Gwaihir

Vtisknete-li do rukou jedné skupiny lidí úplnou moc nad životy příslušníků jiné skupiny, můžete si být jistí, že se budou dít ty nejhorší věci, jaké si jen dokážete představit. Snímek natočený podle vyprávění muže, jenž se stal otrokem, není ničím více, ani méně, než dosti syrovým svědectvím o společnosti, v níž vládne rasismus toho nejhoršího zrna. V klidném, místy takřka meditativním, tempu ukazuje nesmírné utrpení mužů a žen, kteří se stali oběťmi lidské touhy po nadvládě a kteří se nakonec do značné míry nechali zotročit i ve své vlastní mysli. Zprostředkovává některé fragmenty děsivého mnohaletého údělu nevolníka, někdy beze slov a jen pomocí obrazu, mezi něž vkládá záběry nádherné exotické přírody vytvářející k nim kontrast a dávající prostor pro zamyšlení a rovněž k chvilkovému uvolnění. Jeho největší devizou, kromě úžasné kamery, je bezpochyby působivé herectví, kdy prakticky všichni, známí i neznámí, předvádí skvělé představení. A závěrem si dovolím jen dodat, že vyčítat filmu jeho autenticitu, s ohledem na americké dějiny, je nesmysl. 100 %

Od samého začátku se sice dá vytušit, kdo že to vlastně vypráví onen příběh, v němž slova znamenají život, ale to vůbec nevadí, protože jde o jednoho z nejoriginálnějších průvodců nádherným, i když převážně neveselým, promyšleným dějem, který mě od prvního záběru vtáhl a několikrát neskutečně dojal, díky skvělé atmosféře, v níž se spolu snoubí dětství, láska a válka, díky perfektnímu herectví a díky úžasné Williamsově hudbě. Více snad ani není třeba si přát. 100 %

To, co se odehrávalo v době Pražského jara, během vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a v počátečním období jejich přítomnosti, bezesporu patří mezi nejsilnější a nejemotivnější okamžiky naší historie. A právě proto je dobře, že došlo k pokusu vytvořit film, jenž by alespoň část těchto událostí zrekapituloval víceméně v uměleckém stylu. Tím spíše však naopak zamrzí, že jeho výsledek je v některých ohledech poměrně nepřesný a může působit zkreslujícím dojmem, což je zejména problém některých účelových scén, jako například střelby ze samopalu v době, kdy již dávno v ulicích ruští vojáci nebyli, transparenty nesené při pohřebním průvodu, ačkoli na dobových záběrech jsou vidět jen vlajky, nebo také prohlídka sídla Svazu vysokoškolského studentstva během demonstrací, jenž byl ale rozpuštěn ještě před prvním výročím okupace. Obsahově by snímek byl jistě mnohem působivější, kdyby některé věci prostě jen zobrazil tak, jak se staly, jako například zpěv národní hymny na Staroměstském náměstí nebo rozhovor umírajícího s jeho ošetřovatelkou, a nesnažil se je dále vykládat a zbytečně vyhrocovat všechno ostatní na úkor možnosti nechat hlavní momenty svého děje vyniknout. Ještě důležitější však je, že celkovým vyzněním je zde naneštěstí rovněž podporován jakýsi mýtus vytvořený kolem toho, za co a nikoli proti čemu se vlastně Jan Palach svým činem takto radikálně postavil, přeceňujíce vliv tohoto jeho rozhodnutí na události z listopadu roku 1989, a dotvářen klamný dojem, že boj za svobodu a demokracii již u nás v podstatě skončil jejím úplným vítězstvím, ignorujíce skutečný stav společnosti a jeho další lidské oběti. Samotné řemeslné zpracování je ale opravdu vynikající, od perfektního herectví, přes úžasně vynalézavou kameru, až po velmi hutnou atmosféru pohybující se na hranici psychologického, konspiračního a soudního dramatu. 70 %

Velice pozoruhodný počin, kterému se čistě technicky zřejmě nedá nic vytknout, protože to zkrátka a dobře po celé dlouhé tři hodiny šlape jako švýcarské hodinky se všemi svými bezchybnými kolečky, která do sebe bezvadně zapadají a vytváří svým pohybem neuvěřitelně živelnou a zábavnou jízdu oplývající mořem slov bez hlubšího obsahu, v níž hlavní role hraje trio sex, drogy a prachy. Téměř všechno, co je na plátně vidět, je neskutečně propracované a většinou také dotažené prakticky až do parodující podoby, která sice není oslavou bezuzdného materializmu, ale zároveň přiznává oběživu jeho určující postavení v současné společnosti a poukazuje do jisté míry také na naprostý úpadek morálky, jehož je častou příčinou, pokud člověk podlehne jeho fascinujícímu kouzlu a stane se členem jakési výstřední sekty. Z druhé strany je však tato mozaika sestavená z eskapád života jednoho výjimečného podvodníka přeci jen o něco povrchnější než jsem čekal a chybí mi v ní nějaké větší vystřízlivění a reflexe, což je ale nejspíše dáno faktem, že autor její předlohy, onen vůdce smečky makléřů, sám k žádné větší očistě ještě nedospěl. 90 % (Filmový víkend ČSFD 2014)

Mnohem raději bych sice viděl nějaké klasičtější dramatické zpracování tohoto příběhu odvážných samurajů, kteří si jistě zaslouží, aby na ně nebylo zapomenuto, nicméně i toto vyprávění obohacené o prvky japonské mytologie rozhodně stojí za to vidět, protože je to prostě kvalitní hostorické fantasy s lehce podmanivou asijsky zabarvenou hudbou, mnoha krásnými záběry, velmi zajímavými souboji a nádhernými kostýmy, které i přes místo svého vzniku a také jazyk vložený do úst svých protagonistů působí poměrně ne-americky. 75 %

Je jasné, že po všeobeném "nadšení" z prvního příběhu ukecané kozy muselo nějaké to pokračování následovat, a nedá se říct, že by to bylo nutně špatné rozhodnutí, i když posouvání laťky do vyšších pater se tu bohužel nekoná. Snaha o větší přiblížení se dětskému divákovi přináší naivnější děj a pohádkovější atmosféru, což kupodivu celkem dobře funguje. S tím souvisí také určitá změna v pojetí animace, která je zřejmě o něco lepší, zato však méně zajímavá. Jednotlivé scény pak více drží pohromadě a vtipnější momenty se střídají s těmi méně povedenými, přičemž žádný výjev vysloveně nevyčnívá nad ostatními. Takže, sice jiné chyby, ale stejná známka. 50 %

Ať si kdo chce co chce říká, mě to prostě bavilo od začátku až do konce a myslím, že kdybych byl ještě dítětem, bavil bych se u toho přinejmenším stejně dobře, přestože se dějem nesou některé opakující se motivy. Celý nápad je totiž poměrně originální, jeho zpracování je příjemně hravé a poněkud svérázná atmosféra působí osvěžujícím dojmem, mimo jiné díky úžasně sympatickému strýčkovi Bertíkovi, dokonale úlisnému úředníkovi číslo 205, roztomilé Klementince s modrými vlásky a samozřejmě i velmi pěkné ústřední písničce. 75%

Rok netrpělivého čekání uplynul a na plátnech se objevila druhá část dobrodružné výpravy k Osamělé hoře, v níž je znovu možno býti svědky našlapané jízdy plné strhující akce, v níž se neustále běhá, padá a bojuje na pozadí stále temnějšího vývoje širších událostí, jejichž poodkrytí opět perfektně zapadá do celkového stylu vyprávění. Děj snímku tak doslova letí kupředu, jen s občasnými zastávkami, v napjaté atmosféře využívající podle svých potřeb často strašidelnou, poskrovnu humornou a, díky přítomnosti jedné přidané kladné postavy, také někdy romantickou polohu. Podobně jako v prvním díle bylo jedním z vrcholů setkání Bilba, který je z hlediska vývoje asi nejlépe propracovaným charakterem trilogie, se slizkým Glumem, je tentokrát bezesporu nejlepší pasáží jeho střetnutí s velkolepým drakem Šmakem, z jehož ztvárnění společně s hrůzou vyzařuje také neskutečný klid. Nelze se rovněž nezmínit o Shoreově hudební složce, jež prostě dokonale slouží zájmům celku, dotváří a spojuje jednotlivá dění, která vrcholí v poněkud nečekaném okamžiku předzvěsti zkázy bez místa pro závěrečné vydechnutí. V trojrozměrném formátu s vyšší kadencí v kombinaci s vynikajícím rozložením a kvalitou zvuku technologie Dolby Atmos je pak výsledný zážitek opravdu dech-beroucí a v některých scénách doslova unáší mysl ze skutečného světa do toho středozemského. 90%

Ve své podstatě je to klasická komorní britská záležitost odehrávající se v dobách velkých společenských událostí a změn, která je do značné míry postavena na vynikajícím herectví, krásném prostředí a typickém ostrovním humoru a jež dovoluje nahlédnout do spletitostí života členů jednoho šlechtického rodu a jejich služebnictva, do jejich zcela společných, ale také naprosto odlšných, starostí a radostí. A že je to vhled skutečně velice zajímavý a poutavý, poměrně věrohodně vykreslující propracované osudy obyvatel starého světa se všemi jejich klady, chybami, úspěchy a omyly, který se zdařile snaží ukázat, že i aristokraté byli a jsou jen pouhými lidmi jako jejich poddaní, kteří naopak mohli respektive mohou být často ještě více úzkoprsí než jejich páni nebo paní. Takto si představuji opravdovou historickou fresku, oživující svými barvami slávu epoch dávno minulých a umožňující v jejich atmosféře strávit alespoň chvilku svého drahoceného času. 100%

Druhé samostatné setkání s hromovládcem jde od samého počátku trochu jinou cestou než jeho přeschůdce, ačkoli na něj v některých ohledech také skvěle navazuje. Příběh je tentokráte mnohem osudovější, sahá ještě hlouběji do minulosti a navozuje atmosféru skutečného boje světla proti temnotě, v němž může být vše ztraceno. Přesto však celý snímek stále bravurně střídá opravdu velmi humorné okamžiky s chvílemi vážnými až tragickými, aniž by přitom docházelo k jakémukoli vzájemnému rušení. Mezi nesporné kvality znovu patří výtečné herectví, i když v tomto případě již ustupuje větším dávkám akčních scén, které sice místy působí poněkud bláznivě, ale jsou naprosto strhující. Vše je též opět rámováno velkolepými hudebními motivy, oplývá nádhernou výpravou, je ozvláštněno iluzionistickými kousky mistra klamu a navíc doplněno ještě o přítomnost další úžasně charizmatické záporné postavy. 95%