Xeelee

[Festival otrlého diváka 2008] Nevěřil bych, že Ed Wood při svém zápalu pro věc dokázal natočit místy dost nudný film. Hlavní poselství je jasné. Původní název zněl Bride of the Atom a Ed nás varuje před důsledky používání energie z jadřince. To ještě zdůraznil výbuchem na konci filmu, aby varování dodal na vážnosti a naléhavosti. Úroveň filmu obrovsky zvedají záběry z nějakého dokumentárního filmu o chobotnicích, člověk, zmítající se v poházených „chapadlech“ v nějaké strouze, bitka chapadly a především excelentní výkon Tora Johnsona v roli dobráckého sluhy šíleného vědce. Navíc musím ocenit nádherný výplod chorého mozku pana vědce se spoustou čudlíků a páček, zabírající celé dvě stěny.

[Festival otrlého diváka 2008] Zajímavá exkurze do Ed Woodovy transsexuální duše. Vlastně to je autobiografický drama s mnoha vysvětlujícími dokumentárními scénami, ale záběry nijak nesouvisející s dějem a Bela Lugosi snímek posouvaj spíš někam k surreálnu. Příběh, vyprávěnej s láskou a klukovským nadšením nezaměnitelným edwoodovským způsobem, má překvapivě co říct i dnes po víc jak půl století. Zajímalo by mě, jak se v padesátých letech diváci dívali na film se sexuální tématikou. Něco takového se asi netočilo každý den. Zajímavej komentář: DaViD´82

[Festival otrlého diváka 2008] Kráska a zvíře ve velmi netradičním pojetí. Borowzcyk je sice katolík, ale zásadně nesouhlasí s chováním církevních hodnostářů. V jeho dílech se největší zvěrstvo děje vždy s požehnáním církve.

Víte co má společného pesar a Terminátor?

[Festival otrlého diváka 2008] I po druhém shlédnutí si film zaslouží plnou palbu. Tohle je bránici trhající absurdní výsměch čecho-kazašský vzájemnosti i důvodu vzniku filmu vskutku montypythonovskejch rozměrů. Surrealizmus. Destrukce. V propadlišti dějin zapomenutý film Zdeňka Podskalského, jednoho z mistrů české totalitní komedie (Světáci, Kulový blesk, Trhák), bývá přehlížen coby na první pohled pochybné dílo. Jeho výroba byla podmíněna koprodukční smlouvou spřátelených komunistických kinematografií, která zavazovala českou stranu k natočení snímku v prostorách sportovního areálu Medeo v Kazachstánu. Na projekt se dále nabalily dobové popové hvězdy Helenka Vondráčková a Karel Černoch a hlavní role převzalo duo Jiří Lábus a Oldřích Kaiser. Jenže za produkcí, která měla pouze dostát požadavkům zdánlivého přátelství a od které diváci očekávají esenciální estrádní zlo přenesené z pozdně normalizační televize na velké plátno, se ve skutečnosti skrývá vpravdě geniální dílo a zapomenutý skvost absurdní kinematografie. Namísto poslušné svazácky lobotomizované poplatnosti film doslova vyrazí dech neskrývanou drzostí a anarchistickým výsměchem všemu od Kazachstánu a socialistické vzájemnosti až po filmové vyprávění a projekt samotný. Snová logika a radikálně všemohoucí postavy vypravěčů spřádají fantasmagorický příběh, v němž prvky totalitní zábavy a povinné folklorní exkurze po Kazachstánu záměrně odhalují svou dementní strojenost a nabývají role nonsensového gagu. Revue na zakázku je film svobodný, až radikální, a náleží do panteonu podvratných sebereflexivních parodií mezi What's Up, Tiger Lily? (1966) Woodyho Allena, Muže z Ria (1964) Philippeho de Brocy a Život Briana (1979) Monty Pythonů. Možná přijde i Jiří Lábus! (oficiální text distributora) PS: Takovej skvost si nezasloužil bejt vysílanej na Novej rok v lukrativním podvečerním čase na Prima family. Tam si diváky nenajde. Na Prima Cool by se rozhodně hodil mnohem víc.

Hodnotím sice dobře, ale (Ba)Sin City je pro mě velkým zklamáním. Předloha je věrně zfilmovaná políčko po políčku, redukce barev na černou, bílou a červenou (když nepočítám žlutýho parchanta, kterej je spíš oranžovej) je nádherná, stylizace to samé, ale celkově dopadlo zfilmování tří dílů komiksové předlohy velmi rozpačitě. Snímku schází atmosféra předlohy a celek působí velmi nesourodě. Nechápu, proč všechny příběhy nebyly spojeny, když se odehrávají na jednom místě a časové linie se prolínají. Frank Miller si zřejmě na zfilmování svých komiksů sám netroufal, tak si k sobě povolal dva odborníky na slovo vzaté a já doufal, že se to projeví na kvalitě snímku. Neprojevilo. Škoda. Film a komiks jsou dně naprosto rozdílná média, která využívají pro vyprávění příběhu odlišné prostředky. Překvapuje mě, že si to klucí neuvědomili. Jestli se Millerovi s Rodriguezem nepodaří dvojka, tak doufám, že je navštíví malá Miho a natáčení trojky překazí.

Tarantino se u Kill Bill Vol. 1 hodně inspiroval Lady Snowblood, ze které si půjčil ústřední píseň od Meiko Kaji, dělení na kapitoly, nechronologický děj, pomstu, hledání padouchů po letech, souboj na balkónku během zábavy, souboj ve sněhu a objeví se tu i dítě, i když jen okrajově a v žádné osudové roli. Královec se stejně jako Shurayuki živila jako nájemný zabiják a také byla nejlepší. Jeden její záběr s wakizashi jako by z oka vypadl předloze. Mami, co se stalo s naším pokojem? Kill Bill je řemeslně bravurně odvedená práce, ale oproti Lady Snowblood jsou lidé ze seznamu i po letech povahově stejní a neuvěříte, že se změnili, ani když si založí rodinu a mají děti. GoGo je nádherně roztomilá a anime vsuvka je dokonalost sama. Poprvé v Japonsku? Návštěva Hatori Hanza v Okinawě je asi jedna z nejzajímavějších částí filmu. Začíná úsměvně až komicky, pak následuje vážná část, která vyvrcholí scénou s meči, následuje odlehčení s baseballem a je zakončena filozofickou tečkou. Trošku z jiného soudku jsou šerif se synem, odkazující k béčkovým hororům. Podobnou scénu Tarantino použil i v Death Proof. Škoda, že Kill Bill Vol. 1 a 2 nemá tak silný příběh jako předloha od Toshiya Fujity. Když nezvládneš bojovat samurajským mečem jako samuraj, můžeš umřít jako samuraj.

OMG WTF ROFL. Pokud se motáte kolem počítačů, tak přidejte jednu hvězdičku. BTW realističtěji technickou podporu po telefonu už snad natočit nejde. Nevíte někdo kde se tají sehnat trička s Royem, Mossem, Jen a tetou Irmou?

Nejhorší je, když většinou aspoň přibližně vím o čem se na odborné úrovni Leonard s Sheldonem baví. To pak občas mám problémy nejen se sledováním seriálu, ale často i s rovnováhou a dýcháním.

Naděje umírá poslední. Po zhlédnutí novějšího Hrdiny a Klanu létajících dýk mě Yimou Zhang tímhle dojemným komorním dramatem velmi mile překvapil.