Gwaihir

Na středoevropské poměry dosti neotřelá kriminálka, a to se prostě cení, jakkoli nedokonalý je výsledek, který disponuje celkem zajímavým případem, závěrem nezapadajícím tak úplně do předchozího děje, dlouhou řadou nezodpovězených otázek, poněkud zvláštním trojlístkem vyšetřovatelů, velmi slušnou atmosférou a fantastickou hudbou. 70 %

Kdo se někdy účastnil shromáždění vlastníků, může určitě potvrdit, že většinou je to spíš drama než komedie, což bohužel platí také o tomto filmu, který ve své snaze ukázat absurdnost panující dnes často sousedským vztahům zachází až příliš do krajnosti, čímž ztrácí jak na humoru, tak i na uvěřitelnosti jednání postav. 65 %

Do pekla vede vždycky přímá a rychlá cesta, ať už se nachází na dně láhve, nebo kdekoli jinde. Ven se z něj samozřejmě dostává o poznání hůře. No a alkohol je démonem mocným, jen tak člověka ze svých spárů nepustí. To je tu znázorněno velmi dobře, nicméně kamera našeho hrdinu v podstatě opouští ve chvíli, kdy to nejdůležitější pro něj, ta konfrontace se vším tam venku, teprve přichází. Mohlo to tedy být ještě v různých ohledech zajímavé, kdyby byl býval vývoj sledován alespoň o kousek dál. Ale jinak je to po všech stránkách podařené, včetně komorního pojetí s minimem postav a vyššími hereckými nároky, které k tomu krásně pasuje. 85 %

Možná se budu opakovat, ale té dětské dušičce, která se ve mě stále někde schovává, se znovu dostalo krásného zážitku ze snímku, který šikovně navazuje na původní pohádku a dále rozvíjí onen úžasný svět ve vší jeho rozmanitosti a hravosti plné nádherných vizuálních efektů. Ačkoli se jedná o motiv v základu relativně obehraný a příběh veskrze jednoduchý, výsledný děj působí, stejně jako minule, dosti osobitým dojmem, rozšiřuje pozadí a skýtá nový vývoj. Opět výtečně také fungují změny poloh, kdy se s přirozenou lehkostí střídají dramatické a vážné okamžiky se světlejšími chvílemi nebo tajemně temné pasáže s atmosférou radostnější, zase i díky nápomoci umně přetvořené hudební složky. K tomu je samozřejmě třeba přičíst ještě odpovídající výkony všech tří hlavních hrdinek a fungující emoce, jimiž se ani tentokrát nešetří. 85 %

Zajímavý počin, a to především díky námětu, který těží ze stále živých dozvuků věcí nedávno minulých s dotykem záležitostí v českém prostředí stále aktuálních, a také díky konečnému vyústění, které má bohužel k realitě všedního dne asi opravdu hodně blízko. Neškodilo by samozřejmě malinko hlubší zabřednutí do událostí, z nichž děj vychází, a lepší vykreslení postav s jejich motivacemi, ale to by vyžadovalo vyšší časovou alokaci. Využít rezervy naopak bylo možné v hereckém podání, kdy jsem měl v určitých momentech trochu problém uvěřit některým protagonistům, a to včetně hlavního hrdiny, jejich role. 70 %

Sociální drama jako řemen, v němž do sebe všechny žánrové složky celkem dobře zapadají, přestože jsou zároveň všechny, jak je v korejských filmech poměrně obvyklé, dotaženy do hraničních poloh, takže jejich míchání často může působit určité vnitřní rozpory v interpretaci děje i jeho protagonistů. Na druhou stranu, možná právě díky tomu ale výsledek přináší mnohem barevnější pohled na společnost, jejímž odrazem v něm vyprávěný příběh je, protože pro její velkou část není život prakticky ničím jiným než každodenním bojem o přežití, mnohdy za jakoukoli cenu. 90 %

… 65 %

Drsný snímek, který je ale ve skutečnosti velmi dalek brutality, jež je s ním zcela nezaslouženě spojována, a který vypráví svůj silný příběh válečného zoufalství možná až příliš úsporným způsobem, "pouze" s pomocí zvuku a obrazu, kdy se na plátně střídají jednotlivé epizody jako posloupnost odporných výjevů, které jsou sice samy o sobě skvěle technicky a také herecky provedené, ale jimž zároveň, kromě vzájemného odlišení, chybí lepší propojení a vyšší dopad na diváka, čehož by jistě šlo docílit nahlédnutím do mysli hlavního hrdiny a znázorněním vnitřního vývoje, jímž prochází a který zůstává prakticky po celou dobu skryt, což je rozhodně škoda, protože je to vlastně to nejdůležitější. 75 %

Pro mě má tahle vypiplaná pocta filmu a poznávací výlet po dobové továrně na sny jednu zásadní vadu spočívající v absenci jakéhokoli konzistentního děje. Celé je to totiž "jen" jedna velká směsice takřka dokonale zahraných, myriádami nejrůznějších odkazů obdařených, povětšinou vrchovatě zábavných, leč do sebe nepříliš zapadajících, scén a situací, typicky tarantinovský závěr, bohužel, nevyjímaje. 80 %

Zombie apokalypsa podle Jima Jarmusche snad ani nemohla vyústit v nic jiného, než je tahle žánry kombinující, řádně ujetá, všechno možné parodující a ohromně vtipná podivnost s opakujícími se situacemi, neskutečně zvláštními postavami, mnoha různými odkazy a geniálně zpodobněnými nemrtvými, která se samozřejmě nemusí líbit každému, leč mě, nutno dodat, že k vlastnímu překvapení, náramně pobavila.