Oskar

Nejslabší film Václava Vorlíčka. Nestojí vůbec za nic, jen jsou v něm k vidění nekonečné desítky známých herců v epizodních rolích. VV to zřejmě pojal jako kamerové zkoušky na další filmy, protože až na výjimky (Menšík, Filipovský, Kostelka, Šimánek) sem obsadil samé herce, s nimiž nikdy předtím nepracoval. 20%

Typicky scénář Francise Vebera s dvojicí "pomatený zoufalec a stoicky klidný drsňák", která si časem vymění role. Ale Dotěrného chlapa vidím jako jeden z těch slabších "buddy movies", protože hlavní dvojice není zdaleka tak sehraná jako později Pierre Richard a Gérard Dépardieu. Jacques Brel v titulní roli je tak neskutečně otravný, že na místě Lina Ventury bych ho odprásknul hned. :-) Remake spolehlivého Billyho Wildera Kamaráde, kamaráde! (USA 1981) je o něco lepší. 50%

Nejlepší film série, i když nejméně známý. Jako jediný u nás neběžel v kině a televize ho uvedla až dlouho po revoluci. Teprve tady dostal Clouseau (INSPEKTOR, milý distributore, ne KOMISAŘ) své tři sparingpartnery - Herberta Loma, Burta Kwouka a Grahama Starka, ale změnil se i on sám. Je to vzásadě nešťastník, který má na první pohled ego jako záhon Narcisů,ale uvnitř je osamělý, nejistý a prací u Surreté si naplňuje klukovské sny. Peter Sellers ho tentokrát vybavil "profesionálními rekvizitami, zálibou v převlecích a úžasným přízvukem ("Cože dělal? Chytal muly?" "Ne, moly." "Ahá, vy myslíte MULY, ten létavý hmyz!"). Tak rád by byl všemi vážený a obdivovaný, jenže se zas a znovu dostává do situací, které mu srážejí hřebínek. Každý všední předmět denní potřeby se pod jeho rukama mění v nevyzpytatelnou zbraň hromadného ničení, jeho šéf ho chce zabít a zdá se, že jeho milovaná má na rukou krev... Je to možná nadutý žabožrout, ale řekněte: můžeme mu nefandit? 100%

Je zvláštní paradox, když je prví film série vnímán negativně optikou dalších, úspěšnějších dílů. Došlo totiž k žánrovému posunu. Blake Edwards neusiloval o nic víc než natočit starosvětskou společenskou veselohru s Davidem Nivenem a Claudií Cardinalovou, ale většího úspěchu nečekaně dosáhla vedlejší postava inspektora Clouseau. Původně ho měl hrát Peter Ustinov, několik dní před natáčením ale odstoupil od smlouvy a musela se překotně hledat náhrada. Peter Sellers měl pověst velkého improvizátora a své pojetí Clouseaua - grotesknější než ve scénáři - byl schopen dát dohromady během cesty letadlem do Říma, kde se točilo. V průběhu natáčení už bylo zřejmé, že se Sellers stane další hvězdou filmu, což mu vyneslo druhé místo v titulcích a pohotově připravovaný spin-off Clouseau na stopě. Teprve v něm se rozjelo to, co si s Pantery jakožto sérií spojujeme. Já mám ale rád i ten první film, kde je hlavní hvězdou David Niven (nelze si nevšimnout, že i animovaný Panter v titulcích má jeho mimiku) v typické roli šarmantního lupiče gentlemana a duchaplného společníka. Pak je tu nádherné režijní aranžmá, rozmáchlé přes celou šíři širokoúhlého formátu a hudba geniálního Henryho Manciniho. Nejen titulní melodie, i píseň Neglio Stasera je moc hezká. 80%

Režisér béčkových sci-fi o zmenšujících se lidech a gigantickém hmyzu Jack Arnold pojednou vsadil na zcela jiný žánr. Rozverná britská komedie vypráví o poměrech ve fiktivní evropské monarchii, která vyhlásí válku USA. Film stojí a padá (ale přece jen častěji stojí) s hereckými výkony Petera Sellerse v trojroli zbrojnoše, ministra a především útlocitné vládkyně Gloriany XII. Tu zahrál jako kombinaci britské královny Viktorie a tehdy populární herečky Margaret Rutherfordové. Pikantní je, že ve volném pokračování Myš na Měsíci (už bez Sellersovy účasti) hrála Glorianu... ano, uhodli jste, Margaret Rutherfordová. :-) 70%

V posledních letech mám ze všech sequelů stejný pocit - chutnají solidně, ale nenasytí mě. Autorským imperativem číslo jedna se stalo o nic nového se nepokoušet, s postavami radši moc nehýbat, jen svědomitě obkreslovat danou šablonu a snažit se nikde nepřetáhnout. Jediný rozdíl je, že se víc přitlačí na tužku. Takže jestliže byla Bridget Jonesová v prvním filmu mírné trdlo, s jakým můžete sympatizovat, ve druhém filmu zmutovala v nesvéprávného šaška v těsné sukni. Scházejí jen rolničky. Mark Darcy z prvního filmu byl typický Angličan - nesmělý, odměřený, přiměřeně konzervativní a nervózní z vlastních rozpaků. Ve dvojce je to fašistické pravičácké prase, jakému by slušný člověk ani nepodal ruku. V životaschopnost vztahu těch dvou nemůže věřit ani ten nejromantičtěší jedinec, zvlášť když Zellwegerová po opětném ztloustnutí zestárla a vypadá jako Firthova matka. Většina recenzentů přisoudila chyby už knize, ale to je jen důkaz, že ji nečetli. Druhá kniha je sice o něco slabší než první, ale spíš v rozdílné zábavnosti situací, charaktery zůstávají úplně stejné a o patřičné napětí se stará hlavně nová postava Rebeccy. Ta je ve filmu ÚPLNĚ jiná a řekl bych, že skoro zbytečná. Ani hudební podkres, který v prvním filmu vtipně suploval Bridgetiny pocity a autorské vyprávění, tentokrát není tak funkční. Abych to shrnul - pobavíte se, ale od hlavní dvojice budete mít větší odstup a nepřekvapilo by mě, kdybyste nejsympatičtější postavou shledali Daniela Cleavera. 60%

"Teď už zbývá jediné. Poznat jeho rodiče." slyšeli jsme na konci prvního filmu. Setkání s Yebaly je tedy logické přímé pokračování a až jednou budou oba filmy v televizi pouštět týden po sobě, mohlo by se dokonce zdát, že autoři od začátku zamýšleli dvojfilm. Proto nechápu, proč staré známé postavy neposunuli nikam dál a nutí je opakovat stejné chování v nápadně podobných situacích, jaké známe z jedničky. Na začátku, během titulků, to ještě vypadá jako fór na druhou, ale časem začne předvídatelnost děje nudit a všechno nové, co přináší, je buď nevkusné nebo nefunkční. Pozitivem číslo jedna jsou samozřejmě rodiče Yebalovi. Nejenže Dustin Hoffman a Barbra Streisandová jsou tak bizarní pár, že nebýt Jeho fotra, nikde jinde by si spolu nezahráli. Překvapivé je, že si je opravdu zamilujete (ano, dokonce i Barbru). A budete vlastně rádi, že Stiller už není na toho zlého DeNira sám. :-) 60%

Každá dobrá romantická komedie má dva tři vrcholné okamžiky, jako je setkání na vrcholku Empire State Buildingu v Samotáři v Seattlu, zmoklá Andie MacDowellová ve Čtyřech svatbách a jednom pohřbu, rvačka Granta a Firtha v Deníku Bridget Jonesové... Láska nebeská má takových momentů asi pětadvacet. Skoro každý z deseti paralelních příběhů se mohl stát základním kamenem samostatného filmu, ale Richard Curtis vybral opravdu jen to nejlepší, nejvtipnější, nejdojemnější. A to doslova, protože první sestřih měl čtyři hodiny. :-) Takže už expozice, podbarvená písní Christmas is All Around a SKVOSTNOU hudbou Craiga Armstronga, navozuje takové to mrazení, jaké se dostavuje až na konci podobných filmů. Absolutně nechápu opatrné recenze snad ve všech novinách a časopisech, protože jestli TOHLE není dokonalé romantická komedie, tak už nic. Mám jednu jedinou výhradu: na DVD je cca půlhodina vystřižených scén (musíte vidět!) a nejenže jsou stejně kvalitní, jako ty, které ve filmu zůstaly, ale dohromady o dost obohacují postavu Emmy Thompsonové (zvlášť vedlejší zápletka s jejím synem Bernardem). Je škoda, že diváci, kteří Lásku nebeskou viděli v kině nebo ji shlédnou v televizi, jsou o to ochuzení. Vážně by byl takový problém, kdyby byl film ještě o půl hodiny delší? I tak ale jednoznačných 100%

Na rovinu: Johnny English je asi nejmizerněji napsaná britská komedie, jakou jsem za poslední léta viděl. Bez legrace. Doslova BEZ LEGRACE, protože tu tam svou účastí dodal až Rowan Atkinson a nebýt jeho, nebylo by co komentovat. Zato je nad čím lamentovat, protože skutečně vtipných míst je poskrovnu a většina z nich je buď jen tak letmo nahozená nebo je režisér nedokázal patřičně vypíchnout. Ufff. Tak a teď si povíme něco o tom, jak může jeden schopný komik zachránit veskrze odepsaný film. Rowan Atkinson natočil počátkem devadesátých let sérii reklam na kreditní karty. Vystupoval v nich v roli protřelého špiona, starého mazáka, který poučuje mladšího kolegu, jak se má agent v té které situaci správně zachovat. Načež se vždycky fenomenálně ztrapnil a něco rozbil, jeho kolega vytáhl kreditku a uhradil škodu. Šlo jen o kratinké televizní black-outy, ale bylo z nich jasné, že představitel pana Beana a Edmunda Blackaddera má ještě třetí tvář a ta že by stála za podrobné přezkoumání. Takže přišel britcom "Tenká modrá linie" s postavou inspektora Fowlera a nakonec definitivní podoba: Johnny English. S Beanem má společnou dětinskou touhu po dobrodružství a nepraktičnost, s Fowlerem sklony k zasvěcenému mentorování a přeceňování sebe sama. Ze všeho nejblíž má ale ke starému dobrému inspektorovi Clouseau Petera Sellerse. Princip je naprosto stejný. English zpravidla nasadí výraz "teď vás mám všechny v hrsti", pustí se do sebechvalného projevu a když už se zdá, že víc se ani zesměšnit nemůže, přijde POINTA (např. scéna na hřbitově). A to, že Atkinson dokázal vykřesat tolik srandy z tak slabého materiálu, si zaslouží 60%

http://modrakrev.blogspot.com/2010/07/casino-royale-1967.html 100%