berg.12

I když mi je svět postav Bohdana Slámy velice vzdálený a působí na mě jako takové hezky promyšlené akvárium, tentokrát pro něj nachází filmové opodstatnění a herci (mj. Zuzana Bydžovská) mu vdechují skutečný život. Marně také vzpomínám, který z českých režisérů dokázal v poslední době využít hudbu jinak než jako pouhý podkres.

Dnes pravděpodobně nehodnotitelná haluz. Pamatuji si jen, že jakýsi bizarní profesor Kaňka si to rozdá s Velkým Elektronikem a jeho armádou robotů. Tenkrát se na tohle dětské zpívánkové sci-fi/fantasy chodilo se školou do kina a jde o druhé z celkových čtyř Kaňkových dobrodružství. U nás byl ještě v kinech uveden "Pan Kaňka ve vesmíru", natáčený ve slovenské koprodukci a na STV běžel i první díl ''Akadémia profesora Machuľu''.

Klasický příběh tří mušketýrů, kardinála, Mylady, darovaného náhrdelníku a záchrany královniny cti, tentokrát ve zvířecím podání (sabáky koralja i kóty karďinála, jak jinak) . Viděl jsem ho už hodně dávno, ale po opětovném připomenutí (1.část 2. část) docela lituju, že má pouhých 20 min.

A to je neocenitelný Ostenův přínos: Ukázal a zfilmoval Indii takovou, jaká je. (Deutsche Filmzeitung, 1929). Pohádka o králi Ranjitovi a chudé dceři léčitele Sunitě, kteří se do sebe zamilují, osudné zálibě v hráčství a proradném bratranci, který usiluje o králův trůn i vyvolenou. Prapancha Pash (Kostky osudu) je výpravná podívaná točená německo-britským štábem v indických exteriérech a s indickými herci, spoléhající především na kouzlo oné exotiky. Film měl svou obnovenou otevřenou premiéru v r. 2006 na Trafalgarkém náměstí v Londýně, při níž v podání Londýnského symfonického orchestru zazněla i nově zkomponovaná hudba, jejímž autorem je indický skladatel Nitin Sawhey. I když se na film nelze úplně dívat jako na bollywoodský, německý režisér Franz Osten patřil mezi spoluzakladatele filmové společnosti Bombay Talkies (1934) a podílel se na řadě prvních velkých indických filmů.

Dokument, který a priori nešíří nenávist a obavy z Islámu, ale snaží se poukázat na příčiny a podstatu muslimského radikalizmu, propagandy a nenávisti vůči západu. Nespojuje efektním způsobem verše z Koránu s destruktivními záběry, ale analyzuje, hledá paralely, klade otázky, z části i samotnými muslimy. Jako film je to povětšinou slepenec útržků a rozhovorů, které cirkulují v médiích i jiných filmech, bez většího autorského obohacení. Můžete s ním nesouhlasit, můžete mu (oprávněně) leccos vytýkat, jednostrannost, zaujatost, manipulaci, stejný přístup, který vytýká druhé straně. Vychází z přesvědčení: "Tohle je válka a my vám to chceme dokázat". Je to však rozhodně lepší materiál k diskuzi a zamyšlení, než nejrůznější výplody populistů a pomatenců, kteří právě objevili YouTube.

Podmanivé, atmosférické, magické. Zemeckisovi jsem podruhé křivdil. I napodruhé a snad ještě více ovšem platí, že jeho film je doslova uvězněn mezi animovanou a hranou stylizací, které obě předpokládají jiný styl diváckého vnímání a očekávání. Zemeckis ví, proč se pro tento druh stylizace pokouší, v hraném filmu je jeho vize jednoduše nedosažitelná a její možnosti využívá dokonale - ať už k jednotě postav a prostředí nebo detailnímu propracování a nasnímání scény. Přesvědčit diváky, aby v této technologii viděli více než jen oživlé muzeum voskových figurín, se mu zatím ale příliš nedaří. PS: Po opakovaném zhlédnutí docházím k přesvědčení, že pokud Artušovská legenda, tak jedině podobnou cestou a velmi lituju, že mi film utekl v 3D.

Filmu by neškodilo méně opulentnosti, okatého vykrádání "Pána prstenů" a trochu pevnější scénáristická zeď. Pro kouzelné (a hlavně kouzlící) příběhy mám ale vždycky trochu slabost, z čehož plyne hodnocení pohádkově mírně inflační.

"Malý film, ale se spoustou akce" jsou slova Fritze Langa, který se k tomuto filmu sám příliš nevracel. Svou délkou odkazuje ovšem mnohem více na jeho mafiánský megaopus "Dr. Mabuse", se kterým ho pojí i Rudolf Klein-Rogge v roli hlavního padoucha. Co ho s ním i s jinými Langovými filmy dále spojuje, je také jméno scénáristky, autorky předlohy a Langovy ženy They von Harbou. Jednou to může být náhoda, po čtvrté už si troufnu říci, že ta je právě největší slabinou Langových němých filmů. Potenciálně zajímavé náměty jsou z jejího pera rozmělněny do jakési dobové přízemnosti až nabubřelé naivity, které ve filmu nepomůže ani Langova sugestivní režie. Přes mé zdrženlivé hodnocení bych ovšem ke zhlédnutí určitě doporučil, akce a zajímavých momentů je ve filmu dost.

Robert Mitchum pronásledovaný neznámou minulostí, ve které přišel o rodinu, ve westernu s prvky noir.

Příroda jako filmové plátno. Velkolepě pojatá mozaika života na naší planetě, jejímž smyslem není ani tak v úplnosti poznávat, zkoumat a objevovat jako spíš obdivovat, žasnout a fascinovat. U mě to vyhrály Pouště, Jeskyně a sekvence parazitujících hub z Džunglí. Dokument, kterého je pro TV skoro škoda.