DonPedro

Televizní film inspirovaný životem a jednou z knih Jamese Van Praagha. Bez ohledu na to, je-li Van Praagh skutečně médium, hovořící s mrtvými nebo podvodník - solidní scénář, pečlivá režie i herecké výkony (především úsporný ale přesvědčivý Danson) strčí s přehledem do kapsy spoustu mnohem ambicióznějších projektů.

Překvapivě dobře fungující směska nesentimentální brutality (trestání poražených nepřátel podle množství krve na jejich zbraních je pěkný a možná i originální detail) a poněkud operetních osobních vztahů. Škoda zbytečně a nenápaditě použitých fantasy motivů, naopak Powers Boothe jako Flavius Aetius je na jedničku s hvězdičkou.

Sto minut marného čekání na alespoň jednu racionálně se chovající postavu, uvěřitelnou situaci nebo dialog, ze kterého se člověku nezvedá žaludek. Od A do Z vyspekulovaný film notně oslazený záplavou iritujících hudebních motivů.

Spousta skvělých dialogů (jak už bývá u zfilmovaných divadelních her Davida Mameta zvykem) a špičková herecká sestava ve službách hodně drsného příběhu. Motivační pětiminutovka Aleca Baldwina rozhodně patří do zlatého fondu devadesátých let.

S Les Charlots jsem v mládí strávil nejednu skvělou chvilku a jejich lepší kousky dodnes sleduji s příjemnou směsí nostalgie a pobavení - tohle je ale hrozný film. Frustrující nedostatek gagů marně nahrazovaný exotikou prostředí. Střih tak odbytý, až má divák pocit, že některá místa musela být odstraněna kvůli „snížené kvalitě obrazu“. Bezradnost autorů v tom, co vlastně chtějí parodovat – nápady z bondovek dojdou během titulků, nápady z kung-fu filmů ani nepřijdou. A odkaz na Mechanický pomeranč jen připomene jaký je rozdíl mezi dobrým filmem a touhle trapárnou

Obrazové orgie celkem úspěšně maskují, že autoři přestřelili v délce o pár desítek minut a v příběhu o pár světelných let.

V první části působí Ponsova skládačka jako zbytečná manýra. Teprve když se v půlce odrazí od pointy jako od zrcadla a jednotlivé epizody jsou s patřičným posunem znovu odvyprávěny, dostane film smysl a divák důvod jej sledovat (pokud ovšem neodpadl během úvodní čtyřicetiminutovky).

Podřadný scénář. Rutinní herecké výkony. Jedna skvěle a několik solidně natočených akcí. A obvyklý nešvar hackerských scén : když se prsty míhají nadzvukouvou rychlostí a na monitorech se děje něco v 3-D, snad si nikdo nevšimne, že je to celé pitomost.

To, že se příběh občas vydává cestou nejmenšího odporu a je proto dost předvídatelný je jediná piha na kráse snímku, ve kterém si McGuigan a Bettany zopakovali úspěšnou spolupráci z Nejlepšího gangstera. Spousta skvělých filmových obrazů, atmosférický hudební doprovod, špičkové obsazení.

Na Harryhausenových tricích se čas podepisuje víc než by bylo zdrávo, přesto jde o dobrou zábavu.