Gwaihir

Jednoduchá a přímočará, ale také originální a nápaditá, taková je cesta jednoho nevidomého kováře za štěstím, jež osvěží mysl, pohladí po duši a chytne za srdce, a to prostě proto, že jde o vyváženou směs, v níž se krásně snoubí, poutavý děj, zajímavé postavy, vánoční atmosféra, přirozené herectví a technická zručnost, a co na tom, že třeba závěrečný souboj dobra se zlem mohl být o něco propracovanější, důležité je, že je potěšením se na to dívat. 75 %

Vždy, když se Zdeněk Zelenka chopí pohádkového námětu, vypadá to na zajímavou podívanou, ale takřka pokaždé z toho nakonec prakticky nic moc opravdu svátečního nevzejde. Nejinak je tomu bohužel i v tomto případě, v němž veskrze dobrá myšlenka byla opět nalita do ne příliš vhodné formy, z níž nejvíce atmosféře škodí nehodící se rádoby muzikálové vložky. Za kladnou zmínku proto stojí asi "jen" podařené triky, herecké výkony pekelníků a hláška o mletí popela. 40 %

Pozoruhodný seriál, jehož největším kladem je určitě námět, protože podobné záležitosti se na českých obrazovkách často neobjevují, a největším problémem naopak očividně příliš mnoho autorů, jimž se bohužel úplně nepodařilo dát dohromady kompaktnější vyprávění a lépe tak využít potenciál jinak zajímavého příběhu. Výsledkem je směs, jejíž některé části jsou docela podařené a mají solidní atmosféru, ale jiné jsou naproti tomu poměrně málo věrohodné, nebo dokonce působí až parodicky, což lze zčásti přičíst na vrub charakterům postav a zčásti i jejich chování. Co se herců a jejich výkonů týká, mladé a neokoukané tváře jsou většinou milým překvapením, na rozdíl od některých jejich zkušenějších kolegů. 55 %

Zdá se, že ani apokalypsa nemusí být lidem dostatečným ponaučením, a boj o zdroje tak může směle pokračovat, což by samo o sobě nebylo nic nového pod sluncem, nebýt zasazení do poměrně originálního prostředí zničeného světa, v němž města pochodují krajinou jako obří stroje, jejichž ztvárnění je nakonec asi to nejpůsobivější z celého bohatého vizuálu. Také příběh není sám o sobě rozhodně nezajímavý, přestože zdaleka ne všechno v něm je uspokojivě odvyprávěno, zejména vzhledem k lepšímu vykreslení jednotlivých postav a jejich motivacím. Z nich, kromě zjizvené Hester, nejvíce zaujmou asi Shrike a Anna, v jejichž minulosti je cítit mnohem více, než je nakonec ukázáno nebo řečeno, a jichž se také týká značná část akce, která nepostrádá nápad a napětí. 70 %

Čarodějnický svět pokračuje přesně tam, kde byl spatřen naposledy. Opět tu zdánlivě chybí velký příběh, tak trochu skrytý do dílků ne úplně jednoduché a poměrně tajemné skládačky, jimž rozhodně nelze upřít nápaditost a styl, i když přednost znovu dostaly spíše zábavně akční, než přímo zločinně temné, aktivity, což je docela škoda. Na druhou stranu, vyprávění jako celek již nabírá směr a také má velmi zajímavou, přestože ne novou, ústřední myšlenku z pohledu motivace páchání zla ve jménu vyššího dobra, což v kombinaci s neobyčejnými postavami a dalším krásným hudebním doprovodem, zcela jistě není málo, tedy alespoň pro mě ne. 75 %

Troufám si říct, že ačkoli jméno Vituse Beringa je všeobecně známo, jeho životní příběh by dal dohromady asi málokdo, a to samozřejmě platí ještě silněji pro mnohem méně známé postavy ruských dějin, jakými byli Vasilij Prončiščev, jeho žena Maria nebo Semjon Čeljuskin, jejichž expedice na sever patří zcela jistě k nejodvážnějším objevitelským výpravám. Její filmová podoba pak sice není nikterak velkolepým dobrodružstvím, ale spíše se snaží ji zachytit ve skutečném světle a bez příkras, což se ve výsledku celkem daří, přestože úvodní část působí velmi rozpačitě. Jakmile se však loď vydá na svou osudovou plavbu, začíná docela poutavé vyprávění, které má místy slušnou atmosféru, i přes občas lehce rušivou hudební složku. 60 % (Filmový festival Nový ruský film - Cinema City Slovanský dům)

Něco se dá popsat snadno a něco ne, takže ... Dámy a pánové, její veličenstvo Queen!

Abych pravdu řekl, příliš nevím, co si tomhle díle mám myslet. Tedy ne, že by to snad bylo úplně nezajímavé, je jen otázka, kam celá ta směs vyřčených slov, nastolených témat a představených myšlenek vlastně směřuje a jaký náčrtek našeho prvního prezidenta vytváří.

Velice zajímavá a hlavně zdařilá sonda do Třicetileté války, která výborně kombinuje dokumentární složku předkládající fakta ohledně celkového vývoje, hlavních událostí a vybraných osobních příběhů a jejich protagonistů se složkou hranou vdechující život jejich některým epizodám a zprostředkovávající poměrně realistický pohled na bytí v takto těžké a kruté době. Jednotlivé děje jsou přitom hezky provázány a nezaměřují se jen na známé osobnosti, ale spíše na postavy méně proslulé, ať už jde o německého vojáka, který ukazuje válku v její syrovosti, nebo kapucínského mnicha, který představuje politickou stránku věci, takže výsledek je současně i poučný.

Neil Armstrong, jeden ze symbolů vítězství lidské touhy nad hmotou a jeden z představitelů doby, které vládli hrdinní blázni snažící se dobýt alespoň kousek nekonečného vesmíru, bez ohledu na prostředky a nebezpečí. Jeho příběh je fascinující a zde zároveň i působivě ztvárněný, a to jak v rovině profesní, tak zejména v rovině osobní, která prostupuje prakticky vším děním, jež se odehrává většinou v relativně komorním stylu. Takřka dokonalá je potom Hurwitzova hudba, která skvěle podkresluje každou scénu, aniž by na sebe současně strhávala pozornost. Zbývá dodat jediné ... orel přistál. 95 %