Gwaihir

Jakkoli se to může jevit prazvláštně, vzhledem k tomu, že v podstatě od samého počátku lze poměrně dobře odhadnout vývoj a závěr celého příběhu, jedná se zde o velmi strhující podívanou. Toto vyprávění o jedné záchranné operaci je totiž čistokrevným thrillerem kombinujícím věrnou atmosféru masových nepokojů a strachu z odhalení se satirickým pohledem do světa lidí, od nichž byste v takovém případě očekávali nějakou pomoc jen ztěží. Akce se tady člověk mnoho nedočká, ale zato je možné se relativně dobře vcítit do jednotlivých postav a jejich situace, přičemž místy je účinek, hlavně i díky velice zajímavé kameře, Desplatově hudbě a kvalitnímu herectví, skutečně vynikající. 85%

Nestává se příliš často, že by ve mě nějaký film zanechal tak dlouhotrvající nadšení, jako se tomu událo v tomto případě, kdy vstřebané dojmy uvnitř mysli pouze nedoznívají, ale v podstatě ještě po určitou dobu rezonují. Takto pestrou mozaiku složenou takovýmto způsobem ze střídajících se částí několika strhujících příběhů tvořících korálky na nitce společného ducha jsem, popravdě řečeno, viděl vůbec poprvé. Všechny jednotlivé, žánrově oddělené, děje jsou zde naprosto vědomě propojeny, jistě i díky knižní předloze, v jedno skvěle zahrané celistvé vyprávění, protkané hlubokými myšlenkami, silnými pocity a v neposlední řadě také úžasnými hudebními motivy. Co nejdříve si musím přečíst knihu. 100%

Návratem do světa drog a násilí udělal matador Oliver Stone určitě správný krok, protože jsou to očividně prostředí, která mu víceméně sedí a poskytují mnoho prostoru jeho provokativnímu stylu vyprávění. Příběh sám o sobě sice není v hlavní ose příliš složitý, ale zato obsahuje celou řadu zajímavých zvratů a uvěřitelných situací. Jeho zpracování se pak vyznačuje výbornou kamerou, která udržuje napětí a podporuje atmosféru střídajících se žánrových sekvencí, neustávajícími změnami rytmu a perfektním hereckým obsazením. 75%

Nahlédnutí do některých, lidmi obývaných částí našeho kulatého světa, není příliš veselá záležitost, obzvláště díváte-li se přímočarým pohledem dítěte s veškerou jeho bezprostředností. Všudypřítomná zasmušilost vyprávění ze života mimo běžnou "vyspělou" společnost, kde sama existence představuje neustálý boj s přírodou, je uhrančivá a kouzlo dívenčiny obrazotvornosti, s jakou si jen ti malí dokáží vykládat dění kolem sebe, je odzbrojující. Názory na to, jakým způsobem se postavit ke svému bytí se velmi různí a dosažení rovnováhy mezi snahou o všechny se postarat a schopností uznávat jejich přání je vždy těžké. Možná se nad tím díky tomuto snímku, který za svou atmosféru vděčí i moc pěkné hudbě, aspoň trochu zamyslíme. 80%

Druhá polovina závěrečného souboje mezi dobrem a zlem navazuje na předchozí hledání a v postupně zrychlujícím tempu směřuje ke konečné bitvě, která rozhodne o osudu všech, přičemž některé vysvětlující výstupy, vzhledem k celkové délce trochu nepochopitelně, zkracuje na úkor některých akčních částí, jež naopak prodlužuje. Znovu je bezpochyby nejlepším úsekem snímku skvěle ztvárněný vsunutý příběh, tentokráte věnovaný princi dvojí krve, jenž svým způsobem propojuje určité okamžiky z celého vyprávění a ukazuje hloubku a propracovanost jednotlivých událostí. Hlavně díky opětovně výtečné hudební složce je takřka dechberoucí rovněž zabezpečování hradu a atmosféra pulsuje očekáváním. V závěru se kupodivu dostane i na, pro mnohé zbytečný, dovětek dávající najevo že konec je novým začátkem. 90%

První polovina závěrečného souboje mezi dobrem a zlem se nese v duchu velmi napínavé přípravy na velké vyvrcholení celého příběhu, které ukazuje, kromě několika věcí z minulosti, vše podstatné a navozuje působivě temnou, hustou a všudypřítomnou atmosféru strachu, znovu jen místy odlehčenou špetkou romantiky. Patrně nejlepší částí snímku, jenž vzbuzuje postupně sílící pocit nevyhnutelnosti konečného střetu, je skvěle ztvárněný vsunutý příběh o třech bratřích, a to jak díky zpracování výtvarnému tak také díky novým hudebním motivům skladatele Alexandra Desplata, které opět výborně podtrhují citovou stránku jednotlivých scén, jež jsou pro tentokrát dobře pospojovány, což vytváří dojem celistvosti filmu, jehož zakončení je provedeno v místě, které je k tomuto účelu snad nejpříhodnější. 90%

Šestá část filmové série o kouzelníkovi Harrym Potterovi, který byl předurčen k velkým skutkům, navazuje svou hutnou atmosférou na snímek předchozí, čímž s konečnou platností přechází do světa ovládaného temnými silami, z nějž vytrhují jen občasné vtipnější scénky zaměřené na vztahy mezi postavami. Oproti předloze je tu znovu mnoho změn způsobujících nemalou roztříštěnost jednotlivých částí, které působí vesměs nedotaženým dojmem. Trochu nepochopitelně se zde také objevují přidané epizody, a to právě na úkor lepšího propojení původních událostí, zatajení některých objasňujících příhod a hlavně pak naprostého vynechání závěrečného vyvrcholení střetnutím na hradě. Nicméně, i tak si tento počinek po celou dobu udržuje značnou emocionální působivost a svými jednotlivými obrazy, obzvláště těmi hororově laděnými, dokáže náležitě strhnout, i díky opět velice dobré hudební složce. 85%

Páté pokračování příběhu chlapce, jenž může zastavit pána zla při jeho návratu k moci, znovu poměrně výrazně potemnělo, a to pod režijním vedením Davida Yatese, jenž poněkud překvapivě přetavil nejdelší knihu celé knižní série do nekratšího filmového zpracování, což se projevuje zejména zanedbáním prakticky veškerých vedlejších dějových zápletek a menších scén osvětlujících některé důležité okolnosti. Přes tyto změny však snímek neztrácí svou celistvost a naopak díky některým z nich získává oproti předloze rychlejší tempo a následkem dospělejšího přístupu i patřičně tísnivou atmosféru. Tradičně vynikající je opět obsazení nových postav, v čele s despotickou Imeldou Staunton, která jako jediná dostává větší množství prostoru a sekunduje tak všudypřítomnému Danielu Radcliffovi, jenž ve své hlavní roli skutečně exceluje. Velice dobrou úroveň si stále drží rovněž hudba, jejíž další kompozice se ujal Nicholas Hooper přinášející zcela nové motivy zdárně podtrhující dění na plátně. 95%

Jakožto milovník všeho čarovného a výpravného jsem si samozřejmě nemohl toto přetvoření klasické pohádky ve fantasy legendu nechat ujít a myslím, že dílko se rozhodně režijně začínajícímu Rupertu Sandersovi dosti vydařilo, přestože jsem očekával poněkud cituplnější vyprávění a také romantičtější vyvrcholení. Po stránce obrazově hudební ale k tomuto filmu snad není možné mít jakékoli výhrady, i když ispirace jinými snímky je zde více než patrná. Výborné je rovněž celé herecké obsazení v čele s Charlize Theron, jež je opravdu úchvatně démonická. Celkové působení může být pak ovlivněno hlavně neúplným propojením jednotlivých částí, jež mají samy o sobě velice silný náboj, a zařazením některých prvků, které zcela nezapadají do jinak krásné atmosféry temnoty, na jejímž konci je světlo. 80%

Mýdlová opera v podání mistra Burtona snad ani nemohla vypadat jinak než velice výstředně. V tomto případě však působí zejména velmi roztříštěně, kdy po výborném zasvěcujícím úvodu, neustále mění své zabarvení, které tak přeskakuje mezi mysteriózní pohádkou, s místy hezky strašidelnou atmosférou, a hororovou komedií, s většinou poněkud ne příliš trefným humorem. Dosti zvláštní je hudební doprovod, který jednotlivé scény jakoby záměrně ještě více odděluje, a jediným jejich pojítkem jsou tak "jen" poměrně zajímavé postavy a skvělí herečtí představitelé. Celkově z toho mám smíšené pocity. 60%