi moc nevědí, protože vše tenkrát bylo zastřeno propagandou a většinu dobrých filmů na tohle téma natočili Amíci.

Geniální počin hodný masivní kampaně na všech kanálech Primy, to nemohu říct. První epizoda je strašný trashový bizár. Dalších pár epizod je naprostá šílenost, zabalená do nezajímavé průměrné nudy. Kromě pár světlých WTF výjimek (útok vysavače, který se sám zapnul, scéna s autem, bleskem a vysvětlením, že Faradayova klec je Faradayova klec...). LOL. Celá dějová linka s padouchem Mortenem je naprosto bizarní a přestřelená i přesto, že se časem vysvětlí, jak ví o cestování časem. Neméně bizarně přestřelený je i Elišky snoubenec. Celý děj v současnosti se povedl v nejlepší tradici českých trashových nekonečných seriálů (děda Rakytník!). Zaujal mě i ke konci podivně do příběhu naroubovaný brácha Elišky, poloviční vlastník firmy. Většina z toho co dělá nedává smysl, je to naprosto mimo jakoukoliv škálu uvěřitelnosti a nejspíš to bylo vymýšleno ad hoc na drogách, když zjistili, že mají málo děje a emocí na 12 epizod. O to kontrastněji působí děj v minulosti. Jasně, je tam přestřelený padouch správce (jehož existenci moc nechápu), ale kolem poloviny první sezóny začne být čím dál víc zřejmé, že je děj docela promyšlený, založený na reálných historických událostech a postupně do sebe věci začínají zapadat. Postavy jsou zajímavější, uvěřitelnější a vše působí lépe. Jak ale postupem času začne být děj smyslupnější a kompaktnější, tak se seriál dostává z odpadu do průměrné nudy s občasnými přepálenými scénami. Ema Smetana se svým herectvím na začátku naprosto vymykala všem ostatním, ale jak se začne zamilovávat a je čím dál víc ohrožená, tak začne tát a celé to konceptuálně začne dávat smysl. Je to klasická romantika, která v českých seriálech snad vůbec neexistuje. Problémem je, že u nekonečných seriálů ze života je vše nějakým zvráceně negativním způsobem možné, ale tady nastávají složité situace, které nikdo neumí scénáristicky ukočírovat a děj se tak posouvá pomocí nepřeberného množství logických nesmyslů, podivných dějových zkratek a bizarně působícího vypravěče, na kterého si ale časem nejspíš zvyknete. Kdokoliv pak viděl aspoň jeden film o cestování časem a časových paradoxech, tak musí nevěřícně zírat, jaká zvěrstva si scénáristé vymysleli. A pravidla fungování lektvaru se celou dobu vyvíjela za pochodu.