Gwaihir

Žádné velké efektní divadlo, leč jedno důkladné zamyšlení o dnešním stavu naší společnosti. V takřka meditativním rytmu jsou pozvolna vytvářeny dva neoddělitelné obrazy, život a doba, jednoho z těch, kteří třímají v rukou jistou moc nad osudem druhých. Oba totiž logicky vždy jdou ruku v ruce, přičemž v tomto případě zachovávají věrnost současnosti a snaží se nejen, pečlivým výběrem řešených případů, odhalit složitosti a nedokonalosti soudobého právního systému, ale také, za pomoci, mnohdy cynických a většinou trefných, glos vnitřního hlasu, neúprosně soudit realitu všedního dne. Ukazují tak na potřebu popřemýšlet jak nad otázkou spravedlnosti, která má často šátkem sejmutým s očí svázané ruce, tak i nad počínáním lidí samotných. 75 %

Vtáhlo mě to dovnitř, zmuchlalo mě to, vyhodilo mě to ven ... a nebyla to červí díra, ale fascinující strhující příběh z dílny bratří Nolanových, který se odehrává v několika rozměrech, přičemž takřka dokonale vystihuje význam souslovného pojmu "vědecko-fantastický". 100 %

Exkurze do života těch, kdož nikam nepatří, náleží vždy k látkám těžšího kalibru vyžadujícím značnou dávku citu a účasti na straně tvůrčí, jakož i vnímavosti a pozornosti na straně divácké. Fandry je především velmi lidským příběhem dospívajícího chlapce, jehož snům a touhám stojí v cestě předurčený osud daný společenskými zvyklostmi. Jeho vyprávění se pak nese v duchu podmanivě pozvolného plynutí výjevů ze života, místy až bezstarostně lyrických, občas emočně vypjatějších, které tvoří skutečně zajímavý obrázek vypovídající mnohé o přetrvávajících strastech současného všedního bytí na indickém venkově. 85 % (Festival bollywoodského filmu 2014 - kino Světozor)

Mám z toho mírně rozporuplný pocit, pročež si budu muset nechat komentář a přesnější hodnocení trochu rozležet.

Tahle variace na znázornění života ve společnosti bez "nebezpečných" vjemů a vzpomínek není ani příliš temná, ani příliš efektní, ale to vůbec neznamená, že by snad poskytovala méně námětů k přemýšlení nebo že by snad její představa byla méně děsivá, spíše naopak. Objevování ztraceného světa smyslů je v tomto případě velmi vynalézavé a dokáže účinně vtáhnout do příběhu svou hrou s barvami, zvuky a emocemi, stejně jako obsažnými proslovy strážce paměti. Také proto je poměrně velká škoda tak trochu uspěchaného závěru, který nedotahuje celý snímek, jak by si zasloužil. 75 %

Překvapivě mrazivé ztvárnění jednoho z nejaktuálnějších témat poslední doby s velkou vnitřní silou. Špionážní drama jako ze staré školy, které pomalu vtahuje do drsného realistického prostředí, jemuž vládne spletitá nepřehledná síť organizací snažících se "udělat svět lepším". Minimalistický způsob vyprávění, který buduje postupně houstnoucí amtosféru nejistoty, míra napětí se zvolna zvyšuje a vše vrcholí v naprosto strhujícím a emotivním zakončení. Působivý příběh, který obsahuje spoustu skrytých emocí a vyvolává řadu otázek. Úžané herectví. Po všech stránkách takřka perfektní práce. 95 %

Jakkoli může mít divák výhrady k některým menším či větším nepřestostem nebo vykladovým zkreslením, není možné této dokumentární sérii upřít takřka perfektní vykreslení vývoje Spojených států amerických a jimi ovlivňovaných dějin ve světě 20. století. Oliver Stone neúprosně odhaluje i méně známá pozadí, aktéry a okolnosti většiny důležitých událostí, přičemž vyvrací mnohé mýty a také nastiňuje alternativní příběhy některých z nich, jež by pravděpodobně zcela změnily dané situace a tím také podobu současné společnosti. 90 %

Některé filmy se mi skutečně špatně komentují. (Pražské filmové léto - kino Aero)

Není zrovna mým zvykem vyhledávat podobné druhy filmů a navštěvovat jejich projekce, ale náhoda tomu chtěla, že jsem protentokrát učinil výjimku, za což jsem velice rád, protože tak kreativní snímek se nevidí příliš často. Barvité vyprávění pana Gustava o jeho meziválečných eskapádách kdesi v prostoru střední Evropy je strhující jízdou oplývající neuvěřitelnou kadencí slovních i obrazových hrátek. Takřka každá scéna srší nápaditostí, která se mnohdy snoubí se značným objemem grotesknosti, jež dokáže rozechvět bránici až na samou hranici možností, přičemž se vše zároveň odehrává v poměrně napjaté dobové atmosféře s nádechem tragického pozadí. Z technického hlediska je nadmíru zajímavé oddělení různých časových rovin odlišným formátem obrazu či barevným pojetím a za vyzdvihnutí stojí určitě také okouzlující kamera, někdy statická, jindy svisle či vodorovně se pohybující, nebo přibližující detaily. Po stránce herecké snad ani není třeba slov. 95 % (Pražské filmové léto - kino Aero)

Očekávat, že pod taktovkou odjakživa poněkud bláznivého režiséra vznikne v rámci daného žánru a tématu "normální" film, by bylo samozřejmě velice bláhové a jsem rád, že jsem se této chyby nedopustil. Snad proto jsem ze sálu kina odcházel tolik potěšen, jelikož přesně tak bessonovsky ujetou audiovizuální mozaiku jsem vlastně chtěl vidět. Luc totiž opětovně dokazuje, jakým pošetilým šílencem je, když se jeho mozkové buňky utrhnou ze řetězu a začnou naprosto neobvyklým způsobem míchat dohromady často velmi kuriózní momenty, včele s naprosto geniálními prostřihy do světa přírody. Celé to dotváří vynikající hudba Erica Serry, poměrně vynalézavá kamera a nakonec i samotná hlavní myšlenka korunovaná víceméně překvapivou tečkou, i když by se nabízela ještě jiná, mnohem neotřelejší. 80 %