Gwaihir

Nedá se říct, že jsem tomuto filmu nedal šanci rozptýlit oblak mého prvotního zklamání, ale ani po dalším zhlédnutí se na mém postoji k němu nic nezměnilo. A přitom jde o úžasně silný romantický příběh s poměrně dekadentním pozadím ve světě bohatství a takřka geniální pointou, jenž by rozhodně měl v člověku vzbuzovat spoustu emocí. Na jeho ztvárnění mi však naneštěstí řada věcí nesedí, protože svým stylem nezapadají do dobové atmosféry a neustále tak narušují vyprávění, v němž chybí potřebná citlivost a hloubka, množstvím současných prvků. Mezi ně patří hlavně hudba, která je místy tvořena až příliš výstřední směsicí motivů, mnohdy odvádí pozornost od děje a ještě více umocňuje přehnanost večírkových scén, zatímco v klidných pasážích zůstává bohužel v pozadí a neposiluje jejich náladu. 65%

Vzhledem k tomu, že pan Joseph Kosinski byl až doposud skryt mojí pozornosti, je pro mě tento jeho vědeckofantastický počinek poměrně velkým překvapením. Jeho nejsilnější stránkou je jednoznačně cit pro krásno, který zcela ovládá první, svým způsobem minimalstickou, část filmu tvořící výlet do prázdného zničeného světa, jenž skrývá mnohá tajemství. Ta jsou pak postupně odhalována v části druhé, jež naopak oplývá více či méně nečekanými zvraty a slušnou dávkou akčních scén, čímž se stává jakýmsi procitnutím kontrastujícím z předchozí snivou atmosférou. Obě tyto poloviny jsou tak prakticky dvěma stranami téže mince schopné vtáhnout do divácky přístupného, žánrově čistého a relativně chytrého děje. 90%

Pro mnoho lidí je George Harrison určitě stále jen jedním z Beatles, který tak trochu stál vždy ve stínu dvou slavnějších kolegů. Pro některé však představuje svou osobností a vývojem, jímž si během trvání skupiny a zejména po jejím rozpadu prošla, toho nejzajímavějšího z nich. Tento dokument se očividně snaží, za pomoci skládanky z nepřeberného množství střípků, ukázat velmi lidský příběh talentovaného hudebníka, odhalit složitosti v jeho povaze a vyjádřit jeho přístup k životu, čímž se, do jisté míry, vymyká běžným portrétům a stává se spíše pozoruhodným výletem do duše. 80%

Nepatřím sice ani mezi skupinu náctiletých, ani mezi "národ" američanů, ani mezi ženskou část populace, přesto mi však nezbývá než přiznat, že jsem se nejen nenudil, ale dokonce se mi to i celkem líbilo. Samozřejmě, nejedná se zde o žádné dějově složité či myšlenkově hloubavé vyprávění. Nicméně, i tak má tento film svoje kouzlo, spočívající nejspíše právě v určitým způsobem opojné atmosféře, za níž nemálo vděčí výborné hudbě, a v docela vtipně romantické lince, kdy se hádá duše s tělem ve společné snaze přežít a zároveň citově nestrádat. Je jistě škoda, že větší prostor nedostalo asi to vůbec nejdůležitější, a sice prokreslení vývoje jednotlivých vztahů tak, aby dění dávalo jednoznačný smysl. Takto zůstává celý snímek "pouze" poměrně zajímavým dílkem s trochou opravdu dobré akce, několika krásnými obrazovými momenty, pár neotřelými nápady a dvojnásobně šťastným koncem, který mi kupodivu vůbec nevadil. 70%

Je zcela jistě pravdou, že potenciál látky, jejíhož ztvárnění zde můžeme být svědky, mohl být využit poněkud rozsáhlejším způsobem. Nicméně, tato velice příjemná výprava do země Oz před návštěvou Dorotčinou je i přes to pohádkově milým, barevně hravým a hlavně dětsky poutavým představením o jednom pouťovém kouzelníkovi, třech krásných čarodějnicích a síle lidského důvtipu. Velmi zajímavý je potom zejména přechod mezi obyčejným a fantazijním světem tvořený přestupem z úvodní, klasické a černobílé, pasáže, do ústřední, trojrozměrné a neobyčejně pestré, části filmu, jenž nejvíce ze všeho odkazuje, na původní meziválečný hudební snímek. Za zmínku určitě stojí i perfektní triková stránka s takřka dokonalým dějovým využitím techologických vymožeností kinematografického starověku. 85%

Začínám si stále častěji klást otázku, z jakého důvodu vlastně vznikne takovýto snímek, který z velké části stojí pouze na zobrazení bezbřehého násilí a duševní bezútěšnosti. Na jednu stranu chápu snahu poukázat na krutost současného světa ovládaného penězi, v němž, jako houby po dešti, vznikají z obyčejných lidí oběti a vrazi. Na stranu druhou však moc nechápu onu všudypřítomnou snahu, mnohdy za každou cenu, šokovat publikum. V tomto případě jsou velmi silný příběh a typická asijská poetičnost tak trochu zastíněny až příliš bezcitným podáním, které ve mě bohužel nezanechalo téměř žádnou jinou stopu než jen poměrně silné znechucení tím, co jsem viděl, a to je opravdu velká škoda. 65%

Docela chápu, že takto pozvolné podání politického dramatu může být pro někoho relativně nudnou záležitostí, avšak pro mě představuje v tomto případě zejména určitý prostor pro vychutnání jeho vynikající dobové atmosféry a pro zamyšlení nad jeho poměrně hlubokým obsahem. Celý film se nese v duchu jisté pokory a především úcty k člověku, který byl, v dobách nejtěžších, 16. prezidentem Spojených států amerických, přičemž jej ukazuje ve světle sice trochu ikonickém, leč zároveň vlastně neidealizujícím. V podání Daniela Day-Lewise je Abraham Lincoln mužem, s nímž lze polemizomat a do jehož pocitů je možné se vžít. Totéž ale platí i pro výkony dalších protagonistů, včetně Tommy Lee Jonese a Sally Field, kteří rovněž oživili své postavy opravdu mistrně. Hlavním hrdinou je nicméně, poněkud překvapivě, 13. dodatek a jeho schválení, jež lze považovat za celosvětově významný krok směrem k rovnoprávnosti a které je líčeno velmi pečlivě, bez zbytečné okázalosti, odhalujíce i ta nejtemnější zákoutí obvykle považovaná za nelegitimní. 100%

Jsem jedním z těch, kteří byli natolik bláhoví, že po přechozích narážkách a náznacích očekávali tentokráte plnohodnotný spaghetti western se vším, co k tomuto žánru patří. V tomto směru bohužel zůstalo jen u přání, protože černý Django je přes všechny své odkazy a podobnosti stále mnohem více "jen další" konverzačkou. Nutno ovšem rovněž dodat, že opět vynikající, protože rozehrává velmi propracovanou hru plnou napětí a zvratů, v níž nechybí příznačný humor a v níž jenom občas přebývá charakteristicky přepálené násilnosti. Prakticky všechno tady funguje téměř skvěle, celý příběh se odvíjí v neuvěřitelně rychlém tempu, všichni hlavní protagonisté předvádí to nejlepší ze svého umu a audiovizuálně to jen místy lehce zaskřípe. Přesto mám z toho stále trochu rozpruplný pocit, protože některé Tarantinovské výstřelky mi budou zřejmě i nadále občas mírně kazit celkový dojem. 90% (Filmový víkend ČSFD 2014)

Podobných situací a příběhů, i když možná méně vyhrocených, se jistě odehrálo již mnoho. V současné, do značné míry schizofrenní, společnosti skutečně stačí jen velmi málo k tomu, aby se prakticky kdokoli stal oním terčem. Výsadou tohoto snímku je, že vytváří poměrně syrovou představu o tom, jaké to je být doslova štvanou zvěří, a že tak činí chladnokrevně, bez přehnaného patosu, čistě filmovými prostředky, nevyjímaje vynikající herectví, včetně naprosto úžasného výkonu malé Anniky Wedderkopp. Odráží se tu samozřejmě také severská povaha s oběma svými vzájemně odvrácenými tvářemi, která navozuje místy až melancholickou atmosféru vystupňovanou do strhujícího mrazivého dramatu. 90%

Milovníci úchvatné tvorby Tolkienovy čekali, někteří s obavami, na filmové ztvárnění tohoto jeho příběhu už velmi dlouho. Od uvedení trilogie Pán prstenů uplynulo mnoho vody a nakonec došla tato očekávání naplnění v novém trojdíle obohaceném i o další středozemská dění. Stejně, jako je tomu u předlohy, se však ani filmový Hobit nemůže více lišit od epické fantasy ságy, kterou příběh boje o osud Tolkienova světa představuje. Jde totiž vpravdě o cestu za dobrodružstvím, během níž se střídá jedna nebezpečná situace za druhou a v níž prakticky není prostor pro úvahy o hlubším smyslu běhu věcí. Přesto ale úvodní část vyprávění, zejména díky rozšíření dalšími dokreslujícími událostmi, zapadá do tohoto kontextu perfektně. Děj samotný je pak ve snímku přizpůsoben do temnějších odstínů a přidáním záporné postavy je pozměněn a zvýrazněn vývoj jeho hlavních hrdinů. Celá, poněkud zběsilá, jízda má strhující, místy humornou a místy napjatou, atmosféru a je završena lákavým výhledem vstříc dalším dobrodružstvím. V tomto duchu se nese také Shoreova hudba, která tentokráte neobsahuje tolik velkoleposti, ale opět skvěle podporuje dění na plátně. Poprvé jsme se také mohli nechat unášet novým 3D obrazem v kombinaci s vyšším počtem snímků za sekundu, který sice někdy může více poodhalit nějaké ty drobné nedostatky, ale výsledný dojem je opravdu působivý. 95%